Těžké duše
Iva Hadj Moussa
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531143/bmid_tezke-duse-65ba6a0a52b9a.jpg
4
174
174
Román o životních přešlapech, muzice a střetu boomerů s mladou generací. Johanesovi táhne na padesát, živí se jako vyklízeč bytů a domů. Má dospívající dceru ve střídavé péči. Taky má za sebou rozvod a na krku jeden sexuální skandál. A především tři kamarády, s nimiž ho spojuje láska k heavy metalu i frustrace ze současného světa, kterému z různých důvodů přestávají rozumět. Johanesův životní stereotyp, tvořený tvrdou fyzickou prací a hospodským tlacháním u piva, pravidelně narušuje jen dcera Žofie. Oč víc je nezkušená, o to progresivnější názory na otce a život jeho generace zastává. Zvlášť když Johanes nemá problém s konzumací masa a na ženy se dívá pořád tak nějak nekorektně. Horší je, že sám Johanes se v sobě nevyzná, je jen obyčejný chlap, který souhrou nešťastných okolností tak trochu selhal, nebo zavrženíhodný sexuální predátor? A záleží víc na tom, jak se ke svému prohřešku postaví on sám, jeho dcera, nebo snad celá společnost? A jak mu v tom všem pomáhá humor, nadhled a taky znovuobjevená elektrická kytara? Po úspěšném románu Havířovina autorka ve své nové knize Těžké duše opět otevírá palčivá témata současnosti a to s vtipem sobě vlastním.... celý text
Přidat komentář
Vynikající román. Možná ani ne tak úplně o krizi bílého stárnoucího chlapa, ale je tam toho plno o současném světě i o tom minulém. A hodně se mi líbilo pochopení hlavního hrdiny pro osobu jeho dcery, to se myslím dá číst jako učebnice pro vztahy rodičů a současné “křehké mladé generace. Je vidět, že autorka se (nejen) v psychologii vyzná. Tleskám a doporučuji!
Po přečtení předchozích knih autorky jsem tak trochu věděl, do čeho jdu, koupil jsem si lístek a byla to zase parádní jízda. To je radost číst, i když je to neradostné téma. Jenže aby to bylo čtivé, tak tomu musíte dát špetku humoru a nadsázky, a pak je to stravitelné pro všechny těžké duše. Krása!
Celkem jsem se pobavil, co mi nesedlo byl konec příběhu. Jinak mě kniha hodně bavila, měl jsem k hlavnímu hrdinovy celkem blízko, také poslouchám rockovou a metalovou hudbu ,a také můj věk se pomalu plíží k pěti křížkům. Knihu mohu jenom doporučit.
Bylo to dobré. Metalista (50 let) se snaží žít dobře svůj život a napravit některé své přešlapy.
Nelehké vyrovnávání se středním věkem u mužů. Johanesovi bude 50 let, je rozvedený, má dospívající 16 letou dceru ve střídavé péči. Vyklízí byty, protože kdysi měl přešlap v autoškole se slečnou, takže i doživotní výčitky ze sexuálního skandálu a ztráta oblíbené práce.
Navíc má pocit, že dnešní generaci přestává rozumět. Jeho dcera potřebuje psychologa, protože má sociální fóbii. Co to je? Za jeho mladých let se tomu říkalo stydlivost a prostě se šlo mezi lidi a otrkat se. Při představě, co ho to bude stát…
Při stoupnutí před zrcadlo přemýšlí, kdy se mu to stalo. Nějaká ta vráska, řídnoucí vlasy, rostoucí pupek z piva a povolené svaly,...přitom on se na ženy dívá pořád stejně. Má raději nedostatky, protože pak ví, že to není umělý. Co je mu to ale platný, když žádnou nemá? Jenže jak dlouho bude ještě sexuálně schopný?
Líbí se mu sousedka Soňa, která je po nevydařeném vztahu. Nechce se vázat. A s kámošema s kterými hrál v heavy metalové kapele oprašují noty a znovu trénují. A vystupují. Ani nevěděl, jak moc mu muzika chyběla.
