Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6873
6873
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Bohdana a Svatopluk, dcera a otec. Uzavřená dívka, která nemluví a oddaný komunista s hlavou plnou ideálů.
*
Četla jsem Slepou mapu a Hanu a upřímně jsem byla na knihu zvědavá. Počáteční nespokojenost a neschopnost se do knihy ponořit vystřídal vnitřní klid, užívání si jednotlivých stran a pasáží. Večerní chvilky s touto knihou pro mě bylo malé zpomalení celého dne, které jsem si vychutnávala.
*
Tato kniha oproti dvěma výše zmíněným je komorním nahlédnutím do života jedné rodiny, kde historické dějiny nehrají klíčovou roli, ale jsou spíše na pozadí a dokreslují atmosféru jednotlivých postav.
*
Ústředním motivem je rodina, co všechno o svých bližního nevíme, co všechno jsme ochotni pro ně udělat, jak vysokou cenu jsme ochotni zaplatit, jaké jsou vlastně charaktery lidí kolem nás.
*
Pro mnohé čtenáře byla kniha možná neukončená, já naopak děkuji, že nepokračovala dále. Velmi osobně se mě kniha dotkla a to na mnohých bolavých místech mě duše. Lehce se otřela o témata mě (až nepříjemně) blízká a známá, kdy jsem knihu několikrát odložila, abych utřela slzy a nabrala sílu číst dál, dočíst tuto (pro mě) bolavou knihu.
*
Smekám před Vámi, paní Mornštajnová, jste PANÍ SPISOVATELKA a já se Vám hluboce klaním, protože tohle... Tohle je opravdu umění psát, otevřít rány. Klobouk dolů.
Milá paní Mornštajnová, doufám, že se občas díváte na databázi, na to, co čtenáři říkají o Vašich knihách. Četla jsem je všechny - Vaše knihy. Tiché roky jsem právě dočetla. A marně přemýšlím nad tím, jak to děláte... Když čtu Vaši knížku, pokaždé se do příběhu zanořím až po uši a když dočtu, je to jako když budík zazvoní v 5 a vám se vůbec nechce probudit. Děkuji za skvělé čtenářské zážitky a pište prosím dál. Už se na Vaši další knížku těším.
Četlo se velmi dobře, ikdyž jsem prožívala depresi.Každá rodina má svá tajemství, tady bylo množství koncentrované .Skvělá autorka.
Chuťovka, na kterou jsem se opravdu těšila, ale bohužel moc nebylo na co. Příběh je o dost smutnější než jiné texty od autorky, ale na tom by ani tak nesešlo. Přijde mi, že knize něco typicky "mornštajnovského" chybí. Jasně, román jako Hana se nepíše na objednávku, co dva roky, ale i tak. Když srovnám Hanu, Slepou mapu i Hotýlek, tak dojdu k závěru, že autorka má jeden mustr, ze kterého se chtěla touto knihou trošku vymanit. Ale nevím, zda se jí to povedlo - za mě asi moc ne :(
Opět pěkná kniha od paní Mornštajnové, všechny její knížky se mi líbily…nejvíc samozřejmě Hana, tu jsem četla jako první a ta mě naprosto dostala, ale možná je to tím, že ráda čtu tématiku 2.světové války…ostatní její knihy byly všechny moc krásné….psaní paní spisovatelky je kouzelné :-). Už teď se těším na další dílko … :-)
Bravo! Velmi čtivá kniha se silným příběhem, která mě okamžitě vtáhla do děje a už mě nepustila. Pět hvězdiček je málo. Doporučuji!!!
Velmi smutný a těžko pochopitelný příběh o složité době a složitém vztahu otce a dcery. Doporučuji přečíst.
Ty nejobyčejnější příběhy bývají zpravidla ty nejsilnější. Proč vymýšlet akční nesmysly, když to většinou život zamotá za nás. Líbí se mi, že každá kniha od paní Mornštajnové je jiná, jak tématem, tak zpracováním.
Tiché roky jsou opět velmi povedeným dílem, které nás provede temnou českou minulostí posledních desetiletí a zároveň tichou domácností rodiny Žákových. Pro mě osobně, je to velmi smutná kniha, ve které jsem si neoblíbila žádnou z postav, ale o to víc jsem prožívala jejich charaktery. Lítost nad mlčenlivou Bohdanou, která marně doufá v otcovu náklonnost. Vztek nad bezcitným Stanislavem, který se užírá zpackaným životem. Zlost nad Bělinou letargií a nečinností, která rodinu držela v klinči. A i když osudy postav nejsou veselé, o to jsou pro mě intenzivnější a uvěřitelnější. Oceňuji prolínání vyprávění a návaznosti vět mezi jednotlivými kapitolami - zajímavý nápad. Prostě SKVĚLÉ!!!
"Ticho našeho domu bylo nervózní a křehké, naplněné nevyřčenými slovy. Hrozilo, že se protrhne a všechna zadržovaná slova se vyhrnou ven, zůstanou viset ve vzduchu a už nikdy se na ně nepodaří zapomenout."
