Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Dosud nevyřčený příběh z tábora smrti Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Příběhy o holokaustu nevyhledávám, ale přečtení této knihy nelituju. Překouskám i další díl.
Kniha mě bavila, bylo to poutavé čtení. Zásluhu na tom určitě má i to, že se jedná o příběh, který se stal, který byl zaznamenán, aby nikdy neumřel. Líbilo se mi, jak Lale věřil v to, že se odtam dostanou, a že s Gitou prožijí krásný život; to že mu nebyli ukradení ostatní lidé, že se jim snažil obstarat jídlo; to, že se tvořila přátelství, které mu nejednou zachránili život.
Za mě knihu určitě doporučuji, je psaná čtivě...jen po pasáži s doktorem Mengelem jsem ztratila ještě i tu malou odvahu si přečíst knihu Mengeleho děvče.
Můj první "koncentrační" příběh...
Přemýšlím, do jaké míry celému příběhu věřím. Kladně hodnotím, že to ve mně vyvolalo emoce, místy intenzivní emoce.
Všichni z dokumentu či vyprávění víme, jaké to bylo a nechtěly bychom to zažít. Knihu jsem doslova zhltla... Ten popis všeho v dokumentech a filmech člověk tak neprozije. Měla jsem místy husí kůži..
silný, hezký příběh, až se člověku nechce věřit, že tohle všechno někdo zažil za jeden život... určitě stojí za přečtení.
Vůbec nevím, jak okomentovat knihu, která je o hrůzách, které se děly. Přečtěte si jí, toť vše.
Líbí se mi, že příběh "tatoviera" je hodnověrný a je skvělé, že ho autorce předal sám Lale. Dle informací, mezi nimi vzniklo přátelství a Lale mohl odejít za svou milovanou Gitou s vědomím, že jejich příběh nikdy neumře, že zůstane navěky živý a budou ho číst tisíce a tisíce lidí po celém světě.
A právě proto mě moc mrzí, že se takto silnému příběhu nedokázalo dostat lepšího zpracování. Takového, že by to ve vás vřelo a srdce vám bušilo v hrudi. To se u mě bohužel nepodařilo, prostě ve mně nedokázal vzbudit ty správné emoce, a to proto, protože byl velmi průměrně a ploše napsaný.
Za přečtení určitě stojí. Po Cilce už asi nesáhnu...
Musím se přiznat, že jak knihy, tak filmy s tématikou války a holocaustu nevyhledávám a není mi to nikterak příjemné. Avšak jsem 7. bod čtenářské výzvy přijala a řekla si, proč ne? Myslím, že jsem sáhla po dobrém čtení, když hodnotím knihu po stránce jazykové a vyprávěcím způsobu, tak se mi četla dobře. Ano, chápu tady rozhořčené komentáře, že knihy o koncentračních táborech se nemají "číst dobře". Pak si dnešní generace představuje válku zkresleně. Není tomu tak. Právě mám dojem, že se s Osvětimí a obecně s tématem holocaustu roztrhl pytel, nicméně je obtížné si mezi tím množstvím najít něco, co vás chytne a pustí až na poslední straně. Údajně všechny události spisovatelce předal sám Lale, možná je to také jak říká další z komentářů; už vytěsnil ty hrůzné vzpomínky a raději vyprávěl to, z čeho tehdy žil a díky čemu přežíval. Lásce, naději, pomoci ostatním lidem. Určitě si přečtu i Cilčinu cestu, byla to zajímavá postava, tak jsem ráda, že má vlastní příběh. Za mě tenhle příběh určitě ano.
je to naivní, takové až moc jednoduché, jako kdyby koncentrační tábor nebyl peklo na zemi, vše vychází ... na druhou stranu, když moje babička vyprávěla o válce, měla jsem stejný pocit ... nikdy nevyprávěla hrůzy, vždy to byly příběhy, kde si lidé pomáhali, tahali za jeden provaz ... možná nás nechtěla zbytečně děsit, možná čas vše otupí ...
Za mě šíleně plytké, neuvěřitelné a naivní... - Lidé tu hodnotí spíš těžké téma a ne kvalitu knihy... bohužel. ;-(
Krásně napsaná a přeložená kniha, dojemný příběh mladé lásky, kde ale v pozadí stále cítíte smrt, která může přijít odkudkoliv. Ani se mi nechtělo věřit, co šlo všechno přežít. Kniha se četla jedním dechem, nemohl jsem se odtrhnout.
