Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6870
6870
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Krásná kniha - velmi čtivá, hezký příběh. Škoda jen, že konec je tak "useknutý" - kdyby tam byla ještě kapitolka navíc, vůbec bych se nezlobila :)
Další výborná kniha této autorky. Myslím, že mě zaujmula ještě o něco více, než Hana. Příběh je skvěle napsán a přibližuje fungování našeho státu ke konci minulého století, a zejména život lidí v tomto období. Je zde skvěle popsána psychika hrdinů, jejich osobnost, vývoj. Až do konce jsem byla zvědavá, zda se hlavní hrdince podaří odkrýt rodinnou minulost a jsem ráda, za to, jak příběh dopadl.
Velmi citlivé, čtivé... vlastně banální příběh, kterých je kolem tolik, a přesto vnutí spoustu pohledů k zamyšlení...
Tiché roky - příběh o rodinných vztazích, otrávených různými formami (a důvody) mlčení. Za ním se, jak jinak, skrývají minulé nešťastné události, a přestože vyprávění z perspektivy otce a dcery přibližují povahy hlavních aktérů a příčiny jejich uzavření se ve svých ulitách, všudypřítomná nechuť (či strach) dotknout se bolavých témat a navzájem se přiblížit k sobě je obtížně pochopitelná. K jakémusi smíření nakonec dojde, ale jen díky zásahu shůry v podobě otcovy nemoci.
A.Mornštajnová je dobrá vypravěčka, civilní, střídmá, přesto stránky mizí před očima, vykreslení atmosféry života prožitého v tichu napjaté koexistence je sugestivní ... ale nějak mi po dočtení chybí ten pocit, že kdybych knihu nečetla, o něco bych se ochudila.
Opět výborně napsaná kniha paní Mornštajnové. Její knihy vedou k zamyšlení (teda aspoň pro me) a vždy, když její knihu doctu, tak o ní musím přemýšlet. Ač jsem se snažila sebevíc, tak prostě otec si mě sympatie nezískal a Bohdana si získala mou lítost. Jinak postavy krásné vykreslené, doba popsaná tak jak byla a už se těším na další knihu. Název této jsem pochopila až v samotném závěru.
Opět jsem se od prvního řádku nechala vtrhnout do zapeklitého napínavého příběhu, který jsem jedním dechem hltala a nemohla se od něj odtrhnout až do samotného konce. Jediné, co mě možná trochu zklamalo, bylo, že pak konec a rozuzlení nastaly strašně rychle a to, na co jsem po celou dobu čekala, pak bylo hned pryč. O tom ale příběhy ze života jsou, takže opět 5* Možná by mě také zajímalo, co se odehrávalo ještě "potom", ale to už by byl jistě jiný příběh...
Alena Mornštajnová je záruka kvalitního příběhu, kvalitního zpracování a perfektního stylu. Vyhovuje mi, když je příběh psaný ve více časových rovinách a postupně se spojuje. Navíc na jeho pozadí vyplývá obraz dané doby. Po Haně jsem si říkala – vysoká laťka, ale zde je laťka stejně vysoko jen v jiném prostředí a jinak pojatá.
Bála jsem se, že po Haně se mi od stejné autorky nemůže nic tak líbit. To jsem se ale spletla :-) . Tiché roky je prostě báječné čtení.
Nezklamala :) Zase TA kniha, kdy děj není závratně složitý, komplikovaný, překombinovaný a přesto vás zajímá, jak to skončí. Skvělá ukázka toho, jak důležitá je komunikace ve všech typech vztahů.
Další perla z pera paní Mornštajnové. Opět se jedná o strhující příběh jedné rodiny vyprávěný dcerou a současně i otcem. Nepřestávám se divit, jak autorka s takovou lehkostí dokáže stvořit tak reálný a napínavý příběh. Obdivuji realisticky vykreslené charaktery postav, jak umí zachytit konkrétní část dějin a věrohodně vybrousit dialogy. Příběh je sice smutný, ale skvěle se čte a já ho úplně vidím před očima. Bohužel, taková tehdy byla doba. Já jsem zase nadšená a jako třešinka na dortu na mě čeká HANA. Doporučuji!
