Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6909
6909
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Neskutečné ale přesto ze života, příběhy této autorky jsou h podobného období. Tady zase krasne zachycuje a šikovně prolíná životy dcery a otce. Paráda, opravdu smekám nad schopnosti paní Monstajnove vyprávět tak aby se příběh logicky odvíjel a propojoval. Její schopnost popisovat tak ze jste přímo v ději a období války moc hezky popsané. Dekuji za další krasny zážitek. Škoda ze konec nebyl trosku vic rozvinutý chtěla jsem si pobrecet. Tuto knihu jsem přečetla za 2 dny.
Moje druhá zkušenost s tvorbou Aleny Mornštajnové a nelituji, ačkoli Hana je jaksi tematicky hutnější a propracovanější. S Tichými roky se autorka přesouvá do poválečného období a i zde je hlavní hrdinka poznamenána rodovou zátěží, která je úzce spjata s událostmi naší historie. Za nejvydařenější část románu považuji líčení příhody, která na dlouhé roky odloučí Svatopluka a jeho první dceru. Tady je znát, že autorka by by si velmi dobře vedla i v žánru detektivky a thrilleru. Způsob, jakým vytváří atmosféru a popisuje detaily je výjimečný, protože nesklouzává k nadbytečné popisnosti ani nestranní žádné z postav. Jako by pouze uchopila zajímavý osobní příběh a vše ostatní ponechala na čtenáři. Nic není černobílé a na světě jsme jen jednou. Tiché roky jsou mimo jiné úvahou o tom, do jaké míry o svém údělu rozhodujeme sami, jakou váhu mají naše rozhodnutí a co znamenají pro ty, kteří přijdou po nás. Jsou rozhodně správnou čtenářskou volbou!
To byla smršť!!! :-) Další naprosto skvělá knížka této autorky! Toto bych chtěla číst donekonečna ....Autorce moc děkuji za nepopsatelný zážitek, který se mi ještě točí v hlavě, super!
Na Alenu Mornštajnovú počúvam chvály už dlhšiu dobu a tak som sa pustil do jej knihy Tiché roky, ktorú som mal ako audioknihu. Musím povedať, že spisovateľka má úžasný rozprávačský talent a kniha sa „čítala“ sama. Páčilo sa mi prelínanie minulosti a prítomnosti, vzájomné dopĺňanie a postupné pomyselné zapadanie kociek lega na svoje miesto. Príbeh je vystavaný veľmi zaujímavo a pútavo a v určitých pasážach je napínavý, pričom autorka postupne odkrýva osudy jednotlivých postáv cez obdobie počas druhej svetovej vojny, komunizmu až po súčasnosť. Určite odporúčam. :)
Opravdu krásná kniha. Velmi citlivě napsaný příběh rodiny, postupný vývoj charakterů a vztahů jednotlivých postav. Souhlasím s mnoha kladnými komentáři k této knize, a tak se jenom přidávám a Doporučuji :)
Opět nezklamalo psaní paní Mornštajnové a čtení o Bohdance a o tom, jak nám rodiče zkomplikují život a jak se s tím co nejlépe vypořádat. Konec krásný, čtivé, milé, překvapivé.
Opravdu krásná a poutavá kniha. Autročin způsob vyprávění se mi moc líbil. Byla jsem ponořená do děje natolik, že jsem si přála, aby se všechno vysvětlilo. A tak když jsem přečetla poslední stránku a převratila jsem list v domění, že tam přece ještě musí být nějaké dovysvětlení, byla jsem ochromena opakem. Takhle to přece nesmí skončit...jak to jen bude dál....můžu si jen domyslet. Moc jsem si ten příběh užila.
Povedené..při vyprávění Bohdany jsem děj hltala a plně se nechala vtáhnout,ale při čtení otcova pohledu jsem měla pocitově hlavu napůl otočenou- až tak jsem vnímala jeho odtažitost a nezájem spolu s hlubokou osamělostí ... Líbí se mi ,že autorka ve svých knihách hrdinům neubírá lidskost-jsou normální a i chybující - a musí se s tím naučit žít....
Tiché roky.
Výstižný názov knihy.
Výstižná a dokonalá obálka knihy.
Výstižne podaný životný príbeh rodiny.
Za mňa opäť dokonalá kniha a moja tretia prečítaná od tejto autorky. Všetky superlatívy k nej sú napísané v nižšie uvedených komentároch, preto sa nebudem opakovať.
Jediné, čo chcem vyzdvihnúť je skvelá charakteristika postáv vo všetkých autorkiných knihách, ktoré sú vykreslené ako "čiernobiele", t. j. aj so svojimi kladnými i zápornými povahovými či fyzickými črtami častokrát s určitým hendikepom. Týmto ma dostala, lebo všetky jej príbehy potom vyznievajú veľmi ľudský a skutočne.
