Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6903
6903
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Tiché roky na dovolenou nebrat. Přečteno za jeden den a dalších devět mám prd. Ach jo. Jinak ovšem autorka opět nezklamala . Snad jen na konci...prosím aspoň ještě stránku, dvě, tři.....Ach jo.
Obvykle čtu knihu několik dní, nejsem zrovna "rychlo-čtenář".
Aleně Mornštajnové se opět podařilo napsat příběh, od kterého jsem se nemohla odtrhnout a přečetla jsem jej na jeden zátah.
•
Děj jsem prožívala společně s postavami, vcítila se do jejich trápení.
Bylo mi líto jak Bohdany, tak Svatopluka, ale i Běly, a ač zůstal konec otevřený, tu jednu poslední "větu" a situaci jsem si dokázala tak živě představit, až mě to dojalo.
•
Budu se opakovat, ale styl psaní, zvolený jazyk, charaktery postav a autenticitu má PANÍ spisovatelka v malíčku.
Zkrotím krapet zdejší nadšené komentáře. Všichni víme, že autorka psát umí, píše čtivě, vybírá si poutavá až srdceryvná témata, ale když pominu Hanu, která asi jako jediná z autorčiných knih mi přišla opravdu hodně dobrá, tak ten zbytek je vlastně jen takový mainstreamový proud. Tiché roky přečtete v podstatě za víkend, příběh splní svůj účel - vypnete, začtete se, odpočinete si, ale tím to končí, žádná nadstavba se nekoná. Příběh je psán dost jednoduše, jede podle zažitého syžetu, střídá minulost s přítomností, nevybočuje ničím zajímavým, když pominu stejné věty vždy na konci a začátku každé kapitoly, což u mne však neevokovalo dojem zajímavosti, ale spíš otravnosti. Stejně tak rádoby nenápadná snaha o podání historického kontextu mi přišla zbytečná, místy až křečovitá, jako by román prostupovaly úryvky ze středoškolské učebnice dějepisu. Závěrem, kniha si rozhodně najde své čtenáře, nenáročné, s chutí si zavzlykat nad dojemným osudem, ale nic víc nečekejte.
Nejprve se nadechneme v okamžiku narození, jednou vydechneme naposled.
A mezitím ? Žijeme !
Autorka nás provedla životními příběhy otce, dcery a lidí s nimi souvisejícími. Svým slovem nám zprostředkovala intenzivní pohled a opět zdůraznila sílu slov, která mají moc ničit, budovat, křivit, narovnávat, způsobovat jizvy, hojit rány.....
Dočítala jsem v noci, protože se mi od těch lidí nechtělo odejít, a to i přesto, že mnohé bych si za přátele nevybrala.
Zaujal mě trochu jiný pohled na rodiny přesvědčených komunistů i na osudy těch, kteří v totalitním režimu doslova přišli o vše. Dusivá atmosféra všeobecné propagandy začíná být tak vzdálenou historií, že bych knihy paní autorky bez váhání zařadila jako "povinnou" četbu. Opět skvěle vypracované psychologické profily. Nepřijetí při narození, tápání mezi dobrem a zlem, kroky vedoucí na cesty, které NIKAM nevedou .....až se jednou ohlédneme, co uvidíme my? Kéž bych svými slovy nikdy nezničila druhému možnost promluvit .....
Paní autorce moc děkuji.
Snad jen originální nápad končit stejnými slovy jednu kapitolu a stejnými začínat druhou u mě vyvolával spíše rušivý dojem, že se na těch slovech "zaseknu" v jinak strhujícím ději. Možná ale jde právě o to....u slov se někdy zarazit a nepokračovat hned dál.
..........
" Když se vynořil nad hladinu svého smutku, svět, do něhož se vrátil, nebyl tím světem, který znal...."
Ona melancholie k této knize určitě patří, ale budeme stejní až ji dočteme .., nebo se posuneme o kousek dál ?
Krásně napsaný poetický příběh, ale jak jsme u českých autorů už zvyklí, zase je to depka. Autorce se daří popsat věci, lidi i místa tak, že je vidíte i cítíte. Je to hlavně příběh asociálního sobeckého komunisty, který v podstatě ničí životy svým blízkým. Ale stojí za to si ho přečíst. Už proto, že vám pomůže nahlédnout do hlavy i zatvrzelcům dnešní doby, jejichž pravda je jedinou pravdou a kompromisy a naslouchání druhým jsou jim cizí.
