Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6905
6905
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Po přečtení jsem si musela dát několik dní oddych. Ten popis přemýšlení Bohdanky, opravdu nádherné
Kniha se pekne cetla. Autorka ma velky dar krasneho jazyka. Velmi ctive a citlive zpracovane tema.
Kniha se mi líbila, četla se skoro sama. Autorce se povedlo vykreslit charaktery jednotlivých postav. Jen mám pocit, že Bohdanin "problém" by si zasloužil větší prostor.
Autorka v příběhu skvěle vystihla problém mnoha lidí a rodin. Spousta lidí spolu neumí mluvit, domýšlí si, co ten druhý myslí... Proč dělá to a to...
"Za svůj život jsem řekl až příliš mnoho slov, která neměla být vyslovena..."
Z mého pohledu jich spíš měl Svatopluk říct mnohem mnohem víc...
Přečtěte si tuto krásnou knihu a mluvte se svými blízkými. Doporučuji!
skvělá knížka každá knížka od autorky byla super. Nemůžu říct,že by se mi nějaká líbila víc a jiná mín. Za mě plný počet hvězd. Doufám,že brzy výjde další knížka od paní autorky. Jediné,co bych vytkla je otevřený konec ten jsem čekala trošku jiný.
Opět skvělá kniha od této autorky. Vyprávění otce a dcery, vše do sebe zapadá do nejmenšího detailu, napsáno krásným jazykem. Už se těším, co příště Alena Mornštajnová pro své čtenáře nachystá.
Naprosto nechápu tak vysoké hodnocení u této knihy. Tady se hodí tak maximálně "mnoho povyku pro nic". Příběh téměř o ničem, v polovině knihy jsem už znala konec. Navíc otevřený konec, který nic neříká. Oproti autorčině předchozí knize Hana obrovské zklamání! Jak toto mohl psát ten samý člověk? :(
Stejně jako u jiných knih od Mornštajnové přečteno jedním dechem. Dva příběhy, dva vypravěči - otec Svatopluk a dcera Bohdana, kteří si absolutně nedokážou porozumět. Až pak jednoho dne dokážou, aspoň trochu. Do toho tajemná Blanka... Autorka zachycuje, jak určité situace formují člověka, brilantně rozpracovává psychologii svých dvou hlavních postav. Jazyk je úžasný a moc mě bavilo, jak vždy poslední věta/slovo jedné kapitoly, bylo i první větou/slovem kapitoly následující.
Knihy AM se velmi dobře čtou, vždy mám pocit, že je musím ihned dočíst. Děj rodiny Žáků vyprávěný pohledem otce a dcery, který se nakonec prolnou a člověk zjistí, že život není černo-bilý a některá rozhodnutí jsou zásadní a obtížná
Silný příběh plný zvratů, který postupně rozplétá historii rodiny Žákových a odhaluje nám, proč se věci mají tak, jak se mají . Za mě stejně skvělá kniha jako Hana. Doporučuji
Vím, že vlastně skoro každý spisovatel zaslouží obdiv, že napíše příběh. Ale někdy ho jen vypráví. U této knihy(a vlastně všech knih této autorky) mám ale pocit, jako by prozila všechny postavy. Opět jsem si knihu užila, prolinani ich formy a přítomnosti s vyprávěním o otci, az se minulost s přítomnosti potkaji....skvělé
Tiché roky jsou úžasná kniha. Mornštajnová mě vždy překvapí tím, že dokáže vymyslet ještě něco nového. V dnešním světě, který je přeplněný vším a naše poháry jsou téměř naplněné, některé možná i přetékají, je to skutečně obdivuhodné. Oceňuji tematické propojení názvu a příběhu knihy. Tiché roky - nemluvení o minulosti u otce - neschopnost mluvit u dcery. Také propojení jednotlivých kapitol, jejichž propojenost nelze vidět na první pohled, ale je tam! Otec, dcera, otec, dcera, (...) otec a dcera. :-) Nechci prozradit příliš. Opravdu smekám a postrádám slova.
Já vůbec nevím, co mám napsat. Tiché roky,stejně jako Hana, mě uchvátily. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, hrozně mě bavila a hlavní hrdinky Bohdany mi bylo líto. Obdivuji paní Mornštajnovou za to, jak fenomenální příběh dokáže napsat. Jen mě mrzí otevřený konec, chtělo by to ještě pár stránek navíc. :)
Tiché roky jsou opět skvělou knížkou Aleny Mornštajnové. Přečetla jsem ji jedním dechem a moc se mi líbila. Jsem nadšená z nápaditosti, zvratů a překvapení, které na nás v knížce čekají. :)
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Mornštajnová prostě umí, to se ví. A v novince překvapila. V předchozích knihách byly všechny postavy dostatečně propracované a jejich osudy byly uvěřitelné. Tiché roky ale otevřely čtenářům naprosto nové obzory. Postavy začaly víc žít, donutily mě, jakožto čtenáře, s nimi soucítit a účastnit se jejich osobních dramat. Osud Blanky byl podle mě pro Mornštajnovou trochu netypický a docela (wow) drsný, ale za mě palec hore! Dávám plný počet. Protože se Alena Mornštajnová navzdory pochvalným slovům ze všech stran dokázala posunout zase o kousek dál!