Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6898
6898
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Po přečtení Hany jsem neváhala a koupila si Tiché roky. Tolik jsem se těšila, že budu opět hltat stránku po stránce...ale to se bohužel nestalo. Za mě tedy docela zklamání. Nevyvolala ve mně vůbec nic...žádné emoce, prostě nic. Takže s jistotou dnes mohu říci, že zítra na ní úplně zapomenu. Což je určitě škoda...
Těšila jsem se na ni a nezklamala. Krásná lidská knížka o lidech, o složitosti lidské povahy i o tom, že nikdy nemůžeme soudit druhého člověka, protože jsme nežili jeho život.
Osudy tří generací, každý jiný a přesto se najde spousta společného. Příběh je čtivý, místy smutný ale takový už život je. Bohdana mi byla moc sympatická.
Nechci a nebudu srovnávat s Hanou. Kniha by si to nezasloužila, protože je to naprosto svébytné dílo. Krásná čeština, přirozená stylistika, výborné a výstižné vykreslení charakterů postav. Tak dobre se mi již dlouho žádné dílo nečetlo, i když jsem si po celou dobu čtení říkala, jak moc jsou osudy všech v knize tíživé a sama jsem se i tak cítila a chtěla proto knihu co nejrychleji dočíst. Mistrná práce! Můžete nesouhlasit, ale nejvíce mi k srdci přes všechno, co dělal, co se v něm dělo, co se kolem dělo a jaké to mělo následky, přirostl otec. A velké díky za ten konec.
Hana si o pět hvězdiček otevřeně říkala, Tiché roky si je písmeno po písmeně zasloužily.
Jsem ráda, že autorka pojala Tiché roky vypravěčsky jinak než Hotýlek: nezahltila ho přemírou postav, příběh je celistvější. Napomáhá tomu i kompozice – ve svých rukou ponechala dějiny české společnosti v průběhu desetiletí, jejichž události určily život Bohdanina otce a jeho rodiny, "malé dějiny" jsou v rukou Bohdany, a to doslova, protože ta je podává písemnou formou (to mi vyhovovalo, právě ona dodává celému příběhu cit). Obě linie se spolu sejdou ve chvíli důležité pro všechny, kteří se jí dožili. Autorka umí také pracovat s mateřským jazykem, líbí se mi, jak ho používá; do názvu skryla nejen dva, ale několik významů spojení "tiché roky".
Všechno je tam tedy, jak má být. Jediné mé "ale" je v tom, že po mně příběh stékal jako voda, bylo to příjemné, jenže já po pár dnech začínám zapomínat, proč tomu tak bylo.
Pro mě jsou Tiché roky čtenářsky nejpřístupnější knihou Aleny Mornštajnové. Jednoduchý styl zve k začtení, působí vzdušně - jako ti origami ptáčci na obálce. Kapitoly otce Svatopluka a dcery Bohdany se pravidelně střídají a předávají si první a poslední věty, jako si hudební nástroje předávají motivy ve vážné hudbě, kterou Svatopluk tolik miluje. Mně víc sedělo pomalejší tempo dceřina vyprávění, přišlo mi psychologicky prokreslenější. Kronika Svatoplukova života a rodiny byla příliš letem světem - v tomto ohledu sedí přirovnání k Hartlovi v komentářích uživatelů Svatoslav a salamandrina. Druhá půlka knihy přinese dvě velká překvapení. A Bohdanina "komplikovaná" povaha poněkud komplikuje celkovou interpretaci. No, nesluší se spoilerovat :) Více v článku na blogu: Proč je to bestseller? (viz Recenze)
Velmi zajímavý děj, čtivá kniha, silný příběh. Přestože nemám ráda knihy s politickým podtextem, zde mi to nevadilo a jako celek je kniha úžasná, žádný "slaďáček" a dopředu odhadnutelný konec nebo bezbřehá romantika, ale silný, psychologický román. Doporučuji.
Paní Mornštajnová má dar, pro který by spisovatelé (asi) vraždili: dokáže psát naprosto plynule a "jednoduše", umí nádherná slovní spojení, která ve výsledku působí naprosto přirozeně, a přesto ani jediné slovo není nuda.
