Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6871
6871
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Myslím, že Alena Mornštajnová opět dokázala, že psát prostě umí. Moc se mi líbí kompozice jejích příběhů, které nejsou jednoduše chronologické, ale pracují s retrospekcí. Časová mozaika se v jejích knihách postupně skládá, vysvětluje, co dotvářelo charaktery jednotlivých postav a jak je osud (často dosti pohnutý) formoval nebo přímo zdeformoval. Nejinak je tomu i v knížce Tiché roky.
Přečtena za 6 hodin, což asi mluví za vše :) Hana je perfektní a překonat ji (podle mě) nejde. Přesto výkon paní spisovatelky v knize Tiché roky nemá sestupnou tendenci, ale drží si svou vysoko zdviženou laťku. Děkuji a za knihu gratuluji!
Jak jsem se na tuto knihu těšila, tak jsem se i bála, abych nebyla zklamaná. Zbytečná obava, paní Mornštajnová je geniální spisovatelka a všichni bychom měli být vděční za chvíli, kdy se rozhodla psát knihy. Miluji čtení knih, ale málokdy se mi stane, abych na jednu stranu byla smutná jak rychle kniha ubíhá a zároveň hltala stránku za stránkou, abych se dozvěděla konec. Tady se to opět povedlo a mně bude pěkně smutno po Bohdance a překvapivě i Svatoplukovi, protože já jejich příběh nečetla, já jej žila.
Minimalistický příběh, několik postav a žádná zbytečná omáčka, ale je to velmi čtivé, napínavé a emotivní.
Přečteno jedním dechem, ani jsem nic jiného nečekala. Autorka našla opět silný příběh plný zvratů. Byla jsem opět nadšená, a jen mě mrzí, že se člověk tak dlouho těší a během pár chvil je kniha přečtená. Nejlepší současná autorka.
Další krásná kniha, Alena Mornštajnová prostě umí psát, píše krásně, jednoduše, řekla bych dokonale. Celou knihu čtete jedním dechem, já se nemohla odtrhnout. Opět sice smutná, smutné téma (nebo spíš příběh jedné rodiny), i když zase trochu jiné oproti předchozím knihám. Opět celý příběh do sebe postupně zapadal, jednotlivé situace se logicky poskládaly. Řekla bych, že paní Mornštajnová nemá v tuto chvíli konkurenci. Už aby byla další kniha :)
Krasna kniha. Zase trochu jina nez predchozi knihy AM. Ke konci jsem i brecela (a to se pak neda cist, kdyz mate rozmazana pismenka).
Pribeh Bohdanky je soucasny, pribeh Svatopluka je vzpominkovy. Podobne jako byl napsan pribeh Miry a Hany.
Psat AM umi. Tato kniha je hodne smutna. Je cela smutna. Presto je napsana stylem, ze se cte jako "pohadka", dej plyne a vy najednou zjistite, ze je konec. AM umi volit slova, umi krasne poskladat vety, odsravce, kapitoly. A o tom psani je. Napsat pribeh tak, aby, i kdyz neni o veselych vecech, se lehce cetl.
AM opet nezklamala :-)
Další podle mého názoru skvělá kniha Aleny Mornštajnové. Zároveň asi nejsmutnější věc co jsem od ní četl, přestože ani předchozí knihy nejsou humorem nasáklé, tak se přeci jen člověk někdy zasmál....tady opravdu nebylo čemu a přesto čtivé a výborně napsané.
Počáteční rozpaky z komunisicke éry, vystřídala emoční cestička přes moji mysl. Tak polovina knihy mě nudila, Svatoplukova politická cesta životem mě vůbec nebavila, protože z téhle doby je mi osobně zle. Jenže... To ticho o kterém celá kniha vlastně je mě bolí ještě teď po přečtení, ticho co nejde zlomit a překřičet.
Výborný román. Na Hanu nemá,ale ta byla dokonalá. Toto je příběh jiný, ale také silný. Věci nebývají takové, jaké se zdají na první pohled být a lidský osud je nevyzpytatelný. Doporučuji.