Kniha byla úžasná. Podle mě patří autorka k nejlepším českým spisovatelům současnosti. Jak dokáže vystihnout všechny emoce, člověka to vtáhle tak, že prožívá se všemi postavami úplně vše. Díky autorčině dokonalé schopnosti vystihnout každý detail se člověk vžije i do postav, se kterými by normálně nesympatizoval a byli by mu proti srsti. Vše má svůj důvod a člověka to donutí se zamyslet. Vřele doporučuji všem, ale podle mě to není oddychové čtení, jen příběh kruté pravdy
Aby bylo videt, ze i chlapi ctou, pridavam svuj strucny nazor. Vyborne cteni. Moje treti kniha od autorky. Davam 100%
Dobře napsané, pěkně vykreslené postavy.
To jsou klady knihy.
Zápor?
Jediný.
Nerozumím existenci rádoby zápletky.
Jako že kdo teda vlastně sakra hýml hergot byla ta záhadná Blanka??? A to zjišťování totožnosti neznámé a odhalování minulosti mi, tedy Bohdaně, vlastně zachrání rozum.
Nechápu motivaci autorky nám příběh podat zrovna takhle.
A když už si autorka dala tu práci nás provést světem ne právě šťastné rodiny, tak ten závěr by si naopak zasloužil dovyprávět. Do puntíku. Aby to odhalování mělo smysl.
Dávám lepší tři hvězdy. I přes ty výhrady.
Opět palec nahoru. Je to má 3. přečtená knížka v pořadí od této autorky. Čte se to jedním dechem. Čtenář je úplně pohlcen daným příběhem. Moc pěkné.
Moje druhá kniha od této autorky a musím říct, že její styl psaní se mi líbí.
Tento příběh byl velmi zajímavý a také velmi smutný. Chyba jednoho člověka ovlivnila celou rodinu a to v době komunismu, kdy jak víme nebylo vše jednoduché. Opravdu zajímavé čtení, které mohu doporučit.
Právě jsem ji dočetla... Slza ukápla,opět skvělý propracovaný děj... Miluji její knihy,témata .. Těším se na další ...
Můj první román od autorky - Hana - mě zasáhl, hloubkou příběhu i zvoleným historickým obdobím. Když jsem si kupovala knížku Tiché roky čekala jsem literárně dobře napsaný příběh, ale nečekala jsem, že mě opět tolik zasáhne jako Hana. Skvěle vykreslené postavy, uvěřitelný příběh, prolínání komunistické éry, kterou jsem sama nezažila a o to víc mě určitým způsobem fascinovala, a neméně zajímavou "současností". Ke konci jsem nevěděla, koho mám litovat víc - zda Svatopluka nebo Bohdanu. A u poslední stránky ukápla i slzička za zmařenými roky a pohnutými lidskými osudy.
Silný a uvěřitelný příběh, který nutí k zamyšlení, a za který autorce děkuji.
Skvělé jako vše od této autorky, čtivé, napínavé, poučné, reálné, i když úspěšnost Hany to asi nedožene! Těším se na další.....
Opět brilantně napsáno, příběh je velmi smutný, nicméně právě proto uvěřitelný, z reálného života.
Knížka opět super, hrozně mi vyhovuje způsob a "tón" jakým Mortštajnová píše. Jediný, co mě trochu mrzí je ten konec, trochu víc bych si s ním pohrála a ještě nechala čtenáře nakouknout o kapitolu nebo dvě dál ;)
Smutná kniha o tom, že když to někdo v životě zabalí, má to dopad na jeho nejbližší. Chování jednoho z hlavních hrdinů, mi přijde mnohdy velmi nelogické, ale bohužel i tak se lidé někdy chovají.
Vyprávění otec/dcera se mi líbilo. Co mě mrzí, je, že autorka ještě nepokračovala a neposunula příběh ještě dál. Konec mi přišel takový celý uspěchaný.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Od dob, kdy jsem zaklapla poslední dívčí román a začala se orientovat na literaturu pro dospělé, jsem neměla v ruce knihu, která by mě pohltila tak, že bych kvůli ní odsunula děti, práci a domácnost na vedlejší kolej. Povedlo se to až Aleně Mornštajnové. Od prvních stran knihy jsem si vymýšlela příběhy, jak to asi celé je. Napadla mě celá řada verzí, ale ta, se kterou přišla autorka, by mi přišla jako přitažená za vlasy. V podání Aleny Mornštajnové ale není za vlasy přitažené vůbec nic a příběh je napsán tak citlivě, že vám to v jeden moment kdesi ve čtyřech pětinách knihy totálně sepne, vy zvednete obočí a řeknete si "jo tak takhle, tak proto Tiché roky".