Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6908
6908
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha ve mě zanechala velmi silnou, hořkou pachuť. Jak málo toho víme o lidech, vedle kterých žijeme a jak snadno nám život může zhořknout. A jak u některých knih prostě nedokážu pochopit a sžít se s hlavními postavami, tady to jde velmi snadno a byť zvenčí se může jejich charakter jevit všelijak, soucítíte s nimi a přejete jim, aby se vše dalo zase do pořádku.
Po přečtení Hany (skvělé to dílo) jsem se bála pouštět do další knihy od autorky. Ale nakonec jsem se odhodlala a rozhodně nelituji, kvalitně napsané, jsem ráda, když mě kniha překvapí i pobaví i dojme. Takže co tam máme dalšího?
Velmi čtivý příběh, poutavě napsaný příběh jedné rozvětvené rodiny a jejího osudu.
Zdravím čtenáře. Četl jsem od autorky Hotýlek a Hana . Úžasně napsané, nemohl jsem se od knih odlepit. Například u Hotýlku si komunisti s rodinou pěkně zahráli. Těším se na "Tiché roky ".
Přečteno vše od této dámy a jak jsem očekávala, nezklamala mě ani nyní. Prostě to je takový potěšení pro duši, že nenacházím slov. Obyčejný a zároveň tak obohacující. Bez zbytečnýho sentimentu, naivity nebo přehnaných a nereálných zápletek. Radost, bolest, smutek i naděje ožívá na papíře. Nic není úplně černý ani bílý, nikdo není dokonalej, ani šmejd až na dřeň. Nesrovnám s Hanou ani s žádnou jinou, jen s klidem můžu napsat, že jsem si opětovně pěkně dřepla na zadek.
Po přečtení a nadšení z Hany jsem se pustila do čtení další knihy této autorky. Nezklamala, dílo opět velmi dobře napsané, čtivé, příběh ubíhal a najednou byl konec. Určitě si v brzké době autorčinu další knihu přečtu.
Velice čtivé, velice silné. Určité věci člověk začíná postupně tušit, ale přesto je konec dojemně napjatý - a krásně useknutý, takže se čtenář může spíše domýšlet, co se dělo - skvělé!
Opět jde o silně vystavěný příběh, množství postav s propletenými a náročnými osudy. Psychologové by si smlsli ;)
Musím tedy přiznat, že Hana pro mě byla lepší, ale i tento počin má své kouzlo. Doporučuji.
Úžasná knížka - tématem i způsobem napsání. Paní Mornštajnová je PANÍ SPISOVATELKA. Vystihnout to tak, že ty postavy vyloženě fyzicky cítíte a chápete, ať už mají jakékýkoli charakter... Prostě skvělé! A obsah knihy - velmi silný příběh, kolem jakých denně procházíme, aniž bychom si uvědomili jejich hloubku a tragičnost... A to, jaké velké maličkosti hrají zásadní a hlavní roli v našich životech...
Jednim slovem "bezchybna" kniha. Autorka je soudoba perla ceskeho literarniho pole.
Musím říct, že pro mě jednoznačně příjemné překvapení. Vůbec jsem nepoznala, co je s hlavní hrdinkou špatně, takže i překvápko na konec. Čte se velmi dobře, doporučuji.
Autorka je dokonala vypravecka.... Dlouho jsem premyslela cim je Bohdana tak divna..... To se ctenar dozvi az u konce.
Úžasné čtení, které vede k zamyšlení. Nevím, jak to p. Mornštajnová dělá, ale při jejím vyprávění se dokážu vžít do každé z jejích postav a cítit s ní bolesti i smutky, které život přináší.
V této knize je velká tíha a občas vás přepadne pocit úzkosti. Možná ani ne z příběhu jako takového, ale z přemítání nad tím, jaký život bychom vedli, pokud bychom ztratili ty nejbližší.
