Sůl moře
Ruta Sepetys
Druhá světová válka se chýlí ke konci a statisíce Němců prchají před postupující Rudou armádou. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu a cestu ke svobodě. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Donuceni okolnostmi drží při sobě, ale když se zdá svoboda na dosah, udeří tragédie. Pak už jen každý z těch deseti tisíc lidí na palubě bojuje o přežití. Podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím CooBoo v roce 2016.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2019 , VoxiOriginální název:
Salt to the Sea, 2016
Interpreti: Anita Krausová , Petra Tenorová , Kryštof Bartoš , Kryštof Krhovják , Radka Fidlerová
více info...
Přidat komentář
Tahle autorka prostě ví jak psát. Opět se jí povedlo napsat úžasný příběh zasazený do období druhé světové války. Jsem zvědavá, s čím přijde příště!
Knihu jsem přečetla na jeden zátah. Dá se od ní jen těžko odtrhnout. Bylo to napínavé, poučné a nejlepší na tom bylo zdařilé psychologické prokreslení postav. Emilii, statečnou, hodnou holku v růžové čepici, schopného Floriana a obětavou Joanu je snadné si oblíbit. Nejzajímavější je ovšem charakteristika moulovitého idiota Alfreda, který patří mezi nejasociálnější postavy z knížek, o kterých jsem zatím četla. To, jak je popsáno, v jakém žije bludu, jak mu nic nedochází, jak něco řekne a vzápětí sdělení popře, aniž by si uvědomil realitu, je někdy až smutně zábavné. Je to tip líného, neschopného a zbabělého člověka, který víc překáží než aby byl k něčemu dobrý a přitom si myslí, že je díky své rase nadřazený. Paradoxně se mu hnusí slabost, nedostatečnost a nemoci. Za svojí jednoduchost nemůže, je otázka, do jaké míry je schopný korigovat svojí zmatenou, pokroucenou mysl a vrozený závadný charakter.
"Když jsem byl malý, Mutter mi vždycky zakrývala oči před nemocemi a odchylkami. A bylo to dobře. Na světě je tolik ošklivosti a nedokonalosti. Víme, že existuje, ale když nás někdo přinutí se na ni dívat, působí nám tím ještě větší trauma. Některé věci je lepší přehlížet."
Knížka k zamyšlení i napětí o neznámém námořním neštěstí na konci druhé světové války, která se povedla.
Krásná kniha, krásný příběh. Jakmile začnete číst, nedá se odložit. Děj má spád a není v ní jediné hluché místo.
Velmi dobře napsaná knížka. Nesnaží se o pompézní americký příběh (a žili šťastně až do smrti...), ne, s jemností a citem vypráví příběh nám dnešním lidem jen velmi málo známý.
Autorce patří obrovský dík za to, co a hlavně jakým stylem napsala. Jak na konci své knihy sama píše: "Nesmíme dopustit, aby pravda zmizela s těmi, kteří to vše prožili. Prosím dejte jim hlas." A myslím, že přesně to svou knihou dokázala.
Na knize je patrné, jak moc se autorka snaží držet skutečností, tak aby celou událost v očích čtenářů nezkreslila a to se jí podle mého podařilo.
Takové mé malé zamyšlení:
Dlouho jsem přemýšlela nad tím, proč autorka do příběhu zařadila příběh Alfreda, typického zfanatizovaného Němce (dá se říci, že spíše sociopata), a doteď si tím nejsem jistá, avšak z mého pohledu knize dodal velmi důležitý prvek. Ve většině knih z podobnou válečnou tématikou se setkáváme pouze s pohledem těch dobrých, trpících, šlechetných a bojujících lidí (nebo s lidmi zlými, či sobeckými - ti však nebývají hlavními postavami, pouze si na nich můžeme demonstrovat rozdílnost s kladnými hrdiny). V této knížce je to poprvé, co jsem se podívala do hlavy toho, který se vším, co se děje, souhlasí. Alfred byl totiž takový mladý Adolf Hitler bez správné rétoriky a intelektu. Dá se říct, že je až děsivé si připustit, že takových "Adolfů Hitlerů" běhá po světě více, jen se nedostali k moci. Většina z nás si prostě řekne, že on byl jediný, největší zlo, a že takových lidí se moc nerodí, to ale možná není tak úplně pravda.
Velmi smutný příběh s jiskrou naděje na konci. Velmi lidsky a čtivě popsané hrůzy 2. světové války pohledem čtyř naprosto rozdílných postav, které přivede osud na poslední tragickou plavbu lodi Wilhelm Gustloff. Zvlášť v dnešní době, kdy si připadáme omezovaní situací ve světě, bychom si měli uvědomit, že lidé prožívali hrůzy, které si ani neumíme představit.
Příběh vyprávěný čtyřmi postavami je zasazen na konec 2. světové války. Postavy jsou smyšlené, události skutečné. Kniha je velmi emotivní, mnohdy až skličující. Četla jsem jedním dechem a přemýšlela, jestli bych taky zvládala to, co hlavní hrdinové. Knihu bych doporučila každému. Po jejím přečtení si totiž uvědomíte, do jak skvělé doby jsme se narodili...
Kniha o události, o které se nemluví. Určitě by si tato událost zasloužila mnohem více medializace. K samotne knize- krátké kapitoly z pohledu 4 lidí, kteří jsou zasaženi válkou každý jinak. Hezky odvyprávěné, příjemně se četlo
Četlo se mi dobře. 5 hvězdiček za sílu pribehu postaveného na skutečné historické události.
