Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503859/bmid_sudetsky-dum-FHu-503859.jpg
5
1371
1371
Sudetský dům série
1. díl >
Je léto 1945, krátce po válce. Mnohé české rodiny míří do Sudet, aby zde zabraly domy po odcházejících Němcích. Jiří a Marie Smolíkovi, společně se synem Františkem, dorazí s celým svým skromným majetkem do podhorské vsi Glasendorf. Tady úřaduje krutý a cynický národní správce a člen rudé gardy Vojtěch Tomeček. Svým žoviálním a podlézavým způsobem nabízí rodině krásný sudetský dům. Dům Smolíkovi okamžitě nadchne, má jen jeden nedostatek. Dosud v něm žije původní německá rodina, která čeká na odsun. Všichni se tak musejí načas naučit žít ve společné domácnosti. Jedni, kteří jsou zde novými pány, ale musejí trpět staré obyvatele domu. A druzí, kteří zde žili celý život, ale teď jsou tu vlastně cizí. A v pozadí toho všeho se objevují staré křivdy a rány, které způsobila válka...... celý text
Přidat komentář
Z knihy jsem nadšená, už po prvních stranách jsem se vezla a nedokázala ji odložit - tak mě příběh pohltil. K německé rodině jsem navzdory událostem získala sympatie a sama jsem občas nevěděla, na čí straně vlastně stojím. Moc se těším na další díl a jsem zvědavá, kam hrdiny čas zavane!
Citlivě popsaný pohled z obou stran na odsud sudetských Němců. Skutečně mohlo ono krvavé léto 45 někde v horách vypadat takhle. Zde nevypadá onen německý pojem vyhnání nijak mimo.
Připadá mi, že německá rodina byla představena mnohem sympatičtěji. Titulní Smolíkovi občas vypadali jako blbci, přestože byli velmi milí. Největší charakterový posun nastal u jejich syna Františka. Z naprostého trumbery do tuze rozumného člověka. I když na konci nevíme, co hodlal provést. Pokud neodejde za hranice, tak se obávám, že ho nečekají příjemná padesátá léta.
Román se mi líbil, nepříjemná témata otevírá velmi citlivě. A dnes si můžeme dovolit o nich mluvit.
I přes to, že jsem byla zvědavá, jak se příběh vyvine a jak dopadne, do knížky jsem se zejména v první polovině nemohla vůbec začíst, neseděl mi moc autorův styl, ale nedokážu dobře pojmenovat, co konkrétně.
Věřím, že to, co je v knížce popisováno se skutečně dělo a že život v té době byl prakticky všechno, jen ne lehký, ale nejspíš jsem postrádala nějakého hrdinu, nějakou blíže propracovanou postavu, která by to třeba vyprávěla ze svého pohledu. Právě odstup, který si autor držel a jeho nestrannost a nezaujatost, jako kdyby pozorování zpovzdálí, bylo asi to, co mi brání dát plný počet hvězd a přidat knihu do doporučených.
Každopádně jsem zvědavá na pokračování.
Druhá světová válka holt pořád táhne - zejména proto, že je určitou zárukou silných příběhů a silných lidských osudů.
Toto je další z knih řešící princip kolektivní viny na téma odplaty, které se Česi dopouštěli po skončení 2. světové války.
Kniha rozvíjí složitou situaci, kdy po skončení války před odsunem Němců, s nimi museli někteří Češi žít po nějaký čas bez možnosti volby společně pod jednou střechou. A že je to bezpochyby zajímavé téma, autor dokazuje.
Na příběhu hlavních hrdinů – dvou rodin rozdílných národností - autor ukazuje tu variantu, kdy přes počáteční zášť a zlobu způsobenou právě kolektivní nenávistí ze stran obou národů, přijde prozření, že nelze nenávidět všechny lidi plošně a že je nesmysl je odsuzovat jen díky činům druhých.
I když si myslím, že realita byla trochu jiná - válečná zla se asi tak rychle a jednoduše zapomenout nedala – ráda jsem se nechala unést příběhem obyčejných lidí, z nichž jedni po novém životě na novém místě toužili a ti druzí byli naopak k novému životu na novém místě donuceni. Autor k celému tomuto příběhu přidal třešničku na dortu v podobě motivu novodobého Romea a Julie, kdy ale proti sobě nestály rody, ale přímo celé národy.
