Svědectví
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468358/bmid_svedectvi-Abp-468358.jpg
4
576
576
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
< 2. díl
Když se za Fredovou na konci Příběh služebnice zabouchly dveře dodávky, neměli čtenáři ani ponětí, zda ji čeká svoboda, vězení, nebo smrt. Ale kdo si počkal, ten se po pětatřiceti letech napětí dočkal Svědectví. Margaret Atwoodová pokračuje v příběhu Gileádu více než patnáct poté, co June zmizela neznámo kde, a rozvíjí ho ve zdrcujících výpovědích tří ženských hrdinek, které mají s tímto režimem co do činění, byť každá v jiné roli. Ne náhodou získala věhlasná autorka za své čím dál aktuálnější dílo prestižní Bookerovu cenu.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2020
,
Argo
Originální název:
The Testaments, 2019
více info...
Přidat komentář
Dala bych raději jen 4,5 *, protože abych se přiznala mi trochu "zklamal" závěr.
Příběh je výborný a skvěle se mi četl. Sice jsem podle intuice dokázala odhadnout, co se bude dít, ale ani tak mi to na zajímavosti příběhu neubralo a hltala jsme ho. Do chvíle, kdy se přišlo na to, co je kdo zač, nechci prozrazovat, to mi přišlo až trochu moc cukrkandlové. Ale jinak je to skvělé pokračování, nezklamalo mě.
Mnohem lepsi nez prvni dil. Zatimco ten jsem horko tezko louskala, Testaments jsem casto nemohla odlozit.
Bavilo mě o dost víc než Příběh služebnice. Deníková forma mi u něj nesedla (na rozdíl od Růže pro Algernon), čtenářsky mi proto Svědectví přišlo mnohem přívětivější.
Na pokračování jsme byla velmi zvědavá a rozhodně mě nezklamalo. Strhující příběh, snad ještě lepší, než ten předchozí, a byla jsem šťastná, že měl i dobrý konec - málem jsem ho obrečela.
Pokračování Příběhu služebnice, kterýho jsem se tolik bál, protože první díl mě moc nenadchl. Jaký bylo milý překvapení, když jsem se po pár stránkách začetl a jak mě to bavilo! Stránky ubíhaly jedna za druhou a u konce jsem byl kurevsky napnutej. Potěšilo mě, že děj i postavy tady byly více rozepsaný, mělo to hlavu i patu, celkově kniha byla napsaná o hodně jinak než služebnice a nebejt seroše, tak jí ani nedočtu. Tohle pokračování se rozhodně povedlo, a kdyby autorka chtěla vyprávět další příběhy o lidech z Gileádu, tak rozhodně nejsem proti. Mrzelo mě, že tady nebyla vůbec June, ale zase ústřední postavy mi to vyvážily a díky nim se kniha povedla.
Mě se líbilo pokračování více než první díl. Snadno člověk rozpozná vypravěčku během chviličky a ani nepotřebuje aby tam padlo její jméno. Příběh je rychlý, čitelný, silný a velmi aktuální.
Pokračování Příběhu služebnice se velmi vydařilo!! Příběh je vyprávěn třemi ženami, které rozpráví o svém údělu v teokratickém státu Gileád. Postupně se dozvídáme, kdo tyto ženy jsou. Jedna narátorka je jedna z nejnenáviděnějších žen Gileádu (jak v seriálu, tak v knize) - je opravdu tak strašná jak si všichni myslíme ??- dozvíte se v knize :) Osudy druhé a třetí vypravěčky se v průběhu knihy protnou [nebudu spoilerovat]. Jinak můžu říct, že je dobré znát i seriál, protože některé věci, o kterých se mluví tady, nebyly zmíněny v předchozí knize. Kniha opět jako jednička končí konferencí zabývající se padlým režimem Gileádu a rozhodně otevírá témata, která cloumají a otřásají i dnešním světem. Mohu ji jedině doporučit! Jinak doufám, že seriál se po minulé řadě zlepší, protože trochu nedávalo smysl, to jak si June najednou mohla dělat, co chtěla ...
Z doslovu: “Občané mnoha zemí, včetně Spojených států, se totiž dnes ocitají pod daleko větším tlakem než před třemi desítkami let. Snad nejčastější otázka k Příběhu služebnice zněla: Jak došlo k pádu Gileádu? A já se ve Svědectvích pokusila odpovědět právě na ni. Totalitní režimy se mohou rozložit zevnitř – protože nedovedou splnit sliby, díky nimž se dostaly k moci – nebo podlehnout útoku zvenčí, nebo se obě eventuality spojí. Na zničení totality neexistuje spolehlivý návod, jelikož máloco v dějinách se odehrává neodvratně.”
