Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6901
6901
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Tak koukám, že jsem proti drtivé většině.... :-) Nemůžu za to, ale mě to prostě nudilo a vůbec mě to nebavilo :-) Možná je škoda, že je to moje první knížka od autorky, protože jestli je Hana (případně další jiné knihy) lepší, myslím, že na to ještě dlouho nepřijdu, protože se mi do ní teď nechce. Já prostě očekávala kvalitní román s historickým a rodinným dramatem, něco k zamyšlení, ale tohle bylo jen unylé vyprávění, co se kde stalo a co kdo řekl, já to prostě vůbec neprožívala. Postavy se podle mne chovaly nelogicky a nepřirozeně, důraz se kladl hlavně na negativitu, všeobecně ve všem. Možná jsem na to nebyla správně naladěná, ale když i po polovině knihy jsem byla ráda, že jsem dočetla kapitolu a přemlouvala se, abych četla aspoň ještě jednu, bylo něco špatně. Alespoň jsem se těšila na autorčin tolik vyzdvihovaný styl psaní, ale pokud je to toto, pak se obávám, že to není pro mě - vůbec mě to nedokázalo polapit a neviděla jsem v textu nic extra, spíš naopak, bylo to psáno tak jednoduše, že mi to příběh zrychlovalo a odbývalo. Za mne bohužel zklamání...
Tato autorka mě opět nezklamala. Výborná kniha, velmi dobře a rychle se mi četla, jen by mohla být o něco delší :-).
Představuju si, že s nastupující technologickou revolucí by takto mohly vypadat knihy budoucnosti, které pro nás budou psát stroje. Autorka píše lehce, jednoduchým jazykem, takže oči letí po řádcích... ale já to prostě Mornštajnové nevěřila. Přišlo mi to emočně ploché a měla jsem dojem, jako by knihu napsal robot, který psát umí, ale prožitkům lidí až tolik nerozumí a tak je nedokáže do vět správně namíchat. A narozdíl od některých komentujících, které by zajímalo, jak by se mohla dějová linka dál rozvíjet, jsem po dočtení vlastně pocítila úlevu, že je konec.
Opet jsem z knihy Aleny Mornstajnove nadsena. Znovu skvely pribeh i jazyk. Prestoze postavy rikaji nebo delaji neco zleho, citite pod tim ne zlobu, ale zoufalstvi nepochopeni, nevyrceni tech spravnych slov ve spravnou chvili.
Knížka, kterou jsem přečetla jedním dechem. Příběh z pohledu otce, oddaného komunisty a jeho dcery Bohdany, která se snaží odhalit rodinná tejmství.
Krásně napsané. Příběh, který Vás chytne u prvního slova a nepustí, ani u toho posledního. Klidně bych brala ještě dalších sto stránek :-)
Určitě všem doporučuji.
Vlnu čtenářského zájmu o knihy A. Mornštajnové jsem pochopitelně zaznamenala, proto jsem se čtením této knihy chtěla dozvědět, o co přicházím. Nebudu chodit kolem horké kaše - konstatovala jsem, že o moc ne. Vycházím z četby pouze této jediné knihy a klidně po plánovaném přečtení dalších titulů uznám, že chyba je ve mně. Autorka mi nenabídla nic, s čím bych se ve svém čtenářském životě nesetkala. Zachycuje osudy několika členů jedné rodiny tzv. na pozadí doby. Protoganisty příběhu jsou Svatopluk Žák, narozený v polovině třicátých let minulého století, a jeho "pozdní" dcera Bohdana. Události rodinné i společenské jsou zachycovány po kapitolách - střídavě ich formou (Bohdana) a er formou, tedy z pohledu Svatopluka. Dvě časové roviny se přibližují, až dojde k jejich protnutí zhruba v současnosti. To není z hlediska vypravěčského postupu nic neobvyklého, za zmínku stojí autorčina manýra následující kapitolu začínat slovy, kterými předchozí kapitola skončila. Možná zajímavé, ale spíše samoúčelné. Velké dějinné události stojí spíše v pozadí - autorka se zaměřuje na to, co aktuální společensko politická situace rodině Žákových nabízí (a umožňuje). Nejvíce do hloubky jde zhruba od konce druhé světové války do doby probíhající normalizace. Snahu o originalitu zmínit nemohu - literárních postav přesvědčených komunistů hájících svou pravdu (a těžících z ní) se najde mnoho, a tady mi navíc chybělo jisté emocionální zaujetí. Jako by autorka vše nezaujatě sledovala; popisný vypravěčský styl oprostila od emocí, vystačí si s konstatováním a sdělením faktů. Pokud toto byl záměr, mně prostě tento způsob vypravování nesedl - hrdinové mi připadali neuvěřitelně fatalističtí, nechávajíce na sebe dopadat jednu ránu osudu za druhou ještě dalšímu karambolu vyšli vstříc! Mornštajnové se ostatně podařilo sestavit docela slušnou squadru - rodiče bez citového zájmu o své děti/děti mrknutím oka vyškrtající ze svého života do té doby milující rodiče, osoby handicapované fyzicky i mentálně, případně i jedince neváhající trápit němou tvář! Atmosféra knihy je povětšinou depresivně ubíjející - měla jsem chuť postavami zatřást a sdělit jim, ať už sakra začnou pořádně žít! Některé skutečnosti (pro posun v ději podstatné) ovšem autorka příliš nadsadila -! spoiler! mám tady na mysli motiv emigrace a následné "zapomnění" a "vymazání stop" - konec spoileru!