Skvělá kniha, měla takovou zvláštně tajemnou atmosféru, hodně dobře se četla. Příběh otce a dcery, který postupně odkrývá tajemství celé rodiny
Je těžké hodnotit knihu, od které jsem měla velká očekávání. Počet hvězdiček jsem ze 4 na 5 změnila několikrát, až jsem se rozhodla, že 4 by byly jenom na základě přehnaných očekávání. Stále je to velmi dobrá kniha. Hana a Hotýlek byly možná maličko víc strhující a promyšlenější, tady se mi ale zase víc líbilo situování a téma obecně. Na konci bych snesla více než jen oslovení/otázku, ale to je jen preference člověka nemajícího rád otevřené konce.
Skvělý! Já fakt nemám slov. Mornštajnová je prostě tak dokonalá autorka, každá její kniha, kterou čtu, je lepší a lepší, je jedno, jestli je čtu v chronologickém pořadí nebo random. Prostě vždycky mi přesně padne do nálady, chytne mě za srdce a z mého dne/mých dnů se stane nezapomenutelný zážitek. V případě Tichých roků se stalo následující: Celý červen/červenec jsem měla čtecí krizi, přečetla jsem všeho všudy Bubny podzimu, ale do těch jsem se víceméně nutila. A dneska ráno (špatně jsem spala) jsem otevřela Tiché roky a během pár hodin je přečetla. Na jednu stranu mi je líto, že jsem s tak skvělou knihou nestrávila víc času, na druhou stranu si říkám, že i rozumná délka je známkou dokonalosti. A Mornštajnové se povedlo všechno. Svatopluk, Bohdana, ich a er forma. Svět ideálů i ten reálný, propletení snů a nočních můr, nadějí a zklamání. Vytvořit tak skutečný obraz a zároveň vdechnout románové přísliby do jednoho příběhu, to chce vážně talent. Díky autorce, že mi pomohla z čtecí krize. Díky, že mi poskytla nezapomenutelný čtenářský zážitek (zase). A díky, že mě nakopla zase číst, kdykoliv můžu, protože se správnou knížkou není žádná vteřina promarněným časem.
Tiché roky se četly úplně samy, jako všechny knížky od Morštajnové. Jenom konec jsem čekala trochu víc dokončený. Hana se mi líbila víc, proto strhávám jednu hvězdu. Jinak všem doporučuji.
Trýznivý příběh, který se mi hodně hluboce zaryl pod kůži.
Tolik nelásky, nepochopení, bolesti a ticha. Byl tam vůbec někdo sťastný? A přesto jsem pořád četla dál a dál a jedla čokoládové pralinky, abych to tíhu unesla.
Moc se mi to líbilo. Škoda toho trošku laciného konce. Nemuselo to tak nutně být.
A pravda je i to, že se na další knihu Aleny Mornštajnové moc těším.
Opět silný a čtivý příběh. Moje druhá kniha od autorky a určitě ne poslední. Její tvorba mi vždy něco dá do života , a to je to co od čtení očekáváme. Jelikož jsem nevyrůstala v té době , o to víc chápu, jak to nebylo lehké a nic samozřejmé. I když je to jen smyšlený příběh, beru to jako skutečnou událost. Děkuji autorce za tyhle příběhy.
Do dvou třetin knIhy jsem si říkala, že pro mne jde o nejslabší knihu od této autorky, ALE konec, ..... když se celkové vyprávění ( které je skvěle propracované, výpravné, psychologicky vyvážené a vy se cítíte jako ve filmu ...) prolinulo a uzavřelo KRUH ŽIVOTA JEDNÉ RODINY, ... konec ve vás zanechá krásný pocit.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Moje prví kniha, kterou jsem poslouchala jako audio. Každý den jsem se těšila na cestu autem z práce, kdy si poslechnu další kapitolu. Trochu jsem se na začátku ztrácela ve jménech a postavách, tím že jsem se nemohla vrátit třeba na předchozí stránku tak jak u klasické tištěné knihy. Jinak autorka nezklamala, to, co jsem od knihy očekávala, jsem našla. Čtivé, rychle plynoucí. Sympatická Běla, Svatopluk na ranu - i když znám pár podobných, kterým se po změně režimu zhroutil svět a stali se z nich zatrpklí morousové. A navíc ty dvě rány - Blanka a Eva, kdo by nebyl naštvaný na život...Moc jsem fandila Bohdaně, aby se měla v životě dobře a byla šťastná, když ten její začátek pobytu na tomto světě byl tak nemilosrdný.