Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291501/bmid_tady-byla-britt-marie-nSQ-291501.jpg
4
1684
1684
Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté. Nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. O Britt-Marii zase někdo řekl, že je pasivně agresivní, zpomalená a ukňouraná bába. A to není hezké vůbec – i když možná ne úplně nepravdivé. Britt-Marie po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl, a přijela do Borgu. Borg zasáhla finanční krize a nechala po sobě jen cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerii, která je cítit pivem. Britt-Marie nesnáší fotbal. Fotbal je to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne. Ale když děti z fotbalového týmu v Borgu potřebují trenéra tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoliv, tak je detaily jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu dělat kouče nechce, nezajímají. Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by Britt-Marie nějaké měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžíce, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že jedlá soda vyčistí skoro všechno.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno:
2016
,
Host
Originální název:
Britt-Marie var här, 2014
více info...
Přidat komentář
Čím hlubší máte rány, tím hlouběji se vám Britt-Marie dostane pod kůži. Silné scény plné velkých pravd, ze kterých se až svírá srdce, odlehčuje laskavý humor. Nechte se hebce melancholickou atmosférou knížky pohltit, dovolte jí, aby vás vtáhla do děje, a ona vás za to odmění krásným příběhem o tom, že nikdy není pozdě začít žít. A to ani když - jako já - fandíte Tottenhamu.
Ačkoliv už mi na komodě pár týdnů leží Babička a rozečteného Ove nosím v kabelce s nadějí, že si na něj najdu čas, Britt-Marie je první autorova kniha, kterou jsem přečetla celou.
A líbila se mi! Je neuvěřitelně čtivá - ani se nenadějete a jste v polovině knihy, no opravdu. Dokonce i ten fotbal se mi zalíbil... protože jsem si prostě nemohla pomoct. A vzhledem k tomu, že mám ze všeho nejradši knihy, které ve mně vzbudí emoce, musím vyzdvihnout autorovu úžasnou schopnost napsat čas od času větu, která mě zahřeje u srdce. Za postavy, příběh i způsob, jakým je kniha napsaná dávám 5 hvězdiček.
Ale nelíbilo se mi neustálé opakování... "Jak se tomu nadává?"... ha, výrazů. Pochopila jsem, že takhle to autor dělá, ale dráždí mě to. Taky mi vadil manžel Kent, protože jsem se nemohla rozhodnout, jestli ho mít ráda. Koho jsem si ale zamilovala, to byl Sami. A chyběl mi epilog. Za to hvězdička dolů.
Není to boom, ale je to pohodová knížka, která se čte velmi dobře. Rozhodně jsem ji nečetla naposledy, protože jsou tam pasáže, které nehodlám zapomenout. Vypsat si je nemůžu, protože je jich prostě moc! Doporučuji.
Backman umí psát. Je to hlavně mistr na to správné slovo, na tu správnou větu, ze které Vás mrazí. Možná je ale užívá až moc často... Proto si dám po této opět krásné knize trošku pauzu než se pustím do další od tohoto autora. Krásně se to čte, ale je to třeba pomálu dávkovat.
Nic to ale nemění na tom, že jsem si Britt-Marii zamilovala. I díky ní už vím, co mám dělat, když se ke mně někdy náhodou zakutálí ta podivná kulatá věc :)
Knížka je nádherná a čte se vlastně sama. Ale z nějakého důvodu nemůžu dát plný počet hvězd, protože mi tam něco chybělo.
Nádherná kniha, která mne vzala u srdce skoro jako Ove. Britt je jiná a přece mi byla tolik blízká. Kniha byla veselá i smutná jako život.
Další autorova kniha kterou jsem přečetla a jako Ove a Babička tak i Brit-Marie je prostě skvělá nemám co víc dodat snad jen to že ji prostě musíte přečíst.
V Babičce je Britt- Marie popisována spíše z pohledu malé holčičky, která z ní má respekt nebo se jí i trochu bojí pro její absolutní smysl pro řád a pořádek. V babiččiných pohádkách je to princezna, o kterou se kdysi prali dva princové - bratři a kvůli které se taky rozhádali. Pokračování této pohádky v reálném životě je to, že princ, kterého si nakonec vybrala a žila spíš jeho život než ten svůj, ji zradí a proto nasedne na svého plechového oře a vyráží do světa. Žít svůj život. S hořkosladkou příchutí, jednou krysou, věčně špinavými dětmi, všemi podivnými osobami v jedné podivné vesnici a taky s fotbalem.
Touha hlavní hrdinky po seberealizaci, aby si jí někdo vážil a pamatoval, ocenil její práci je asi každému vlastní. Jsem ráda, že autor rozvedl v další knize právě tuto postavu, bylo zajímavé pomalu odkrývat vzorce jejího chování a mnohé to vysvětlilo. V Babičce mnohdy působila protivně, ale tady jsem si ji úplně oblíbila. Obdiv pro její schopnost obětovat se pro druhé - ta první tichá a dlouholetá o které nikdo nemluví - pro manžela a ta druhá pro děti při přepadení - o které zase naopak ví všichni. Svět dětí se v knize prolínal s tím dospělým, ovšem otázka, který z nich byl chvílemi více krutý, ale i zde se najdou humorné chvíle a povedené hlášky.
Po přečtení knížky mám chuť vyzkoušet jedlou sodu, jestli to opravdu tak dobře funguje.