Stejně jako u předchozích knih, i tady se věnuje dramatům jedné rodiny, která jsou ukryta pod povrchem. Pomalu odkrývá důvody, proč postavy jednají tak, jak jednají, a my postupně začneme chápat. Vzpomněla jsem si na svého dědečka, u kterého jsem přesvědčená, že nás měl hrozně rád, ale neuměl to dát najevo. A když, tak hartusením a pokusy o tvrdou výchovu. Asi ho to taky nikdo nenaučil jinak... Kniha je vlastně plná smutku, nedorozumění a nepochopení, přesto se loučí náznakem naděje.
V příběhu je ukrytý jeden významný wow efekt (který samozřejmě neprozradím). I bez něj by byla knížka úžasná, s ním je geniální. A i když mě to na první dobrou nenapadlo, i konec se dá vykládat dvěma způsoby... Prostě a jednoduše krása.
Naprosto jsem byla vtažena do děje. Ani k tomu nemám moc co dodat. Velká spokojenost.
Knihu jsem přečetla jedním dechem, je hluboká formou i obsahem. Postavy perfektní, zápletka propracovaná.
Opět naprosto skvělý román od Aleny Mornštajnové. Příběh o vztazích otce a jeho dvou dcer je ve srovnání s předchozími knihami autorky laděn poněkud komorněji, přesto však nepostrádá silný emotivní náboj.Ostatně na to už jsme si u paní Mornštajnové zvykli, stejně tak i na civilní, nepatetický způsob vyprávění odhalující psychologii jednotlivých postav. Autorčiny příběhy jsou vesměs zasazeny do reálné doby a pamětníci jako já si na ni s určitou dávkou nostalgie vzpomínají (někdy v dobrém, jindy v tom horším). V každém případě však Alena Mornštajnová nic nepřikrášluje, nezveličuje a ani nikoho za jeho činy nesoudí. Doporučuji!
Nebylo by možné mít někde schované hvězdičky a jednou za čas je vyčerpat? Myslím, že plných 5* je pro tuto knihu, a nejen knihu ale autorku jako takovou, málo. Skvělé. Od prvního písmenka, po poslední tečku.
Ten příběh, styl jakým je to napsáno.... není ani třeba slov. Jediné co je nutné, je si to přečíst. Už od Hany, kdy jsem se s AM prvně setkala, je každá její kniha naprostým unikátem. Každý příběh je originál, a přesto všechny mají jedno společné. AM. Její umění poskládat slova tak aby dala dohromady dechberoucí příběh, drama které může být dramatem kohokoli z nás, je naprosto dokonalé, precizní, vyjímečné! Celou knihu se vlastně ptáte jak ten příběh postaven, co hlavní postavy spojuje, respektive rozděluje. A když se dostanete až k poslední tečce, tak byste brečeli chutí pokračovat dál. Žít ten příběh Bohdany, jejího otce... Neskutečné!
Alena Mornštajnová se pro letošní rok stala mou nejoblíbenější spisovatelkou. V knize se postupně odkrývají příběhy lidí, nic není prozrazeno zbytečně dopředu. Píše logicky a posloupně, krásně vykresluje povahy a myšlenky lidí. V této publikaci se věnuje rodinnému osudu ve 20 a 21.století, kdy komunismus byl někým milován a jiným zatracován a to jak se život může zvrtnout a plout jiným směrem, než jsme očekávali.
smutný příběh dvou lidí, co neumějí spolu komunikovat, vždyť je to alfa omega člověka, jeho žití, jeho existence.....skvěle napsané, ačkoliv román Hana byl pro mě TOP!
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
...Jedno slovo, krátká věta vyřčená ve vzteku a jak dokázaly změnit jednomu člověku život. Jak se chtěné a plánované dítě stalo nemilovaným a nechtěným. Jak člověk neprojeví svoji lásku, protože to neumí nebo nechce.....
Zpočátku mi knížka a hlavně kapitoly z pohledu dcery přišly hodně smutné až depresivní, pohled otce to trochu vysvětlil a i když jsem to částečně chápala, tak stejně...ale každý jsme jiný a každý rány osudu neseme jinak. Konec to tak nějak očekávaně završil.