Strašidlo minulosti
Jaroslav Velinský

Ota Fink se vydává po stopách vraha.. Sympatický chlapík, soustružník Ota Fink, je důvtipný a neohrožený sukničkář. V detektivce Jaroslava Velinského aka Kapitána Kida hledá vraha své dávné lásky. Soustružník Ota Fink je sympatický chlapík, který se umí postavit k práci, rozzářit hospodskou společnost i poplést děvčatům hlavu. A taky má dost pod čepicí, aby si dokázal dát dvě a dvě dohromady a sesbírat střípky informací tam, kam se policie nedostane. Zájezdový autobus n. p. Pragokov zastaví v osamělém hostinci, v němž Ota Fink rozpozná někdejší brigádnickou ubytovnu, kde kdysi prožil svou první lásku ke krásné Lucii. Vybaví se mu krásné vzpomínky a po návratu do Prahy jde po Luciiných stopách. Zjistí však, že dívka je mrtvá… Ota se vydává po stopách vraha. Jenže stopa už dávno vychladla a pátrání v socialistickém Československu roku 1959 bude pěkně zapeklité.... celý text
Přidat komentář


Tradičně báječná detektivka především díky nádherné práci s jazykem, postavami a dobovou atmosférou. Jaroslav Velinský nemá v tomhle ohledu příliš silnou konkurenci, protože tuzemských autorů, kteří by se mu mohli řemeslně rovnat, spočítáte na prstech jedné ruky. Až mi dodnes přijde jako strašná škoda, že se mu nikdy nedostalo zasloužené pozornosti.
Mladý Ota Fink se opětovně zamotává do bezděčného vyšetřování, ke kterému přišel jak slepý k houslím. Tentokrát je to pro něj ale osobnější - holka, se kterou nedlouho po válce málem strávil jednu moc pěknou noc, zmizela. Trable je ovšem v tom, že zmizela právě tu inkriminovanou noc, a ta se odehrála před dvanácti lety. Ota neváhá a okrývá jedno strašidlo minulosti za druhým, aby se dopátral, co se s jeho letní láskou vlastně kdysi stalo...
Nebýt toho, že jsem brzy odhadl ústřední zvrat, užil bych si vyprávění na plných sto procent. Takhle to bylo - kvůli zdlouhavému čekání, než Otovi naskočila ta správná kolečka - na „pouhých“ devadesát.


Další díl série detektivek z 50. let, stavba příběhu (jako u všech detektivek obecně) není zcela logická, je ale mistrně vyprávěn tradičním Velinského odlehčeným způsobem.


Klasický Velinský s excelentními dialogy, Chandlerovsky pronikavou schopností zobrazení okolního světa – a, jak už to u pana V. bývá, i v logičnosti trochu pokulhávajícím příběhem…
Štítky knihy
detektivní a krimi romány české detektivky a krimi zmizení lidí nevyřešené případy soukromý detektiv lebky, kostiAutorovy další knížky
2002 | ![]() |
2003 | ![]() |
2007 | ![]() |
1969 | ![]() |
1999 | ![]() |
Jako vždy si říkám: tahle byla skvělá, ne-li nejlepší. A jestli ne, tak určitě nejvtipnější. Mám sklon Velinskému cimrmanovsky "počítat pomaleji", ale on to nepotřebuje. Jeho knížky jsou pro mě oázou plnou slovního vtipu, a pokud je ještě doplněn zajímavou zápletkou, jsem maximálně spokojena. Svým typicky ženským čtením - ať mi ženy odpustí – se nechám nést a neřeším, pokud něco zaskřípe v logice, protože způsob psaní mi vše vynahradí. V tomto dílu se mými favority stali holka House a její bratr Bimbo; kdo by řekl, že jeho role bude tak důležitá?
"Měls bejt u jeho svědecký výpovědi:
Spartak. Modrej, ne? Vidím. Kamarád, průser, jedu. Tam chlap, revolver. Seberu, jo?
A tak pořád. Starej povídal, abych to radši zkusil s jeho motorkou."
Po každém přečteném dílu Oty Finka jsem trochu smutná, že mi další ubyl. Musím s nimi začít šetřit. Nemám nikoho jiného, kdo by mě spisovatelsky zaručeně pokaždé potěšil.