Svědectví
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468358/bmid_svedectvi-Abp-468358.jpg
4
590
590
Příběh služebnice série
< 2. díl
Když se za Fredovou na konci Příběh služebnice zabouchly dveře dodávky, neměli čtenáři ani ponětí, zda ji čeká svoboda, vězení, nebo smrt. Ale kdo si počkal, ten se po pětatřiceti letech napětí dočkal Svědectví. Margaret Atwoodová pokračuje v příběhu Gileádu více než patnáct poté, co June zmizela neznámo kde, a rozvíjí ho ve zdrcujících výpovědích tří ženských hrdinek, které mají s tímto režimem co do činění, byť každá v jiné roli. Ne náhodou získala věhlasná autorka za své čím dál aktuálnější dílo prestižní Bookerovu cenu.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2020
,
Argo
Originální název:
The Testaments, 2019
více info...
Přidat komentář
Kniha mě bavila a já si příběh užila, ale nemyslím si však, že bylo nutné, aby autorka napsal pokračování mistrovského díla, kterým je Příběh služebnice.
Část toho, co dělá tuto knihu tak šokující a silnou, je její dvojznačnost. Svědectví odpověděl na 35 let staré otázky, které z nějakého důvodu zůstaly nezodpovězeny. Postavy neměly ani zdaleka takovou hloubku, jakou měl první román, a tím, že vše pěkně spojilo dohromady a dalo knize šťastný konec, ubralo na její síle.
Tohle se mi hodně líbilo. Nebyla tam jediná stránka, která by mě nudila, hltala jsem větu za větou jako bonbóny. Rukopis z Rezidence Ardua byl z těch tří linek asi nejlepší. Ač jsem brzy odhalila, kdo je kdo a jakou hraje roli, příběh mě udržel až do konce. Možná autorce o nějaká tajemství ani příliš nešlo.
Jsem moc ráda, že pokračování vyšlo a já mohla knihu přečíst ihned poté, co jsem dočetla Příběh služebnice. Je tu spousta zodpovězeného, také se člověk dozvídá i nové detaily z gileádské společnosti. Mrazivá představa.
A ano, ještě to, že poslední odstavec (nápis) mi vehnal slzy do očí.
PS: Ačkoli ji podruhé číst také nebudu, neznamená to, že si těch 5/5 nezaslouží.
Svědectví mě oslovilo daleko více než samotný Příběh služebnice,
ať už to bylo rozložením příběhu (z pohledu tří žen) a nebo tím, že jsme se konečně dozvěděli něco více a dospěli také k nějakému závěru.
Přesto vše to není kniha, ke které bych se v budoucnu vrátila.
Není to četba, co bych chtěla číst 2x. Přesto mnohé z 1.dilu vysvětluje a ukazuje pád daného režimu díky statečnosti žen. Co dodat? Asi nic než že fanatismus jakýkoliv není dobrý a díky bohu nikdy netrvá věčně. Vždy se najdou odvážní a změní situaci.
Tak jsme se znovu ocitli v Gileádu a stálo to tedy za to. Svůj životní příběh nám vypráví Ágnes, Daisy a teta Lydie. Všechny jsou sympatické a všem jsem fandila. Nechybí humor, hlavně teta Lydie hodně bodovala.
Výborné volné pokračování Příběhu služebnice.
Pribeh sluzebnice miluju a zaroven me u desi. Zvlast kdyz si predstavim, ze by se tohle lidstvu mohlo dost realne stat. Poslechneme si vypraveni divenky Agnes, tety Lydie a divky Daisy, jejichz osudy se jednoho dne protnou.
Toto vypraveni dava pribehu pestrost a take nahledneme do "kuchyne" pribehu sluzebnice. Sledujeme odboj proti Gileadu a take zaroven to jak se snazi Gilead jeste udrzet na nohou. Presto, ze jsem podle serialu, ktery bezel na HBO tusila, jakym smerem se bude dej ubirat, tak i presto mi to nezabranilo v tom knihu zavrit s jednim velkym WOW. 5/5
Kniha mě začala bavit až od poloviny. Dost jsem se na druhý díl příběhu služebnice těšila, ale jsem z něj nějaká rozpačitá. Hodnocení má mnohem vyšší, ale za mě je lepší první kniha… jsem zvědavá jak to pojmou filmaři u poslední série služebnice.
