Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6937
6937
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Alena Mornštajnová umí neuvěřitelně pracovat se slovy a vyprávět. Příběh je jiný než Hana a osobně si myslím že na Hanu tato knížka nemá. Ale je zase úplně jiná, možná se nedá ani srovnávat.
Úžasné jak se prolínají časové linie a příběh se vypráví z dvou úhlů pohledu v jiných časech a to mi přijde naprosto geniální.
Doporučuji⭐️⭐️⭐️.
Alena Mornštajnová opět potvrdila, že je mistryně slova a příběhu. Zdánlivě prostý příběh rodinného dramatu odhaluje osobní bolesti hlavních hrdinů a jejich zklamání, která pramení hlavně z mylných domněnek, rozdílného vnímání situací a nedostatku vzájemné komunikace. Kniha pro mě nebyla jen příjemným čtením ale opět vzkazem, jak zásadní je nahlas vyjadřovat pocity jako je strach, bolest, zoufalství, nepochopení a samozřejmě lásku.
Hezky se to četlo, příběh zajímavý. Rad si od Mornštajnové ještě neco přečtu. Jen mi dokonce nebylo jasne zda Bohdana byla němá nebo ne?
Pěkný, ale také smutný příběh jedné rodiny. Ukazuje, že nic není jen černobílé. Že každý má nějaké tajemství, nějakou minulost, co ho ovlivňuje po zbytek života - jeho povahu, zájmy, chování jak k cizím lidem, tak ke svým blízkým.
2 osoby. Otec s dcerou. 2 hlavní postavy vyprávějí svůj příběh každý o svém životě. Ale spojuje je jedno tajemství. Proč babička řekla své vnučce: "Blanko?"
V postavě Bohdany jsem se viděla já sama.. Byly doby, kdy jsem nemluvila, ale ne, že bych byla nějak víc handicapovaná, ale ke mě se děti pár let na základce moc hezky nechovaly...
Kniha se krásně četla. Příběh byl velmi zajímavý a skvěle napsaný. Jen nechápu proč mi nedošlo, že Bohdana vůbec nemluví, to jsem pochopila až ke konci knihy - myslela jsem jen, že je jen zamlklá a introvertní.
Jsem smutná z konce knihy, který je pro mě otevřený. Rada bych věděla jak setkání dopadlo a jestli Bohdana začne mluvit.
Musím se priznat, že jsem po přečtení Hany od této knihy čekala trochu víc.
Chtěla jsem dát této autorce ještě šanci. Nechápu ten humbuk a že se to tolika lidem líbí a dokonce o generaci mladším. Je to tak maximálně čtivě napsáno a to je vše. Jinak nezáživný průměr, který nevybočuje ničím nad jiné české autorky. Naopak jiné české autorky mě aspoň baví. Tohle mě nebavilo a tudiž jsem to ani nedočetla. Na to je můj čas drahý. Hvězdy raději nedávám, byla by to tak jedna za tu čtivost.
Krásně napsané rodinné drama,které se výborně čte.Opět skvěle zobrazuje fakt , že nikdo není jenom zlý nebo jenom dobrý.Jsou vždy dvě strany jedné mince a nelze člověka soudit , když neznáme jeho minulost,jeho osud.Tento styl vyprávění s pohledu otce Svatopluka a jeho dcery Bohdany je opravdu super,kniha která mě opět naplno vtáhla do čtení....
Velmi promyšleně napsaná kniha. Dvě stránky před koncem jsem si říkala, to teď přece ještě nemůže být všechno! A ono bylo. Rozhodně stojí za to si ji přečíst.
Dnes jsem dočetla... Úžasné a pohlcující čtení! Začátek na mne působil trošku unyle, tápala jsem v souvislostech, ale brzy se vše propojilo a kniha mne pohltila, skvěle propracované linie, zajímavá rozuzlení - potřebovala bych však ještě jednu kapitolu, ach ten konec... :-)! Nyní se pouštím do dalšího díla paní Mornštajnové, "Hana" - jsou za mnou dvě kapitoly a už mi je úzko... Nicméně za Tiché roky 5* bez diskuze.
Možná jednoduché téma, ale krásná kniha. I když si myslím, že nebude určena pro všechny.
Tahle paní mě fakt baví. Měla jsem strach po Haně se pustit do další její knížky, ale rozhodně nezklamala.
I když by se mohlo téma zdát jako nuda (vztah otce a dcery, rodinné tajemství..), tak tahle paní dokáže vyvolat opravdu silné emoce. Takže určitě budu pokračovat Slepou mapou.