Kniha je to velice ctiva a hezka.. na plny pocet hvezd, ALE rodi se nam tu subkultura "HAPPYHOLO"...neboli radostny holokaust... kniha z prostredi koncentraku by nemela byt hezka a vlastne ani ctiva.. prumerny ctenar, kdyz vezme takovou knihu do ruky, ma rict: fuj, to je hnus, to se neda cist.... Ma mit v ocich slzy a v hlave otazniky: jak je tohle mozne, ze se to mohlo stat? Vlastne se ani nemusime bavit o zidovske genocide, ale i o x dalsich min. ve 20.stoleti... ale happyholo vytvari dojem, ze byla pouze jedna jedina genocida a ze to vlastne byl romanticky pribeh, ktery se o dalsi generaci pozdeji zaradi na uroven Gatsbyho a lidi to budou kupovat po milionech na celem svete...a tim se to vzdaluje od reality...a to je CHYBA... tenhle trend bude v lidech vytvaret dojem, ze se zas az tolik nestalo... kdyz dnes lidi ctou, ze nekdo srazil decko a, kdyz ridil s opici..to je emoci...a kazdeho normalniho cloveka se to dotkne..ale tady zemrelo statisice, mozna miliony decek a jejich rodin a tou dobou, co uz uplynula a tim zlehcovanim to vlastne uz moc odpovidajici emoce nevytvari. Vlastne se to asi ani neda chapat v teple a s plnym brichem... Budu li hodnotit knihu, jako urcity druh zabavy - je to opravdu maximum hvezd, ale body dolu za tenhle zmekcujici proces okolo Holokaustu.
Budu zase za remcala, ale mám ke knize několik výhrad. Ačkoli jsem rád, že se těmto důležitým tématům věnuje pozornost, nemohu si nevšímat rostoucího počtu bestsellerů s tématem holokaustu. Bestsellerů napsaných čtivě. Nekomplikovaně a líbivě. Výsledkem je, že například tatérovo vyprávění připomíná Forresta Gumpa, který se dostal do koncentračního tábora. Ten styl vyprávění téma jakoby odlehčuje, za mě asi trochu bagatelizuje. Je to jako by Lale prožíval zčásti letní tábor, působí to chvílemi jako hra. Autorka se nepouští do větších popisů zvěrstev, spokojí se s rychlou emoční reakcí postav na viděné či prožité. Možná trochu hřeší na to, že čtenář už má povědomí o hrůzách, které se tam děly. Stejně tak se paní spisovatelka asi bála neurazit Lalea nebo jeho stále žijícího syna a vykreslila Lalea dost nekriticky, jako rozverného, skoro bez výjimky optimistického chlapíka s rovnou páteří a silným odhodláním, který je vždy připraven pomoci a který si vždycky poradí. To samozřejmě vychází také z toho, jak se tatér sám vykreslil, když autorce vzpomínky svěřoval. Takže ano, kniha ve mně vzbudila trochu rozpaky. Ve srovnání s klasiky, kteří navíc ty hrůzy prošli sami a napsali o tom komplikovanější a hlubší svědectví, jako Lustig, Wiesel a další, je tohle prostě odvar, moderní "bestseller". Přitom se to téma dá uchopit i daleko vážněji a svědomitěji, jak ukazuje například skvělá Mornštajnová. A přitom ten příběh je sám o sobě samozřejmě silný a zajímavý.
tohle je téma, které nerada čtu, ovšem díky výzvě jsem ji do svého výběru zařadila. určitě výběru nelituji, každý tam najde něco. Pořád jsem přesvědčená, že po tomto tématu dál sahat nebudu, ne proto že by se to špatně četlo,ale prostě mi to nedělá dobře, právě proto, že se jedná o skutečnou událost. raději fantazíruji. Kniha se četla velice pěkně.
Mám už prečítaných viacej kníh z Osvietimi, ale jediná táto bola podaná v podstate, ako romantický príbeh. Číta sa veľmi dobre. To zlo čo sa tam dialo, budete vnímať inak, pretože si na Laleho zvyknete a budete to prežívať s ním.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
2018 | Tatér z Osvětimi |
2019 | Cilčina cesta |
2021 | Tři sestry |
2020 | Příběhy naděje |
2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Opravdu skvělá kniha. Tohoto tématu jsem se trochu obávala, protože je to těžké téma a bála jsem se, že na ty hrůzy budu myslet i po odložení knihy. Nebylo to ale tak hrozné nebo detailně popisované. Spíš bych to popsala jako "milostný příběh za ostnatým drátem". Obvykle čtu detektivky, kde je příběh smyšlený. Tohle je ale kniha o tom, co se skutečně stalo (proto ty obavy). Na rozdíl od pár dalších komentujících jsem ráda, za tuto "odlehčenou knihu", protože jinak bych ji nejspíš nezvládla přečíst. Příběh byl zajímavý, prokládaný minulostí nebo příběhy z Lalova dětství. Hned od začátku mě kniha vtáhla do děje a Lalovi i Gitě jsem moc fandila. Bylo jasné, že Lale přežil, když převyprávěl tento příběh, proto se mi to četlo lépe. Moc se mi líbily fotografie na konci knihy (četla jsem e-knihu) i Garyho doslov a další informace. Díky za čtenářskou výzvu!
ČV 2020 - 7. Kniha o holokaustu.