Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6870
6870
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Hrozně jsem se těšila na další knihu od paní Mornštajnové... jenže tentokrát to bylo trochu zklamání. Ano, autorka umí skvěle pracovat s charaktery lidí a popisovat dobu i jednotlivé postavy, to je pravda. Ale mě tentokrát prostě chyběl příběh, byl tam slibný začátek, ale žádná pointa, jakoby najednou došla chuť psát... Tahle kniha pro mě jednoznačně nejslabší, už se k ní nejspíš nevrátím, což o ostatních říct nemůžu... Nevím, za co dávají ostatní tak vysoké hodnocení, pro mě max za dvě až tři hvězdy.
Další skvělá knížka od Aleny Mornštajnové, která rozesmutní, ale i pohladí po duši. Je mi záhadou, jak to tahle autorka dělá, že dokáže tak úžasně vystihnout lidské charaktery se všemi svými klady i nedostatky. Všechny autorčiny knížky jsou neuvěřitelně lidské a mají úžasně propracované postavy. Ani v případě Bohdany, Svatopluka či Běly tomu není jinak. Hana se mi sice líbila víc, ale slíbila jsem, že už další autorčiny knížky s ní nebudu srovnávat. Jediné, co mě u knihy trochu zamrzelo, byl utnutý konec. Čekala jsem, že Svatopluk Bohdaně vysvětlí, proč se k ní celý život choval, tak jak se choval a snad že se jí i omluví...
Dokonalá. Proč všichni tak milují Alenu Mornštajnovou? Protože se do jejich knižních příběhů může člověk tak lehce vcítit. Postavy i příběhy jsou reálné a jejich příběhy buď prožil nebo může prožít každý z nás. Krásný jazyk, bravurně vykreslené postavy. Příběhy prožívate s nimi. A nakonec opět krásná obálka, která opět skvěle vystihuje pointu celého příběhu podobně jako u Hany. Doufám že se od autorky dočkáme i dalších knih.
Paní Mornštajnová, děkuji ❤️
Obyčejný příběh napsán neobyčejným stylem. To je poznávací znak Aleny Mornštajnové. Její knihy jsou tak lidské, uvěřitelné. Děj plyne, stránky ubíhají, a já jsem si přála, aby ten příběh nikdy neskočil. I když autorka popisuje nelehkou dobu a nelehké osudy, je to psáno tak dokonale, že se jen těžko loučím s její knihou.
Autorka píše své knihy podle jedné šablony, ale to je typické pro každého autora.. A navíc, když z toho vždy vznikne dech beroucí čtecí zážitek, tak proč to měnit.
Líbí se mi, že postavy jsou naprosto obyčejní lidé. Žádní klišé hrdinové. A i když často umřou již zkraje, máme možnost je poznat v dalších kapitolách. Styl psaní je mistrovský. Vše na sebe navazuje.
Konec mi připomněl knihu Bílá tma od Zdenky Hamerové. Ta také skončila v nejlepším. Moc bych chtěla vědět, jak to pokračovalo dál.
Její knihy jsou tak uvěřitelné, protože každý se najde v nějaké postavě. Já můžu být Svatoplukem, já můžu být babička Bohdany, já můžu být kteroukoliv postavou. V každé vidím kousek sebe. A to dělá knihy AM těmi nejlepšími. Jsou prostě lidské.
DOPORUČUJI !!!
Poslechla jsem jako audioknihu.
Asi bych mohla do puntíku opsat svoje hodnocení Slepé mapy. Jako bych četla příběh nějaké vzdálené větve naší rodiny, je to tak uvěřitelný a lidský příběh. Doporučuji i samotnou audioknihu, výborně načteno.
A měla bych i stejnou výhradu jako u Slepé mapy, prostě mě autorka mate používáním jmen, začínajících na stejné písmeno. Mám problém s orientací v postavách, když se jmenují podobně. Takže zatímco ve Slepé mapě byla Anna, Alžběta, Anežka, tak tady Běla, Blanka, Bohdana...
V tomto vzorci, doufám, nebude autorka v dalších knihách pokračovat, protože ani Cilka, Ctirada a Celestýna pro mě nebudou dostatečně rozlišitelné :)
Po přečtení románů této autorky většinou polknu hořkost, zamáčknu slzu a musím příběh rozdýchat. Tak tomu bylo i u její nejnovější knížky, kterou jsem četla jedním dechem. Doporučuji.
Opět úžasné čtení! Zase z jiné doby, jinými charaktery a psychologií postav, přesto intimní a dechberoucí, hlavně tedy na konci...asi se budu opakovat, ale od přečtení Slepé mapy jsem věděla, že je to teprve začátek...tahle paní to sakra umí!