Styl psaní Štěpána Javůrka se mi líbí. Přímý, jednoduchý bez zbytečných příkras a popisů, přesto takový, který dokáže emočně zasáhnout. Druhý díl se přímo nabízí, tak mě potěšilo, že i autor nenechal tento pěkný příběh jen tak zmizet ze světa a zanedlouho se snad dozvím, jaké další osudy a rány života na všechny postavy této knihy ještě čekají. Těším se.
Tak tohle bylo hodně dobré téma.
Moje druhá kniha od Š.J. a musím říct, že super. Jen bych teda uvítala prodloužení konce... a co bylo dál? :-)
jé koukám, že bude brzo druhý díl :-)
Za mě velmi silný příběh ,pro mě zajímavý tím , že v bývalých sudetech teď bydlím,ale dobu,která je popsána v této knize bych nechtěla zažít.Podle mě autor skvěle zpracoval velmi těžkou dobu z poválečných let.Do několika měsíců vsadil osud německých rodin ,žijících poklidně v podhorské vesničce Glasendorf -do doby než zde vznikne takzvaná samospráva pod vedením krutého Vojtěcha Tomečka.Ten okamžitě přejmenuje vesničku na Skláře a za úplaty zde přijímá české rodiny do zdejších domů.Jaké bylo ,ale pro ně překvapení ,že domy ještě obývali němečtí starousedlíci.O to se však velmi krutým způsobe postaral samozvaný Tomeček.Byla to velmi těžká doba,jak pro Čechy, tak pro Němce. Z této knihy si uvědomíme,že zlo páchají lidé bez rozdílu pohlaví,věku i národnosti.Za mě příběh, který mi bude dlouho ležet v hlavě i proto,že je psán velmi emotivní formou-příběh má otevřený konec a tak se těším na jeho pokračování.
Příběh mi umožnil lépe pochopit situaci osob žijících v období konce 2. světové války v oblasti Sudet. Je důležité si tyto osudy připomínat, ačkoliv je to místy těžké čtení. Na knize oceňuji zejména nestranný, objektivní přístup autora.
Kniha bez hloubky. Autor si v popisech charakterů velmi protiřečil, což možná bylo zapříčiněno autorovou snahou zachovat neutrální postoj vůči Němcům a Čechům. Hodně mě rušilo takové to připomínání, že ti druzí (je jedno jaký národ) byli taky přece svině. Čtenář by to měl z dobrého příběhu „vyčíst” jinak, než že si to bude číst pomalu v každé kapitole černé na bílém. Bohužel, pro mě knižní kýč.
Příběhy ze Sudet mě hodně zajímají. Jsem rád že mladý autor píše nestranně a hlavně píše pravdu jak se věci měli při odsunu.Nezapomeňme že neznásilňovali jen rudoarmějci ale i Němci,Češi a vojáci us army, od Sovětského svazů až po Francii. Doporučuji knihu Rozpálený Dům Alice Horáčková.
Působivý román o osidlování pohraničí a odsunu Němců po druhé světové válce. To stojí už na obalu knihy a je to tam správně.
Kniha se čte sama a rychle. Je psaná poměrně nekomplikovaně, žádná dlouhá souvětí, pouze vcelku krátké věty. Ale nutno uznat, že na spád knihy to nemá vliv.
Autor, jak se čtenář dočte ve věnování v úvodu, je pravnukem českých lidí, kteří po válce přišli do pohraničí hledat nový život a štěstí.
Přesto píše velice nestranně a zdařile nám předkládá pohled Němců i Čechů na situaci po válce v pohraničí.
Těším se na druhý díl.
Velmi těžké téma vyprávěné autorem s nevšedním nadáním nejen literárním, ale i smyslem pro realitu.
Myslím, že dobře ukazuje, co přinese fanatismus, za jaká pravdivá slova se schovává lež a jak se umí zlo tvářit laskavě.
Nádherný příběh o životě, lásce, zklamání, utrpení a naději...
Knížka se četla úplně sama. Autor píše čistě, jednoduše a dokáže čtenáře vtáhnout do děje. Příběh krásně vystihuje život té smutné doby...