Velmi trefně popsané pocity středního věku. Nejsme starý, ale už si stáří hodně uvědomujeme, už klepe na vrátka. Zajímala by mě i obrácená strana pohledu, z pohledu ženy, která řeší klimakterium a jiné věci.
Smála jsem se mnohdy nahlas, některé hlášky bych tesala do kamene, zároveň mi však bylo někdy tak smutno, všechny bych obejmula, koktejl emocí jak vyšitý. TĚŽKÉ DUŠE budu cpát všem opuštěným pánům ve svém okolí, kteří rádi čtou.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Příjemná, čtivá kniha, která se nevyhne klišé, ale umí to vyvážit příjemným humorem a nadhledem. O mužích, kteří to ještě nevzdali, byť by našli dost důvodů, aby mohli. O mužích, kteří chtějí naplno žít, hrát, pít a milovat - i když jsou na to možná už trochu staří.
Johanesovi bude padesát, je už nějaký ten pátek rozvedený, má pubertální dceru Žofii a firmu na vyklízení bytů... A je to metalák tělem i duší... Životem se tak nějak spíš potácí, než aby jím lehce proplouval, proto hledá nějakou vzpruhu... Nakonec ho napadne, že s kamarády obnoví svou metalovou kapelu...
Nový autorčin román jsem přečetla snad za tři dny, vcucnul mě a moc mě nechtěl pustit... Moc se mi líbí, jak Iva píše, nechybí sarkastický humor (párkrát jsem se smála nahlas), ale i trochu toho dojetí (i pár slz jsem zamáčkla) a celkově mi jde velice k duhu, jak autorka své postavy vykresluje a jak v nich vidí spíš ty dobré stránky než ty špatné...
Bavilo mě to moc a už teď se těším na další knihu!
Hodnocení: 4,5 * z 5 *
Skvěle napsané. Hrozně mě baví, že si autorka vy rala vyprávění o muži ve středním věku. Je to generace našich rodičů (těch mých určitě), takže jako bych četla o tátovi, dosadit si místo heavy metalu Dana Landuyje to celé úplně přesné.
Mě se asi nejvíc líbilo, jak to se všemi dopadlo. A je na druhou stranu smutné, co se může a co se určitě deje můžům právě tohoto věku, jak se cítí v současné společnosti a jaké těžké duše vlastně mají.
Prostě paráda!
Skvělé čtení, hodně nekorektní, vtipné, ale plně čerpající ze skutečnosti kolem nás. Autorčin jazyk plně odpovídá běžným padesátiletým heterosexuálům, kteří se snaží nastartovat druhou půlku svého života a hledají jeho náplň. Výborné je spojení charakteristik hlavních postav se slovy písní mnoha i mých oblíbených kapel. Do toho je přidána kapka romantiky a hledání vážnějšího vztahu k vlastním dosud nedospělým dětem, trocha ohlédnutí do minulosti, které nám objasní Johanesovo chování. Úžasný čtenářský zážitek.
Nebylo to špatné, jen to asi nebylo pro mě. Příběh o skoro padesátiletém Johanesovi se četl dobře, nijak extra mě neiritoval. Hlavní hrdina se v tom svém životě trochu plácal a kdo ne, že? A to plácání s kamarády mělo celkem dost hluchých místo, ale nejspíš to tak mělo i vyznít. Nicméně pár vtipných momentů se tam rozhodně objevilo.
Líbilo se mi, že to nechtěl vzdát, protože je lehké se oddat pohodlnosti a svůj život jen přežívat.
Měl moc pěkný vztah se svou dospívající dcerou a její peripetie bral s klidem. Jako oddychovka fajn a těm, co mají vztah k muzice (konkrétně metalu) se to bude líbit rozhodně víc.