Pokud máte Alenu Mornštajnovou rádi, určitě si nenechte ujít ani její novinku Tiché roky. Za sebe mohu říct, že Hana byla lepší. Jenže laťka tak byla nastavená příliš vysoko a další dílo by muselo být opravdu hodně dobré, aby ji překonalo. Takže přestože Tiché roky nejsou tím nejlepším, co autorka napsala, pořád je to skvělá kniha.
Tak na tuto knižní novinku jsem se těšila jako malá holka už několik týdnů. Včera jsem začala číst a právě jsem dočetla. Strhující, těžko hledám slova. Došlo i na slzy a kapesník, jak bývá u Mornštajnové zvykem. Dojemné, velmi lidské.
Já jsem teda zase nadšená..
Příběh jedné rodiny. Příběh o vztahu otce a dcery. O tom, jak nekomunikace může ubližovat a rozvrátit vztahy v rodině.
Knížka je psaná ze dvou pohledů, jednu kapitolu vypráví otec Svatopluk a druhou dcera Bohdana.
Musím říct, že paní Mornštajnová dokázala nádherně vykreslit osobnosti, pocity a křivdy každého člena rodiny.. Knížka se četla s neuvěřitelnou lehkostí, děj krásně plynul a rozplétal se.. Ke konci mi ukápla i slza.
Paní Mornštajnová je úžasná vypravěčka, je to jako sedět na klíně babičce,která vám vypráví příběh ze své minulosti. Postavy v knížce vám úplně ožívají před očima.
Já smekám, nad její genialiatou..Co knížka, to skvost a ukázka toho, jak je náš český jazyk rozmanitý a krásný..
Za mě zase plný počet..
Alena Mornštajnová je moje bohyně: kde se vzala, tu se vzala paní ve středních letech s civilním povoláním a pozoruhodnou prvotinou. Pak napsala knihu roku. Bylo to tuším před dvěma lety a ocenění jí neudělila Magnesia, ale já :) (Ano, mezitím byl ještě Hotýlek, ale ten se se mnou trochu minul...) Každopádně když jsem se pak dočetla, že autorka zvažuje dát si pauzu nebo dokonce přestat psát docela, přišlo mi to škoda. Naštěstí to tak nedopadlo: po knize pro děti Strašidýlko Stráša tu máme novinku Tiché roky. Přečetla jsem tři odstavce a bylo to, jako když po dlouhém dnu vklouznete doma do papučí, jako rozhovor se starou kamarádkou po letech, kdy ale máte pocit, že jste se naposledy viděly včera... Celá recenze včetně audioukázky zde http://www.zenavknihach.cz/75-alena-mornstajnova-tiche-roky
Moc jsem se těšila a opravdu bylo na co. Obdivuji paní Mornštajnovou jak dokáže vykreslit postavy a pestrost jejich osudů,které pozvolna odkrývá. Jsem z nové knihy nadšená a podle mě laťka opět přeskočena.
Já jsem naprosto spokojená a nadšená. Dostala jsem přesně to, v co jsem doufala - krásně napsanou, citlivě podanou, tajemstvím opředenou - rodinnou ságu. Je neuvěřitelné, jak moc paní Mornštajnová zná své postavy a rozumí jejich chování - ať už tomu navenek, nebo tomu, co se odehrává v jejich vnitru. Opět jsem si zde potvrdila, že člověk nemá nikoho soudit, protože nikdy neví, čím si dotyčný prošel... A ještě musím podotknout, že díky rychlosti vydávaných knih jsem se trochu bála kvality, ale mé obavy byly naprosto zbytečné. Autorka má pro mě nezaměnitelný styl, ale příběh byl opět originální, uvěřitelný a neskutečně lidský.
Chtela jsem dat 2 hvezdicky,protoze vubec me to nebavilo, ale ke konci me to chytlo, i slza ukapla
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Skvělá kniha. Příběh velmi zajímavý a čtivý, nechyběly emoce, napětí a potřeba číst až do konce.