Opět mě dostala lehkost s jakou je knížka napsaná. Jedete na vlně emocí, které jsou, ale mistrně umíchané. Je zde opět plno krásných postav, vybarvených, mě osobně se líbila Osoba, prostě osoba, ale podobnými postavami z vesnice, která prostě stojí u silnice, je protkaná celá knížka. Je to naprostá jízda od začátku do konce s humorem, spoustou životních mouder, ktrerá si na nic nehrají a nejsou prvoplánová, jsou taková, jaký je život, baravný i černobílý, veselý, ale i smutný a v případě Borgu i fotbalový....
Nemohla jsem vydržet a hned po Babičce jsem se pustila do další Backmanovy knihy. Opět jsem se neuvěřitelně bavila, dost často jsem s Britt-Marie soucítila, protože jsem taky tak trochu sociálně nekompetentní :)
Nicméně při porovnání s předchozími díly autora musím říct, že tohle byla hlavně legrace a těch hlubších myšlenek bylo už trochu méně.
Spousta postav mi ale zase přirostla neuvěřitelně k srdci a jen těžko jsem se loučila....
Tak, Backmane, co tam máš dál? :)
Velmi smutná knížka, v níž je ta smutná část protkána tolika vtipnými okamžiky, že dokud ji člověk nedočte a nezapřemýšlí nad ní, tak mu vlastně vůbec smutná nepřijde.
Laskavý humor v silném a přece obyčejném příběhu. Víc není, co dodat - zkrátka doporučuji.
Příběh ,kde kulatý nesmysl a mezilidské vztahy ,naplní každou stránku tohoto příjemného čtení. Kniha se mi líbila a určitě si přečtu i jiné od tohoto autora.
Jistým způsobem přitažlivá knížka, stejně jako Ove, nebo Babička ( ty obě jsem odposlouchala). Ovšem stále stejné schéma, autor nevnáší do knih již nic originálního a nese je na stejné vlně, což mě ale nerozladilo, rozladil mě až ten konec, takový konec byl hodně umělý..sotva uvěřitelný...
Příjemná milá knížka, pro mě taková oddychovka. Ove mě nadchnul, Babička trochu zklamala, ale Britt-Marie to se zase vyrovnala. Doporučuji a už se těším na další jeho knihy. :-)
Nebudu lhát, k Britt-Marii jsem přistupovala hodně skepticky. Muž jménem Ove i jiné "severské komedie" mi k srdci nepřirostly, proto jsem byla ostražitá. Nicméně postupem času si mě tato sociálně nekompetentní osoba připoutala, nejen tím, že spolu sdílíme zálibu v propagaci jedlé sody. Backmanovi se podařilo zachytit komplikovanou bytost s nadhledem, pochopením a dokázal, že jsem Britt-Marii fandila i já. Nicméně, hokej u mě vítězí. Hvězda dolů za jazyk, toto není a nebude mé ořechové. P. S. Úvod kapitoly 32 se naučím nazpaměť. Na pěti odstavcích vystihnout, jak člověk někdy neví, co se sebou, to je dar.
Na první pokus to nešlo, nedostala jsem se ani přes večeři na pracovním úřadě. Sáhla jsem tedy po Babičce ..., kde se k mému překvapení tato velice uvěřitelná dáma vyskytovala a prošlapala sama sobě cestičku. Vrátila jsem se k ní a audioknihu si poslechla celou. Britt-Marie mi zpříjemnila práci u počítače, což není málo, ale vracet se k ní nebudu.
"Vášně jsou dětinské. Banální a naivní. Nedají se naučit, jsou instinktivní a zcela nás přemohou. Zaplaví nás. Očistí nás. Všechny ostatní emoce jsou spjaty se zemí, ale vášeň sídlí ve vesmíru. A proto je vášeň cenná, ne pro to, co nám dá, ale pro to, co nás nutí riskovat. Naši důstojnost. Nepochopení ostatních a nesouhlasné kroucení hlavou."
Tady u mě byla Britt-Marie a taky tady zůstane.
Určitě nedoporučuji všem, ale kdo u sebe nechal pobýt Oveho, pusťte dovnitř i Britt-Marii.
Nádherná kniha. Laskavá. Dnes jsem ji dočetla. Britt-Marii jsem si zamilovala. Na dost místech jsem se smála, více na začátku, dost mě knížka dojímala a závěr... To si přečtěte... Tady byla Britt-Marie - a ať je, kde je, tady byla určitě taky. Bude se mi po ní stýskat.
A jinak - jeden z mých nejkrásnějších čtenářských zážitků z poslední doby. Britt-Marie se mi dostala "pod kůži" a určitě tam zůstane. Určitě je to víc než jen čtenářský zážitek.
Jsem ráda, že jsem si knížku koupila, líbí se mi moc i obálka, tak teď - po přečtení - se mnou stejně zůstane. A to jsem ráda. :)
Štítky knihy
děti švédská literatura úklid mezilidské vztahy vesnice nový začátek stereotypy fotbal, kopaná
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
"Je toho hodně, co o člověku nevíte, dokud se jím nestanete. Čeho všeho je schopný. Jakou má odvahu."
Kniha je milým pohlazením po duši, to rozhodně.
Bohužel fotbalovou horečku nesdílím v nejmenším, proto to u mě na plný počet není. Pro fanoušky zmíněného sportu jde ale o třešničku na pomyslném čtenářském dortu a určitě si příběh vychutnají o to víc ;o)