Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6871
6871
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Příběh je jako celek poměrně zajímavý. Líbilo se mi postupné proplétání osudů jednotlivých postav i jejich rozličné pohledy na svět, ale rozhodně to nebyl příběh, od kterého bych se nedokázala odtrhnout. Plus ten (ne)konec? Zkuste se při hodnocení odpoutat od toho, že to napsala A. Mornštajnová a možná nebudete tak bezmyšlenkovitě juchat a hvězdičkovat do plného počtu...
Nějak jsem se do knihy"vžila" a měla jsem až "husinu" při představě, že v takových nelaskavých a stresujících poměrech mohou žít lidé. A to děti i manželé.brrr. manžele mají možnost volby a úniku... ovšem dítě ne.šilene. ke knize jako takové:moc se mi líbil styl kapitola současnost, kapitola minulost a to pěkně na střídačku. Velmi mně zaujalo i zajímavé propojení minulosti a současnosti tim, že slova, kterými kapitola končila ta následující kapitola začínala.originalni a symbolické. Jak měl někdo níže připomínku že měl pocit,jako by četl životopis -v podstatě ano, ale moc se mi to líbilo.
Nebyla to špatná kniha.Vadilo mi,že sem tam prolínala součastnost z minulostí socializmus, někdy jsem nevěděla kde jsem pravě ze Svatoplukem.
Ach jo tak krásně popsány příběh a takový konec...??? Za to hvězdička dolů,nemusím happyendy,ale aspoň trochu uzavření příběhu a tady mi to naprosto chybí.
Opět mě kniha této PANÍ spisovatelky nezklamala. Moc pěkně napsaný příběh, je neuvěřitelné jak umí paní Morštajnová zaujmout a napsat knihu, kterou nemůžete a nechcete odložit. Zatím vše co jsem doposud četla, strčila tato spisovatelka do kapsy.
Krásně napsaná kniha, postavy reálné, dobře vykreslené a velmi lidské.
Moc zajímavý vícevrstevnatý děj, který do sebe zapadal. Paní Mornštajnové se to zase hodně povedlo.
Chválit Mornštajnovou jenom proto, že se líbí všem? Proč? Mám svůj názor, a ten zní, že se mi její knihy zamlouvají čím dám méně. A moc si rozmyslím, jestli ještě sáhnu po nějaké další. Ano, má pěknou češtinu, ano, umí si pohrát s vyprávěním ... ale když je to vyprávění o ničem, byť psané vybroušeným jazykem, co z toho?
Moc nechápu, co by se mi mělo na téhle knize líbit. Přijde mi, že paní spisovatelka začíná žít pouze ze svého věhlasu. Ať napíše cokoli, vždy se najde houf čtenářů, kteří to pochválí, protože to přece musít být dobré, když to napsala autorka Hany ... Omlouvám se všem, koho Nudné roky nadchly, ale mě příliš nezaujaly.
Četla jsem před tím jenom Hanu a tohle se mi zdá ještě lepší. Pro mě hodně obohacující vhled do nedávné historie, kterou jsem, ale sama nezažila. Líbí se mi lidskost postav, uvěřitelnost, opravdovost. Jsem ráda za přečtení a doporučuju všem.
Já jsem knížce pět hvězdiček nedala. Ale co se mi na ní moc líbilo je, že pojednává o komunikaci, tedy spíše nekomunikaci. V kolika rodinách spolu lidé prakticky nemluví nebo jen to nejnutnější? Jak moc chybí sdílení zážitků, starostí, radostí. To je tam vystiženo skvěle.
Tahle kniha je skvělá. A nepíšu to proto, že to je novinka autorky, která má laťku vysoko. Baví mě, jaká témata autorka vybírá a jak dokáže spojit historii s konkrétními osudy a ukázat tak i mladším čtenářům pohled na dřívější dobu.
Čte se to samo. Hltam každou kapitolu, příběh, a vždycky vzdycham smutkem, když překročím za polovinu. Je neskutečne, kam až může zajít nekomunikace v rodině, neporozumeni, bolest, strach, a další emoce. Jak se člověk dokáže změnit s jednou osudnou nocí a v jaké další zvraty ta jedna chyba vede. Ovlivní to nakonec nejen rodinu a přátelé ale i budoucí generaci. Má to skvělý přesah a zamyšlení. :)
Jedním slovem nádhera.
Co mě nejvíc zaujalo? Všechny postavy jsou lidé z masa a kostí. Všichni udělali chyby. Nebo byla chyba, že něco neudělali. Všem hrdinům čtenář rozumí. I těm, s kterými nesouhlasí, kteří mu jsou protivní. U všech je jasné, proč jsou takoví.
Třeba s tak skvěle napsanou postavu "věřícího" komunisty (věřícího ne v boha, ale komunismus) jsem snad jinde nesetkala.
Až někdy ve dvou třetinách mi došel význam názvu. Tiché roky jsou vlastně tiché ve dvojím smyslu.
Roky byly tak tiché, že jsem u nich málem 2x usnul. Připadal jsem si jak "kádrovák" (dnes personalista) čtoucí nezáživné životopisy. Před Hanou smekám, je jak dobře upečený chléb, pět hvězd zcela zaslouženě. Ale toto je pro mne konfekce z dob minulých, či síťovka gumových rohlíků...
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2017 | Slepá mapa |
| 2023 | Les v domě |
Z této knížky mám smíšené pocity. Nečetla se špatně, naopak jsem ji měla přečtenou za pár dní. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že byla napsána přesně tím stylem "aby se líbila". Po předcházejících knihách autorky pro mě znamenala zklamání, což částečně zdůvodňuji tím, že po Haně a Hotýlku byl tlak na další knihu značný a tvořit v této atmosféře asi není úplně příjemné.