Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520493/bmid_sudetsky-dum-ii-64ce2df234c32.jpg
5
774
774
Sudetský dům série
< 2. díl >
V podhorské vesnici Skláře se po válce zabydlují české rodiny. Mezi nově příchozími je i rodina mladé dívky Jarmily Lukešové. Maminka jí zemřela za války, a tak se Jarmila musí postarat o dva malé bratry, ale také o otce, který rodinné úspory prohrává v kartách. Jarmila se v novém domově zamiluje do Františka Smolíka, ten však její city neopětuje. Věří, že se z Německa vrátí jeho milovaná Paula. Stále více se také dostává do sporu s místními komunisty. Po událostech února 1948 je však jeho boj stále marnější. Komunisté předepisují Smolíkovým pro jejich hospodářství nesplnitelné dodávky, navíc se mluví o plánované kolektivizaci. Jarmila je v těch těžkých časech jediná, kdo při Františkovi pevně stojí. Ten tak poznává, jak statečná žena to je. Dokonce se zdá, že by společný život s ní mohl být útěchou před tím, co se chystá. Ale žádné štěstí netrvá věčně, zvlášť když kolem krouží všemocná strana a její tajná policie…... celý text
Přidat komentář
Příběh Františka Smolíka, jeho rodičů a sousedů ze Sklářů pokračuje. Období svobody končí a veškerou moc mají komunisté v čele s úhlavním nepřítelem Tomečkem. Smolíkovi a Weberovi vzdorují kolektivizaci a radují se z vnoučka, neboť František se oženil s obětavou (téměř svatou) Jarmilou. Devadesát pět procent obyvatel Sklářů a okolí je vykresleno jako udavači, konfidenti a prorežimní kolaboranti. Jsem zvědavá, jak to všechno dopadne.
O chlup lepší než první díl, je vidět, že autor na svém stylu malinko zapracoval. Ale literárně mi to pořád připadá tak nějak chabé. Stále se snažím dávat šanci novým českým autorům, ale většinou jsem bohužel zklamaná (čest výjimkám, které v poslední době publikují většinou v nakladatelství Host, jak tak sleduju).
V druhém dílu Sudetského domu se odvíjí příběh tak nějak spletený ze všeho, co jsme si kdy o této době přečetli v jiných románech nebo viděli v televizi. Takový z toho mám dojem. Doba strašná, ale žádného nového pohledu na ni se mi nedostalo; příběhy lidí předem jasné, nepřekvapivé. Školácké popisy hrůz mě už tak nějak za srdce nechytaly a jediné postavy, nad kterými mě občas píchlo na hrudi, byla naivní Jarča a bezbranná zvířata. Často jsem si při čtení říkala, jestli to celé není trochu ztráta času, a ani nevím, jestli budu mít někdy chuť pustit se do posledního dílu. Přestávám totiž věřit, že bude méně plytký než první dva.
Při čtení jsem si vzpomněl na skladbu Zahrádka od Orlíku:
"Naše krásná zahrádko, zalejvaná potem,
uvadla jsi zakrátko za železným plotem,
uvadla jsi, zrezivěla, co se s tebou stalo.
V beranici s dýmkou v zubech na lidi se řvalo."
Na některé stačilo zařvat, ale jiné musela zločinná komunistická mašinérie rovnou utlouct, nebo alespoň zavřít. Bylo nedlouho po válce, západní Evropa začala vzkvétat a ta východní, úpící pod útlakem sovětské říše zla se propadala do materiální a mravní bídy. Pařát rudé bestie dosáhl i na obyvatele podhorské vesnice Skláře. Někteří se přizpůsobili a na ty, kteří se přizpůsobit nechtěli, v našem případě třeba rodina Smolíkova nebo Weberova, si komunističtí aparátčíci došlápli, protože, kdo nejde s námi, jde proti nám. Nejhorší na téhle době musela být bezmoc a jen pramalá naděje, že se něco v dohledné době změní.