Už se těším na pokračování příběhu. Doporučuji k přečtení všem čtenářům, které zajímá odsun německého obyvatelstva ze Sudet a to, jak vypadalo jejich soužití s Čechy před ním…. Knihu přečtete jedním dechem.
Skvělá kniha připomínající osudy našeho pohraničí po válce. I přes závěrečný předvídatelný konec, který dopadl přesně, jak jsem očekával, jsem se skvěle bavil. Nemám informace, jestli bude kniha pokračovat, ale určitě by to mělo smysl. Bylo by zajímavé sledovat osudy lidi s přicházejícím komunismem…
Skvělá kniha, skvělý příběh, silný. I když mi vůbec nedělá dobře číst, když se někomu děje takové bezpráví, tak jsem to přečetla jedním dechem. Děj je zasazen, jak už název napovídá, do Sudet a do období těsně po válce. V jednom domě tam spolu najednou musí žít dvě rodiny - německá a česká. Líbilo se mi, jak se dokázali sžít. Nejdřív se nenáviděli - Češi Němce, po těch hrůzách, co prožili za války, a Němci zase Čechy - hlavně proto, že jim přišli vzít jejich domovy, kde desítky let žili. A pak najednou pochopí, že to není o národnosti, ale o jednotlivých lidech. Ve vsi řádí samozvaný předseda Tomeček, udělá si z přidělování domů po Němcích výdělečný podnik, k Němcům se chová nelidsky, bere spravedlnost do vlastních rukou. Jako člen komunistické strany, jejíž vliv začíná narůstat, je ale takřka nedotknutelný. Nejhorší je, že člověk ví, že to v tom příběhu nemůže být lepší, že ty komunisti zůstali u moci dalších 40 let. Zaujala mě tam scéna, kdy Němci, kteří se odsouvají, stojí na nádraží a čekají na vlak. Vlak přijede a jeden z nich se začne strašně smát, směje se až spadne.. a pak řekne, že to jsou přesně ty vagóny, kterými oni vozili Židy na východ a teď do těch dobytčáků nahánějí je. Existuje jakási vyšší spravedlnost??? Existuje kolektivní vina??? Každopádně se těším na další díl.
V imaginární vesnici Skláře (Glasendorfu) se odehrává příběh rodiny Smolíkových, která sem přichází z Prahy vrátit se ke svým sedláckým kořenům a začít nový život, a Fuchsových, kteří zde žijí již po generace, ale kvůli zaprodání se Hitlerovi a jeho politice je stejně jako ostatní obyvatele vesnice čeká tvrdé zúčtování za všechna příkoří na Češích. Osud je svede pod jednu střechu a obě rodiny doufají, že to nebude nadlouho. Jejich děti František a Paula se začnou sbližovat, ale není jim přáno žít pouze láskou. Vesnici ovládá komunistický předseda národního výboru a velitel revoluční gardy Tomeček, který zavádí tvrdý teror a na nic a nikoho v honbě za majetkem a pomstou neber ohled.
Autor zručně splétá osudy dvou obyčejných rodin v nelehké době a divokém pohraničí. Děj je však předvídatelný, od začátku bylo jasné, že se mladí zamilují. Všichni komunisté v létě 1945 nemuseli být svině. Těším se na druhý díl, který má vyjít v květnu.
Skvělá knížka! Miluji téma války, ale vlastně jsem ještě nikdy nečetla nic, co by bylo po válce a musím říct, že tohle byla pecka!
Chytlavé od první kapitoly. Láska byla trochu předvídatelná, ale mně to vlastně vůbec nevadilo, ba naopak jsem z toho měla radost.
Je hrozné, jak se lidé k sobě během války, i po válce chovali. Doufám, že se nic takového v takové míře již nebude opakovat.
Posledních pár stránek jsem tedy silně probrečela a nemohu se dočkat druhého dílu, kde doufám ve šťastný konec.
Za mě super knížka, kterou mohu jen doporučit!
Autorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2021 | Chaloupky |
| 2023 | Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 |
| 2024 | Sudetský dům III: 1959–1968 |
Tak tohle je obrovské překvapení. Ke knize jsem přistupovala s opatrností, ale po prvních stránkách už jsem se nemohla odtrhnout. Příběh Františka a Pauly mě dostal. Moc bych jim přála společný život. Tak snad v dalším díle. Už teď se na něj těším.
(11. 3. 23 - 7 910 - 22)