Svědectví
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468358/bmid_svedectvi-Abp-468358.jpg
4
576
576
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
< 2. díl
Když se za Fredovou na konci Příběh služebnice zabouchly dveře dodávky, neměli čtenáři ani ponětí, zda ji čeká svoboda, vězení, nebo smrt. Ale kdo si počkal, ten se po pětatřiceti letech napětí dočkal Svědectví. Margaret Atwoodová pokračuje v příběhu Gileádu více než patnáct poté, co June zmizela neznámo kde, a rozvíjí ho ve zdrcujících výpovědích tří ženských hrdinek, které mají s tímto režimem co do činění, byť každá v jiné roli. Ne náhodou získala věhlasná autorka za své čím dál aktuálnější dílo prestižní Bookerovu cenu.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2020
,
Argo
Originální název:
The Testaments, 2019
více info...
Přidat komentář
Musím říct, že Svědectví splnilo pro mě to, co Příběh služebnice ne. Přesně tohle mě bavilo číst, nemohla jsem od knihy odejít. Je fakt, že svědecká výpověď 369B mi moc nesedla. Ta holka byla prostě na ránu, ale každý jsme nějaký. Naopak, koho mi bylo nevěřitelně líto, byla Beka.
I když kniha dokázala odpovědět na spoustu otázek, které dokázala vyvolat první kniha. Zanechala i něco nezodpovězeného. Zajímal by mě pohled i do gileádského mužského světa. Kdo je vychovával, existoval ve výchově gileádských chlapců nějaký protipól tet? A jak vlastně probíhal samotný převrat. Co k takové ctnosti lidi vede? A z první knihy víme, že ne všichni velitelé byli ctnostní.
Nevím, zda se mi dostane odpovědí na moje otázky. I tak mě kniha velice potěšila.
(SPOILER)
když zacala reklama na serial moc jsem se těšila, je to opravdu relativně možná budoucnost, serial mě pohltil a kdyz skončila 3. řada byla jsem hladová po odpovědích a potřebovala jsem vědět víc, zklamalo mě že v urcitych pasážích se mi serial líbil víc a obcas se kniha lišila od toho co bylo v serialu a na konec mi tu zásadní odpoveď kniha nedala, naštěstí jsem minulý rok slyšela o druhem dílu knihy, těšila jsem se.... nic jsem si o tom nečetla, chtěla jsem překvapení a říkala jsem si: hlavně nic neočekávat! nooo začátek me překvapil, dle pozn. autorky je příběh 15let po té události kdy Nikolka je pryč, ale vyprávění je teta Lidie, Daisy a Agnes o June nikde ani ťuk, dost mě to napínalo co bude a kdyz jsem knihu musela, ale nechtela odložit, přemýšlela jsem co bude dál... kdo je Daisy a Agnes? Jsou to ty co myslím ale věk nesouhlasi kdyz je to 15let poté ...V hlavě mi to šrotovalo celý den, hodiny, než jsem se k tomu mohla vrátit, přestala jsem sledovat i televizi jen abych věděla co bude dál
napínavé ******
čtivé ******
překvapivé ****
co mě vadilo:
- denikovým zápiskům chybí datum, aby čtenář věděl kde se nachází, jinak to je děsně zmatené když se vyprávění odehrává v ruzny časech...
-úplně do detailů si nepamatuju jak to bylo v první knize, protoze se mi to prolíná se serialem a filmem, ale vadilo mi, že oproti seriálu tam je chybné info. napr. Nikolka nebyla jediné dítě co bylo uneseno pryč z Gileádu, jestli to bylo tak že scenarista a autorka spolupracovali, proč se to nepromítlo i v nové knize?
-ta závěrečná kapitola s konferenci je celkem zbytečná, naivní, umělá...nevím to mi nesedělo a pojala bych to jinak, vysvetleni jak to dopadlo potom všem tam je, ale je to zvláštní...
-někteří aktéři by si zaslouzili také svou kapitolu pro vypoveď a svůj prostor, když už chtěla Margaret A. odpovědět na otázky čtenářů, např tátové Hannah a Nicol..
Příběh služebnice byl jedinečný rozkrytím diktatury a jejího devastujícího vlivu na mezilidské (i rodinné) vztahy. Tenhle šok zde chybí, v tomto směru nám Svědectví nepoví nic nového, ani téma duševního útlaku nijak nerozvine, neposune. Přesto je vyprávění napínavé, vypravěčky se střídaly v rychlém sledu a udržovaly mě v napětí. Četbu jsem si užila, ale obávám se, že se mi příběh rychle vykouří z hlavy.
Velmi zajímavý příběh o fungování a také možném zániku Gileádu z pohledu tří různých žen, které na první pohled měly společného pramálo - žena, která zde odmala vyrůstala, žena, která žila mimo, ale měla s touto zemí víc společného, než by se zdálo, a nakonec žena, která stála u zrodu tohoto režimu. Toto vyprávění - vyprávění tety Lydie, mě bavilo asi nejvíc, asi proto, že zažila obě strany.
