Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520493/bmid_sudetsky-dum-ii-64ce2df234c32.jpg
5
788
788
Sudetský dům série
< 2. díl >
V podhorské vesnici Skláře se po válce zabydlují české rodiny. Mezi nově příchozími je i rodina mladé dívky Jarmily Lukešové. Maminka jí zemřela za války, a tak se Jarmila musí postarat o dva malé bratry, ale také o otce, který rodinné úspory prohrává v kartách. Jarmila se v novém domově zamiluje do Františka Smolíka, ten však její city neopětuje. Věří, že se z Německa vrátí jeho milovaná Paula. Stále více se také dostává do sporu s místními komunisty. Po událostech února 1948 je však jeho boj stále marnější. Komunisté předepisují Smolíkovým pro jejich hospodářství nesplnitelné dodávky, navíc se mluví o plánované kolektivizaci. Jarmila je v těch těžkých časech jediná, kdo při Františkovi pevně stojí. Ten tak poznává, jak statečná žena to je. Dokonce se zdá, že by společný život s ní mohl být útěchou před tím, co se chystá. Ale žádné štěstí netrvá věčně, zvlášť když kolem krouží všemocná strana a její tajná policie…... celý text
Přidat komentář
Také se těším na další pokračování, děkuji Štěpánovi Javůrkovi za další čtivé pokračování příběhu, který je něco mezi fikcí a skutečností. Život v pohraničí nepřestal být drsný ani po válce. Sama mám německé kořeny, kdy polovina dávné rodiny byla odsunuta kamsi do Německa. Nic už o nich dávno nevíme. Naposledy babička a ta už také nežije. My žijeme v Čechách, protože prababička Němka si vzala Čecha, ale její sestra si vzala Němce, a tak byli odsunuti. V naší rodině dodnes cítím jakýsi dávný stud. Prababička na mne z kraje 70. let mluvila částečně německy a maminka jí vždy okřikovala. Já německy neumím až na ta slova z dětství, kterým jsem dobře rozuměla a dodnes si je pamatuji. Je hrozivé, že nehezké praktiky Němců k Čechům pak převzali fanatičtí komunisti. Ta doba musela být fakt drsná.
Vesničku Skláře a její obyvatele čeká velká změna- do čela moci se dostávají komunisté,kteří svou neomezenou mocí,často pod pohrůžkami a pomocí násilí, změní osudy mnohých obyvatel...František stále čekající na zprávy o Paule odmítá náklonnost Jarmily,která jej velice miluje.Jejich osudy se však vlivem okolních událostí spojí.Být členem komun.strany,donášet na sousedy,vzdát se svého zem.majetku ve prospěch strany, není každému "po chuti",jak by se mohlo zdát.Jak se s takovými vypořádá Tomeček,jehož charakter je všelijaký,jen ne dobrý.Přesto změnil,mění a změní osudy mnohých lidí.
Třetí díl vyjde příští podzim,tak se máme na co těšit.
Čtivé pokračování v kterém se vracíme do podhorské vesnice Skláře.
Příběh začíná dva roky po válce,
opět se setkáme s rodinou Smolíkových a ostatními z této malé vesničky.
Bohužel se k moci dostávají komunisti v čele s nenaviděným Tomečkem,ten tlačí na lidi ,aby se přidali ke kolektivizaci zemědělství i pod pohrůžkou násilí.
Ve vesnici vládne strach,sousedi se mezi sebou udávají a nikdo neví komu může věřit.
Autor dobře popsal charaktery lidí a události té doby.Kniha měla otevřený konec a proto se také těším na další díl.
Více mě bavil první díl, ale od četby neodrazuji, určitě si kniha své čtenáře najde.
Tahle knížka, stojí za přečtení. Je tady krásně popsáno, jak se v některých obdobích daří lidem jako Tomeček. Takoví lidé existují vždy a všude, ale zdravá společnost je udrží na uzdě. Líbilo se mi, že tam jsou kromě jasného padoucha Tomečka různé typy lidí. Ti, co možná v jádru nejsou špatní a v jiných dobách by to byli celkem normální lidé, ale uvěřili, že v zájmu „obecného blaha a kolektivu“ platí, že když se kácí les, lítají třísky. Někdo využil dobu k budování skvělé kariéry, někdo se jen bál.
A pak je tady ta většina, Lidé, co nejsou žádní hrdinové a snaží se starat o své a v pohnutých dobách raději „drží hubu a krok“. A to nahrává skutečnému zlu.
Je tam popsáno, jak někteří lidé nejdřív opravdu věřili, že komunisté vybudují lepší a spravedlivější společnost, Stalinské zločiny možná neznali nebo je brali jako selhání jedinců.
A pak jsou tu ti stateční, kteří hned pochopili, co nástup komunistů znamená. A snažili se nepodlehnout nátlaku a také to patřičně odnesli.