Moja prvá "mornštajnovka" a musím povedať, že som nebola vôbec sklamaná. Zo začiatku som bola síce mierne zmätená, kto-čo-ako, no ako som čítala ďalej, všetko do seba začalo pekne zapadať. Určite sa chystám aj na iné knihy od autorky
Když jsem od autorky přečetla Hotýlek, okamžitě jsem se do jejího stylu psaní zamilovala. Potom jsem přečetla Hanu, u které jsem měla možnost zjistit, že to může být ještě lepší.
A teď Tiché roky. Kniha o vztahu otce s dcerou, což se může na první pohled zdát, jako nijaký námět. Ale! Jako vždy, žádné ukvapené závěry.
Začínám mít pocit, že ať už bude psát autorka o čemkoli, napíše to skvěle.
Ano, Tiché roky jsou pro mě knihou, která mě zasáhla a dojala. Námět je originálně a (opravdu) nádherně zpracovaný.
Postavy byly skvěle vykreslené, jedinečné osobnosti. Oblíbila jsem si hlavní postavu, ale i některé vedlejší.
Ačkoli jsem to nečekala, knihu jsem přečetla za jeden den. Jak už jsem zmínila, autorčin styl psaní mi neuvěřitelně sedl. Stránky mi ubíhaly pod rukama a já musela vědět, jak příběh skončí.
Děj plyne rovnoměrně a nepředvídatelně. Kniha odhaluje všemožné problémy a lidskosti.
Miluju to, jak je kniha zpracovaná.
Autorka je jednou z mých nejoblíbenějších. Pokud se vám žádná z jejich knih do rukou nedostala, určitě doporučuji.
Začátek mi přišel jako takové nudné povídaní o vztazích apod.,ale když se příběhy začaly střetávat,začalo mi to dávat smysl a konec mě opravdu bavil,částečně dojal,částečně rozesmutněl. Název Tiché roky má něco do sebe,to jsem ale pochopila až téměř na konci. Moc se mi líbil vždy stejný konec a začátek kapitoly.Vše je propojené,vše se vším souvisí... škoda nenaplněných životů...
Konec takto vyřešen se mi líbil.
Skvěle napsané ! Já tu Alenku Mornštajnovou miluji a obdivuji. Jak ta umí poutavě vyprávět !
Tiché roky samozřejmě nejsou jako Hana. Konjunkce tyfu a holokaustu je nepřekonatelná.
Tiché roky nemají tolik mrtvých, až do 160. stránky je to pohodové vyprávění jako v "Babičce" Boženy Němcové. Pak se to ovšem rozjede ! Poskládat děj z vyprávění Bohdany a druhého fiktivního vypravěče je prostě geniální. Otevřený konec mi vůbec nevadil. Jenom mi bylo líto, že zase musím začít číst něco jiného.
Krásně napsaný příběh. Zpočátku jsem myslela, že to asi nebude kniha pro mě, ale po chvíli se stalo opakem. Příběh jsem četla jedním dechem! Bylo zajímavé vidět oba pohledy, otce i dceru. A ten konec? Když jsem viděla těch posledních pár stránek říkala jsem si, že to nemůže přeci skončit a ono přece jen. Byl to na mě velmi rychlý konec. Těšila jsem se, co přijde dál a přála jsem si alespoň ještě jednu kapitolu.
Velmi silný a zajímavý příběh, který autorka dokázala napsat tak, že jsem nemohla přestat číst. Kniha je originální a neokoukaná. Otevřený konec mě zarazil v dobrém slova smyslu. Nedá se srovnat s Hanou, protože je to opravdu jiný příběh, i když styl psaní si autorka zachovala velmi charakteristický. :)
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Když jsem pochopil, že sláva Hany je trochu nedorozuměním a trochu šťastnou souhrou náhod, vzal jsem její autorku na milost. Hotýlek mi přišel nijaký a u Tichých roků mi došlo, že chyba je v mých očekáváním - tak silný náboj, jaký má Hana, nemůže mít každá kniha. A nedá se věřit ani recenzím, protože nedorozumění mezi otcem/komunistou a jeho dcerou spočívá v něčem úplně jiném než světonázoru. Pod tímhle úhlem pohledu jsem sledoval pohled ze dvou stran a počítal, jak je možné, že se to Boh-danka vůbec objevila, tápal, kdo je Blanka, radoval se z Bělina obětavého přístupu k životu (nebýt jí, Boh-danka by se musela zbláznit). A trnul nad Svatoplukovou neochotou obětovat se pro jiné, ne na schůzích, ale v reálném okolním světě. Takže nakonec zpětně viděno - i ten Hotýlek je dobrá a zajímavá kniha. Proč Hotýlek? Protože díky Tichým rokům jsem pochopil autorčinu snahu ukázat vývoj rodinných vztahů v delším čase.