Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550019/bmid_svedectvi-o-zivote-v-kldr.jpg
5
3271
3271
Všechno, co jste chtěli vědět o životě v KLDR (a totalitě vůbec), ale báli jste se zeptat… Z několika desítek rozhovorů, jež pořídila s uprchlíky ze Severní Koreje, vybrala česká koreanistka sedm, které nejvýmluvněji zachycují různé aspekty každodenního života v nejuzavřenější zemi světa. A role tazatelky se Nina Špitálníková zhostila také při nahrávání audioknižní verze svého díla. Mezi vybranými respondenty,ztvárněnými sedmičlenným hereckým ansámblem, najdeme vysokoškolskou studentku i důchodkyni, šmelináře i feministku – ti všichni se empatické tazatelce svěřili se svými zážitky, vzpomínkami, pocity a obavami, při jejichž poslechu našinec jen nevěřícně kroutí hlavou. Poměry v KLDR totiž překonávají i ty nejdivočejší dystopické vize a nejhrůznější na jejich líčení je právě fakt, že nemáme co do činění s fikcí, ale s děsivou realitou 21. století. Kniha přinášející vzácná svědectví lidí uprchnuvších z područí severokorejského režimu získala v roce 2021 cenu Magnesia Litera za publicistiku.... celý text
Literatura faktu Historie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Milena Steinmasslová , Gustav Hašek , Vladimír Javorský , Eliška Zbranková , Kristýna Ryška , Alexej Pyško , Johanna Tesařová , Nina Špitálníková
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Kniha, kterou autorka napsala, jsou výpovědí lidí, kteří v tomto šíleném systému žili a kterým se podařilo z tohoto systému utéct a žít jinde a hlavně SVOBODNĚ.
Jestli si lidé kdy stěžovovali, stěžují na to či ono, na stále obemílající slovo v médiích o svobodě a jak se všichni měli kdykoli špatně .......... pak DOPORUČUJI SI PŘEČÍST TUTO KNIHU. Ani ve středověku se lidé neměli takto krutě, jak v tomto státě v těchto dobách. Dokonce si troufám říci, že by kniha, měla být povinnou četbou na středních školách a těm, kteří hlásají, jak bylo vše špatně. A ruku na srdce, je zajímavé, že do tohoto státu se NIKDO z okolních státu jakkoliv (politicky ani humanitárně ) nevměšuje a cokoliv se jim nedovolí nařizovat? ....................... že by STRACH, poněvadž tam vládne vláda šílených bláznů - strachem ovládají vše a všechno - rodina Kimů .......a nikdo neví, co by se dělo?
Citace s knihy:
"V KLDR jste hlídání na každém kroku doma, v práci i na ulici. Jestli jste vhodně oblečeni, učesání, jestli se neflákáte a jestli děláte vše pro prosperitu státu. Všechno, co jste měli, jste dostali od státu. Stát rozhodoval, jak dobře se budete mít, co budete vlastnit, co budete jíst. Nikdy jste nerozhodovali sami za sebe. Nařízení bylo tolik, že si je člověk ani nemohl zapamatovat. I zde však "pomohl" stát, který kontroloval, jestli se nařízení dodržují. Kontroly byly tak časté a tak běžné, že se brzy všichni začali kontrolovat vzájemně."
"Na skoro každou hodinu života máte harmonogram od státu. Ten však zapomíná, že byste měli trávit čas s rodinou, to jediné mne mrzelo. Ráno jdete do zaměstnání, kde trávíte značnou část dne, a po práci svůj volný čas věnujete státu. S partnerem, kterého vám doporučí strana, se vidíte většinou jen po večerech, kdy už jste většinou tak unavení, že jdete raději spát. V Severní Koreji není běžné trávit čas společně. Chození na večeře, do divadel, kin, na různé recepce je většinou za odměnu od státu."
"I když má šlověk přátele tak je opatrný, spoléhá jen na sebe. Nemůže nikomu věřit. Všechno je hlídané a člověk nikdy neví, jestli ten nebo onen nespolupracuje s tajnou policií, případně k ní rovnou nepatří."
Mrazivo verné popísanie reálií každodenného života v socialistickom raji. Je až neuveriteľné, aké zúfalstvo sa podarilo vybudovať za tri generácie diktatúry a plnej kontroly nad obyvateľstvom. 90%
"Musíte souhlasit, pokud nechcete mít problém. Režim člověka otupí. Je to realita, neznáme jinou."