Děkuji autorce za další rodinný námět, propracovaný psychologický děj a krásný jazyk...mám její knihy jako mnoho jiných čtenářů ráda a moc jsem se na tuto novinku těšila. Přečteno za dva dny a znovu se mi potvrdilo, jak jsou zážitky a život v dětství důležité pro náš další život. Přeji všem dětem milující rodiče:-)
Jak jistě víte, Alena Mornštajnová je Paní Spisovatelka, její knihy mají hloubku, nutí vás se zamyslet a po přečtení se zmůžete jen na velké UF!! Potřebujete čas na to, to celé vstřebat. Stejně tak tomu bylo i u knihy tiché roky. Odehrávají se tam dvě dějové linky a hlavními postavami jsou tatínek Svatopluk a dcera Bohdanka. Kniha je o osudech, rodinných tajemství, o slovech co byla vyrčena a hlavně o slovech co vyrčena nebyla. Poukazuje na to, jak komunikace, a hlavně v rodině je velmi důležitá. Jak každý si chování druhého vykládá po svém a tím pak vznikají nedorozumění a uzlíček těchto závěrů a myšlenek se zvětšuje. Přesto je to tak jednoduché ,,stačí se zeptat a o věcech mluvit.” Bohužel dnešní doba komunikovat moc neumí a radši si žije ve svých vlastních pravdách.
Mě osobně se kniha líbila, byla čtivá, napsaná přesně tak, jak jsmenod Aleny Mornštajnové zvyklí. Určitě doporučuji přečíst.
Knihy Aleny Mornštajnové mám ráda. Líbí se mi jak klidně plynou. V tomto románu jsem zase více nahlédla do doby komunismu a zase se mi spojilo pár historických okamžiků.
Svatopluk a Bohdanka. Dva lidé jedné krve a taková propast mezi nimi. Hodně se mě tohle dotýkalo a byly situace kdy i slza ukápla.
Možná mi maličko vadilo u konce, kdy už příběh nabíral obrátky, mírná rozvleklost. Tam už bych naopak přivítala spád. Ale i tak kniha splnila očekávání a získává čestné místo u mě v knihovně.
Věděla jsem, že paní Mornštajnová nezklame, ale že opět budu celou knihu otírat slzy, to jsem opravdu nečekala. Dokonale napsané rodinné tajemství a konec, který si všichni můžeme buď domyslet, nebo ho nechat tak, jak je napsaný. Miluji Hanu, ale tohle je úplně něco jiného a možná i mému srdci bližšího. Děkuji a prosím piště dál.
Knizka prectena za dva dny. Hodne ocekavana knizka na kterou jsem se tesila, po Hane, ktera byla skvela jsem se trosku bala, ale postavy skvele popsane, dej gradoval..psane ze dvou pohledu, ktere se na konci spoji...jen jsem cekala ten konec trosku lepsi, chybelo mi v knizce nejaka neocekavana bomba, ktera by me strhla, ale i tak uzasna knizka, ktera stoji za precteni, pani Mornstajnova proste psat umi!
To nie je kniha. To je KNIHA. Rovnako uzasna ako Slepá mapa a Hana. Moj "knižný zosit" je zapisany mnozstvom myslienok z nej. Nadherna. Smutna. Ako byva aj život.
Milujem sposob, akym autorka sklada slova do viet. Milujem jej styl pisania.
Kniha se mi líbila, přečteno za pár hodin, ale chci víc.. Konec takový otevřený, myslím, že by z toho autorka mohla udělat pokračování.
Těšila jsem se, až si knihu koupím, měla jsem poznačeno v kalendáři, kdy vyjde. :-) Čtení jsem si náležitě užila. Hana to není, Hana je laťka nasazená hodně vysoko, ale proč srovnávat. Toto je příběh jiných lidí, jiných peripetií, jinak vyprávěný - a zase velmi čtivý, psaný krásným jazykem a odhalující různá zákoutí lidských duší.
Včera večer jsem knihu dočetla. I tato kniha Aleny Mornštajnové je výborná a líbila se mi. Určitě si knihu časem přečtu znovu a budu se ke knize vracet. Příběh je vyprávěný z pohledu dcery Bohdany a z pohledu otce Svatopluka, který se vrací do minulosti. Silný příběh o vztazích a událostech, které ovlivnily životy několika generací. Kniha se mi četla velmi dobře, přečetla jsem během dvou dnů. Kniha má povedenou obálku. Knihu doporučuji.
Pro mě top knihou Aleny Mornštajnové zůstává kniha Hana. Nechci knihy Hana a Tiché roky srovnávat, to ani moc nejde, každý příběh je jiný. Obě knihy jsou výborné, jen kniha Hana mě zasáhla trošku víc.
Paní Mornštajnová mě nezklamala, stránky ubíhají pod rukami, ani o tom člověk neví. Život hází hrdinům klacky pod nohy, ale konec příběhu dává opět tušit smíření a naději. Přebal knihy vytvořila má oblíbená knižní designerka Lucie Zajíčková. Řadím mezi knihy svého srdce.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2017 | Slepá mapa |
| 2023 | Les v domě |
Škoda toho konce, ráda bych si přečetla jak to bylo dál.. :)