!SPOILERY!
Nemůžu si pomoct, ale podle hodnocení a komentářů jsem čekala víc. Jak už tu bylo zmíněno, příběh postrádal hloubku, krátké kapitoly se sice četly dobře a velmi rychle, ale kdyby byly delší, dostal by čtenář více prostoru zžít se s postavami. Očekávala jsem, že se celá kniha bude odehrávat na lodi a ono je tam zatím do tří čtvrtin popsáno, jak lidé utíkají před Rusáky. Když tedy v závěru došlo k oné tragédii, přišlo mi to až moc rychlé a konec jsem si musela přečíst dvakrát a stejně si nejsem jistá, jestli jsem ho pochopila správně.
Ale nechci být jen kritická. O této tragédii jsem neměla tušení, takže bylo zajímavé se něco nového dozvědět. Oceňuji to, jakou si autorka dala práci s hledáním informací. Skutečně klobouk dolů. Co se týče stylu psaní, knížka mě bavila, i když některé pasáže se nečetly vůbec lehce a občas jsem měla i husí kůži a slzy v očích (smrt Ingrid a básníka v botách). Takže celkově se mi kniha líbila a určitě je fajn si ji přečíst, ale četla jsem lepší.
Sůl moře popisuje zběsilý exodus německého obyvatelstva z Východního Pruska postupně obsazovaného Rudou armádou na konci války. Úprk k přístavům, kde kotví evakuační lodě, očima polské dívky, německého dezertéra, litevské ošetřovatelky a fanatického nacistického námořníka. Zoufalé činy, hlad, strach, smrt a nakonec naděje na palubě evakuační lodi. Kdyby jí nebyl parník Wilhelm Gustloff... Kaleidoskop osudů, které na stejné události hledí různou optikou. Trochu ochuzený těm čtenářům, kteří znají osud lodi pojmenované po švýcarském nacistovi Gustloffovi. Jde totiž o parník, který byl v ledovém Baltském moři potopen ruským torpédem. Zachránil se tisíc pasažérů, o živoj jich přišlo devět tisíc.
Spíš než knížka je to povídka tak na 150 stran. Styl psaní každá stránka jiná postava mě teda taky moc nedostala.
"Sůl moře" je opravdu silná kniha, která vám toho předá hodně. Popisuje největší námořní katastrofu, o které spousta lidí doteď nemá ani tušení. Donedávna jsem patřila mezi ně. Ruta Sepetys si dala tu práci, že provedla výzkum o této tragické události a dala dohromady srdceryvný příběh, který se vám dostane pod kůži.
Kniha skrývá příběh o čtyřech mladých lidech pocházejících z odlišných zemí, kteří mají svá tajemství, jež je pronásledují na každém kroku. Každý z nich je úplně jiný a každý má strach z něčeho jiného. Čtyři postavy, čytři rozdílné charaktery, které spojuje jediné - touha po životě. Joana byla laskavá a na každém jí záleželo víc než na sobě. Emilia byla v té nejhorší situaci, kterou si člověk může představit - být polského původu za doby druhé světové války, odpoutaná od rodiny, bez šance na záchranu, bez budoucnosti. Floriana jsem chápala jako nikoho jiného. Poháněla ho touha za pomstou, měl svůj vlastní cíl, snažil se s nikým nenavazovat bližší vztah, protože to v období války znamenalo mít slabinu. Alfred byl pro mě už od začátku ta nejkomplikovanější postava. Snažila jsem se ho pochopit, ale stále jsem v něm viděla zbabělce, kterému záleží jen na úspěchu a své vlastní důležitosti.
Čtení knihy bylo svižné a stránky jen utíkaly. Krátké, často třeba dvoustránkové kapitoly navazovaly pocit naléhavosti. Líbilo se mi, jak jsme se o hlavních postavách dozvídali informace postupně, stejně jako se je ty postavy dozvídali o sobě. Ruta Sepetys má skvělou schopnost nám podávat ty informace tak, abychom nakonec zírali na ta písmenka s otevřenou pusou. Při čtení mi nesčetněkrát běhal mráz po zádech, autorka ty události líčila s neskutečnou přesností a se smyslem pro detail. Navíc bravurně vykreslila psychiku uprchlíka - to nevědomí, strach a pochyby, které se jim zahryzávají do mysli. Ta tajemství, která je tíží, ale nesmí nikomu prozradit...
Příběh o síle, utrpení, touze žít, vytrvalosti, záchraně holého života. Příběh, který vám připomene, že máte být rádi za to, co máte (střechu nad hlavou, teplé jídlo, milující rodinu a přátele...) - na první pohled banální věci, které ale ani zdaleka nejsou samozřejmostí a měli bychom si jich vážit, protože nikdo neví, co přijde. Ale proč i když všechny tyto věci máme, často nejsme spokojení?
Není pochyb o tom, že Ruta Sepetys má talent na vyprávění příběhů z tohoto období. Hlavně ale tyto události dává do povědomí dalších lidí a nechce je nechat pohřbené v minulosti.
Pokud váháte s přečtením, rozhodně se do toho pusťte.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) uprchlíci jantarová komnata ženy v 2. světové válce Prusko námořní katastrofy podle skutečných událostí dívčí romány Wilhelm Gustloff (loď) evakuace
Autorovy další knížky
2013 | V šedých tónech |
2016 | Sůl moře |
2020 | Mlčící fontány |
2014 | Potrhaná křídla |
2022 | Musím tě zradit |
Kniha přečtena téměř "jedním dechem" - zajímavé postavy i příběh.