Člověku zůstává nad takovým "absurdistánem" rozum stát. Tohle by si měli přečíst lidé, co si stále na něco stěžují... Knížka nutí k přemýšlení, k jinému pohledu na svůj vlastní život, nad žebříčkem hodnot...
Tak takhle se žije na druhém konci světa ve 21. století? To je spíš jak středověk. Prostě strašné, terorizování obyvatel, omezování naprosto ve všem, hladomor, lži a vymývání mozků. Několikrát jsem se přistihla jak s údivem kroutím hlavou, že toto je vůbec možné. A hlavně jíst 3 jídla denně je nezdravé, jak může takovou hloupost vymyslet někdo, kdo sám žije v přepychu.
Kniha, která člověka donutí přemýšlet a uvědomit si, jak se má dobře. Každý příběh byl jiný, ale všechny byly vlastně stejné, plné bezmoci, trýznění a hledání naděje, ale mnohdy za cenu nejvyšší. Člověk si nevybere, kde se narodí a nemá možnost z této země odejít. Může jen utéct, když to přežije...
Sedm rozhovorů se sedmi různými lidmi různého věku a různého společenského postavení. Sedm velmi silných, emotivních, drsných, ale skutečných příběhů, které jsem poslouchala jako audioknihu.
Každý rozhovor načetl jiný interpret/interpretka, a to fungovalo skvěle. Každý rozhovor byl jiný, ale v každém se našlo něco, co mě šokovalo.
Myslím si, každý z nás má alespoň trochu povědomí o životě v KLDR, ale přiznám se, že tohle jsem opravdu nečekala. Pokud na tuhle knížku máte žaludek, tak byste si ji určitě měli přečíst - otevře vám oči, začnete si vážit věcí, které jsou pro nás samozřejmostí a uvědomíte si, jak jsou naše problémy malicherné ve srovnání s těmi, jaké musí snášet obyvatelé KLDR.
Moc se mi líbila. Pestré a různorodé výpovědi lidí s různým postavením v severokorejské společnosti, zajímavé detaily z jejich životů. Díky tomu si člověk udělá plastičtější obrázek, jak se tam asi žije. A je to poměrně děsivé, když člověk čte ty reálné detaily, jak propaganda probíhá už od batolat.. a i paní, která utekla, protože ji díky tomuto režimu umřelo půl rodiny, si s sebou jako jednu z mála věcí vezme portrét Kim Il Songa...
To bola neskutočná kniha. Som si ešte viac začala vážiť slobody ktorú mám. To by si mal každý prečítať.
Stejně jako autorka jsem se snažila nikoho nesoudit. Zkusila jsem si představit, že se v totalitním systému pohybuju od dětství, a jak bych asi vnímala všechno já.
A běhal z toho mráz po zádech…
Kniha je skvěle zpracovaná a čtenářsky skousnutelná pro všechny.
Klidně bych ji dala jako četbu na střední školy k hodinám o autokratických systémech…
Severokorejský režim lidem diktuje zda a co smí jít studovat, čím budou, kdy se smí oženit nebo vdát, jak se mají oblékat a upravovat, co číst, co říkat i co si myslet. Kontroluje je v práci i doma a kontroluje také většinu jejich volného času. Problémem ale není jen totální nesvoboda. Ekonomika kolabuje a v zemi zuří hladomor. K tomu nedostupná lékařská péče, bující korupce a úplatkářství, povinná vojenská služba v naprosto nevyhovujících podmínkách pro muže 10 let a pro ženy 6 let, pracovně převýchovné tábory, ve kterých se můžete ocitnout třeba za zpívání nevhodné písně a z kterých se málokdo vrátí, veřejné popravy za "politické" přečiny, při kterých jsou popravovány i děti...
Jen doufám, že ani podpora Číny už nedokáže udržet tuhle zrůdnost dlouho při životě a severokorejský režim se brzy zhroutí jako domeček z karet.
Silná kniha, člověk skoro nevěří, že je možné, aby se něco takového dělo v 21. století. Nemluvím jen o hladomoru, bídě a nedostatku léků, ale i např. o omezených účesech, vysokých školách či povolení/zákazech k řízení aut. O KLDR toho vím hodně, ale i přesto jsem se z knihy dozvěděl spoustu nových informací. Celkově hodnotím jako velmi přínosné, jak je kniha stylizována, díky čemuž nemizí surovost a pravda, líbí se mi, že autorka použila rozhovory s lidmi z odlišných sociálních tříd. Nakonec mě jednotlivé osudy tolik pohltily, že jsem knihu přečetl ve dvou dnech.
