Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6870
6870
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Velmi mi sedí styl psaní této autorky. Zajímavě pracuje s generačním propojením a tím, jak naše činy mění nás i naše okolí.
Knihy od paní Mornštajnové mám velmi ráda, je to pro mě záruka jisté kvality. Jak už anotace říká, oproti předchozím knihám nastává změna. Už zde nebyl tak velký vliv událostí 20. století na osudy postav. Nemůžu říct ani, že je to dobře, ani že je to špatně.
Líbí se mi genialita příběhu, postupné dávkování informací i vývoj hrdinů. Zvraty pro mě byly neočekávané, ale nijak řvavé a nepřirozené. Zkrátka dokonale napsané.
Jen dobrý autor dokáže nepředpojatě popisovat období komunismu tak, aby viděl jeho negativa i pozitiva (zejména pro chudé lidi). Svatopluk, ač komunista, ve mě nevyvolával antipatie.
Knihu bych rozhodně mohla doporučit stejně jako předchozí knihy (jen mě trochu mrzelo, že zde nebyly dopodrobna rozebrány osudy vedlejších postav tak, jak tomu bylo u předchozích knih).
Jako mírnou nevýhodu také vidím zaměření spíše na ženské čtenářky (možná je to ovšem jen můj pocit!). Zkrátka si dokážu představit trochu jiné zpracování, které by nadchlo nejen dámy, ale i muže. Nepopírám, že může kniha zaujmout i pány, ale z druhé strany, kdybych měla já doporučit knihu pro partnera, otce atd., zřejmě bych nevybrala knihy od paní Mornštajnové (opakuji, může to být můj hrubý omyl).
Autorka mě opět nezklamala. Vím, co od ní čekat a líbí se mi to. Knížka čtivá, vtáhne vás. Byla by strašná škoda, kdyby paní Mornštajnová přestala psát. Takový dar slova má opravdu málokdo. Děkuji a doufám, že tiché roky nejsou poslední :-)
Moc nechápu ty komentáře lidí, kteří by uvítali pár stránek navíc. Vezměte tu knihu prostě takovou, jaká je, protože takhle je dokonalá.
... těšila jsem se na ni a nezklamala. Velmi čtivý příběh, jiný než tři předešlé od paní autorky, stránky jsem otáčela ani nevím jak. Souhlasím, že konec mohl být o malinko delší. To jedno poslední slovo sice říká hodně, ale přece jenom ....
Mnozí na Tiché roky čekali aby je mohli mohli srovnat s Hanou. Ale Tiché roky nejsou lepší než Hana. Nejsou ale ani horší. Je to jiný příběh, o jiných lidech a jiné době. Jen vypravěčský um paní Mornštajnové stále zůstává. Prostě si ji musíte přečíst, je krásná. A já patřím mezi ty, kteří zoufale potřebují několik dalších stránek navíc.
Pět hvězdiček dávám za neuvěřitelnou čtivost. A. Mornštajnová je spisovatelka, které se vždy podaří vtáhnout čtenáře do děje tak, že zapomene na realitu :-). Co mě ovšem u této knihy trochu zklamalo, byl konec. Jak psala spousta čtenářů, pár stránek navíc by knize neublížilo...
Na tuhle knihu jsem se dlouho těšila. Paní Mornštajnová nezklamala. Opět lidský a uvěřitelný příběh. Přiznám se, že jedna věc mě tam překvapila, přesněji ohledně Bohdany (nebudu dělat možné spoilery). Určitě bych knihu doporučila a už se těším na další knihy paní spisovatelky, které snad napíše.
Právě dočteno a nemám slov. Opět vynikají, krásné vylíčení všech postav, bídná doba socialismu a jelikož právě prožívám nelehké období s vlastním otcem, tak došlo i na slzy. Někdo může napsat, že konec byl moc rychlý, otevřený, ale... Ne, naopak byl výborně zpracován a tak jsem si ho představovala. Těším se na další knihy.