Krásný a smutný příběh, který se čte jedním dechem. Umím si představit pokračování této knihy.
Velká očekávání přináší velká zklamání a tak je to i v případě nové knihy Aleny Mornštajnové. Knih o rodinných tajemstvích, lžích a pošramocených vztazích, kdy nic není tak jednoduché, jak se to na první pohled zdá, bylo napsáno spousta. Nové téma tedy Alena Mornštajnová nepřináší, což ničemu vadit nemusí. Problémem se stává, pokud není ani zabaleno do atraktivního kabátku, nějak zajímavě zpracováno, před tím než je předloženo čtenáři.
A tady nový román značně pokulhává.
Kniha je psána z pohledu otce a dcery. Kapitoly se střídají, přičemž dcera vypráví v ich formě, o otci je vyprávěno v er formě. První věc, která mě rušila.
Děj začíná vyprávěním dcery, když jí bylo 13 let, popisuje dům a jejich soužití a jazyk a forma skvěle kopírují vypravěčský styl 13 letého děvčete. Bohužel, dcera roste, ale styl se nemění. A to je druhý kámen úrazu.
Celá kniha na mě působí dojmem, jako by autorku honil čas a musela práci odevzdat do nedělního večera, přičemž psát začala v sobotu ráno (obrazně řečeno, věřím, že ji psala mnohem déle). Jazyk a styl psaní ničím nevybočují nad běžný standard spisovatelky románů pro ženy, občas mám pocit, že nesedí "počty" (Podle děje otci musí být alespoň 80 let, v textu se píše "ve svých více než sedmdesáti letech"), ke konci vysloveně s vyprávěním chvátá. Na začátku věnovala dětství Svatopluka spoustu stran, rozehrála zajímavé situace, připravila si scénu, kterou ale z mého pohledu nevyužila. Na konci pospíchá a jen tak stručně shrnuje děj. V rámci jedné kapitoly skáče z minulosti do přítomnosti. (SPOILER) V jednom odstavci Svatopluka opustí Běla uprostřed parného léta, v druhém se z toho hroutí a uléhá pod ohromnou únavou na postel, aby o 7 řádků níže již seděl na lavičce a bylo jaro o 5-6 let později (v textu to není zmíněno, odhaduji podle událostí). Čtyři odstavce z pěti po sobě jdoucích začínají slovem "Svatopluk..." atd. To už jsou možná hnidopišské drobnosti, které ale bohužel celkový dojem velmi kazí. A tady možná padá část viny na práci odpovědné redaktorky. Kdyby odvedla lepší práci, nemuselo z toho vzejít dílo, které neurazí, ale ani nenadchne.
Knihy autorky mají pro mě zvláštní význam. Jejich děj mě vždy pohltí, byť vždy popisují život rodiny v určitém časovém období. Je to pro mne oddych a relax po všech detektivkách a vraždách. Navíc je kniha psaná krásnou češtinou.
Moje druhá kniha od A.Mornštajnové.
Po Haně přišly Tiché roky. Dvě knihy, které nemůže člověk mezi sebou porovnávat, protože jsou prostě obě úplně jiné, ale přesto jsou obě skvělé.
Je to stále stejné, ale dobré - asi tak bych shrnula své třetí knižní setkání s autorkou. Zajímavý děj, tempo tak akorát...Jen konec přišel moc brzy, zrovna ve chvíli, kdy by to bylo pro čtenáře pekelně zajímavé. Takových konců už mám plné kecky...ale jinak příjemné čtení na klidnou sobotu, doporučuji.
Je dokonalá!Spisovatelka i její knihy. Příběh svatopluka a jeho dcer upoutá pozornost a táhne čtenáře víc a víc číst a nepustit knížku z ruky. Možná by mi trochu zajímal rozvinutejší konec, ale i tak...Možná dobře tak že je jaký je a proto jsou knihy paní Mornštajnové skvělé.
Ach jo už ji mám prectenou. Člověk se takovou dobu těší a pak je to hned fuč. S knihou jsem opět spokojená, ale tento příběh mě tolik nechytil jako ty tři předešlé. Přišel mi i kratší, ale neměl takový náboj. Paní Mornštajnová je výborná vypravěčka a jsem moc ráda, že její knihy znám. Opět zajímavý pohled na jedno období našich dějin líbí se. Mi, že nezklouzla k osuzovani jednoho nebo druhého. Je to výborná spisovatelka a já se moc těším na další knihu.
Miluji knihy paní Mornstajnove.opet nezklamala.jsem nadšena,jak z obyčejného života a obyčejných věci umí napsat knihu tak zajímavou,ze člověk přímo hlta stránky.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Krásné, dojemné a také napínavé. Text paní Mornštajnové a styl jakým píše je tak moc dobře čitelný, je český a její příběhy mě vždy zcela pohltí. Nebylo tomu jinak ani u této knihy. Nelze srovnávat s knihou Hana, toto je další skvělý příběh.