Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491347/bmid_tiche-roky-Kg8-491347.jpg
5
6880
6880
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Začetla jsem se a nemohla přestat, velice čtivá kniha, příběh Svatopluka a Bohdany mě velmi zasáhl. Krásná kniha se smutným, melancholickým nádechem. Po Haně další kniha od Mornštajnové, kterou si stojí za to přečíst.
Tato kniha ve mne nechává velkou stopu! Úžasně sepsaná, čtivá od začátku do konce. A protože každá rodina může mít nějaká tajemství, přiměl mě tento příběh přemýšlet i o různých situacích, vztazích a záhadách naší rodiny. Škoda, že už je u nás jen ticho a nelze čas vrátit zpátky....Autorce moc děkuju za skvělou knihu.
Teda to byla jízda. Po dlouhé době knížka, kterou jsou přečetla za jediný den. Příběh chvilkama syrový, chvilkama něžný, chvilkama krásný, prostě úžasný lidský citlivý příběh. Na konci jsem zamáčkla slzu a bylo mi neskutečně líto, že je konec. Přirovnávám tuhle knížku k Haně, kterou jsem si zamilovala. 100% doporučuji všem.
Kniha splnila moje očakávania. ....patrí u mňa jednoznačne k tým zapamätateľným.
Další kniha autorky, co mě nezklamala a krásně se četla. Postavy, stejně jako příběh, nejsou černobílé, například tatínka dokážu litovat i nenávidět, ostatně tak to je se všemi postavami. Zatím tato autorka nenapsala knihu, která by se mi nelíbila. Teď se chystám se na Listopád, už se těším.
Bohdana je moc hodná, celý život na to doplácí. Jediný její spojenec je manžel Martin.
Snaží se zavděčit svému otci , který o to nestojí. Hezky se mi kniha četla.
Víc se mi líbil Hotýlek.
už o tom bylo řečeno vše. a ze všech stran. je to prostě čtivé a nenechavé, navíc je možné u této knihy i myslet.
Tak tenhle příběh se mi líbil mnohem víc než Hotýlek. I když se může zdát, že je příliš drsný, místy nespravedlivý, o to víc je pro mne uvěřitelný. Takový je zkrátka život. Nikdo nikdy nemůžeme tušit, proč se ten druhý chová právě tak, jak se chová. Co prožil, co ovlivnilo jeho přístup k životu, k lidem apod. Docela by mě zajímalo, jak by se to odvíjelo dál :-)
Pro mě byly knihy Hana a Slepá mapa o kousek lepší, ale i tak to bylo moc pěkné čtení a poutavý příběh, který chytne za srdce. Takže dávám opět plný počet hvězd.
Naprostý souhlas se Sidonka3 - WOW!!!!
Knihy paní Mornštajnové čtu postupně všechny ...., čtu je s velkým časovým rozestupem, protože ve mně nechávají doživotní stopy a nemyslím tím jen takové drobnosti, jako že věneček si v cukrárně už nikdy nekoupím .... nemůžu ... Tiché roky jsem dočetla včera a opět můžu jen říct WOW, to si musíte přečíst! A ... můj muž začal "číst" před pár lety (cca jednu až dvě knihy ročně pro představu) a čte prakticky jen, jak on tomu říká skutečné příběhy, životní příběhy ... Tiché roky si vzal do ruky, když na mě čekal v autě, když jsem se do auta vrátila, tak první co mi řekl bylo, že přečetl dvě strany z té knihy co jsem tu nechala a že je úžasně napsaná a chce si ji přečíst a že to není reálný příběh je fuk, je prý skvěle napsaný a on poprvé chce zkusit číst "román" ...
Tato kniha se mi zatím četla ze všech nejhůře. V jiných autorčiných knihách jsem se vžila do děje, četba rychle ubíhala a bylo mi líto, že přišel konec. Po přečtení této knihy ve mě nezůstal žádný výrazný pocit až na závěr, který byl vskutku vyvedený. Přesto se již chystám na další autorčino dílo.
V románu se před námi odvíjí osud rodiny Svatopluka Žáka. Bohdana cítí, že její rodina před ní něco tají. Odkrýt celou pravdu se jí shodou různých náhod podaří až po téměř 30 letech. Moc jsem se těšila na poslední kapitolu, ale sotva jsem ji začala číst, už jsem byla na jejím konci. Byla jsem tak trochu zklamaná, ale pak jsem musela uznat, že více slov a vysvětlování už nebylo třeba. Tiché roky, které trvaly až příliš dlouho.... . Skvělé čtení.
Knížka, která si vysoké hodnocení rozhodně zaslouží. Za zasazení do autentické minulosti, originální navazování kapitol, postavy, jejichž jednání navzdory všemu člověk chápe. Za mě čtyři hvězdičky. Ta pátá je za konec, který mě rozsekal.
Mi se kniha opět líbila. Pěkné a propracované osudy. Líbí se mi různé vnímání stejných situací otce a dcery. Trochu mě zklamal nebo možná překvapil konec.
Zapracování slovních spojení, kterými jedna postava končí a druhá začíná, se mi moc líbilo. Také vyobrazení různých lidských povah, a toho, jak se každý s životními tragédiemi vyrovnává po svém, jak je každý jiný.. Kniha byla velmi čtivá, hltala jsem řádku za řádkou, až mi na konci zůstal jen tíživý pocit mnoha nezodpovězených otázek.
Nebijte mě. Nebo bijte, mně je to fuk. Dostala jsem Tiché roky darem a i když se nemá koukat darovanému koni na zuby a já si dárků velmi vážím a dárců ještě víc, zvlášť když to nemají na háku, něco se netrefilo, něco nezapadlo. A Klárko, tohle nečti, ale: přišlo mi to ufňukaný. Jsem halt asi cynik.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Další úžasně napsaný příběh plný emocí a skvěle vykreslených postav, pocitů i doby. Opět přečteno jedním dechem.
Emotivní, velice smutné, ale moc, moc dopuručuju, rozhodně si musíte přečíst.