Stejně jako Příběh služebnice jsem i tuto knížku četla ušima. Velmi se mi líbilo vyprávění z pohledu 3 žen (všechny tři hlasy byly velmi příjemné a trefné, nedivím se, že audiokniha byla oceněna). Příběh je poutavější a více "jasný" než Příběh služebnice samotný. Systém Gileádu a celá dystopická myšlenka je v této knize hezky rozebrána ze všech úhlů pohledů (= z pohledu dříve zmiňovaných 3 žen). Každopádně chvilkami mi kniha přišla zdlouhavá a plochá. Za poslech kniha určitě stojí a mohu ji doporučit.
Audiokniha
Občas mně to přišlo zdlouhavě podané, tím jakoby příběh poněkud ztrácel napětí, atraktivitu, překvapení... Ale ten nápad fungování dystopické společnosti je opravdu pozoruhodný.
Som vďačná, že sa Margret Atwood vrátila do sveta Gileadu a napísala záver skvelého príbehu. AJ
Přiznám se, že je to první kniha od paní Atwoodove a od prvních stran jsem se od ní nemohla odtrhnout. Není to dané jen tématem, ale stylisticky je kniha skvěle napsaná. S přibývajícími stránkami čtenáře vtahuje samozřejmě víc a víc, ale i hravě komentáře autora se čtenářem možná povzbudily touhu knihu vůbec neodlozit. Rozhodně se těším, až se mi pod ruku dostane další kniha autorky .
Sáhla jsem po ní hlavně kvůli čtenářské výzvě končícího roku, ale výzva výběr jen urychlila, jednou bych se k tomu stejně dostala, protože Příběh služebnice mě kdysi hodně zaujal. A bylo to parádní počtení - strhující jako ďas, zhltla jsem to během jednoho klidného odpoledne a ještě klidnějšího dopoledne v práci.
Souhlasím s gladyou, že to v něčem je ještě lepší než Příběh služebnice. Perfektně to vykresluje fungování gileádské diktatury, líčí ji to mnohem komplexněji a uceleněji než Příběh služebnice. Potěšilo mě i to, že se tam najednou všecko nemotá jen kolem potomstva, plození a rození, uf. Samozřejmě nejzajímavější byl vhled do rezidence Ardua a příběhy jednotlivých tet. Příběh hlavních hrdinek děvčat, hlavně ten Daisyin/Jadein/Xxx, mi přišel trošku přepjatý a přetažený (proto ta jedna ubraná hvězda). Já holt na ty akčňárny, udatné skutky superhrdinů a dokonale spolupracujících sítí tajných agentů moc nejsem, no... Mnohem víc mi sedí tiché spřádání střípků a dlouhé vyčkávání tety Lydie a tichý vzdor a nekonečná statečnost mladé Beky.
Spokojenost veliká.
Svědectví se mi líbilo ještě víc než Příběh služebnice. To, jak totalitní režim dokáže ovládnout a zlomit lidi, bylo popsáno dokonale. Vůbec nejde o to, že utlačované jsou tam ženy, jde o ten popis totality.
Mně se asi nejvíc líbil pohled tety Lydie.
V příběhu byly některé věci předvídatelné, ale to mi nevadilo.
Docela zajímavý by byl pohled mužů. Pro mě totiž ve světě, kde jsou takto potlačována práva nějaké skupiny ( a je jedno jestli jde o pohlaví, náboženství, etnický nebo „třídní“ původ), nejsou opravdu svobodní ani ti privilegovaní. Alespoň ne tak, jak opravdovou svobodu chápu já.
Řekla bych že tato kniha byla oproti Příběhu taková akčnější a asi i trochu čtivější.