Tři příběhy se v určitém okamžiku spojí v jeden, který je stejně poutavý. Ani mi nevadí, že jsme se nic nedozvěděli o dalším osudu Offred, i když možná tak trochu ano, ale to už je jen a pouze na čtenáři a jeho fantazii ;)
Z této knihy jsem byla mile překvapená. Četla se mi o mnoho lépe, než Příběh služebnice, jelikož byla psaná víc jako příběh. Dále oceňuji, že jsme pohled na Gileád dostali z více zdrojů. Jak společnost vnímal člověk, který tam vyrůstal, který vyrůstal mimo a v poslední řadě osoba, která byla u jeho vzniku a jak jí samotnou to změnilo.
Svět, který vytvořila Atwoodová je opravdu děsivý a to hlavně po té psychologické rovině. Po přečtení knihy jsem se ptala sama sebe, jestli je reálné, že lidé dokážou něco takového udělat. Co vlastně způsobí zoufalství z vymírání společnosti.
Příběh je opravdu silný a rozhodně ho považuji za velmi kvalitní dílo. Jediné, co mě mrzelo byl ten poměrně rychlý závěr. Když porovnám ten popisný a promyšlený každý krok ze začátku, tak to ve své podstatě snadné proplutí na konci mi tam prostě nesedělo.
První půlka SVĚDECTVÍ od Margaret Atwoodové má slušně našlápnuto, stejně jako v prvním díle, a stejně jako v prvním díle ve druhé půlce knihy autorka ztratila dech a dopustila se i několika logických kotrmelců. Ze zajímavého, burcujícího díla se opět stala červená knihovna s nevyužitým potenciálem. Škoda.
Tři osobní příběhy tří různých žen, které ústí v příběh jeden, mě vtáhly a nepustily, dokud nebyl konec. Navic knížka skvěle spnila osmnácté tema letošní výzvy. V Gileádu bych se tedy rozhodně ocitnout nechtěla!
Nemohla jsem se dočkat až si přečtu pokračování. Zpočátku jsem byla nadšená a nemůžu říct, že by se mi nelíbil konec, ale trochu mi ke konci připadal příběh slabší, všechno se odehrálo až příliš rychle a nějak mi nesedla Jade, možná to bylo tím, že mi její chování přišlo trochu nepřirozené. Ale celkově, jsem za toto pokračování po tolika letech moc ráda.
Už dlouho mě nevtáhla kniha tak, jako mě vtáhlo svědectví. Měla jsem sto chutí si vzít i dovolenou v práci a nakonec jsem ji přelouskala za krásné dva dny. Volné pokračování Příběhu služebnice je vynikající! Ta kniha je tak odlišná od prvního dílu, že nemůžete srovnávat. Teda alespň já jsem nemohla. Svědectví je poskládané ze tří velice vhodně vybraných postav. Mladá žena vyrůstající v Gileádu spolu se svým protějškem ženy vyrůstající mimo Gileád jsou spojeny s postavou Lydie, která zažila oba dva světy. Jako nejzajímavější hodnotím tedy výpověď Lydie, která popisuje vše, co ji dostalo tam, kde je.
Svědectví ke mě více přilnulo, protože také působím v oblasti práva a proto mi připadaly popisy převratu a změna k postoji žen velice osobní. Oproti jiným nemůžu porovnávat se seriálovou verzí, neboť jsem ho ještě neviděla. Každopádně skvěle popsané a hrůzu nahánějící - opravdu je převrat tak strašně jednoduchý a nic není trvalé.
(SPOILER) Svědectví je volným pokračováním Příběhu služebnice, i proto se nelze vyhnout srovnání. Příběh služebnice se mi líbil víc, vyhovovala mi jednota vyprávění. Pokud by Svědectví bylo linií jen nejzajímavější postavy knihy, což byla bezesporu teta Lydie, hodnotila bych knihu ještě lépe. Uvítala jsem, že knížka už nebyla o June, která mi jako postava nesedí. Svět, který vytvořila Atwoodová je pohlcující, děsivý a šokující, jako čtenářka jsem si ho užila, jsem zvědavá, jestli i seriál dokáže z knížky opět vytřískat ještě víc, než v ní bylo. A pokud se už knížku nechystáte číst celou, doporučuji aspoň poslední kapitolu, ve které teta Lydie mluví ke svým čtenářkám, to byla dokonalá pasáž! Opět bych vypustila historické poznámky, podle mě jen shazují skvělý příběh. Velkou poklonu skládám interpretce Tatjaně Medvecké, která namluvila v audioverzi tetu Lydii, neskutečný projev, obvykle skvělá byla i Veronika Khek Kubařová.
Kdysi dávno jsem se tu vyjdřovala k prvnímu dílu. A upřímně jsem si ho nemohla vynachválit. Neodolala jsem ani porovnání se seriálovým zpracováním. A to mě přivádí k jedinému mému problému, který jsem s touhle knihou měla. Nedokázala jsem se zbavit pocitu, že autorka se zuby nehty snaží držet právě toho, jak to bylo vysvětleno v seriálu, což je za mě velká škoda.
