Svět, který skončil včera: Co se můžeme naučit od tradičních společností?
Jared Diamond
Svět, který skončil včera: Co se můžeme naučit od tradičních společností? Ačkoliv si o sobě myslíme, jak normální životy žijeme, podle Jareda Diamonda jsme vlastně divní. Převážnou část z šesti milionů let své existence totiž vypadala a fungovala lidská společnost zcela jinak. Na cestě k dnešku jsme měnili mnohé, ale nabízí nám opravdu historie poučení, jak dělat věci lépe? Fascinující kniha s autobiografickými prvky propojující poznatky antropologie a evoluční biologie provokuje, vysvětluje i baví, v každém případě však změní váš pohled na člověka jako živočišný druh.... celý text
Literatura naučná Věda
Vydáno: 2014 , Jan MelvilOriginální název:
The World until Yesterday: What Can We Learn from Traditional Societies?, 2012
více info...
Přidat komentář
Měla by to být povinná četba. Boří idealizovanou představu o přírodních ("primitivních") společnostech. Civilizační skořápka, která nás od "nich" dělí může být dost křehká. Čtivé, poutavé.
Jsou to zajímavé poznatky a doplnění informací ze škol o starych kulturách . Líbí se mi to porovnavani dnešní civilizace s tou predchozi ale za mě je kniha až příliš složité uchopena
Jak je u Diamonda obvyklé, dozvíte se i tady v přístupné a čtivé podobě řadu zajímavých věcí. Tentokrát je to na téma srovnání našeho způsobu života s tím, jak místy ještě dnes žijí nebo nedávno žily tlupy a kmeny domorodců v pralesích, pouštích a nebo třeba v ledové Arktidě. Vzhledem k Diamondovým životním zkušenostem je zvláštní pozornost věnovaná Nové Guineji a tamějším kmenům, jejichž členové, ještě před nějakými 50 lety kanibalové žijící v době kamenné, dnes řídí auta a u televize popíjejí kolu jako jejich americké a evropské vzory. Tenhle jejich tryskový vývoj z pravěku do kosmického věku během jedné generace dává zvlášť dobrou možnost srovnat to, co bylo, s tím, co je tu teď. A srovnává se tu ledacos, od rodinných vztahů až po války, od narození až po smrt. Výchova dětí, obstarávání jídla, jak vycházíme se sousedy, jazyky kterými mluvíme... A tady pak vznikají ty otázky, na které hledá autor odpovědi. Neztratili jsme něco proti našim předkům? Nedělali něco z toho lépe? Neměli bychom se vrátit k některým věcem, které jsme pod tlakem civilizace opustili?
Diamond život našich předků nijak neglorifikuje, není to přece aktivista, ale vědec. Neopěvuje tu život v souladu s přírodou, který je přes všechny klady většinou krátký, těžký a krvavý. Hledá to pozitivní, co je přenositelné do dneška. Nejde mu o nějakou propagandu, ale o nalezení odpovědí.
Místy je to hrozně zajímavé, ale byla tu i řádka poměrně dlouhých pasáží, které mě až tak nebraly, namátkou třeba celý závěr týkající se civilizačních chorob. Takže proto ty tři hvězdy, ty ale přece znamenají "liked it".
Vcelku hodně zajímavé informace, no místami příšerně těžkopádné - alespoň pro mně. Některé pasáže/kapitoly jsem musel prostě přeskočit. Z části z důvodu, že se mi informace opakovali z dřívě čtené Sapiens - stručná historie lidstva od Noaha Harariho, a z části pak proto, že opravdu nebyly moc čtivé.
Na osobních zkušenostech založené srovnání života "primitivních" společností s tou naší plus pár doporučení, v čem bychom se mohli od těch prvních inspirovat (a také v čem raději ne). Nic suchého, kniha je to velmi čtivá, snad proto, že Jared Diamond není profesionální etnolog (věnuje se fyziologii, geografii, ekologii a dalším vědám) a tak se neutápí v odborných termínech. Zajímavá je mimo jiné pasáž o nepřenosných chorobách (cukrovka, hypertenze). Autor v ní správně poukazuje na skutečnost, že způsob života, na jaký jsme zvyklí, tedy ten takzvaně "civilizovaný" je z biologického hlediska vlastně nenormální. Člověk žil mnohem delší dobu stylem lovců-sběračů a pro něj bylo taky jeho tělo "navrženo". Další důkaz toho, že přírodní výběr je sice nekonečně vynalézavý, ale nevidí za roh: vybavil náš organismus mechanismy, které nám pomohly adaptovat se v určitém prostředí, jenže my se nakonec adaptovali tak úspěšně, že jsme ono prostředí radikálně přetvořili a tělesné pochody, které nám původně byly prospěšné, se s novým způsobem života staly škodlivými. Ale v Diamondově knize je samozřejmě podnětných myšlenek celá řada, třeba ty, které se týkají naší přehnaně úzkostlivé výchovy dětí nebo o tom, že počet obětí válečných konfliktů je relativní ukazatel.
Priznam se, ze jsem knihu necetl celou, jenom nektere ty zajimavejsi casti. Zbytek se mi zdal az prilis fadni a nechtelo se mi tim ztracet cas. I tak na mne udelala dojem, nektere autorovy postrehy doslova zmenily muj pohled na radu vsednich az zazitych veci.
Výborná kniha s některými nesmírně poučnými pasážemi. Místy velmi inspirující a oči otevírající text.
Autorovy další knížky
2000 | Osudy lidských společností: Střelné zbraně, choroboplodné zárodky a ocel v historii |
2008 | Kolaps |
2014 | Svět, který skončil včera: Co se můžeme naučit od tradičních společností? |
2004 | Třetí šimpanz: Vzestup a pád lidského rodu |
2003 | Proč máme rádi sex? |
Knihu jsem četl hned jak vyšla v originále (kvalitu překladu tedy neposoudím). Obecně mám rád "obrácení perspektivy", kdy se místo pozorovací a pozorované prohodí - a zrovna tohle umí Diamond díky svým zkušenostem z Nové Guineji skvěle. Kniha plná fascinujících faktů a nečekaných souvislostí. Překvapilo mě, že po tolika knihách se Diamondovi povedlo zase trochu změnit mé názory. Inu, když má autor takové příjmení... ;-)