Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491347/bmid_tiche-roky-Kg8-491347.jpg
5
6879
6879
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Nezklame žádnou knihou. Propracované, těžké téma, neuvěřitelně čtivé. Za mě ale osobně prozatím nejslabší kus, neupoutala mne tolik jako Hana nebo Slepá mapa.
Od této autorky jsem četla knihu Hana, která byla výborná a hodně toho ve mně zanechala. Totéž jsem bohužel čekala i od této knihy, ale opak se stal pravdou. První polovinu knihy jsem trochu trpěla a stále jsem čekala, až se stane něco šokujícího. To se ale nestalo. Až ve druhé polovině se už začalo něco dít a to mě donutilo knihu dočíst. I když je kniha oddechová, tak jsem od ní čekala víc a možná, že to byla ta chyba. Zaroveň mi přišlo, že postavy také nebyly moc propracované. I přes tohle menší zklamání si od autorky určitě další knihu přečtu.
Já mám s autorčinými knihami malý problém, Vždy ze začátku, než se začtu, mi přijde, že styl jejího psaní je poměrně jednoduchý,ale velmi brzy zjistím,že mi to vlastně vůbec nevadí a že její knihy o rodinných dramatech mě absolutně pohltí.Nejinak je to i s Tichými roky,kdy jsem málem zapomněla vystoupit z MHD při cestě do práce.
První knihu, kterou jsem četla od Aleny Mornštajnové, byla Hana. Řekla jsem si, že nebudu srovnávat, protože ta je top. Začátek mi přišel trochu obyčejný, prostě příběh z doby komunismu. Ale potom se to úplně rozjelo. Knihu můžu doporučit. Určitě si přečtu další knihy od této autorky.
Na paní Mornštajnovou slyším velkou chválu už delší dobu a i když byl můj zájem směřovaný hlavně k románu Hana, rozhodně to nemění nic na tom, že jsem s radostí šáhla i po tomto dílu. Dobu komunismu jsem nezažila, upřímně mám i velké mezery v dějepisu, takže si troufám říci, že ten čtenářský zážitek u mě nebyl takový jako pro někoho, kdo tím musel projít, přesto se mi kniha moc líbila. Děj se prolíná dvěma obdobími, líbila se mi rozmanitost postav z rodiny hlavní postavy, které si procházejí těžkostmi té doby a perou se s tím bez pomoci odborníků (psycholog apod.), které v té době nejspíš nebylo možné ani vyhledat. Hodně mě také zaujala část smrtelné nehody a toho, jak se to poté řešilo. Díky tomu, že je román podle skutečných příběhů si neumím představit, jak to pro tatínka, maminku a vlastně i dcerku, která nehodu způsobila, muselo být těžké. Surové, šokující, tvrdé, ale přesto velmi milé. Konec mě navíc dojal k slzám a těžko se mi kniha odkládala. Dávám plný počet hvězd a nemůžu se dočkat dalších knih.
Audiokniha, v krásním podání Kláry Suché a Miroslava Hanuse. Anotace velice podrobná. Dílo mapující vývoj vztahu otce a dcery. Oba uzavřeni ve svém světě, hledající cestu k sobě. Není co dodat, přečtěte si. První jsem od autorky četla "Hotýlek", málem mě to od další knihy odradilo. Jsem ráda, že se ke mně po dvou letech rezervace v knihovně "Tiché roky" dostaly. Celek působí velice depresivně. Není to čtení do dnešní doby. A nedovedu si představit , že je možné žít vedle vlastního dítěte tak odmítavým způsobem.
Skvělá kniha. Můj problém při čtení byl, že jsem se místy zamotala do děje a chvilkama se ztrácela mezi otec/dcera a opačně... Moc se mi líbilo hraní si s konci a začátky kapitol, celá knížka mě skutečně bavila, příběh byl skvělý.
4* dávám protože nemám ráda otevřené konce.
