Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6937
6937
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Nádherně napsaný příběh! Oceňuji prolínání děje z pohledu dcery a otce. Těžko uvěřit,že otec žije v podstatě nový, druhý, život...a prece ano,a tak odlišně! Nejvic me zasáhla ta tichost,ve které oba dva dožívají spolu....
Kniha je o vztahu otce a dcery. To sice zní hrozně, ale je to velmi zajímavě podané. O tom, co kdo od koho očekává, jak o tom mluví, nebo spíš nemluví. Líbila se mi také část o postoji ke komunismu. Pomohlo mi trochu víc pochopit, co na tom někdo kdy mohl mít. Cca do 3/4 jsem četla jedním dechem. Pak mi přišlo, že se to začíná dostávat do stereotypu. A přijde další věc, o které se nemluví, tak se vztahy ještě zhorší a pak příjde ještě další a zase se o tom nemluví... V téhle části jsem se nudila. Myslím, že bylo na editorovi, aby doporučil autorce tlačítko delete. Konec už je zase zajímavý. Vidím, že autorka má ráda otevřené konce a nechává na čtenáři, aby si domyslel, co bylo. Tenhle styl se mi líbí, určitě lepší, než tam dopsat nějaký kýč o šťastném shledání nebo naopak drama o tom, jak se to nepovedlo.
skvělý příběh, který se sice trochu liší od předchozích knih autorky, nicméně stejně poutavý a dechberoucí
Co k tomu říct? Nejvíce asi na celém příběhu oceňuji tu všednost života. Postavy jsou velmi reálné, člověk se do nich dokáže jednoduše vžít. Myslím, že každý z nás zná někoho takového, jako byl Svatopluk, ve svém okolí. Co mi ale vadilo, byl ten závěr. Utnout to v takovémto momentě? Nicméně chápu, proč to autorka udělala. Takhle nám všem zbude v hlavě velký otazník a otevřená vrata, co se dělo pak. Dobrá práce, paní Mornštajnová!
Moc hezké čtení jako vždy. Kniha je trochu jiná než třeba Hana, která je asi Top, ale rozhodně není horší. Já jsem spokojená a těším se na další. Konec mi nepřijde otevřený.
Mně to vůbec nedošlo. Ani podle názvu! Ach! Takový šok.. Jak mi to mohlo nedojít?
Moc pěkná kniha.
Po přečtení knihy jsem asi 10 minut seděla a přemýšlela. O tom, co potkalo mě, co potkalo mé blízké, co potkalo postavy v knize. Autorka má svůj styl psaní, který se mi líbí a dobře se mi čte. Konec byl sice trochu rychlý a svým způsobem zůstal otevřený, ale vlastně happyend :-).
První kniha od spisovatelky...celou dobu jsem se těšila na další stránky příběhu. Ale ten konec? Vážně? Nesnáším otevřene konce, a tady mi to přišlo, jak když autorce došel čas na dopsani. Za to hvězda dolu, jinak to byl moc hezky příběh.
Všechny klady této brilantní prózy už tu byly více-méně vypsány, takže upozorním jen na jeden (až ekvilibristický) formální experiment, který mnohým možná ušel: přestože autorka sleduje důsledně hlavního hrdinu, pana (většinou však soudruha) Žáka od jeho narození, až po hluboké (a patrně předsmrtné) stáří, nikdy ho vlastně "oficiálně" autorsky hlavním hrdinou nejmenuje. Jeho jednání je popisováno důsledně z pohledů lidí, kteří ho postupně za života obklopují a mám dokonce pocit, že ani jednou nemá v celém textu přímou řeč (i když teď nevím, jestli se nepletu). Určitě je to ojedinělý pokus podat hlavní postavu výhradně prostředky, určenými vedlejším postavám. Opravdu by mě zajímalo, jestli něco takového zkusil v literatuře ještě někdo jiný...
Po Haně a Hotýlku jsem se pustil do další knihy paní autorky. Stylem psaní jsou si podobné, ale ten se mi právě líbí. Avšak z uvedených knih hodnotím jako nejslabší. Kniha se mi i tak líbila, ale neměla už takový spád a překvapení.
Opět podobný vzorec jako u předchozích knih. Lehké čtení o nelehkých osudech. Chování některých postav nám nemusí být po chuti, ale když se podíváme pod povrch, k jejich myšlenkám, těžkostem, zážitkům a zkušenostem, které nám autorka servíruje bez zbytečných soudů, spousta činů už se nejeví tak nepochopitelně. Nic není černobílé a žádná postava není vyloženě kladná ani záporná. Hezké čtení o osudech zdánlivě obyčejné české rodiny, vyprávěné napříč několika generacemi, jak už známe z autorčiných předchozích knih. Možná právě kvůli té podobnosti a mému naštvání z lehce otevřeného konce nedávám pět hvězd, nicméně kniha rozhodně stojí za přečtení. Líbilo se mi střídání vyprávění z pohledu obou hlavních postav.
Šlapat na paty Haně se zdálo po raketovém vzestupu autorky doslova nemožné. Ale vězte, že to jde, Tiché roky jsou toho důkazem. Konvergentně se sbíhající dějové linie, to už snad není ani žádná z forem spisovatelského řemesla - to je experimentální literární symfonie. Co do formy nesrovnatelné s čímkoli jiným, co kdy vyšlo.
Skvělá, nemohla jsem se odtrhnout. Příběh, který nepotřebuje za každou cenu šokovat, napětí provází každou stránku, kdy moc chcete vědět, jak to všechno je.
Tak tohle bylo divné, byť jsem knihu zhltla, nesedla mi. Nelíbil se mi styl psaní a postava Bohdany mě vysloveně iritovala.
V porovnání s ostatními knihami autorky tuto hodnotím jako nejslabší. Je tam pro mě málo "akce". Zatímco v Haně a dalších se od začátku do konce něco děje, tady se objeví první zajímavá situace až v polovině knihy.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Znovu se budu opakovat... Kniha krásná ale na Hanu to nemá ani zdaleka. Jediné, co mi trošku na knížce vadilo bylo to, že do dnes nevím, zda hrdinka mluvila nebo nemluvila, prostě jsem to z knihy nedokázala rozklíčovat a stále tápu :) Jinak opět hezký a smutný příběh několika osudů, generací a režimů.