Až na tu vědeckou přednášku na samém konci příběhu, je k příběhu přilepená nějak navíc...
Tohle je ta kniha, kterou nebudete chtít nikdy dočíst...
Příběh služebnice mám vrytý do srdce. Tento dystopický příběh mě mnohokrát drásal, ať již v podobě knižní nebo seriálové, která je vskutku neobyčejná.
Je asi opravdu trochu zvláštní zamilovat si příběh z totalitní společnosti, která zubožuje a znásilňuje ženy. Navíc, když Gileád působí tak mrazivě reálně a jemuž předcházelo to, co dnes žijeme nebo za pár desítek let žít budeme. Ano, děsí mě to... ale také mě to neskutečně baví.
Autorka stvořila svět, ve kterém se to hemží příběhy. Příběhy neviditelnými. Tato série by mohla pokračovat donekonečna neboť nevěřím, že by se někdy gileádské životy mohly vyčerpat. Je tam toho ještě tolik co prozkoumat, co vystavět a o čem vyprávět.
Gileád je studnice příběhů. Nabízí neskutečná dramata, ze kterých se zastaví srdce a která proniknou do snů...
Ale k samotnému Svědectví. Měla jsem silné obavy o to, zda to bude dobré. Příběh služebnice jsem četla až po shlédnutí seriálu a proto mě neučaroval. Byl totiž oproti bravurnímu scénáři neskutečně plochý a nerozbíhal se všemi těmi tajemnými cestičkami, po kterých se mohl dát a kterých bylo tolik... Autorka mě ani příliš nezaujala svým stylem...
Po pětatřiceti letech však trumfla svůj bestseller právě touto knihou, ve které se snažila o obsáhlejší děj rozběhnutý do více směrů. Povedlo se jí z pekel Gileádu vylovit tři ženské hrdinky, které rozhodně mají co říci o celé té mašinerii krutostí...
Atwoodová napsala dílo, které nebudete chtít dát z ruky, ale zároveň si ho budete toužit šetřit. Budete se probouzet s myšlenkami na román a usínat s vlastní verzí toho, kam se příběh má odvíjet.
Co bych chtěla říci je, že autorka svým způsobem respektuje seriál, který se stačil rozvíjet bez knižní opory. A tím pádem se dá kniha číst s tím, že co jsme prožili se seriálem nemusíme vědomě potlačovat, abychom mohli prožít tuto knihu. Za to jsem autorce vděčná.
Mohlo by vzniknout ještě spousta novel nebo třeba Gileádské povídky... Byla by strašná škoda nechat tento svět ladem. Má v sobě tolik potenciálu pro vysilující příběhy. Věřím, že se toho někdo někdy ještě ujme - i kdyby to neměla být Atwoodová.
Neskutečné...
Dramatické...
Absolutně jedinečné...
Brilantně podané...
Drásající...
Vděčné...
Děkuji.
Trvalo mi strašně dlouho, než jsem se začetla, abych pak za dva večery knihu dočetla. Líbilo se mi zpracování, propojení jednotlivých linek i celý příběh. Snad jen ten křečovitý závěr vzbuzuje rozpaky, jako by autorka na kompaktní příběh nalepila něco úplně mimo. Nicméně i tak kniha určitě stojí za přečtení.
Závěry jsou jednoznačně autorčinou slabou stránkou. Příspěvek z vědecké konference je přímo úsměvný.
Jako první, co bych řekla, je to, že od prvního dílu se to značně liší - jak formou, tak energií a naléhavostí. Podle mě je celkové vyznění úplně jiné, ale ne nutně horší nebo lepší. Mně více sedl ten širší pohled (tři postavy, jejichž vzájemná propletenost a směřování čtenáři dlouho ukryto nezůstane) i forma vyprávění. Co mi nesedlo, byla (POZOR SPOILER!) náhlá proměna tety Lýdie v pozitivní hrdinku. Po přečtení prvního dílu jsem byla lehce otřesená - ať už podobenstvím, varovnými signály, které lze vypozorovat i v současné době a společnosti. Co jsem k vnitřnímu klidu potřebovala, byl ten typicky americký útěk a happy end. Ano, bylo to trochu moc vyhrocené, trochu to neladilo s celkovým vyzněním příběhu, ale tak nějak to tam bylo potřeba...
