Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503859/bmid_sudetsky-dum-FHu-503859.jpg
5
1369
1369
Sudetský dům série
1. díl >
Je léto 1945, krátce po válce. Mnohé české rodiny míří do Sudet, aby zde zabraly domy po odcházejících Němcích. Jiří a Marie Smolíkovi, společně se synem Františkem, dorazí s celým svým skromným majetkem do podhorské vsi Glasendorf. Tady úřaduje krutý a cynický národní správce a člen rudé gardy Vojtěch Tomeček. Svým žoviálním a podlézavým způsobem nabízí rodině krásný sudetský dům. Dům Smolíkovi okamžitě nadchne, má jen jeden nedostatek. Dosud v něm žije původní německá rodina, která čeká na odsun. Všichni se tak musejí načas naučit žít ve společné domácnosti. Jedni, kteří jsou zde novými pány, ale musejí trpět staré obyvatele domu. A druzí, kteří zde žili celý život, ale teď jsou tu vlastně cizí. A v pozadí toho všeho se objevují staré křivdy a rány, které způsobila válka...... celý text
Přidat komentář
90%
Skvělý román o osidlování Sudet českými obyvateli těsně po válce. Jedněmi z nich je rodina Smolíkova, která míří do obce Glasendorf. Tam sdílí dům s rodinou sudetských Němců. Kniha končí odsunem původních německých obyvatel.
Kniha se čte velice dobře, ale občas se tam dějí dost hrozné věci, které vymýšlí člen rudé gardy, komunista a předseda MNV Vojtěch Tomeček. Jde tady o téma, kterému jsme se dlouho vyhýbali a teď nám bylo podáno čtivou a srozumitelnou formou. Čtení se neobešlo bez slz.
Vřele doporučuji a už se těším na druhý díl.
Téma skvělé; dějinné období, které tak moc potřebuje literárně (a nejen literárně) zpracovat, protože je pokřiveno desetiletí trvající komunistickou propagandou.
Takže je fajn, že se mladý autor chopil tohoto náročného tématu a snažil se zobrazit dění v poválečných „Sudetech“ tak, jak skutečně probíhalo. Takže tady velké plus a všechny palce nahoru.
Jenže napsat dobrou knihu je kumšt, a autor, přes všechnu záslužnou snahu vymyslet spletitý napínavý i dojímavý příběh o osudech sudetských Němců a nových osídlencích, sestavil spíš jednoduchou ilustraci dějin, připomínalo mi to spíš hraný „doku“ film, bez větší přidané literární hodnoty. Což na druhou stranu neznamená, že to je špatně.
Knihu rozhodně nezatracuji a myslím, že pro osvětu o poválečném dění v pohraničí udělal autor opravdu velký kus práce, fandím mu, a protože mě velmi zajímá dějinné období okolo února 1948, možná se nakonec pustím i do druhého dílu.
Nevím, jestli se autor postupně zlepšoval, nebo jestli jsem si na jeho styl psaní v průběhu čtení zvykla, ale zezačátku se mi vůbec nelíbil způsob jeho vyprávění. Krátké úderné věty mi připomínaly Václava Řezáče, který už je dneska prostě trochu passé. Mám holt ráda souvětí, můj problém. Vadily mi i opakující se hrubky (např. naprostá ignorace toho, že příjmení Smolíkovi/Fuchsovi se v akuzativu má psát s ypsilon na konci). Nějak jsem se prostě nemohla do děje ponořit celých prvních asi 120 stran, vlastně až do doby, než se obě rodiny setkaly a došlo k první společné konfrontaci. Celých těch prvních 120 stran jsem měla pocit, jako bych četla něco, co už znám, děj byl předvídatelný a byla jsem z toho trochu zklamaná. Potom se to ale krásně rozběhlo, postavy mě začaly zajímat a už mi to nepřipadalo tak primitivní jak na začátku. Příběh mi navíc připomínal vypravování mých předků, kteří také přišli po válce do sudetského domu, který několik měsíců sdíleli dokonce s několika rodinami. Takže Sudetský dům pro mě sice nebyla žádná hoch literatura, ale další díl si určitě přečtu, a dokonce se na něj těším.