Dost mi vadily názvy kapitol Dcera, Otec, Dcera, trochu mi to vnášelo zmatek do děje. Naopak vtipné mi přišlo stejné zakončení kapitoly a začátek další. K tomu si dovolím použít vysvětlení, které jsem četl v jednom rozhovoru s Alenou Mornštajnovou. Novinářka se jí ptala, jak ji napadla tato forma navázání kapitol. Autorka se přiznala, že se jí těžko začíná nová kapitola a tak tímto se snažila tuto „potíž“ překlenout. „Nepomohlo to“, říká Mornštajnová, „problém se jenom přesunul na druhou větu.“
Rozčilovalo mě v knize to, co si dobře pamatujeme:
„Svatopluka jeho upřímné přesvědčení, že ví, jak se má žít, a chápe, co je pro lidstvo nejlepší, předurčovalo stát se vůdcem. Jenomže s vůdci je ta potíž, že vědí, co je nejlepší pro lidstvo, ale zapomínají, že to nemusí být nejlepší pro člověka.“
Hezká úvaha, takže možná autorce svým hodnocením trochu křivdím...každopádně, když vás postavy v knize rozčilují svým chováním, přístupy atd, asi je to napsané dobře a vlastně také pravdivě (např po svatbě Svatopluka):
„Stranická příslušnost ovšem v žádném případě nebyla na škodu a pomohla manželům k získání vlastního bydlení, což byla výsada, o jaké si jiné mladé rodiny mohly nechat jenom zdát. Bytů bylo málo a seznamy čekatelů dlouhé.“
Konkrétně o tom bych mohl vyprávět z vlastní zkušenosti!
Po smrti manželky Evy, jakoby se otevíral druhý příběh Svatopluka, zatrpklého svým osudem a nesoucího si z minulosti své trauma z Blančina útěku. Rodinné vztahy, charaktery a chování jejich členů jsou vykresleny velmi barvitě a jsou pro čtenáře stejně rozčilující (právě otec a Bohdana, otec a Běla).
Pozor – spoiler!
V závěru se linky spojí v kapitole Otec a dcera - ...Myšlenky a plány se mu honily hlavou a přehlušovaly zvuky okolního světa. Nevnímal vítr ve větvích stromů, zpěv ptáků, vzdálený zvuk sekačky ani kroky, které se přiblížily ke skleníku. Pak ale zaznamenal stín dvou postav a uslyšel váhavý hlas.
„Tati?“
Mám rád takové konce. Nemyslím obsahově, ale formou – není třeba nic dodávat.
Půl hvězdičky bych přidal :-), kdyby to šlo.
Hledala jsem inspiraci a chci si přečíst "Tiché roky". Kam ale zařadit v čtenářské výzvě 2020? Kniha je zařazena v čtenářské výzvě pod několik kategorií, což by neměl být problém:
- kniha, ve které se odehrává svatba nebo pohřeb
- kniha, jejíž první věta začíná zájmenem
- kniha, jejíž hlavní hrdina trpí psychickou poruchou.
Je ale také zařazena pod téma poslední, kniha, která nesplňuje ani jedno z předešlých témat letošní výzvy. Knihu jsem nečetla, ale v tomto bodě je zadání do čtenářské výzvy asi nějak špatně?
Velmi zajímavý příběh. Knihu jsem četla během "Mornštajnovského" období, což tedy zpětně nedoporučuji, protože po čase se mi postavy z jednotlivých knih smíchaly dohromady. Ale knihu určitě doporučuji.
SPOILER
Akorát jsem si, nevím proč, až téměř na konci příběhu uvědomila, že Bohdana vůbec nemluví a o to víc jsem byla překvapená. Nevím, jestli tahle informace zazněla v knize dřív, jen jsem ji nezaznamenala?
Zajímavě pojatá kompozice, příběh z pohledu dcery a příběh z pohledu otce - střídání dvou dějových linek, které se na konci setkají. Je tu vše pečlivě uspořádáno, učesáno v harmonický celek. Po dočtení mám jasno, "uklizeno". Není už co řešit. A to je škoda... Mám raději, když mě autor tahá na vařené nudli, neobtěžuje se dovysvětlovat, když dráždí moji představivost, aby nakonec vše dopadlo úplně jinak.
Po "Haně" jsem sáhla i po této další knize. Opět nezklamala! Knížka vás vtáhne, úchvatně popsané osobnosti, jejich vývoj, pocity.... Čte se sama. Už se těším na další knihy.
O knize jsem toho dost slyšela a tak jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala také. Nečetla jsem autorky jiná díla, takže nemohu porovnat, ale příběh se mi líbil, měl to spád, překvapivý děj a pro mne nečekaný konec. Možná jsem jen čekala větší dojetí, jinak chválím. Hezky se mi do knihy vracelo.
dočítala som to, ale je to celé mimo môjho záujmu a chápania. A dočítala som to iba preto, že som si predtým prečítala "Hanu".
Skvěle napsané příběhy postav v této knize. Fakt je, že mi bylo chvílemi dost smutno z doby, kterou jsem sama zažila. Osudy hlavních postav byly tak pravdivé, že jsem se přistihla při obavách o ně.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Kniha se mi moc líbila, i když možná o trošku méně, než předchozí Hana. Ale i tak všem vřele doporučuji!