„A kdy vám to začalo být divné? / Když v rádiu začali hlásit, že jíst třikrát denně je nezdravé.“ Tahle kniha mě položila na lopatky. Počítal jsem s tím, že když jsem si zažil komunismus alespoň trochu na vlastní kůži a spoustu toho slyšel milionkrát, tohle mě jen utvrdí v tom, co už vím. Špitálníková se ale dokázala dostat ještě dál. Výpověď řidiče, který na řízení musel vystudovat školu a trvalo mu roky, než se dostal z trenažéru do auta (protože auta nejsou), nebo výpověď 17leté holky, která do poslední chvíle netušila, co se kolem ní děje, anebo výpověď důchodkyně, která Kim Ir-sena pořád zbožňuje... Tleskám za to, co se autorce podařilo.
Kniha se mi moc líbila. Doporučuji. Jen je škoda, že v ní byly překlepy (zejména v posledním příběhu).
Člověk neví co k této knize napsat... Snad že si jí všichni musí přečíst.
Neuvěřitelně silné příběhy lidí, kteří žili ( a přežili) ještě v neuvěřitelnější zemi.
Doporučuji!
Obsah rozhovorů je natolik úděsný, že cokoliv bych k tomu chtěla dodat, nedokázala bych vyjádřit víc, než již bylo řečeno. Autorka odvedla skvělou práci, kladla přesné otázky, přitom je cítit, že se ke zpovídaným osobám chovala citlivě a s respektem. Když jsem knihu začala číst, myslela jsem, že si každý den přečtu tak jeden dva rozhovory, jenže jak jsem se začetla do prvního, nedokázala jsem přestat. Přestože obsah je doslova šokující, tak jeho literární zpracování je opravdu výborné.
Čítať knihu Svědectví o živote v KĽDR je ako ocitnúť sa v dystopickom svete, ktorý poznáme z románov od Atwood alebo Orwella.
Nina Špitálníková napísala knihu obsahujúcu sedem rozhovorov so severkórejskými utečencami, ktorí riskovali svoj život a rozhodli sa spoznať slobodu. Vhodne zvolila ľudí rôznych profesií a veku a poodhalila svet, v ktorom platia šialené pravidlá. Výborné, no nesmierne ťaživé čítanie, pri ktorom mi stískalo srdce, hlavne pri posledných vetách jednotlivých rozhovorov. Mala som chuť tých ľudí objať a poplakať si s nimi. Všetci prišli o svojich blízkych a možno sa už nikdy nedozvedia, čo sa s nimi stalo a či prežili.
Za posledné dva roky sme svedkom toho, ako ľudia zneužívajú slovo sloboda a nepoznajú jeho skutočný význam. Už len môcť si prečítať práve takúto knihu predstavuje jeden z jej významov.
I přesto, že jsem viděl snad všechny dokumenty, které se k Severní Koreji vztahují, tak i tak mě dokáže život v této zemi i nadále fascinovat a šokovat. To jak tato země funguje, jakým způsobem se tam žije a jakým způsobem lidé přemýšlí.
Říkám si, že i kdyby západ dokázal Severní Koreu osvobodit, jak dlouho by trvalo změnit myšlení lidí, kteří jsou už po odstřihnutí pupeční šňůry učeni k tomu, aby nenáviděli Ameriku a spol?
Štítky knihy
totalitní stát rozhovory Severní Korea komunismus ideologie Magnesia Litera vládní sledování občanů (surveillance) severokorejští vůdci útisk
Autorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Neskutečná kniha. Člověk sice leccos o životě v KLDR tuší, ale to není ani zlomek toho, co se tam skutečně děje, jak těžký život lidé mají, co se všechno kontroluje a trestá, jak je jim život naplánován, volný čas, vojna, práce, že i partnera vybírá strana, žádná zdravotní péče, hlad... Mám z toho úplně husí kůži a nevycházím z údivu. Vedení rozhovorů se mi moc líbilo, dobře kladené otázky a autorka se často zeptala na to, co se mi zrovna honilo hlavou. Opravdu tleskám.