Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6908
6908
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Vše podstatné už bylo napsáno v předchozích komentářích, jen bych opakovala to stejné. Plný počet.
Další emotivní knížka od této autorky. Prostě se to tak může stát. Každé slovo jejích příběhů je uvěřitelné, to je kouzlo nejen této knihy.
skvělé, hluboké, smutné. a postavy jsou svým způsobem velmi tiché a introvertní, pocitově, jako celek... rozuměla jsem jim. v daném životním rozpoložení mi tento obrazný svět dokonale sedl. výstavba příběhu pomalejší, lezavá, promyšleně temná. závěr mě dostal.
tuhle knihu jsem poslouchala jako audio četbu na českém rozhlasu dvojce. krásně načteno a zpracováno s klavírním podkladem mezi jednotlivými kapitolami a odstavci. výjimečně dobré.
Smutný příběh, vyprávěný pro autorku typicky úsporným a přesto maximálně přesným a trefným jazykem, jsem přečetla jedním dechem - i když kniha není strhujícím románem, ale její děj tak nějak tiše plyne jako ty prožité roky. Zůstává mi po ní pocit smutku a nostalgie....
Jsem opět spokojená. Po Haně jsem hned věděla, že sáhnu po další knize. Mám pocit jako bych ani nečetla, ale jako by mi příběh někdo vyprávěl.
Styl a jazyk, jakým autorka píše mě moc těší. Jako bych ani nečetla, jako bych jen poslouchala, jako by mi příběhy někdo přímo vyprávěl.
Jednoduchý příběh, velmi jednoduché vyprávění, schématické a ploché postavy, něco jako kultivovanější červená knihovna. Možná je moje hodnocení ovlivněno tím, že jsem chvilku předtím dočetla Dostojevského Zločin a trest a rozdíl v jazyce, hloubce prožitku, autentičnosti vyprávění je propastný. Kniha se opravdu může líbit širokému okruhu čtenářů, nemusíte vůbec přemýšlet, všechno se servíruje jako na podnose a text plyne do hlavy jako televizní film. Mně chyběla hloubka, autentické postavy a jejich vnitřní život.
Ty knihy jsou skvělé.Sice je tu ten střet příběhů jasný úplně na začátku a zmizí čas překvapení, ale i tak je pořád na co se těšit. Bylo mi jasné, že ten příběh není šťastný a vlastně mi každého z nich bylo líto. Ale zvládli tíhu svých postav každý svým vlastním a specifickým způsobem. Milovala jsem tu zápletku manželů, kteří se milují natolik, ale přesto jsou věci o kterých spolu raději nemluví, aby si navzájem zbytečně neublížili a neřekli věci, které nejdou vzít zpátky. Čte se lehce ale má svoji vnitřní hloubku.
Skvělá, jako všechny knížky od této autorky! Zhltnuta za jeden den, nešlo ji opustit. Ale Hana byla o krapítek přeci jen lepší :-)
Věty, které vás pohladí po duši. Příběh plyne sám, i když se místy zdá, že se nic neděje. Nakonec vše, jak je u Mornštajnové zvykem, zapadne na své místo, dílky se slepí a vy se nestačíte divit.
Jednu hvězdu ubírám, kvůli porovnání s Hanou. Ta ve mně zanechala daleko víc pocitů a vím, že na ni dlouho nezapomenu. To samé o Tichých rocích nejspíš říct nemohu.
Miluji příběhy, které procházejí napříč staletími, nebo alespoň desetiletími, proplétání malých a velkých osudů. Věřím, že udržet linku, napětí, vývoj a vývoj postav je extrémně autorsky náročné a tady se to povedlo, i když někdy mě osudy protagonistů trochu zajímat přestávaly, ale ten konec, kdy člověk pochopí, proč se to skutečně jmenuje tiché roky, tak ten to vyrovnal, překvapil. Paní Mornštajnová, jste úžasná.
Naprosto čtivá a nádherná knížka, od které jsem se nemohla odtrhnout. Přála jsem si, aby neskončila...
Knihu jsem měla dlouho doma, ale dostala se k ní až teď po vánočních svátcích a už se od ni neodtrhla. Bylo to úžasné čtení ... velmi emotivní a smutné ... co vše mohou způsobit slova vyřčená ale i nevyřčená. Moc moc doporučuji.
Velice emotivní a intimní čtení. Líbila se mi zápletka a způsob, jakým se časová linka k sobě blížila, způsob vyprávění autorky, ale nelíbil se mi příliš konec. Chápu, že ne každý příběh musí mít happyend s usmířením, ale takto mi přišlo, že mi chybí jedna kapitola. Chtěla jsem vědět, co si Svatopluk s Blankou řekli, zároveň jsem měla pocit, že především Bohdaně by prospělo zjistit, co vedlo k otcově povaze a vztahu k ní. A hledání příbužných na magickém facebooku mi přijde jako cheating, hluboce pod úroveň jinak chytrých příběhů paní Mornštajnové.
Jsou knihy, na které se těším, ale vydržím na ně čekat i několik měsíců, než se splní rezervace v knihovně. A potom je několik autorů, na jejichž knihy nedokážu čekat, musím je mít. A mezi tyto autory patří i paní Mornštajnová. Dočetla jsem velmi citlivě napsaný příběh, vyprávěný střídavě otcem a dcerou. Paní autorka opravdu příběh "jenom" vypráví bez toho, aby čtenářům podsouvala své vidění světa, aby se svými hrdiny sympatizovala nebo je naopak soudila. Vypraví nám příběh plný intimity, ale civilně, křehce, bez patosu a kýče. A takový je i obal knihy, jakoby strohý ,ale když se na něj zadíváte pozorněji, najdete v něm absolutní symboliku této mimořádné knihy.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Kniha Tiché roky, jak to říct, asi jsem od ní čekala víc. Určitě je zase krásně napsaná, bravurní čeština i různá přirovnání, moc krásné. Ale jinak? Přečetla jsem všechny knihy paní Mornštajnové. Za mě je tato na čtvrtém místě. Něco mi tam nesedí. Možná špatně "poskládaná", možná němá Bohdana. Nevím. Přečtěte a uvidíte. Těším se na vaše názory.