Když už čtu nějakou knihu, která se týká těžkých osudů, očekávám, že tam bude něco hlubšího. V Sudetském domě II (a ani I) nic hlubšího nebylo. Kniha mi přišla špatně napsaná, utopená v naivitě bez hloubky, otravná. Jak píše jejda.majda v komentáři níž - jako bych četla "středoškolskou slohovou práci".
Začátek mě celkem nudil. Přišel mi to trochu slabší odvar prvního dílu. Nakonec se příběh krásně rozjel a na konci knihy musím říct, že byla super. Doporučuji.
Hodně depresivní čtení. I když to jde pochopitelně na vrub událostem té doby. Bezmoc, beznaděj... téměř žádné pozitivní události. Až se mi kolikrát nechtělo ke knize znovu vracet. Ale i přesto je napsána čtivě a těším se na třetí díl.
Tento díl mě přišel ještě depresivně a smutnější než jednička. Že působí někdo cizí utrpení je jakžtakž pochopitelné, ale že si život stěžujeme a ničíme sami navzájem je absurdní. Nemám období nástupu komunismu k moci v naší zemi ráda, ukazuje to, že zlo mezi námi číhá a jen čeká na tu správnou příležitost. Kniha je ale čtivá, doporučuji.
81%
I druhý díl je výborný, ale doba byla strašná. Ta bezmoc! To, co je v knížce psáno se skutečně dělo, nic není zveličováno.
Doporučuji, i když ten konec mě nepotěšil. Teď čekat, co bylo s rodinou Smolíkových dál.
Druhý díl napsaný možná ještě líp, než ten první, jestli se to tak vůbec dá říct.
Jedním slovem- výborný.
Autorovi tleskám a knihy autora doporučuji.
Druhý díl opět velmi dobře napsaný, chvílemi jsem musela přestat číst, ta bezmocnost obyčejných lidí. Doba byla strašně zlá.
První díl této trilogie mě moc neoslovil hlavně po literární stránce. Příběh byl ale zajímavý, mnohovrstevnatý a chytlavý, takže jsem se rozhodla, že dám Štěpánovi Javůrkovi ještě jednu šanci.
No, dočetla jsem to, ale hlavně proto, že jsem pořád čekala, že se něco začne dít. A ono se skoro nic dít nezačlo. Děj druhého dílu by šel shrnout do tří vět, ne rozepsat na 352 stran.
Sudetský dům II je na tom z literárního hlediska o trochu líp než první díl trilogie, ale stále se nemohu ubránit dojmu, jako bych četla středoškolskou slohovou práci. Charaktery postav jsou vykresleny hodně ploše, děj je naivní, předvídatelný, často sklouzává k patosu.
Nejzajímavější na knize je téma, ale ani tam nevěřím tomu, že si autor udělal nějaký hlubší historický výzkum, aby mohl co nejlépe popsat situaci vystěhovalců a přistěhovalců. Jasně, je to beletrie, ale neuškodí to své téma nejprve pořádně do hloubky prozkoumat.
Děkuji za příběh a loučím se se Štěpánem Javůrkem. U třetího dílu nebo u jiné knihy se spolu už nesetkáme.
Více jsem se zajímala o literaturu druhé světové války než o naše dějiny po druhé světové válce a musím přiznat, že tahle knížka mne tak zaujala, že jsem začala více číst články i o poválečné době v Československu. Je až úzko, co dokázali lidé udělat svým přátelům, rodině či sousedům ...
Musím uznat, že pan Javůrek prostě umí.
Prošly mi rukou již 4 knihy a všechny na mě udělaly velký dojem.
Pokračování Sudetského domu je drsnější a syrovější a pravda a poměry té doby jsou servírovány bez obalu přesně tak, jak se odehrávaly.
Lidí, žijících ve Sklářích mi bylo neskutečně líto a bylo mi jasné, že to nebyla jediná vesnice, kde se takto žilo.
