Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503859/bmid_sudetsky-dum-FHu-503859.jpg
5
1370
1370
Sudetský dům série
1. díl >
Je léto 1945, krátce po válce. Mnohé české rodiny míří do Sudet, aby zde zabraly domy po odcházejících Němcích. Jiří a Marie Smolíkovi, společně se synem Františkem, dorazí s celým svým skromným majetkem do podhorské vsi Glasendorf. Tady úřaduje krutý a cynický národní správce a člen rudé gardy Vojtěch Tomeček. Svým žoviálním a podlézavým způsobem nabízí rodině krásný sudetský dům. Dům Smolíkovi okamžitě nadchne, má jen jeden nedostatek. Dosud v něm žije původní německá rodina, která čeká na odsun. Všichni se tak musejí načas naučit žít ve společné domácnosti. Jedni, kteří jsou zde novými pány, ale musejí trpět staré obyvatele domu. A druzí, kteří zde žili celý život, ale teď jsou tu vlastně cizí. A v pozadí toho všeho se objevují staré křivdy a rány, které způsobila válka...... celý text
Přidat komentář
Děj měl spád. Autor zvolil momentálně dost populární téma. Zpracování tendenční, naivní, školácké. Vracím do knihovny se smíšenými pocity.
S autorem knihy jsem měla možnost se setkat osobně. Již delší dobu jsem knihu měla v merku, ale pořád jsem se ke čtení nedostala. Nyní přišla skvělá příležitost a vše jsem přečetla jedním dechem. Přišlo mi to jako jednoduché čtení, nevyžadovalo to nějakou zvláštní pozornost, vše plynulo hezky a svižně. Možná až moc svižně. Těším se na další díl a v mezičase si moc ráda přečtu předchozí knihy autora, jelikož se jedná o podobnou a blízkou tematiku. Zároveň se těším i na novou knihu Krušnohorské osudy.
Musím říct, že tohle bylo velké překvapení. Četla jsem i viděla spoustu filmů na téma poválečné i válečné doby v Sudetech. Štěpán Javůrek píše velmi čtivě a navíc objektivně, nehodnotí, nechává názor na čtenáře, což je vzhledem k tématu opravdu obdivuhodné.
Když se Smolíkovým naskytne příležitost nastěhovat se na statek v Sudetech, neváhají a odstěhují se do Glasendorfu/Sklářů, kde na ně takový pěkný statek čeká. Má to však jeden háček, který se dozvědí od místního správce Vojtěcha Tomečka, že s nimi na statku budou prozatím bydlet i jeho původní majitelé Fuchsovy. Jak se sžijí společně s německou rodinou?
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a moc se mi líbil přednes Kamily Janovičové. Audioknihy mají jednu velkou výhodu, můžete u ní vařit, běhat, chodit na procházky, uklízet
Příběh se mi líbil, i když to bylo velmi bolestné čtení, hlavně na konci a to jsem tušila, jak to dopadne.
Kniha se mi moc líbila. Zajímavé propojení vlastně nepřátel na konci 2. světové války, jejich sblížení a následné přátelství. Knížka nám ukazuje, že nic není černobílé a že odsun Sudetských Němců se dotkl i Čechů, kteří zde zůstali. Takovýchto a podobných příběhu se, zde událo mnoho a knížka se mě dotkla i proto, že manželova babička byla taky Sudetská Němka a na konci války si vzala Čecha a zbytek její rodiny byl odsunut...
Příběh se mi líbil a kniha se četla dobře. Styl psaní mi ale přišel příliš jednoduchý a byla jsem zklamaná. Celkově dávám 3*
Jsem velmi potěšena - Chaloupky byly napsány příšerně, od té doby ušel autor velký kus cesty. Sudetský dům jsem si pořídila, protože se snažím podporovat regionální autory, a kvůli tématu. Česká rodina Smolíkových a německá Fuchsových je v podstatě modelová, Glasendorf alias Skláře přehledné hrací pole, příběh zahrnující těsně poválečnou historii je jednoduše, ale dobře převyprávěn, vztahy česko-německé pojednány komplexně, s vědomím neřešitelnosti některých věcí, bez nadržování těm či oněm. Čekání na odsun na obou stranách drsné... Díky.
Tak tomuhle já říkám dobrý čtení. Na prvních stránkách, jsem si říkala do čeho jsem se to zase dala, takové zloby. Jenže pak se to najednou přehouplo a nemohla jsem přestat číst. Tento příběh se opravdu povedl a už se míč těším v červenci na pokračování.
Autor si vybral zajímavé téma s potenciálem, ale styl psaní byl takový - jednoduchý. Určitě to šlo zpracovat líp. Nakonec dávám 4*, díky konci - ten se mi fakt líbil! Otevřený i uzavřený zároveň.