Téma, na které nemůžeme být hrdí a o kterém se dodnes příliš nemluví. Příběh popsal zlo v mnoha jeho tehdejších podobách: nacionalistické tendence na straně Čechů i Němců, spoustu lží a uměle vytvářené nenávisti, hon na všechny, kdo vybočovali. A samozřejmě je tu problematika kolektivní viny, která brala lidem domov, majetek, násilně je vytrhla z míst, kde žili desítky generací a sebrala jim i poslední zbytky sebeúcty. V několika předchozích komentářích jsem si přečetla, že je "těch klišé příliš". No, možná bych tomu rozuměla, kdybych v době bolševika nežila a řadu těch absurdit nezažívala na vlastní kůži. Jenže pamětníci mají často selektivní paměť a na to zrůdné se snaží nevzpomínat a ti, kdo od dětství žijí svobodně, prostě odmítají uvěřit, že to nebyl středověk, ale že se toto barbarství odehrálo relativně nedávno a dokonce u nás za humny.
Toto byla kniha, která se mi líbila i když pěkného v ní bylo pomálu a která čtivou formou přinesla téma, které mělo zaznít.
Poslouchala jsem v audioverzi. Pribeh je to silny, ostatne jako vsechny s touto tematikou. Mně trochu vadil hlas pani Janovicove - prilis jemny az nezny na takovou knihu.
Tema je to silne a doporucuji.
Kolektivni vina je bohuzel soucasti nasich dejin a porad se opakuje.
Díky Čtenářské jsem se do této knihy pustila. Nelituji. Krásná, poučná kniha. Doporučuji k přečtení. Jdu číst další díl.
Četla jsem nejprve druhý díl, teď se vrátila k prvnímu. Opět velmi silné čtení, kdo má tuto tématiku rád, tak by si měl určitě přečíst. Mělo by být jako povinná četba, aby se dějiny již neopakovaly.
(SPOILER)
Zlo v mnoha podobách a příměsích - jdeme do parku zbít člověka, protože vypadá jako Němec, zbabělost na podlaze kuchyně, nenávist k osvoboditelům, protože jsme bezmocní k jim páchanému zlu, odporný parazit komunista, vrah cikán - není těch klišé příliš? I já se přikláním k tomu, že někdy méně je více.
Na druhé straně chápu, že autor chtěl zachytit surovost a překotnost doby, vždyť tohle vše se stalo v průběhu dvou měsíců. Dobře zachytil, že každý může mít svoji pravdu a někteří jsou schopni si chyby přiznat, tedy různost lidských charakterů v téhle husté polévce poválečné doby.
(SPOILER)
Válka skončila a do pohraničí se valí rabovací gardy, zlatokopové a lidé toužící přijít levně k nemovitému majetku. V jednom domě jsou souhrou okolností na dobu několika měsíců nuceni spolu žít dvě navzájem cizí rodiny. Jednu čeká vyhnání z rodné hroudy, kde žila po generace a druhá hledá v novém kraji svoje štěstí. Ten pocit, kdy lidé tušili, že už se do svých domovů zřejmě nevrátí musel být hrozný. Příběh prozatím končí v Brodu na nádraží. Ke které rodině bude osud vstřícnější? To se snad dozvím v dalším dílu. Zatím jen doufám, že rodina Fuchsových přežije cestu do Německa.
Citace: Vyšla zpět na dvůr. Toužila se rozeběhnout nahoru na louku, projít se po lese. Toužila ještě jednou, naposledy, vylézt na Vlčí hřbet a posadit se na Friedrichovu vyhlídku. Na nic z toho už ale neměla čas. To všechno kolem, jejich dům, pole, na kterých hospodařili, louka kterou museli kosit, les a hory, které je obklopovaly, to všechno jí často připadalo všední a samozřejmé. Teď litovala každého okamžiku, kdy na svůj život nadávala. Každé chvíle, kdy si stěžovala. A každé myšlenky, kdy se toho všeho chtěla vzdát. Jak ráda by teď vrátila čas. To ale nebylo možné.
Strhující příběh, od kterého jsem se nemohla odtrhnout. Poválečná nenávist panující mezi Čechy a Němci, boj o domov.
Děj knihy mě neustále nutil přemýšlet nad otázkou kolektivní viny - jeden za všechny, všichni za jednoho? Dokud je vítěz na výsluní je vše zalité sluncem. Ale co když se náhle karta obrátí? Jak snadno lidé zapomínají na příkoří a ponižování, které působili "nežádoucím", jak alibisticky obhajují své počínání, když se sami ocitnou v podobné situaci... Jak s osudy lidí zamává nejen samotná válka, že dobro se v době temna ztrácí i v sobě samém, že naučit se znova důvěřovat lidem je nesnadný úkol... A mnoho dalších témat na téma (ne)lidskost způsobená válkou rozkrývá kniha Sudetský dům.