Můj obdiv patřil Jarmile, jejímu odhodlání píli, ale nejvíce jejímu pohledu na život a Františka jsem měla chvílemi chuť praštit.
Jsem zvědavá, kam se cesty stočí dál a doufám, že se další díl ke mně dostane co nejdříve.
Ja tedy nadsenim neoplyvam. Poslouchala jsem audioknihu. Byt Kamila Janovičová byla drsnější, tak byl jeji hlas stale prilis jemny na toto tema.
Co mi vadilo nejvic, bylo to, jak se postavy stale vracely k minulosti. Nekdy to narusilo dej na delsi dobu, nekdy to bylo nevhodne uplne vzhledem k tomu, ze ctete druhy dil. Misty mi to prislo jak vypln prazdnych stranek, aby autor splnil normu poctu stran.
Zminka o Paule me uz jen rozcilovala.
Je to skoda, myslim, ze od autora se ocekava stale vice, tema je to dulezite, kniha je ctiva, plna svedectvi o tom, jake zverstva komunisti pachali a pachat by chteli, ale sama nevim, jestli se budu tesit na treti dil.
Pokračování knihy, opět čtivé a chvílemi až mrazivé, když si člověk uvědomí jak těžká doba zase nastala. Vůbec nic neměli lidé jednoduché a "zadarmo". Měli bychom si uvědomit jak se dnes máme dobře.
Skvělé vyprávění, které se čte úplně samo. Jedinou nedokonalostí je počet stránek, kniha by klidně mohla být delší. Na pokračování se moc těším.
Poslouchala jsem jako audio a i tentokrát autor prokázal výbornou znalost historických reálií a rozpracoval téma, o kterém se až tak často nemluví. Úchylná doba s ubíjejícími podmínkami života, vykonstruovanými procesy "v zájmu strany a lidu", doba, kdy neschopní (nebo spíše schopní všeho) lidé diktovali pravidla těm, kteří nedrželi lajnu. A to vše se dělo v zájmu vyšších ideálů. Jsem vděčná, že jsem v té době nežila, bylo to děsivé období našich moderních dějin. Lidstvu ale zřejmě není pomoci, vždyť i dnes někteří tzv. vůdci lžou, pomlouvají, shánějí špínu na své konkurenty, apelují na nejhorší lidské vlastnosti a zaklínají se mottem "naši lidé", třebaže to dělají ve jménu peněz nebo moci.
I přes určitou depresi, která mě po vyslechnutí přepadla, knihu určitě doporučuji a nemohu se dočkat závěrečného dílu.
Druhý díl byl také skvělý a jsem opravdu ráda, že jsem tuto dobu nezažila. Udržovat lidi ve strachu, ty jejich "donucovací" metody, udavačství...
Jedno se knížce upřít nedá, dobře se čte, má spád, chcete vědět, jako to bude dál. V ději jsou i zajímavé zápletky. Ale po literární stránce žádný skvost. Dialogy i celé vyprávění na mě působí strojeně, nepřirozeně, jako seminární práce studenta gymnázia. A pak ta slovní vata. Třeba: “…zemědělci a rolníci…. # A za pár odstavců zas “zemědělci a rolníci#. Jaký je rozdíl mezi zemědělci a rolníky? Autorův styl mně prostě nesedí. Jelikož jsem ale i přes tyto výhrady zvědavá na poslední díl trilogie, dávám čtyři hvězdičky.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2021 | Chaloupky |
| 2023 | Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 |
| 2024 | Sudetský dům III: 1959–1968 |
... i pokračování obyvatel Sklářů se mi líbilo. Komunismus nabírá na síle, krutosti, omezování, vyhrožování, pomstě. Lidé kolikrát neměli na vybranou, museli se podrobit a vzdát se majetku, kde dřeli od rána do večera. Musela to být hrozná doba.