Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491347/bmid_tiche-roky-Kg8-491347.jpg
5
6879
6879
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu moc doporučuju. Svatopluka jsem nesnášela a zároveň mi ho bylo líto. Bohdaně jsem přála, aby konečně zjistila alespoň něco o své rodině. Na konec bych klidně přidala pár stran, protože by mě zajímalo, jak to celé dopadlo. Překvapilo mě, že každá kapitola začala slovy, kterými předchozí kapitola skončila. Ještě nikdy jsem se s tím nesetkala a vlastně se mi to docela líbilo :)
Opět hodně silný příběh.
Snesla bych teda ještě pár stránek navíc, trochu rozepsat konec, ale super.
Jdu na další knihu od autorky.
Tiché roky sledují život zakřiknuté dívky Bohdany, která pátrá po tom, proč je její tatínek takový mrzout, proč se museli přestěhovat z Prahy a možná i po tom, proč je ona sama “jiná”. Její pohled svět se v kapitolách střídá s vyprávěním očima jejího otce Svatopluka, duchem oddaného komunisty, který se po válce vyšplhal po rudém kariérním žebříčku až do nejvyšších pater.
Rodinné drama o vztahu otce a dcery ve vás budí pocit, že Mornštajnová by dokázala dostat úžasný příběh ze života každého z nás. Vždyť současnost každého z nás ovlivňuje to, s čím se musely potýkat generace našich rodičů a prarodičů.
Osudů, jaký potkal Svatopluka a Bohdanu, byste v české společnosti jistě našli plno, autorka je za všechny nádherně vykresila v téhle knize. S citem, ale zároveň velkého patosu. Zkrátka takový byl a je život.
Kniha se četla dobře, i když jsem tedy očekávala více. Od této autorky to byla první knížka, kterou jsem přečetla. Trošku zklamání, ale přesto si nejspíš časem přečtu i jiné její knihy.
Kniha mě celkem bavila, i když je zde znát autorky rukopis, který se v jejich knihách opakuje. Příběh otce a dcery, který končím tím, že se minulost střetne se současností. A právě konec mě celkem nemile překvapil. Od autorky je celkem známé, že nechává konce otevřené, ale zde mi to přišlo až moc rychle uzavřené.
Kniha, která je opět velmi dobře promyšlená, kdy se dva příběhy, začínající v ruzných dobách, spojí v jeden. Střídání vyprávění z pohledu otce a dcery spojuje shodná poslední věta kapitoly s první větou kapitoly následující. Jak hravé?!
Kniha je plná postav, jak je v románech A.M. zvykem, a plná velkých dramat a těžkostí života, tak si může každý čtenář najít alespoň malou paralelu svého života, nějaké rodinné tragédie, případně ho to může upozornit na něco, co by se mohlo stát, kdyby... Kniha ve mě vzbudila lítost nad postavami, jednou postavu nenávidíte, za to jak se chová, pak si "obujete její boty, jdete v nich kus cesty" a pochopíte, i když třeba nakonec vyhodnotíte reakci jako přehnanou a nezvládnutou, ale pochopíte...
Já autorce její popisy věřím, nevadí mi jednodušší jazyk, naopak vždy "trefí hřebík na hlavičku " a já si říkám, že se to snad skutečně stalo a ona byla u toho. Popis detailů, napřiklad jak se chová pes, jak to vypadá u léčitelky, jak kdo na co zareaguje v dané situaci... cítím to naprosto přesně, obrazy v mé hlavě se tvoří tak snadno, jako bych tam byla i já s nimi...
Ano, kniha je plná utrpení, neštěstí a tragédií, ale na druhou stranu taky popisuje docela dlouhé časové období, do kterého takové osudy bohužel zapadají. Každý má nějaké starosti a nese si svůj kříž.
Téma mlčení/výčitek a pletení se do života druhých je aktuální pro každou dobu...
Pro mě 4. kniha od A.M. a rozhodně mě nezklamala. Jen mě překvapil konec...který si mohu domyslet a já bych si ho raději přečetla.
Po skvělém Listopádu, v němž jsem v komentářích narazil na Tiché roky, které jsou prý mnohem lepší jsem očekával další skvělé dílo. Do poloviny knihy jsem se nějak pořádně nemohl začíst a děj mě zaujal až od cyklisty, ale i tak přes veškerou snahu to bylo jaksi slabé. Celkově to není špatná kniha, je krásně čtivá, jen ji chybí něco, co mě na Listopádu tak zaujalo. A ten konec nic moc, takový useklý. Až se konečně začtu tak konec. Otevřené konce nemám rád. Přesto se po Listopádu těším na další autorčiny knihy, věřím, že mě některá opět velice zaujme.
