Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6898
6898
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Po přečtení této knihy jsem si říkala dost dobrá, ale než jsem se odhodlala napsat hodnocení, rozhodla jsem se přečíst Hanu, která je tu hodně ceněná a tak mě lákalo srovnání. Každá kniha je o něčem jiném, ale Hana mě zkrátka dostala o trochu více.
Nicméně i Tiché roky jsou vydařenou knihou, která stojí za přečtení.
Vlastně když to vezmu kolem a kolem jsou si v něčem trochu podobné. Že rozhodnutí, lépe řečeno čin, jednoho člověka dokáže neodvratitelně ovlivnit životy jiných lidí, blízkých lidí.
SPOILER ***
V závěru knihy je “Mám takový život, jaký si zasloužím. Po vině má následovat trest a potom snad přijde odpuštění…”. Po této větě si říkám, že sice lituje sama sebe, ale i po tolika letech si nejsem jistá, že si je vědoma toho, jak moc tím ovlivnila životy ostatních. A po skončení knihy si stále nejsem jistá, že si to plně uvědomuje…
Musím říct, že jsem měla asi nadhodnocené očekávání, po Haně to snad ani nijak jinak nelze. Takže bohužel nebudu hodnotit nejvýše, ale pořád je to vysoko. Samozřejmě styl psaní je opět nepřekonatelný, čtivý, hluboký příběh. Jen mi tentokrát nepřišlo tak skandální rozuzlení celého problému, přišlo mi to celé trochu narychlo ušité, hlavně ten problém s Blankou, nějak mě to nechávalo naprosto lhostejnou. Co mi ale silně hýbalo žaludkem bylo chování otce k Bohdaně, to pro mě bylo opravdu srdcervoucí. Takže za mě lehce nevyrovnané, ale stále skvělé.
kniha čtivá, přesto lehké zklamání, očekávala jsem od ní více...těžké srovnání s "Hanou".....
Pěkný a čtivý příběh. Teprve ve druhé polovině knihy mně došlo, že Bohdana je němá a tím se mi propojil i název knihy... Také se mně líbilo ukončení kapitoly slovy, která se opakovala v kapitole nové :).
Knihy od paní Mornštajnové mám ráda, co si budeme nalhávat, Hanu asi jen tak něco nepřekoná. A těšila jsem se na další knihu. Bohužel jsem ale zklamaná. Kniha je sice čtivá, ale v polovině ztrácí svůj náboj, postavy se mi staly nesympatické. Navíc jsem měla pocit, že to celé časově tak úplně nesedí. S nelehkým srdcem dávám tři hvězdy, ani čtivost a krásné zpracování to nezachrání.
Autorčiny knihy se prakticky čtou samy. Mám ráda její češtinu, její příběhy a dokonalé zpracování. Zde mám jedinou výtku - četla bych dál a dál a najednou byl konec.
Nestává se mi často, že bych čekala na novinku nějakého současného autora tak dychtivě. Vlastně se mi to nestává vůbec. Kupuji si knihy podle nálady, jak to přijde. Ale na Tiché roky jsem se opravdu moc těšila. A nezklamaly. Další "obyčejný" příběh, který však není ani trochu banální. Všechno v něm funguje. Dokonce tak, že mám chuť začít číst hned znovu od začátku, abych si teď už se znalostí souvislostí celý příběh vychutnala ještě jednou a jinak. A celou dobu si při čtení říkám, jak je důležité se svými blízkými mluvit, nedomýšlet si a neinterpretovat, nepodsouvat jiným své vlastní vnímání skutečnosti. A jak zatraceně těžké to někdy může být. Děkuji výtečné Aleně Mornštajnové za tento vhled.
*Čtenářská výzva 2019 - č. 3 Kniha, ve které hraje důležitou roli hudební nástroj
Chvílemi mě v začátku čtení rozptylovalo přeskakování mezi postavami, ale od poloviny knihy jsem se naopak těšila, které se bude věnovat další kapitola. Jemné a postupně rozbalující se vyprávění složitosti vztahů jedné rodiny.