Ale jinak jsem s knihou byla velmi spokojená. Pěkně doplňovala informace o Gileádu i jeho lidech, což v prvním díle trochu chybělo. Příběhové hrdinky sice bylo celkem snadné odhadnout od samého začátku (pokud jste četli první díl), ale to nic neubralo na zajímavosti dějových linek.
Takže na závěr. Bylo to lepší než první díl? Ne, to nejspíš ne. Stojí to ale za přečtení? Rozhodně!
Po dočtení Příběhu služebnice mi hrozně dlouho běžely hlavou různé možnosti, jak by mohl příběh pokračovat (ale vlastně jsem chtěla, aby nepokračoval - otevřený konec mi připadal ideální). Ale tohle... MA je prostě geniální, víc k tomu netřeba dodávat. A poslední odstavec...
... aneb Gileád v kontextu světa a času. Atwoodová si po Příběhu služebnice zjevně uvědomila, že teokratický stát, jeho mechanismy, hierarchie a praktiky jsou mnohem zajímavější než individuální osudy. Tady se na něj soustředila, použila trojí hlas - zprávu jedné z ženských diktátorek, deník děvčete vyrůstajícího uvnitř a výpověď svědkyně přicházející zvenčí - a zakončila je mnou oblíbeným historickým seminářem. Gileád se tady postupně ukazuje jako zřízení tvrdě organizované, přesto zranitelné, plné intrik a pokrytectví (i proklamovaná víra v Boha je zbytná - natož jeho služebnice; prosím neplést s těmi v červeném... nebo vlastně ne) a hlavně - zevnitř rozložitelné a konečné. Svědectví je méně rafinované než předchozí Příběh služebnice, zato akčnější a napínavější. A většinu osudů završující...
Už první díl Příběh služebnice mě hodně zaujal, ale Svědectví překonalo veškerá má očekávání. Kniha je mnohem akčnější, má spád a také napětí. Kromě různých dějových peripetií vyprávěných třemi osobami -přímými aktérkami příběhu nabízí také bližší pohled do "kuchyně" Gileádu. Podrobně je popsán tento kastovní systém založený na totalitních praktikách a pokroucené verzi judaismu.
Doporučuji!
Ještě lepší než první díl. Konečně jsme se dozvěděli víc o Gileádu, lidech v jeho čele i obyčejných obyvatelích.
Tři vyprávění o Gileádu, těžko uvěřitelný příběh a řada zodpovězených otázek – tak by mohlo znít shrnutí dlouho očekávaného pokračování Příběhu služebnice. Mnohem dějovější Svědectví nabízí tři příběhy, skrz které nám autorka předkládá další informace z Gileádu. Především však uzavírá dějové linky všech postav, nad jejichž osudem dumaly miliony čtenářů a fanoušků seriálu. Televizní zpracování přitom není zmíněno náhodně, občas se opravdu zdá, že Atwoodová navázala spíše na něj než na své dílo. Svědectví je vydáno, osud postav je znám, otazník tak visí pouze nad otázkou, zda popsaný happyend Atwoodová opravdu plánovala, či ji k němu dovedla přání čtenářů.
Ten námět, ten námět! G-E-N-I-Á-L-N-Í. Gileád je fascinující a děsivý zároveň, nemohla jsem se od toho odtrhnout a doufám, že Atwoodová se ještě jednou do této země vrátí a vznikne další knížka. Já bych si ji přečetla hned.
Říká se, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Atwoodová svou knihou tohle pravidlo z jistého úhlu pohledu potvrdila, z jiného zase vyvrátila. Je to sice návrat do despotického režimu Gileádu, ale tentokrát trojrozměrný – z pohledu tří žen v naprosto odlišných pozicích, jejichž osudy jsou však spolu nerozlučně spojeny. Gileád viděný trojí optikou (žádná z žen tentokrát není služebnicí), a to nejen v přítomnosti, ale i v jeho počátcích, čímž kniha objasňuje leccos, co v Příběhu služebnice zůstalo zahaleno a ponecháno představivosti čtenáře. A pokud se autorce podle mého názoru podařilo do téže řeky vstoupit, pak proto, že Svědectvím autorka nijak nezaostala za kvalitou Příběhu služebnice. Možná je Svědectví dokonce čtivější, protože je dějově bohatší. Snad jediné, co bych vytknul, je ne zcela věrohodný příběh Beky a do učité míry i Nikoly (opravdu by v sobě našly dostatečnou motivaci k tomu, co udělaly?).
Bavila mě víc než Příběh služebnice, ale to bude i počtem stran a propracovaným uceleným příběhem.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie kanadská literatura feminismus Bookerova cena teokracie
Autorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Nečetla se (neposlouchala) se lehce. Hlavně části Agnes, z jejího života v Gileádu mi naskakovala husí kůže a byli chvíle, kdy jsem knihu musela vypnout a vstřebat. Nejzajímavějsí část mi přišlo vyprávění tety Lidie. Ale všechny tři příběhy davají dohromady skutečné a úplné svědectví. Skvělá kniha.