Je to román a některé věci beru jako ilustraci doby. Vím, jakou roli hráli sovětští poradci, ale pochybuju, že se zabývali obcemi v pohraničí jako Brod nebo Skláře, no možná i tam zajeli. Nevím, jestli akční výbory takhle řešily i dělníky, možná i u nich docházelo k přesunům nespolehlivých na podřadnější práce. To není kritika, jen zamyšlení.
U tohoto dílu se mi občas hrnuly do očí slzy, ale první se mi líbil o trochu víc. Ne vždycky mi sednul autorův styl.
,,Život je boj, ale zvládnout se musí."
Nic jiného totiž nezbývá.
Letem světem ,,Vítězným únorem".
Usoužené, utrápené, žádná radost v tom sudetském domě. Láska bez naděje, možná pouze z rozumu?
Kolektivizace zemědělství a stopy otců zmizely pod nánosem lidského bahna, chamtivosti, závisti.
To bylo tenkrát, když totalitní kola se roztočila, vláda jedné strany nabrousila srpy, vzala do rukou kladiva a vyrazila do boje.
Ale proti komu?
Světlo na konci tunelu na mnoho let zmizelo.
Banální příběh, zpracovaný jednoduchým způsobem.
Mně nepřinesl žádnou novou myšlenku, spíš prohloubil svojí nekompromisností a černo bílým pohledem na svět beznaděj. V tomto příběhu jsem nenašla jedinou sympatickou postavu. Opakování stále stejného mě místy až nudilo.
P.S.: „Dějiny učí, že demokracie bez hodnot se snadno promění ve zjevnou nebo kamuflovanou totalitu.“ Jan Pavel II.
Opět skvělé. Minimálně tak dobré jako jednička. Jenže u prvního dílu se ta nenávist dala chápat odplatou Němcům za jejich příkoří. Ta nenávist komunistů ve dvojce ničím předchozím podložit nejde, proto je to snad ještě horší. Dopsáno s otevřeným koncem a musí následovat trojka. Už se těším.
Souhlasím s předchozími komentáři, první díl byl o něco lepší.
Ale pokračování si určitě přečtu.
Pokračování příběhu Františka a jeho rodiny.Vliv komunistů, normalizace a chování lidí ve Sklářích.
Opět zajímavý díl.
Audiokniha :
Druhé pokračování a už teď se těším na další. Tento díl byl o něco slabší než první. Výborně načteno Kamilou Janovičovou. Poslech jsem si užila.
Není to špatné, ALE! Postavy jsou černobílé. Vlastně ani s jednou jsem se nedokázala ztotožnit. Celkově mi oba díly přijdou takové sterilní, autor pořád klouže po povrchu, jako by si nemohl vybrat, jestli píše román nebo odbornou literaturu.
Ani druhý díl mě moc nepřesvědčil, stále stejné charakteristiky postav, buď zlá nebo hodná...nic mezitím...
Opravdu zdařilé pokračování. První díl byl asi malinko lepší, ale i tuto knihu jsem četla jedním dechem. Příběh celé této rodiny mě chytl za srdce. Nejdříve mi vadila Jarmila, ale potom mi jí bylo strašně líto. Jak může někdo vydržet tolik útrap jako ona? Ten konec byl strašně moc emotivní, stejně jako u prvního dílu. Teď jen doufám, že si pan autor pospíší s dalším dílem.
Protože můžu porovnat, tak první díl by pro mne co do příběhu lepší. I druhý díl je dobrý, ale přece jen mi tam něco chybělo. Byly to smutné časy, kdy se lidé báli jeden druhého. Těším se na pokračování.
Jako jo,nejni to špatná kniha.Ale..... taky mi to přišlo místama takové sterilní,no nevim jak to přesně nazvat.
Dost mi iritovala Jarmila jak Františkovy nadbíhala,přišlo mi že nemá žádnou sebeúctu a hrdost.
A když to začlo bejt konečně napínavý a nejvíc zajimavý tak přišel konec,tož doufám že pan Javůrek už pracuje na dalším dílu.
Příběh jsem opět slupla téměř na posezení. Jednička se mi líbila o fous více, tady mi občas přišlo, že se už moc tlačí na pilu. Ale zase vzhledem k tématu -raději více než méně. Pro mě osobně to bylo opět těžko odložitelné čtení, poslouchala jsem téměř nonstop. A stejně jako na konci prvního dílu i zde musím napsat, že akutně potřebuji pokračování.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2021 | Chaloupky |
| 2023 | Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 |
| 2024 | Sudetský dům III: 1959–1968 |
Přestože vychází poslední dobou docela dost knih o těžké době poválečné, nástupu komunistů a totalitního režimu, je dobré a užitečné si tuto dobu připomenout. Po každé podobné knize si víc a víc vážím svých rodičů a prarodičů, že se ctí prošli touto dobou, nebylo to lehké. Štěpán Javůrek je přes své mládí dobrý vypravěč a všechny jeho knihy jsou opravdu velmi čtivé. Je poznat, že vesnice v pohraničí jsou autorovi blízké a má je rád.