Zoufale mi tam chybí aspoň pár dalších stránek...dovést ten příběh ještě o pár chvil dál... i když vím, že to byl záměr, nechat čtenáře po té poslední otázce rozervaného a lačného. Zase se skláním před uměním spisovatelky psát tak lehce o tak těžkých tématech a stále čtenáře překvapovat náhlými zvraty, kdy všechno, co jste si do té doby přečetli, začne v jednu chvíli dávat smysl a vše do sebe zapadne jak ozubená kolečka švýcarských hodinek. Víc už ani nevím, co napsat...snad jen, že doufám, že paní Mornštajnová svou studnu nápadů ještě zdaleka nevyčerpala.
Jsou knihy, co pomalu dočítám, abych oddálil konec. Tuto jsem ze stejného důvodu nechtěl několik dní otevřít. Není to Hana, ale ani Hotýlek nebo Slepá mapa. Tiché roky nejsou lepší ani horší. Je to jiný příběh psaný s jiným záměrem. A pořád je to Alena Mornštajnová, to je samo o sobě zárukou kvality.
Výborne spracovaný život jednej rodiny z pohľadu otca a dcéry s nedokonalým vzťahom...postupne sa odkrývajú udalosti, ktoré rodinné vzťahy ovplyvňujú, menia a miestami ničia...čítate a vidíte ako to, čo človek povie prípadne nepovie vplýva na chod rodiny, na vzťahy... problémy niektoré "známe", niektoré menej, ale vždy reálne...a v závere vám všetko dokonale zapadne..odporúčam..
Další skvělá kniha od Aleny Mornštajnové. Přečetla jsem už všechny a všechny jsou vynikající, ze žádné jsem nebyla zklamaná...Tiché roky jsou zase něco úplně jiného. Líbí se mi, jak dokonale vykresluje vnitřní svět a pocity hlavních postav a v pozadí jen tak mimoděk popisuje důležité dějinné události.
Skvělá stejně tak, jak o ní čtenáři básní :) Líbilo se mi to napětí až téměř do konce a ta protkaná mlčenlivost. Vůbec bych to u dcery nečekala a docela mě to vlastně i z pohledu otce překvapilo :)
Moje první kniha od autorky. A zaujala mě hodně. Kniha je psána moc pěkným jazykem psychologické vykreslení postav je dokonalé - jako by to byli mi příbuzní. Kniha se četla docela sama... Super.
Nádherná studie toho, co z nás dělá chování lidí okolo nás. Trochu mě mrazilo z celé atmosféry... Bohdany mi bylo upřímně líto, ale rozuměla jsem i Svatoplukovi a Běle. Úplně mi nesedělo chování Svatoplukovy maminky...
Co mi trochu vadilo byl uspěchaný konec.
Vřele doporučuji.. výborné čtení..opět moc povedený příběh paní Mornštajnová, za který moc děkuju.. je zvláštní, jak jedno "nešťastné" rozhodnutí (osudová chyba), ovlivní nejeden život a to navždy..
moje první kniha od této autorky a rozhodně nejsem zklamaná. Osud dcery i otce jsem prožívala s nimi a chápala je. Konec byl pro mne překvapením a určitě bych pár stránek navíc ještě přidala.
Autorka opravdu umí psát mimořádně zajímavé knihy. U této mi chvíli trvalo, než jsem se v ději zorientovala, ale pak už jsem si čtení užívala. Pro čtenáře snad může být nějakou dobu problém pochopit, v čem vlastně spočívá jinakost Bohdany, která je často zmíněna, ale teprve až téměř v závěru vysvětlena. Možná bych také uvítala, kdyby autorka věnovala v závěru trochu víc prostoru Blance a tomu, co všechno prožila. Ale i přes to všechno to byla velmi zajímavá kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2017 | Slepá mapa |
| 2023 | Les v domě |
Další výborný literární počin, který dlouho nedostanete z hlavy. Na bravurně zvládnuté charaktery postav by nestačilo ani deset hvězdiček. Kniha není nikterak veselá. Opět názorná ukázka toho, že stačí jeden krok stranou a celý svět se zhroutí jako domeček z karet. A že komunikace mezi lidmi je mnohem důležitější než mlčení a dohady ... Někdy opravdu stačí pár slov a život je mnohem jednodušší ... Dokonalá kniha .