Knížka byla skvělá a přečetla jsem ji jedním dechem. Jak je uvedeno níže v komentářích, taktéž jsem se nesnažila autorčiny knížky srovnávat a vzhledem k tomu, že každá knížka se podrobněji věnuje jiné době, nebyla to ani potřeba. Moc se mi líbilo, jakým způsobem byl příběh vyprávěn - z pohledu dcery i otce a svým způsobem jsem sympatizovala s oběma, přestože s otcem to bylo o mnoho složitější. Jako vždy se jedná o svědectví strašné historie naší země, což mi z pohledu čtenářky 21. století přijde téma zajímavé a vlastně nevyčerpatelné, z pohledu dcery rodičů a prarodičů, kteří minulý režim zažili, je mi vždycky z takových příběhů smutno a úzko.
Alena Mornštajnová to s Tichými roky měla určitě těžké. Překonat kvality, ohlas a neuvěřitelné přijetí Hany musela být neskutečná výzva. Tiché roky je věrna svému názvu tichá kniha. Nečekejte dialogy postav, čekejte ticho. Podobně jako jiným čtenářům mi až v závěru došlo, jak moc tichá je hlavní postava, Bohdana. Mornštajnové nejnovější text disponuje vším, nač jsme u ní zvyklí: pečlivým vykreslením hrdinů, dávkovaným postupně, střízlivostí textu, nulovým sentimentem a přesto pochopením postav. Text se jako obvykle čte sám, vzbuzuje ve čtenáři zvědavost, bohužel z mého pohledu je o něco slabší než např. Slepé mapy či již zmíněná Hana. Tichým rokům chybí závěr, jakýkoli závěr, byť rozumím, že právě otevřený konec má nejspíše korespondovat s tichem každé z postav.
Moje premiéra s Alenou Mornštajnovou :) České autory nijak nevyhledávám, radši čtu zahraniční, ale přehlédnout tuto autorku by byla chyba! Příběh byl tak strhující, že jsem knihu přečetla během jednoho dne. Bohdany mi bylo líto, protože otec ji poznamenal na celý život. Ještě otřesnější mi přišlo Svatoplukovo chování k Běle, ze kterého jsem byla dost znechucená. Spoiler až ke konci jsem pochopila, že Bohdana vůbec nemluvila, žila jsem v přesvědčení, že komunikační problémy měla pouze s otcem, ale s ostatními komunikovala "normálně".
Nechci příliš srovnávat s Hanou, i když to k tomu svádí. Když prostě zapomenu, že Alena Mornštajnová už někdy něco napsala, tak musím říct, že Tiché roky jsou skvělý román. Rodinné tajemství tomu rozhodně dodává na čtivosti ale i bez toho umí paní spisovatelka skvěle psát. I když tady čas utíkal na můj vkus docela rychle (obsáhla prakticky celý Svatoplukův život), tak se jí dobře povedlo vykreslit postavy a já se musím přiznat, že jsem díky tomu měla pro Svatopluka slabost, bylo mi ho líto, i když byl takový, jaký byl. Dobře jsem si pobrečela a dávám pět hvězdiček i když to bylo něco úplně jiného, než poslední dobou čtu (a o tom to je).
Více v recenzi zde na DK ;)
O chlup slabší než Hana, ale přesto strhující kniha. Morštajnová psát umí, její styl psaní mi vyhovuje a stále mě baví. Dokáže ve mě vzbudit emoce, vyvolat hutnou atmosféru a její postavy mají pro mě zajímavé a zapamatovatelné charaktery - a tady možná přichází ten háček, při čtení Tichých roků jsem měla pocit, že některé postavy se podobají charakterům z předešlých knih. Nepatrný pocit, že člověk čte něco, co tu už bylo.
Troufám si tvrdit, že ať Morštajnovou doporučíte komukoliv, tak většině lidem se její knihy zalíbí, mají hloubku, emoce a nejsou napsány nějak příliš složitě, ba naopak. Ale pokud bych měla doporučit jen jednu její knihu, pak by to byla spíš Hana nebo Slepá mapa.
Tiché roky sa mi naozaj páčili. Vďaka umeniu autorky som sa dokonale vžila do popisovaného obdobia, prežívala starosti s hlavnými postavami a radovala sa z každého úspechu. Musím však priznať, že ma kniha oslovila menej ako Hana. Rozhodne sa ale teším na ďalšie diela z pera tejto autorky:)
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2017 | Slepá mapa |
| 2023 | Les v domě |
Přečteno jedním dechem - skvělý průřez našimi dějinami odvyprávěný na osobních příbězích. A asi jsem ještě nikde jinde, u žádné další knížky, nezaznamenala tak drobný a dobrý originální konec a začátek předchozí a následující kapitoly.