Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6892
6892
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Všechny knihy autorky považuji za jedničku v české tvorbě. Tento příběh v sobě nese tolik bolesti, zloby a nevyřčených slov...
Poslední kniha od této autorky. Kniha je velmi čtivá a příběh neotřelý. Trochu mě překvapilo zakomponování sociálních sítí. Kniha hezky vypovídá o tom jaký může být vztah otce a dcery v různých dobách a jak se člověk mění v průběhu svého života. Tato kniha určitě stojí za přečtení. Po přečtení všech knih od této autorky můžu říct, že je pro mě číslo 1 a hned za ní je Hotýlek. Děkuji bylo to krásné čtení.
Po Haně je toto druhá kniha, kterou jsem od této autorky přečetla a opět nemůžu najít slova. Autorka opět nezklamala a její styl vyprávění příběhu je přesně to, co je blízké mému srdci. Oproti předchozí knize se tentokrát jedná o komorní příběh otce a dcery a autorka nás nechává nahlédnout do nitra obou z nich. Děj je skvěle vystavěn a vypointován. A tak, jako nic není jen černé nebo bílé, není v tomto příběhu kladných ani záporných hrdinů - v této knize, stejně jako v životě, je to jenom o různých odstínech šedi.
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla, úžasný příběh, který vás donutí se zamyslet na tím, v jakém svobodném státě teď žijeme. Přečteno jedním dechem
To tak byva kdyz ma clovek ohromna ocekavani na autorku, kterou vetsina lidi vychvaluje do nebes. Z meho pohledu se jedna o docela dobrou knihu, ale ja cekala, ze tam bude "neco navic" a ono nebylo. Pribeh byl odvypraven moc pekne, ale obcas jsem se musela vic soustredit na vedlejsi postavy, kterych bylo docela hodne a zhorsovalo to orientaci. Dalsi negativum vidim ve zpusobu ukonceni, myslim si, ze by kniha jeste dalsich 100 stran snesla (i vzhledem k tomu jak byla rozjeta) a dost by me pokracovani teto linie zajimalo.
Obdivuji způsob psaní této autorky. Vtáhne vás to do děje tak, že nemůžete přestat číst. Skvělé téma, skvěle napsáno, prostě skvělá kniha. Tleskám :-)
Nádherně vystavěno, dva proplétající se pohledy otce a dcery, kdy postupně minulost doplňuje současnost a osvětluje motivy jednání a chování otce, opět nutí k zamyšlení nad tím, že každý má svůj životní příběh, který člověka může od základu změnit a udělat z něj někoho jiného. Styl autorky mi vyloženě sedí, velmi dobře se čte, kde je třeba detailu, pozastaví se, někde zase přeskočí několik let s lehkostí, že pomalu ani nepostřehnete. Na konci jsem spolkla zklamání, že tam fakt není další část příběhu, ale po zamyšlení mi to vlastně nevadilo, dostala prostor moje fantazie, jak by mohl příběh pokračovat. Po Haně moje druhá kniha autorky a těším se na Hotýlek a Slepou mapu.
S každou knihou od paní Mornštajnové si říkám "ne, takhle je nejlepší". Skvělá práce s jazykem a češtinou, čtenáři není hned všechno sděleno, na důležité informaci si musí počkat. Dokonalé.
Velmi mi sedí styl psaní autorky, velmi čtivé a všechny příběhy zároveň "posazené" do odehrávající se doby včetně aktuálního dění u nás. Předchozí se mi tedy líbily o kousek víc, ale i tato přečtená na jeden zátah.
Perfektní styl jako vždy, poutavé čtení, výborně vystavěný příběh. Poprvé ale nedávám plný počet hvězd. Konec by byl prima možná do filmu, ale tady mi to přišlo jako násilně utnuté, bez sebemenšího náznaku, jak se vzájemné vzhaty budou vyvíjet. To mě mrzelo. Jinak super čtení, a musím dodat, že pro mě opravdu smutné.
Mám styl paní Mornštajnové moc ráda a ani její nejnovější knížka mě nezklamala, jako pokaždé čtete jedním dechem a nemůžete prostě přestat
Úžasná kniha, kterou jsem měla velmi rychle přečtenou. Nechtěla jsem od ní odejít dokud nebudu vědět jak to dopadlo. Závěr mne mírně zklamal, čekala jsem ještě aspoň na reakci Svatopluka. Obdivuji psaní autorky jak rychle vtáhne do děje a úplně pohltí. V každé knížce hned přilnu k hlavním postavám a prožívám jejich osudy. V této knize mne uchvátilo téma komunikace a jak slova nebo ticho může ubližovat a vést k nepochopení.
Krásný příběh, čtivý. Ve srovnání s Hanou pro mě slabší (možná mou ujetosti na příběhy z války) , ale obě mohu hodnotit jen kladně. Paní spisovatelka píše skvěle.
Bez váhání dávám 5 hvězdiček. Překrásná kniha, hezky a čtivě psaná. Až je mi líto, že jsem ji už dočetla. Jak už bylo zmíněno, líbí se mi, jak každá kapitola končí stejnými slovy, jako začíná ta následující. Velice doporučuji.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
O křehkém vztahu muže a ženy, o složitém (ne)budování vztahu otce a dcery, o složité historii jedné rodiny na pozadí ještě složitější a proměnlivé historii jedné malé země. Kdo ví, jaké je žít za války, normalizace nebo vyrůstat v osmdesátkách, najde s v knize zřejmě trochu víc, než ostatní čtenáři, spatří tam odraz své vlastní životní linky. Najde se v zádumčivých pocitech hlavních hrdinů a možná k němu z nitra promluví jeho vlastní tiché roky, o kterých nahlas nemluvil, ale které nás formují nejspíš dodnes.
Moje první Mornštajnová, kvalitní čtení po všech stránkách, bavil mě námět, příběh, jazyk, celkový styl. Pociťuji velkou vděčnost za to, že u nás takové autory máme.