Ale líbili se mi obě dvě a moc.
A seriál je více než povedený,ten je ještě o level víš.
Ne a zase ne. Poněkud hloupé, poněkud bezradné, nudné. Nejhorší mi přijde nedostatek vcítění autorky do jejích postav - ať tet, nebo vězeňkyň. Ke konci jsem nebyla ani schopná knihu číst, tolik mne otrávila, a různě jsem přeskakovala. Nějaké hvězdy dávám za závěrečnou část, kde se dostáváme na přednášku o Gileádu jako o době dávno minulé - to, koneckonců, nebylo špatné. Celkem vzato ale za mne bída. Určitě nedoporučuji těm, kteří fandí seriálu Příběh služebnice.
Poznámka k audioknize: Tetu Lydii čte Taťána Medvecká a činí tak přenádherně.
Až děsivě pravdivé, jak fungují totalitní režimy. Výborné doplnění k Příběhu služebnice.
Za sebe mohu říci, že Svědectví se mi líbilo dokonce víc než Příběh sluzebnice. Tři dějové linky, vyprávěné třemi ženami v rozdilnem postavení čtenáře jasne přivedou k vysvětlení, jak vznikla totalitní Republika Gilead. Stejně jako Příběh sluzebnice by i Svědectví mělo být varováním.
Skoro na den přesně, před pěti lety jsem četla první díl. Pamatovala jsem si ho už jen okrajově, ale nevadilo. Řekla bych, že se obě knihy dají číst samostatně. Uplynulo 15 let a my díky třem ženám poznáváme život v Gileádu i mimo něj. Zemi, v níž vládne totalitní režim, kdy žena je předurčena k vybrané roli. Ať už je to služebnice - sloužící jako babyvak, poslušná manželka či teta - znalá pravidel. A všudypřítomné Oči, které sledují. Z knih tohoto typu, kdy se moci zhostí kdosi úplně vyšinutý - mám obavy a pevně věřím že jde čistě o fantazii.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie kanadská literatura feminismus Bookerova cena teokracieAutorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Rovnako ako prvý diel - strhujúce, mrazivé čítanie.
Je to napísané nesmierne pútavo - listujete stránkami a ste proste v Gileáde, teokratickej diktatúre. A presne si viete predstaviť, ako by to v realite prebiehalo.
Knižka je písaná z 3 uhlov pohľadu. "Tety" zakladateľky, najvýznamnejšej ženskej autority v Gileáde. Dcéry "Fredovej", hlavnej predstaviteľky predchádzajúcej knižky. A z pohľadu "Nikolky" - dievčaťa uneseného z Gileádu, ktoré sa stalo akousi modlou, symbolom mocenského boja.
Napriek ťaživej atmosfére sa dejom vinú záblesky sebairónie, či úsmevných momentov.
Proste skvelá kniha.
Jediné, čo ma neohúrilo, bol záver. Otvorený koniec prvého dielu tomuto príbehu svedčal viac.
"Chodit do otcovy pracovny bylo zakázáno.
Jen jsem věděla, že tam dělá nějakou moc a moc důležitou práci - důležitá práce byla totiž vždycky pánskou záležitostí, ženám se nesvěřovala, protože na ni nestačí, máme menší mozek, kam se žádná veliká myšlenka nevejde, jak nám v hodinách náboženství vysvětlovala teta Vidala. To by bylo jako učit kočku háčkovat, dodávala teta Estée v hodinách ručních prací a my se smály, protože ta představa byla opravdu k smíchu!"
Bůh není to, co nám tvrdí, prohlásila. A dodala, že se dá věřit buďto v Gileád, nebo v Boha, ale ne v obojí. A že tak překonala svou vlastní krizi.
Já jí na to řekla, že si nejsem jistá, jestli si dokážu vybrat. V skrytu duše jsem se totiž obávala, že nedokážu věřit ani v jedno. Ale pořád jsem věřit chtěla: toužila jsem po tom. Ostatně - kolik víry pochází právě z touhy?