Komorní rodinné drama z pohledu otce a dcery. Kniha nám ukazuje co se stane pokud vás život zavede tam kam nechcete a navíc co se stane když se uzavřete a přestanete s těmi nejbližšími komunikovat. Ukazuje, že rozhodnutí, které na jedné straně znamená pomoc tak na druhé straně znamená někomu ublížit. A co potom musíte snášet za následky svého rozhodnutí. Jak nevyřčená myšlenka může nabobnat v něco naprosto jiného než bylo původně zamýšleno a jak více takových myšlenek a pocitů může ůplně nahlodat a zničit vztahy.
Kniha se mi moc líbila. Přečtena prakticky na jeden zátah.
Autorka umí opravdu krásně psát. Její řádky se mi čtou tak hladce jako nůž procházející změklým máslem. Knihu jsem dala na dvě přečtení. Je úžasná. Slyšela jsem, že je to "slabší" dílko, ale pro mne ne. Možná námět není tak silný jako u Hany, ale to knize neubírá na dokonalosti. Krásně vykreslené postavy, jejich proměna časem. Z knihy jsem si odnesla nejvíc to, co dokáže napáchat nekomunikace ve vztazích.
Další výborné počtení od Aleny Mornštajnové. Osobně mě o kousíček víc bavila Slepá mapa, ale tomuto dílu také nemám co vytknout. Možná pouze konec. Otočila jsem stránku a byla velice překvapená, že další strana už není... Ale jinak jsem si knihu užila a uvítala bych pokračování.
(SPOILER) Na mě jsou knížky paní Mornštajnové moc emočně vyhrocený. Hana a její rodina byly stíhané příšernými ranami osudu, stejně tak tady Bohdana, respektive její rodiče a sestra, o které neměla ponětí. Je to dobře napsané, vzbuzuje to soucit a nepříjemně se to dotýká lidské duše, ale je to hodně na sílu. Nestačí, že se stane vražda, že jedna z tet je postižená, druhá se zabije jídlem, strýc se opakovaně pokouší o sebevraždu a otec se svou neschopností vyrovnat se se životem je samostatná kapitola... Bohdana musí být ještě němá. To je snad na jednoho až moc depky. A ten useknutej konec mě pěkně štve.
Další mimořádný zážitek od Aleny Mornštajnové. Společně s Petrou Soukupovou jsem je pojmenoval coby královny českého literárního smutku. Stejně jako v Haně prostupuje celým románem smutek, bolest a trápení, čtenář musí být spokojen se čtivostí, kvalitou a reálností obou příběhů, které jsou významně provázány, líbilo se mi propojení obou dějových linií konec a úvodem kapitoly. Nestačí mi slova, jak moc se mi Tiché roky líbily.
(SPOILER) Druhá kniha, kterou jsem od A.M. četla. První (Slepá mapa) má očekávání příliš nenaplnila, ale u této jsem byla příjemně překvapená. Vzájemně propojené časové linie minulosti a přítomnosti otce a dcery, které se nakonec spojily, byly dobře promyšlené. Příběh rodiny dokáže čtenáře pohltit. Zároveň se do pocitů hlavních hrdinů vcítí a postupně odkrývá jejich tajemství a zjišťuje, že není vše tak, jak se na první pohled zdá. Jak už zde bylo řečeno, konec nechala autorka otevřený a ponechaný tedy plně na fantazii čtenáře. Což mně osobně příliš nevadí, přesto bych pokračování knihy ocenila a dozvěděla se, jak se budou osudy hrdinů vyvíjet dál. Kniha se mi četla skvěle a určitě budu pokračovat dalšími knihami od autorky.
Příběh se odehrává ve dvou liniích, ačkoliv vypráví příběh jedné rodiny. Jedna linie vypráví Bohdana, dcera Svatopluka, o němž vypráví druhá linie.
Bohdanin příběh se táhne od jejího narození do mladé dospělosti. Rodiče ji měli v celkem pozdním věku, daleko po 40, a maminka krátce po jejím narození zemřela. Takže Bohdana zůstala sama s otcem, kterému vypomáhala jeho matka - Bohdanina babička a později se její maminkou, ačkoliv ji tak nikdy neoslovovala, stala Běla, Svatoplukova druhá manželka. Vztah Bohdanky a jejího otce by se dal označit - lépe řečeno - za chladný, odtažitý. Bohdana netušila nic o své rodině, neznala otcovu historii, a tak na vlastní pěst hledá pravdu. Podaří se jí ji najít?
Svatoplukův příběh se stejně jako Bohdanin line od jeho narození, přes dospívání, lásku k hudbě, k Evě a k socialismu. V dospělosti se soudruh Svatopluk stane velkým socialistickým zvířetem....a pak se stane něco, na co se zuby nehty snaží zapomenout. A proto se s Evou odstěhují z Prahy pryč. V jeho 48 letech se narodí Bohdana a o rok později mu zemře Eva, jeho život nabírá nové obrátky....
Konec by si možná zasloužil ještě pokračování. Na můj vkus je až moc otevřený alternativním koncům. Ale kniha opět mistrně napsaná. AM je úžasná spisovatelka a její knihy mě vždy naprosto pohltí.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Naprosto úžasná kniha přečtená za jeden víkend.