Tiché roky
Alena Mornštajnová
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Vím, že se opakuji, ale nadále zůstávám naprosto ohromena tím, jak autorka umí používat češtinu a jak skvělou vypravěčkou je. Promyšlený a velmi poutavý příběh.
Špatné to nebylo, autorka psát umí. I poutavě.
Příběhové linky se hezky doplňují.
Nejzajímavější mi možná přišla Běla, jinak takový průměr.
Dějově "jako dění u sousedů." Prostě přes zeď vnímáte, co se děje někde jinde a říkáte si, jak jste rádi, že se máte lépe.
Atmosféru asi nejlépe zastoupila doba "minulého režimu." Odehrávat se to dnes, nebavilo by mě to.
Ticho, které rozložilo rodinné vazby a hořce poznamenalo osudy členů. Postupně jsou odkrývány nezdravé vztahy, zklamání, drama, které zlomí nejen přímé aktéry, ale i život, který teprve vznikne. Objevila jsem autorku, kterou chci více poznat.
Audiokniha, díky níž vyzněla kniha asi lépe, protože zdaleka nedosahuje úrovně Hany ani Hotýlku. Konec týkající se dcery Blanky by si asi zasloužil další kapitolu. Ale jinak je kniha dobře napsaná, jen prostě ty předchozí nasadily příliš vysokou laťku.
Tak nepřečteno, ale doposlechnuto. S rozhlasovým zpracováním jsem byla moc spokojená, několik nocí jsem usínala s Bohdankou a Svatoplukem.
Kniha je nesmírně oddychová až na Blančinu nešťastnou událost, na které je postavena zápletka celých Tichých rocích. Co kdyby se tohle neštěstí nikdy nestalo? Tentokrát si autorka nehrála s našemi pocity, tak jak tomu bylo v dechberoucí Haně. Přestože měly jisté znaky společné například tichý člen rodiny a nedorozumění. V předchozích dílech historie celý děj nesmírně oživovala, dodávala mu na zajímavosti a dynamičnosti. Kdežto Tiché roky se pro mě táhly jako včerejší deštivý den. Do knihy jsem se vůbec nemohla začíst a jen silou vůle jsem dostála konci, který je otevřený a končí otázkou. Vlastně to, co mě nejvíce zajímalo, jsem se vlastně vůbec nedozvěděla. Kniha nebyla špatná, ale nebyla ani dobrá, rozhodně jsem si z ní nesedla na zadek, jako z Hany nebo Hotýlku. Byla vidět usilovná snaha spisovatelky napsat stejně tak dobrou knihu jako její bestseller, a přece v něčem jinou, že se z ní celé kouzlo vytratilo. U mě je úžasná statečná Hanička stále na prvním místě, pak Hotýlek a Tiché roky můj seznam knih autorky Aleny Mornštajnové uzavírají.
I ticho dokáže mluvit. Krásná knížka, která člověka donutí se zamyslet. Zamyslet se nad tím, že nemůžeme nikoho soudit, pokud jsme nešli jeho cestou. Že spousta věcí v životě je jinak , než jak to na první pohled vypadá. Krásné , dojemné vyprávění. A konec? Nádhera.
Audiočetba.
Příběh podmanivě teskný, život navršený tichým smutkem, slovem výmluvně mlčenlivým.
Po dramatu odloučení je první dětské slůvko "mamí" to poslední v životě, to ztracené "tati" je posledním v příběhu.
Story, ve které by mohla špetka radosti udělat i v mlčení pocit prožitého štěstí. (škoda)
Po přečtení Hany, jsem měla v plánu číst i další autorčiny knihy, ale tato mě svým popisem vůbec nezaujala. Nakonec jsem ji četla pouze náhodou, když mi ji známá půjčila. A dobře jsem udělala, protože i přes nezajímavý popis, byla kniha velmi čtivá. Na pozadí socialismu se odehrává velmi zajímavý příběh o lidských vztazích, které jsou mnohdy komplikované. Opravdu doporučuji ...
Knížku jsem měla celkem rychle přečtenou, protože se mi líbí autorčin styl vyprávění. Velmi originální je propojení jednotlivých kapitol, kde poslední věta předešlé kapitoly je zároveň první větou následující kapitoly. Navíc každá kapitola je psána z jiného pohledu otce a dcery a musím uznat, že tento, leckdy komplikovaný vztah, vystihla autorka naprosto přesně. Oba příběhy se vlastně ke konci spojí a je z toho až dojemný životní příběh jedné rodiny. Vše je zasazeno z velké části do období minulého režimu, což přidává příběhu na originalitě a dává nám nahlédnout do duše zapáleného komunisty a jeho osudu. Mistrně napsané a propracované.
Z knihy jsem opravdu nadšená. Styl psaní spisovatelky mě neuvěřitelně baví a užívám si ho. Děj krásně plyne před očima. V této knize jde krásně vidět, že život je o komunikaci. Jak moje maminka říká: "Komunikujte, komunikujte, komunikujte." Je to takové životní moudro :)
DOPORUČUJI K PŘEČTENÍ!!!
Krása. Tak nádherně napsaný příběh jsem dlouho nečetla. Nemohla jsem se téměř odtrhnout. Už se těším na další knihu.
Skvělá kniha, působivé životní osudy, přečteno jedním dechem. Kniha byla super, těším se na ty ostatní, protože od autorky to byla má prvotina.
Knihy této autorky vás chytí a nepustí.Nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdičkami a i to je málo.
Knihu jsem nejdřive poslouchal jako četbu na pokracovaní ale pak jsem byl tak zvědavej jak to bude pokracovat ze jsem ji dočetl jako eknihu..
Nejdřiv jsem ji vubec něchtěl číst, ale knihu jsem dočetl za par hodin, jak mne pohltila..
Akorat se mi trochu pletli jmena Bohdana, Běla, Blanka...
Takže klobouk dolu paní Mornštajnová...
Moje druhá knížka od autorky a opět mě nezklamala. Moc se mně líbilo střídání vyprávění ze dvou pohledů a taky shodná slova na konci jedné kapitoly a na začátku následující. No a příběh příjemně plynul, žádné velké zdržování nějakými vleklými popisy a přitom vše bylo vysvětleno. Jen nemám ráda otevřené konce...
Kniha mne doslova vcucla, byla napínavý a stále se v ní rozuzloval dej,což mám velmi ráda,láska i odmítnutí, vše zde je .Obdivuji hl.postavu ,jak vše dokázala i s " HANDICAPEM " :) .Doporučuji
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
2017 | Hana |
2019 | Tiché roky |
2021 | Listopád |
2023 | Les v domě |
2017 | Slepá mapa |
Další moc hezké čtení od dobré vypravěčky. Tiché roky jsou hlavně o tom, kolik bolesti a nedorozumění může způsobit mlčení. Nebo částečné mlčení. Každá postava příběhu si nese raneček dobrých i špatných rozhodnutí. Moje sympatie a pochopení postav se vyvíjí tak, jak se příběh odkrývá a propojuje, vysvětluje. Prožila jsem s knihou pěkné chvíle a ještě ve mně doznívá. Ale na Hanu nemá.