Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6905
6905
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Nadherna, citlive napsaná knížka. Moc se mi líbilo vypracování postav. Tolik detailů a pocitu, jak se cítí a jací jsou. Super. Krasne popsana doba komunismu, moc mi to pomohlo v představě, jake to tenkrát mohlo být. Postupně se otvírající příběh, velice poutave napsaný. Těším se na další knihu
＼(°o°)／
Tohle není jen skvěle promyšlený citlivý příběh, tato kniha má neuvěřitelný přesah. Naučí Vás kousky historie, cítíte z ní krásu českého jazyku, probudí ve vás různé pocity a hlavně - to poselství, které je mezi řádky - TOP! ♥
(Svatopluk + Rostislav = Pat a Mat) + Blanka = nevím, asi Simpsonovi. Docela čtivá kniha o tom, kolik dovede jeden člověk otrávit lidí ve svém okolí, na které střílí ukřivděnost jako dikobraz ostny.
"Marnost svého života vnímal i Rostislav. A kdykoliv vypil víc, než svou obvyklou denní dávku, došel k závěru, že nejlepší bude zemřít." Alespoň u tohohle moje cynická duše zaplesala. Haha! (...) Jinak tentýž problém, co 'Hana', kniha, která jako kdyby tu už byla sto devětkrát, tak proč ne po sto desáté. Mornštajnová píše dobře, ale je to schematické, nepřináší to nic nového - když to není druhá světová, jsou to komouši, dvě věčná témata, ke kterým se finančně vždy vyplatí v tuzemsku obracet. Civilní příběh obyčejných lidí a toho, jak na ně dopadla doba - na mě taky dopadá doba... ale kdybych se tomuhle vyhnul, dopadl bych podstatně lépe.
Stejně jako "Hana" ani tato knížka nezklamala. Krásný příběh, jen je škoda ukousnutého konce.
Stejně jako "Hana" má i tato kniha rodinné tajemství, které se odkrývá velmi pomalu. Střídání kapitol otec - dcera se mi líbilo. Kniha je skvěle vyprávěna, krásně napsána a je velmi čtivá (to ticho by se dalo úplně krájet). Prostě Mornštajnová.
Jedním slovem, skvělé. Po menším zklamání z Hotýlku jsem opět našeno, podobně jako z Hany, těžko říct, která kniha se mi líbila více.
Mimo jiné obdivuji autorčinu "práci s tajemstvím". Celkem brzy vytušíme, že s Blankou se "cosi" stalo. Ale co přesně? Touha rozlousknout ten oříšek nás žene knihou dopředu. Podobné je to s tím, že Bohdana opakovaně konstatuje, že je "divná". No dobře, říkáme si, ale v čem ta divnost vězí?
Líbí se mi i ten pohled z obou stran. Kdybych Svatopluka znala jen jako otce Bohdany, nesnášela bych ho, tím, že ho znám i jako kluka a muže, je mi ho líto.
Musím říct, že kniha určitě nemá na Hanu, ale i tak to byl citlivý příběh. Rodiny mi bylo líto, jak vztahy mezi nimi byly napjaté a nevěděli jak se pořádně k sobě zachovat a co dotyčný udělal špatně, že se to takhle zvrtlo. Bylo to citlivé. Kniha se mi četla dobře, ale hodně mě zklamal konec. Uvítala bych, kdyby byla kniha třeba o dvě nebo tři kapitolky delší. Jinak byla kniha opravdu čtivá, paní Mornštajnová umí psát, to bez debat.
Dočetla jsem Tiché roky. Chvíli mi trvalo než jsem se začetla, ale pak to byl fofr ... Nevím jak začít, mohu napsat, že je to silný příběh jedné nešťastné rodiny. Dobu, kterou příběh popisuje, jsem prožila, vím, jaké to bylo. Dnešní mladí o ní často slyší, ale kdo neprožil, nepochopí. Alena Mornštajnová píše čtivě a citlivě. Dočetla jsem a je mi líto, že je konec, že kniha nepokračuje ... , zajímaly by mě další osudy rodiny.