Těším se na druhý díl.
Příběh se mi velmi líbil, je krásný, smutný a věřím, že pravdivý, že se takové situace mohly stávat. Líbil se mi myšlenkový posun Františka, který zpočátku Němce nenáviděl, ale později zjistil, že jsou to mnohdy obyčejní lidé, kteří se třeba ničeho nedopustili, ale musí pykat za kolektivní vinu. Odsun Němců po válce je myslím stále palčivé téma. Mě samotné se moc nelíbí, jak bylo s Němci zacházeno, pořekadlo oko za oko mi přijde nehodící se do vyspělé doby 20. Století. Ale člověk, který v té době nežil, může asi těžko soudit. Nicméně věřím, že se v té době vyskytovaly různé skupiny, které braly spravedlnost do svých rukou, a často konaly násilné akce, protože prostě mohly.... Bohužel si myslím, že se tyto hony na různé skupiny lidí můžou objevit i dnešní době, i když bych ráda věřila, že ne. Těším se na další díly.
Jako wow. Klobouk dolů. Teď bude zase hodně dlouho trvat, než narazím na knihu podobné úrovně!
Těšil jsem se na Lednickou, dostal jsem Mornštajnovou. Tak nějak bych shrnul formu knihy. Očekával jsem pomalejší vývoj, byl jsem zahlušen dějem. Autor naložil na bedra hlavním protagonistům vše, ale úplně vše, co v této neklidné době mohl. Až už to bylo moc. Mohlo to být komornější, klidně bez excesu gestapáků a ruských vojáků na začátku, i bez toho by bylo chování Františka a jeho vztah k Němcům (a jeho pochybnosti o výlučném zlu) opodstatněn/o. Vztah Františka a Paulu je rušivý, prvoplánový. Paula je zidealizovaná, František je korouhvička (své osobní přesvědčení během týdne změní 6x). Ne, tomuhle románu by, podle mě, slušel vypravěč á la Tučková/Lednická...
Hezký čtivý příběh..ale takový emočně strohý, nepropracovaný. Když srovnám s knížkou Návrat nežádoucí, která je také o pohraničí v roce 1945, tak ta vás vtáhne do děje a na konci vás vyplivne jako rozbitou cikánskou hračku. Tak moc silný ten příběh je. Tady jsem čekala něco podobného, protože se to při takových lidských osudech čeká. Ale nestalo se, což je škoda. Jsem zvědavá, jak bude série pokračovat.
Velmi sugestivně psaný příběh, smutný, pravdivý. Už se nemohu dočkat pokračování.
Knihu jsem zhltla za dva dny. Tato zápletka vytržená z naší reálné historie, byť usazena do imaginární sudetské vesnice Skláře, mě velmi rychle vtáhla do děje a nepustila. Rodina zde získala hospodářství a malým překvapením navíc - původní německou rodinou, jež v domě žila po několik generací. Kdo je tady teď doopravdy doma? Jak zvládnou společně žít než nastane finální odsun Němců? Mohli by se z nich mezitím stát i přátelé? Kniha surově ukázala, co musely obě strany v době nastupujícího komunismu prožívat a, popravdě, bylo vcelku jasné, jak to celé skončí.
Strašně mě mrzela ta zarputilost, lži, naivita, snadná zmanipulovatelnost a uměle vytvářená nenávist, ať už šlo o kteroukoliv stranu. Takhle to však, bohužel, opravdu bylo.
Líbil se mi (alespoň částečný) posun Františkova vnímání. Kéž by tak v té době prozřeli všichni.
4,5/5
Autorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2021 | Chaloupky |
| 2023 | Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 |
| 2024 | Sudetský dům III: 1959–1968 |
Opět jeden z těch drsných příběhů ze zaniklé vesničky v pohraničí, z doby těsně po válce, kdy to stále ještě vře na obou stranách.
A tak jako vždy se ukazuje, že ti mocní (a křiví) zmůžou vše a obyčejný člověk nemá pražádnou šanci.
Pan Javůrek tu skvělou čtivou formou odkryl karty, které většině z nás bývaly dlouho zakryty.
Upřímně? Těch slz a vzteku jsem u čtení této knížky zrovna málo nebylo.