A konec?! Latinská telenovela! Opět částečný spoiler! Už zbývalo jediné, a to aby hlavní hrdinka znovunabyla ztracenou schopnost!
Přečteno, pěkně napsané, ale některé věci jsem nepochopila, nebo nečetla dost pozorně.
Každá z knih paní Mornštajnové je jedinečná a proto nebudu srovnávat, která z nich je nejlepší. Já je mám ráda všechny.
Tiché roky jsou dalším velice podařeným dílem.
Jako vždy skvěle napsané, čtivé a člověku je líto, že je na konci.
První část knihy mě moc nebavila,ale pak se dej rozjel a docetla jsem jedním dechem.Za mě doporučuji.
Moc hezká kniha, krásně se mi četla, ale otevřené konce moc nemusím a že jich poslední dobu je...
Trochu jiná kniha od paní Mornštajnové, ale opět skvělá... Co může ticho napáchat v mezilidských vztazích....
Paní Mornštajnová je vážně excelentní vypravěčka. Její styl psaní dokáže vtáhnout do děje, zajímá vás, jak bude kniha pokračovat a nutí vás číst dál a dál. Na jejích knihách se mi líbí, že na začátku se člověk dívá na příběh jinak než na konci - postupně odkrývá tajemství postav... Oceňuji rozdělení kapitol, kdy začíná vždy stejnou větou - zajímavý nápad.
Je jedno jestli je to Hana, Hotýlek nebo "jen" rodinné drama Tiché roky. Paní Mornštajnová prostě umí vyprávět a její knihy se čtou náramně čtivé a baví. Myslím že k jejím knihám se velmi rychle vrátím. Už dlouho se mi nečetlo nic tak příjemně jako její knihy. Chvíli mě bavila více linie Svatopluka a chvíli ta Bohdančina, ale ve finále je to celá kniha, která zaujme a chci číst dál, ale bohužel už není co...
Po přečtení ,,Hany" jsem čekala stejnou bombu. Bohužel musím říct, že kniha mě moc do děje nevtáhla, od poloviny už to bylo záživnější a lepší, ale začátek...moc se mi líbily stejné věty, na konci a začátku kapitoly, zajímavá myšlenka. Příběh dojemný, pěkný, ale na Hanu to nemá :-(
Ačkoliv kniha byla velmi čtivá, nedokázala jsem se s žádnou z postav ztotožnit, příběh plynul kolem mě a nijak mě nezasáhl. Velmi mě zklamal konec knihy, který si podle mě zasloužil ještě pár stránek. Jsem fanoušek otevřených konců, pokud mají smysl, zde jsem ho postrádala. Knihu tedy sice mohu doporučit, ale nesdílím všeobecné nadšení. Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, viděla bych své hodnocení někde mezi.
Je pravda, že jsem ke knize přistupovala po nadšení z předchozí autorčiny knížky, Hana, u které jsem měla od začátku do konce pocit, že mě příběh bere za srdce a lépe jsem se dokázala do příběhu dostat.
Paní Mornštajnová píše moc hezké knížky ... i když Hana je asi nepřekonatelná ...
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Kniha se četla sama. Mornštajnovou mám ráda, takže spokojenost :)