Při čtení tohoto intimního rodinného dramatu mi běhal mráz po zádech, některé pasáže mě dojímaly k slzám, připadala jsem si v jednu chvíli smutná, pak naopak šťastná. Dle mého je právě takové rozpoložení čtenářovy mysli pro autora tou největší satisfakcí za hodiny a hodiny strávené psaním jeho díla a potvrzením, že se práce vyplatila. Po přečtení jsem dlouho neuměla přestat myslet na děj, celkově ho vstřebat a asi nikdy si nepřestanu pokládat otázky, jak může být osud k určitým lidem tak krutý a bezohledný.
Moje první kniha od autorky, četla jsem velmi ráda jedním dechem. Jen jsme čekala víc jasný konec
Krásný, citlivý příběh, který se mě vepsal do duše a budu na něj dlouho vzpomínat.
Začátek mě chytl, ale pak jsem se tím nemohla nějak prokousat. Téma zajímavé, ale vůbec mi nesedí styl psaní těch linií z historie, který se mi zdá takový odtažitý, popisný, jako by se autorka do osudů postav vůbec nevžívala, jen je chladně popisovala... skoro jako by to byl nějaký referát či co. Ono možná ani nejde barvitěji rozepsat jednotlivé scény, když se do jedné knihy mají vejít osudy několika generací. Ale stejně trochu zklamání. Závěr ovšem hezký.
Mornštajnová je velmi dobrá znalkyně lidských duší, velmi empatická. Děj plyne jakoby mimochodem, jakoby doprovod něčeho, k čemu se chce opravdu dostat. Ale je to jen dojem, protože děj je to hlavní. Mornštajnová je každopádně jemně za hranou patosu a celou druhou půlku knihy citově mírně vydírá. Pokud na to přistoupíte, tak vás kniha zasáhne a trochu vyždímá.
Příběh o obyčejných lidech v kulisách několika desetiletí našich dějin, napsaný neobyčejně krásným jazykem.
Paní Mornštajnová je mimořádná vypravěčka, vůbec netlačí na čtenáře, přitom dokáže vyvolat tolik emocí. Svým poutavým stylem vyprávění nás donutí sdílet to ticho jedné rodiny. A bylo mně po dočtení smutno z těch nevyřčených slov, která tolik scházela a také z těch řečených, ubližujících......
Krásný čtenářský zážitek a ještě dodám, málokdy se podaří tak výstižný název knihy.
Další krásná kniha této paní spisovatelky, čtivý děj, který vás nenechá od knihy odejít, dojemný konec, prostě krása, doporučují přečíst...
Slabší než Hana, ale pořád se mi moc líbí. Těším se, až si přečtu další knížky od autorky.
Tiché roky líčí rodinný příběh, kdy společně s Bohdanou odhalujeme skryté tajemství. Příběh má hloubku, proto si myslím, že se mnoha lidem tato autorka líbí. Píše čtivě a o životě v minulých dobách. Dala bych ji jako povinnou četbu do škol.
Tak i tento pribeh mam docteny , zatim autorcin posledni. Ale doufam, ze se brzy dockame od pani Mornstajnove nejake dalsi skvele knihy, ktera bude skryvat pribeh , ktery vas chytne za srdicko, ktery vas, stejne jako tento zaujme tak, ze se zactete, a jen tezko se vam kniha odklada. Tento problem , tim myslim odlozit knihu jsem mela nejen u tohoto pribehu, ale take u knihy "Hana", z ktere jsem byla take nadsena. Tyto dve knihy rozhodne nechci srovnavat, protoze kazda z nich ma svuj pribeh, kazda z nich je jina.Ale obe me nadchly. A urcite doporucuji k precteni. A konec? Za me kniha skoncila tak , jak skoncit mela. Nekdy vam ticho rekne vic, nez plana slova.Nekdy jsou proste slova zbytecna.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Opět další povedená kniha od paní autorky. Zachycuje a popisuje vztahy v jedné rodině. Nic není jen černobílé, nikdo není jen zlý nebo dobrý, každý si neseme svá trápení, životní radosti i zklamání. Velmi se mně libilo střídavé vyprávění z pohledu Svatopluka a Bohdany. Kniha ve Vás vyvolá spoustu pocitů, donutí Vás přemýšlet o lidech, vztazích i o době v které se příběh odehrává.