Pridavam se k Hynais: forma neni vystavni :)) Je to takova skolacky napsana knizka pro literarne nenarocneho ctenare. Ale pribeh samotny se mi libil, takze jsem knizku s chuti precetla. Skoda promarnene sance. Jak rekla moje segra: no Sikmy kostel to neni. Neni, no.
Vůbec se neztotožňuji s tím, co píše většina čtenářů této knihy. Za mě je ta kniha napsaná špatně. Nelíbí se mi styl, který příliš poučuje a připadám si, jak kdybych poslouchal špatného vypravěče. Chybí mi smysl pro detail, chybí mi prostor pro tajemno a poctivé budování čtenářova očekávání. Celé je to, jak slohová práce. Ve druhé půlce se stane zajímavým alespoň děj, ale i tady je spousta nelogičností i zjevných chyb a už vůbec jsem nedokázal získat pocit dramatičnosti. Jde jen o náznak gradace příběhu jeho popisem, nikoliv tím, že by autor poctivě stavěl výpravný oblouk na charakterech postav a nad motivacemi účastníků. Přesto, že příběh nejde proti dobovým událostem, já mu prostě nevěřím... Dějová linka v druhé půlce mě nechala příběh dočíst a proto dávám alespoň dvě hvězdičky.
Moc hezký příběh, ikdyž velmi těžko uvěřitelný, že se to opravdu dělo. Doporučuji přečíst. Já knihu přečetla jedním dechem.
Silné téma, které by si zasloužilo hluboký ponor, nikoliv šnorchlování na povrchu, potápěčskou terminologií řečeno. Je to ohromná škoda, protože vhled do myšlení lidí rozdílných světů, kteří spolu museli koexistovat pod jednou střechou, sliboval mnohé, leč vyústění je šablonovité a ploché - záporák je absolutní monstrum, tím pádem velmi nezajímavá postava, a hlavní hrdinové se se svými předsudky vypořádávají tak rychle, že se jim to nedá moc věřit. A ty pravopisné chyby ve skloňování vlastních jmen obou hlavních rodin taky na radosti ze čtení nepřidaly.
Nevím proč, ale hrozně těžce se to četlo. Předcházející autorovy knihy jsem měla za 2 dny, a s touhle se mořila 14 dní. A nebylo to jen tíhou tématu. Ono ostatně i Chaloupky nebyly nic moc lehkého. Lehce rozvláčné, málo to šlo do hlouby. Přesto to stojí za přečtení. Protože i toto je součástí naší historie.
Tedy zatím jsem asi v polovině, pak se sem vrátím, ale rve mi srdce, když vidím, jak se stále opakuje chyba ve skloňování příjmení Fuchs a Smolík ve 4. pádě množného čísla! Vidím Smolíkovy a Fuchsovy a ne Smolíkovi a Fuchsovi !!! Jak je možné, že to tolik lidí autorem počínaje nechalo být?
Po dočtení pokračuji v sepsání dojmů: celý vztah z nuly ke svatbě za tři nebo čtyři měsíce...neříkám, že se to nemůže stát, ale bylo to takové ne úplně uvěřitelné, konec sice otevřený, ale tak náhle utnutý. Dějová linka kolem hlavního záporáka byla víc zpracovaná, než soužití rodin pod jednou střechou, což se mi zdá škoda, To bylo takové šité horkou jehlou. Těžké téma, které bylo zpracováno lépe, než osudy hlavních protagonistů.
Příběh psaný, tak jak to bylo v pohraničí během válečných let a poté. Smutná doba a přes to se soužití dvou rodin zdá idylické nebýt nového pana předsedy.
Téma velmi zajímavé, ale vůbec mi nesedlo vyprávění, přišlo mi to takové "plytké". Chyběla mi hloubka postav, trochu psychologie, motivace i zvraty prvoplánové nebo bez vysvětlení. Vlastně mě to vůbec nebavilo.
Pan Javůrek je moc šikovný vypravěč, mám tyhle příběhy ráda, i když jsou spíše plné lidského smutku než radosti.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2021 | Chaloupky |
| 2023 | Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 |
| 2024 | Sudetský dům III: 1959–1968 |
Kniha má námětově velký potenciál, který dle mého názoru zůstal nevyužit a autor vše zaškatulkoval do předvídatelného příběhu, který nepřináší nic nového. Věcí, které pro mě hodnotu příběhu snižovaly: 1) Černobíle vykreslené postavy, dobro x zlo, 2) nesmyslná časová osa, kdy po týdnu byly obě rodiny prakticky kámoši a po 2 měsících měla být svatba mladého páru (?), 3) chybějící zápletka, děj, vlastně se prostě celou dobu jen tak jelo, až se dojelo do (otevřeného) konce. Nicméně špatné to není a čtenáře si to určitě najde (viz vysoké hodnocení zde).