(SPOILER) Nejsem chlap, a tak si netroufnu říct, jestli to sedí, ale jsou tu komentáře i recenze mužů, již se vyjadřují pochvalně. Avšak příběh stárnoucího Johanese otvírá témata, která jsou mi blízká i tak. Hodně s tím souzním a rozumím všem těm myšlenkovým pochodům. Ačkoliv dveře metalu se přede mnou otevřely teprve před čtyřmi roky a já nahlédla a byla jsem lapena, docela se orientuju, ale nejen v kapelách a písních, ale hlavně v tom, co tahle hudba dokáže s člověkem udělat. Jak nabíjí energií a naopak pomáhá vybít emoce - smutek, nas...nost, nenávist, lítost, jak vyzvedá k výšinám a proudí celým tělem. Nedivím se hlavnímu hrdinovi, že obnovení dávné klukovské kapely mu pomáhá přežít ubíjející stereotyp práce a hospody a jeho životní prohry. Aniž bych chtěla moralizovat, jsem si dobře vědoma, že každá generace volá: "O tempora! O mores!" a s odsuzujícím výrazem ve tváři dodává: "To za našich mladých let nebývalo, tehdy...", doplňte si sami. A přesně takto bude jednou vrtět hlavou nynější mladá generace, až zestárne. Chápu, jak Johanes opatrně našlapuje kolem odrzlé pubertální dcery Žofie, kterou má po rozvodu ve střídavé péči, aby se jí nedotkl, aby ji neztratil, jak žvýká její názory, z nichž některé nejsou vůbec špatné, a hlavně, jak ji má rád. Necelý rok jeho života nás provede jeho minulostí - dětstvím poznamenaným ztrátou sestry, s níž se rodiče těžko vyrovnávali a on se zase musel vyrovnat s tím, že zůstane ve stínu té fajn holky, i když už není mezi nimi. Provede nás jeho nepovedeným manželstvím a dalšími pokusy o existenci a fungování. Vystřídá mnoho zaměstnání a ve chvíli, kdy jako vyklízeč baráků a domácností narazí na elektrickou kytaru, znova se mu připomenou ty krásné časy, kdy s kluky založili kapelu. Ty kluky taky semlel čas, ale jdou do toho znova. Znovuzrození kapely je impuls pro všechny. A je úplně jedno, že už nejsou Těžcí bozi (Heavy Gods), ale Těžké duše (Heavy Souls). Tímto děkuji svému osobnímu ďáblovi našeptavači, protože nebýt jeho, těžko bych se k této skvělé, vtipné, na korektnost kašlající a až bolestně ze života čerpající knize dostala. Autorka má můj upřímný obdiv!
Tohle mě bavilo fakt hodně. Možná to bylo dáno i tím, že metalová a rocková hudba je mi velmi blízká, většina mých kamarádů se řadí mezi metloše, někteří dokonce hrají v kapele. A jednoho takového jsem si dokonce i vzala.
V dubnu navíc jeden z kamarádů oslavil, stejně jako hlavní hrdina příběhu, padesátiny. (A tuto knihu jsem mu dala jako dárek.) Měla jsem pocit, jako bych prostě četla o svých známých.
Četlo by se to sice dobře, ale problémy rozvedeného chlápka-vyklízeče v současnosti mne nebaví, akorát způsobují tíži na duši. A pro dlouhovlasé padesátileté rockery tedy moje srdce opravdu nehoruje...
Podobné jako Prvok, Šampón atd od Hartla. Mě se tyhle knihy hodně líbí, už jen pro to, že docela přesně popisují moji generaci. Jen více takových. Vtipné, zábavné, čtivé a pravdivé. A přitom nutí trochu i k zamyšlení.
"Letni cteni k vode." Ano, rozhodne nejsem cilovkou. Cetlo se to pomerne dobre, vztah s dcerou byl pro me osobne nejzajimavejsim clankem. Druha kniha od Hadj Moussy behem jednoho mesice, lepsi, nez Havirovina.
Štítky knihy
Praha humor česká literatura ze života krize středního věku hard rock, heavy metal black metal generační rozdíly
Autorovy další knížky
| 2021 |  Démon ze sídliště |
| 2022 | Havířovina |
| 2020 | Šalina do stanice touha |
| 2024 |  Těžké duše |
| 2020 | Hlavně na to nemysli |
Tak tohle bylo zábavné, odpočinkové počteníčko. Téma mi bylo hodně blízko. Pět křížků mám za sebou, jsem fanynka metalu, hlavně Judas Priest a Iron Maiden, takže jsem si to užila i zasmála. Doporučuji všem příznivcům této hudby.95%.