Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6873
6873
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Na knihu jsem se velmi těšila a ačkoli se četla jedním dechem, nijak mě nenadchla. O nefunkčních rodinných vztazích už bylo mnohokrát vyprávěno jinde a lépe, ty překvapivé zvraty tady nefungovaly a nudil mě i jazyk - místy mi připadalo, že čtu slohovou práci nadané septimánky a ne vyzrálou českou autorku. Škoda, jinak mám Mornštajnovou docela ráda.
Příběh otce poznamenaného životní ztrátou, zklamáním a společenskou deziluzí a dcery bojující s nezájmem a lhostejností své rodiny. Až po dlouhých letech si uvědomí, že pocit osamělosti, se kterým bojují každý zvlášť, mají společný. Autorka nám opět předkládá příběh, který je ve své podstatě neuvěřitelně prostý i zatraceně složitý, jak jen rodinné vztahy mohou být. Síla vyprávění Aleny Mornštajnové vyplývá z jejího vcítění do postav a jazyku, který je lidský a citlivý, a u Tichých roků tomu není jinak.
Další knihy této autorky, hodně jsem se na ni těšila.
Jak jeden okamžik zničí život celé rodině...
Líbilo se mi, jak autorka skvěle popsala postup smýšlení Svatopluka. Nadšení, elán, zamilovanost, těšení, ale také obavy, strach, vztek atd.
Opět hodně povedená knížka mojí oblíbené spisovatelky. Je to vyprávění dvou pohledů, dcery a otce. Popis stejných situací ze dvou pohledů mnohé vysvětluje. Přesto musím říct, že ačkoliv jsem Svatopluka v některých situacích chápala, patřil k těm záporným, kteří hledají chybu v jiných a jen těžko si přiznávají, že vše zavinili právě oni. Samozřejmě Bohdance jsem fandila od začátku a byla bych ráda, kdyby poslední slovo, které bylo vysloveno v knížce patřilo právě Bohdance. A proč vlastně ne?
Paní Mornštajnová mě vtáhne do děje vždy hned od první stránky. Její hrdinové jsou lidé, kteří žijí kolem nás. Poznamenaní dobou a podmínkami, které ta doba pro ně vytvářela. Byl to silný příběh.
Další z knih od Aleny Mornštajnové, která opět nezklamala. Silný příběh, který se četl jedním dechem.
Alena Mornštajnová snad nikdy nezklame. Na tuto knihu jsem se dlouho těšila a když konečně vyšla přečetla jsem ji jedním dechem. Opět velice silný a krásný příběh.
Knížka je velmi čtivá, přečetla jsem ji jedním dechem. Příběh je skvěle rozepsaný a při čtení mrazí. Jen jsem celou dobu čekala na nějaký zásadnější zvrat.... holt jsem rozmazlená výbornou Hanou a pro mě ještě skvělejší Slepou mapou. Laťka je a bude pro paní Mornštajnovou nastavena už navždy velmi vysoko....
Během jednoho dne přečteno, nešlo se odtrhnout.
Slova řečená i nevyřčená nás ovlivní na celý život. To je případ Bohdany, která mi nesmírně přirostla k srdci. Moc jsem si přála, aby rozluštila rodinné tajemství, které ji poznamenalo na celý život připravilo a možnost snazší komunikace s okolím.
Kniha je vizuálně krásná, má výborný titul, ale téma samotné mě neohromilo. O rodinných tajemstvích, o mlčení, o neschopnosti sdílet informace mezi nejbližšími, již bylo napsáno mnohé. Ač jsou postavy dobře rozkreslené, protože to autorka prostě umí, nesblížila jsem se s nimi ani zdaleka tolik jako v případě předchozí Hany. Od zvratu, který přišel zhruba v polovině knihy, je čtenáři víceméně jasné, co se stane a kam kniha povede. Nemůžu zkrátka upřít knize to, že je řemeslně dobře vystavěná i napsaná, ale ohromená nejsem.
Autorka mě opět dokázala dokonale vtáhnout do děje. Napjatě jsem sledovala, jak se která postava rozhodne, s vědomím toho, že následkům svého jednání neuteče ani na konec světa, jenom se projeví v jiné podobě. Nejvíce jsem držela palce Bohdaně, moje nejmenší sympatie měl Svatopluk. Všechny postavy jsou i tentokrát skvěle propracované. Za mě naprostá spokojenost, opět plné hodnocení.
Kniha ze které dýchá člověčina. Nesmírně lidské vyprávění, které se čte na jedno nadechnutí.
Bezmocně přihlížíme, jak se někteří lidé k sobě nehodí, protože se potkali až poté, co z různých důvodů změnili své chování...a mnohé sny se splní úplně jinak a v jiných časech, než bychom si přáli. Ale mít své lidi pro štěstí je veliké bohatství:).
Moje oblibena autorka, ktera umi skvele psat. Libi se mi “obycejnost” a lidskost pribehu. Precetla jsem za 2 dny, akorat nemuzu dat 5 hvezdicek, jelikoz jsem ke konci cekala trochu vic.
Domnívám se, že Alena Mornštajnová může zpracovat jakékoliv téma a dopadne to skvěle!!
Takové autory přesně novodobá česká literatura potřebuje. Díla AM se jednou zařadí mezi klasiku.
Po Haně opět perfektně napsaná próza. Jestli mi Hana trochu připomněla Sofiinu volbu od Williama Styrona (aniž bych chtěl nějak porovnávat, což není nutné), tentokrát mi příběh připomněl něco (cokoliv) od Milana Kundery, ale v tomto případě už bych porovnával. A to ve prospěch paní Mornštajnové. Její příběh má stejně naléhavou "drásavost" jako knihy Kunderovy (což kdysi napsal jeden profesionální kritik), ale dokázal se vyvarovat několika drobných fabulačních chyb, které v Kunderovi, vzdor jeho nepopiratelné genialitě, jsou. Takže ve výsledku ještě lepší.
Když jsem začínala číst Tiché roky, moje očekávání nebyla moc vysoká. Četla jsem totiž už dvě autorčiny knížky - Slepou mapu, která se mi líbila, a pak Hanu, která mě naopak neoslovila vůbec. A já se tak nějak bála, aby další kniha nebyla v duchu Hany, což se naštěstí nestalo. Naopak. Příběh malé Bohdany a jejího otce mě dostal víc, než bych čekala. A předběhl tak i moji oblíbenou Slepou mapu. Hltala jsem stránku za stránkou, při některých scénách tajila dech a ke konci se i trošku dojala. Ano, asi to nebude příběh pro každého jako Hana, ocení ho spíš ti, co mají rádi psychologii, a to "něco" nevysloveného mezi řádky. Za mě rozhodně povedený počin. :-)
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Opět skvělá kniha. Chvilku jsem se obával, že to nebude tak silné. Příběh se poté ale pořádně rozjel. Trochu mi to připomínalo Hanu, kde je rovněž ústřední postava podivínská a poté je vysvětleno co se jí v životě stalo. Zase musím dát plný počet. Přečteno za čtyři dny.