Příběh služebnice a Alias Grace od Margaret Atwoodové miluju, ale tahle knížka mě zklamala. Skvěle se četla, jenže mě ničím nepřekvapila, neměla atmosféru a chvílemi jsem měla pocit, že čtu pokračování Hunger games. Některé postavy se mi zdály nekonzistentní a na konci se chovaly jinak než na začátku (nelogicky). Možná kdybych neznala první díl, nebudu zklamaná a dám o hvězdičku víc.
Kniha navazuje na Příběh služebnice a pokračuje v rozkrývání fungování politického systému v Gileádu. "Po okázalou přehlídkou ctnosti a čistoty stál Gileád na prohnilých základech." Popisuje jej prostřednictvím tří ženských postav. Celkem brzy se dalo odhadnout, že dojde k jejich propojení.
Kolikrát jsem si od přečtení Příběhu služebnice říkala, že bych chtěla víc. A ono se mi to částečně splnilo s vznikem seriálu, ke kterému mám bohužel několik výhrad. Svědectví moje očekávání opět naplnilo jen tak ze tří čtvrtin. Už nebylo tak skličující a depresivní jako jeho předchůdkyně. Děj jsem hltala plnými doušky a lituju, že k němu nemůžu napsat vůbec nic, protože bych hrozně spoilerovala. A o to vážně nikdo nemůže stát. Takže asi takhle: Služebnice se zde kupodivu vyskytují minimálně. Čtenáři knihy a fandové seriálu si to přečíst musí, ostatním bez návazností kniha absolutně nic neřekne. Tak ti ať si nastudují předchozí zdroje, a pak se můžou pokusit zdolat tento kousek.
Nejprve jsem si myslela, že nijak nebude navazovat na předchozí díl, ale mýlila jsem se. Svědectví pěkně propojuje první knihu ale i seriál a já jsem z knihy hodně nadšená. Kniha nám představuje tři hlavní hrdinky, jejíž osudy sledujeme v jejich samostatných kapitolách pěkně na střídačku. Tyto tři ženy stojí každá na jiné straně barikády a tak umožňuje vnímat sílu celého systému. Z počátku jsem netušila, kým ženy vlastně pro příběh jsou. Pak přišlo ono odhalení ale musím říct, že u mě se žádné překvapení nekonalo, protože jsem to tušila nějak od začátku. I přesto se mi ale tato zápletka líbí. Zatímco v první knize Atwoodové jsem měla problém s jejím stylem, kdy se různě přeskakovalo v čase, zde mi to přišlo učesané a dobře se mi to četlo.
(SPOILER) Přidávám se k té části čtenářů, kteří cítí jisté zklamání. Příběh služebnice se mi dostal pod kůži velice silně, což o Svědectví neplatí. Byly tam zajímavé momenty, dobře se to četlo, ale to je asi tak vše. Nejvíce mě zaujaly paralely s otrokářstvím v Americe (Afroameričané a abolicionisté taky vytvořili systém "podzemních železnic", otroci také měli zakázáno číst a také utíkali v hojné míře do Kanady) a popis systému fungujícího proti Gileádu, jak v jeho nitru, tak vně. Jak Atwoodová píše - dějiny se zcela neopakují, ale spíše rýmují - to mi přišlo velice trefné a chci si tuto formulaci zapamatovat. Příběh tety Lydie byl také silný, ale všechno to drželo pohromadě tak nějak prapodivně. Postrádala jsem obrovskou energii prvního dílu a jeho naléhavost.
Děj mě neskutečně bavil. Trochu pro mě byla překvapením postava Lydie, její roli v systému jsem si představovala jinak.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie kanadská literatura feminismus Bookerova cena teokracie
Autorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Rozhodně lepší než první díl, rozložení mezi tři vypravěčky knize jen prospělo. Dojem trochu kazí finální rozuzlení - propletenost postav by se dala, ale pak happy end po americku á la žili spolu štastně až na věky, to už bylo na mě příliš. Záverečné sympozium pro mě bylo taky nějak navíc. Asi bych ocenila spíše rozepsat, co přesně se dělo v Gileádu po onom vylodění... Tenhle konec za mě příběhu ubral, nicméně i tak je to skvělá knížka.