Tak tuhle knihu jsem doslova zhltla na posezení! Jsem citlivá povaha, atak to se mnou trochu zamávalo. Prostě skvělá kniha, která se čte sama.
Nechcete,aby knížka skončila přitom,ale vás zajímá jak toto dopadne.Moc zajímavý román.
S každou další knihou mě paní Mornštajnová dokazuje, že patří k našim nejlepším současným spisovatelkám. Dokáže výborně vykreslit různé povahy postav a to vše je podáno krásnou češtinou v zajímavém příběhu.
ackoliv jsem v prubehu cteni knihy pocitovala urcite zklamani, ktere ale neumim vysvetlit, nakonec musim s klidnym pocitem a cistym svedomim rict, ze kniha je proste skvela.
mam jen obcas problem se stylem psani podobajicim se jakemusi skolnimu referatu ci co, neumim to blize vysvetlit. autorka opet neuveritelne presne vykreslila charaktery postav, tak presne, ze z nenavisti, kterou jsem citila k hlavni muzske postave, se na konci stal obdiv, pochopeni a litost. umeni chapat a nesoudit je dle meho nazoru hlavnim poslanim autorciny tvorby.
ale je take pravda, ze bych chtela od autorky cist knihu, ve ktere nebude tolik postav a osudu, nekdy je mene vice, i kdyz jak jinak vysvetlit lidska pocinani a konani nez na vztazich a kooperaci s vice postavami.
Zatím jsem od paní Mornštajnové četla Hanu (ta je bezkonkurenční) a teď Tiché roky - kniha se mi také moc líbila, autorka vás dokáže skvěle vtáhnout do dějě, čte se to ,, takzvaně samo,,. Líbí se mi prolínání dvou časový a lidských linek.
Četla jsem od autorky všechny knihy, tahle se mi sice líbila asi nejmíň, ale nevadí :) - pořád to je naprosto bezvadná odpočinková knížka. Abych nespoilovala, asi nejvíc mě frustrovala nevěrohodnost toho, s jakou relativní lehkostí se protloukala životem hrdinka s tak těžkým hendikepem - to na mě působilo nedomyšleně (jak fungovala v každodenních situacích?). Jakoby autorka musela příběh nasadit na "kopyto" hlavního motivu ticha, aby jí držel pohromadě. Recenze v Respektu kritizovala "papundeklové kulisy" a vůbec byla trochu zbytečně jedovatá, ve svém žánru jde ale myslím o velice povedenou knihu.
Je videt, ze pani spisovatelka je i prekladatelkou. Jeji cestina je kraaasna ????
Zajímavý pohled do zklamané, osamělé a nešťastné mužské duše. Malá sonda do pocitů člověka, který věří ideálům, které moc ideální nejsou. O tom je pro mě osobně tato kniha. Příběh otce mě zaujal víc a líbily se mi i kapitoly o jeho původu. Tiché roky v tiché domácnosti s nepřístupným otcem.
Další skvělá knihy od Aleny Mornštajnové. Jen těžko říct, jak to dělá, protože Tiché roky i Hana se zabývají obdobími, která nevyhledávám, ale paní Mornštajnová je pojala tak, že jsem každou stránku přímo hltala. Nebyl absolutně žádný prostor pro nudu. Mnoho překvapení a opět úžasné propracování jednotlivých příběhů postav. Zakončení brilantní. Co víc dodat? Tuto knihu nelze popisovat, ta se musí číst! :) Naprosto doporučuji.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Dávám 4 hvězdičky, protože na Hanu prostě nemá. Po přečtení to nebylo takové to "jo, to je ono". Kniha má neukončený děj, myslím, že řada věcí měla zůstat nedopovězena, na druhou stranu si myslím, že hlavní myšlenka knihy možná neměla zůstat čtenáři skryta, naopak bych čekala, že se vztah otec - dcera (dcery) nakonec nějak vyvine a posune i po návratu Svatoplukovy dcery Blanky.