Tiché roky
Alena Mornštajnová
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
U této autorky se musí pořád opakovat. Prostě kdo umí, ten umí. Z obyčejných věcí vykouzlit taková čtivá díla, prostě fantazie.
Ještě jsem od autorky nic nečetla, ale kniha se mi hodně líbila. Jeden okamžik, kdy se Blance naskytla příležitost, sice trochu nefér, poskočit v kariéře, spustil tragédii jedné rodiny. Na jedné straně nepotrestaný zločin, na straně druhé potrestaná celá rodina, včetně později narozené Bohdany a její náhradní matky Běly. Klidně bych si dokázala představit pokračování.
Je to první kniha od této autorky, kterou jsem přečetla a předčila moje očekávání. Na začátku jsem absolutně nechápala chování Svatopluka. Postupným střídáním jeho kapitol a kapitol Bohdany člověk čím dál víc chápe co, jak a proč se stalo, postupně se rozkrývá tíživé rodinné tajemství a nakonec jsem alespoň částečně dokázala pochopit i jeho pohled na věc. Kniha ukazuje, jaká škoda je svým blízkým nic neříkat a buď čekat, že se něčeho sami dovtípí, nebo rovnou celou komunikaci vzdát. Nemohu dát nic jiného, než 5 hvězdiček.
Srovnávat tuto knihu s ostatními od této autorky je těžké, každá má jiný styl, hrdiny, příběh, časovou etapu... Přesto se mi tato kniha líbila asi ještě víc než Hana. Každopádně autorka opět nezklamala!
Neuvěřitelné emotivní příběh.
Obdivuji autorku, jakým způsobem dokáže dát na papír "obyčejné" osudy "obyčejných" lidí.
Příběh je silný i tím, že je viděn jak z minulosti, jak z přítomnosti.
Poslední kapitoly změní celou perspektivu.
Nejvíce se mi líbí neukončenost celého románu. Možná svítá naděje na lepší zítřky. Možná to, co má velice chatrné základy se opět rozsype a už nikdy nebude moct být vybudováno znovu.
Za mě tedy nejslabší kniha autorky. Žádná postava mi nebyla sympatická, nemohla jsem se do postav nějak vcítit. Četlo se to hezky, ale už tak od půlky knihy bylo jasné, jak kniha dopadne a kde je zakopaný pes. Chybělo mi takové to překvapení na konci, jako bylo u Hany.
Myslela jsem si, že jsem začala tím nejlepším a Hanu nic nepřekoná. Ale moje druhá přečtená knížka od Aleny Mornštajnové byla snad ještě lepší. Asi mi brzo začnou docházet hvězdičky. Tahle autorka mi sedí, píše krásně, dojemně, místy vtipně.
Tiché roky jsem si hrozně užívala, hltala jsem každou kapitolu víc a víc. Ty dva příběhy se skvěle doplňovaly. Bylo to poutavé, zajímavé, smutné, milé, hrozivé, napínavé, prostě skvělé. Bylo tam toho mnoho a já se těším na další knížky autorky. Nevím, proč jsem ji nezačala číst dříve.
Příběh zajímavý, i když má autorka i lepší tvorbu. Nejvíce se mi líbilo propojení kapitol - konec jedné byl v podstatě stejný, jako začátek následující, i když se střídaly kapitoly otce a dcery, a to převážně i v jiných časových obdobích.
Příjemné čtení ze života. Zajímavě upletený příběh z každodenního života, Mornštajnová je prostě jednička
Opět čtivá a poutavá kniha mé oblíbené spisovatelky. Tentokrát autorka pomalu rozvíjí vějíř životních osudů otce a dcer. A jeho odlišný přístup k výchově každé z nich....
Půjdu s hodnocením trochu dolů. Pravda, autorka je čtivá, možná až moc, protože knihu je třeba zhltnout na jeden nádech a opravdu jsem ocenila, že žádný muž v knize se už nehonosí přívlastkem "pohledný" jako tomu bylo u všech ostatních knih. Co jsem ovšem nepochopila byla Blančina reakce: Tvůj táta byl svině. - proboha proč? Vůbec nevyplynulo z děje a na velmi růžový happyend se toto nehodilo. A zarazilo vůbec někoho, kolik by postavy musely mít let? Když jsem se to pokoušela propočítat, bylo by jim opravdu hodně přes devadesát i v době komunismu.
Moje čtvrtá knížka od této autorky, zařazuji ji na druhé místo - za Hanu (protože ta mě chytila ještě víc). Mornštajnová opět nezklamala, knihu jsem přečetla jedním dechem. Líbila se mi spíše část o Bohdaně, Svatoplukovo stranické nadšení mě tolik nebralo, ale přesto byly dějové linie pěkně propracované a vše pěkně navazovalo a tajemství se odkrývalo postupně. Bylo zajímavé sledovat stejnou situaci pohledem otce a dcery... prostě krásný ale smutný a dojemný příběh plný nevyřčených slov.
Tiché roky je moje třetí kniha od autorky. Opět úžasná. Od prvních stránek jsem byla knihou pohlcena. Vyprávění ze dvou střídajících se pohledů otce a dcery bylo velmi zajímavé. Bylo mi líto Bohdanky i Běly. A svým způsobem i Svatopluka. Určitě si nepředstavoval, že jeho milovaná žena zemře a dcera přejede cyklistu a emigruje do zahraničí. Bohdanka zase celý život slouží coby náhradnice a všichni jí srovnávají s Blankou, sestrou, o které ona ani netuší.
Jen ten konec!! Tak ráda bych se dozvěděla,jak to dopadlo! Jestli Svatopluk Bohdance všechno vysvětlil a jestli se Blanka sestře přiznala, z jakých důvodů emigrovala...
Opět příběh za 5*.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
2017 | Hana |
2019 | Tiché roky |
2021 | Listopád |
2023 | Les v domě |
2017 | Slepá mapa |
Opět nezklamala.
Krásně psané, příběh, který se může stát každému z nás.
Díky.