Tragicka udalost, s kterou se clivek nesrovna,muze ovlivnit cely zivot nejen zúčadtnenym lidem. Jedna z nejlepsich knih,ktere jsemv posledni dobe cetla.
kdyby se mě někdo zeptal nejlepšího novodobého českého spisovatele jmenuju Alenku Mornštajnovou. poslední strana dlouho ve mě rezonovala a skryl sem i slzu před svou ženou. doporučuji
Na paní Mornštajnovou slyším velkou chválu už delší dobu a i když byl můj zájem směřovaný hlavně k románu Hana, rozhodně to nemění nic na tom, že jsem s radostí šáhla i po tomto dílu. Dobu komunismu jsem nezažila, upřímně mám i velké mezery v dějepisu, takže si troufám říci, že ten čtenářský zážitek u mě nebyl takový jako pro někoho, kdo tím musel projít, přesto se mi kniha moc líbila. Děj se prolíná dvěma obdobími, líbila se mi rozmanitost postav z rodiny hlavní postavy, které si procházejí těžkostmi té doby a perou se s tím bez pomoci odborníků (psycholog apod.), které v té době nejspíš nebylo možné ani vyhledat. Hodně mě také zaujala část smrtelné nehody a toho, jak se to poté řešilo. Díky tomu, že je román podle skutečných příběhů si neumím představit, jak to pro tatínka, maminku a vlastně i dcerku, která nehodu způsobila, muselo být těžké. Surové, šokující, tvrdé, ale přesto velmi milé. Konec mě navíc dojal k slzám a těžko se mi kniha odkládala. Dávám plný počet hvězd a nemůžu se dočkat dalších knih.
Příběh je velice pěkně propracovaný. Trochu jsem dějem byla zmatená než se všechno spojilo v jeden celek ale příběh jako takový krásný. Jen ten úplný konec bych trošku doladila.
Na Tiché roky jsem si nevybrala úplně dobré načasování, protože i přes to, že se kapitoly četly rychle a samotná Mornštajnová má opravdu svižný styl psaní, trvalo mi knihu přečíst několik týdnů. Ve výsledku si ale myslím, že můj názor by to nezměnilo ani kdybych ji měla přečtenou za víkend. Příběh byl zajímavý, bohužel děj byl docela předvídatelný. Nerada srovnávám knihy mezi sebou, avšak tady udělám malou výjimku. V porovnání s Hanou to byla trošičku slabota, přesto jsem si tam našla to svoje, historickou dějovou linku a výjimečné rodinné osudy, a rozhodně čtení nelituji!
Celkem dobré čtení, ale zase nic moc extra.
Tím, že jsem v nedávné době četla paní Kubíkovou, Jakubu Katalpu a Jitku Prokšovou, mám pocit, že jejich knihy mi daly více.
Ke konci jsem začala už i přeskakovat. Blanka měla pocit, že před potrestáním neunikla, já bych řekla, že ano....
Nejvíce mi přirostla k srdci Běla, bylo mi jí opravdu líto..
Jako první knihu od Mornštajnové jsem četla Hanu a to byla možná ta chyba, protože s každou její knihou mám tendence srovnávat. Žádná kniha už sice není jako Hana, ale v tomto případě jsem se začetla hodně rychle, což se mi např. u Hotýlku nestalo. Perfektní příběh, kde prostě musíte vědět, cože se v té rodince vlastně přihodilo.
Knihu jsem si přečetla proto, protože jsem o ní slyšela od hodně lidí, stejně tak jako o jméně paní autorky. Bavilo mě to, příběh mi přišel moc zajímavý a velmi dobře se kniha četla. Popravdě hlavní postavy jsem si ani moc neoblíbila, nicméně si nemyslím, že by to vadilo. Svatopluk se měl v životě dobře do té chvíle, než se jejich dceři Blance stalo to, co se stalo, bylo mi líto, že to jejich rodinu ovlivnilo až tak moc, nicméně našli asi nejlepší řešení v takové situaci. I když chápu, že to Svatopluka velmi ovlivnilo, což je samozřejmé, a chápu, že mu život po přestěhování nemusel dávat smysl, byla škoda, že se ke své druhé dceři Bohdaně choval takhle, zvláště i v momentech, kdy měli držet při sobě. Bohdana byla jeho chováním ovlivněna už od dětství, což je pochopitelné, nicméně mi přišlo až nesympatické, jaká byla introvertka a jak nemluvila. Měla jsem však radost, že měla také svou rodinu. Taky jsem měla radost z konce příběhu. Ve zkratce, kniha se mi líbila a podívám se ještě po dalších od této autorky.
Po dočtení knihy jsem uvažovala nad hodnocením a celkově nerozumím hodnocení této knihy. Autorka píše plitce, obsah působí dost uměle. Postava otce mi přišla nepříliš propracovaná. Samotný příběh byl celkem dobrý, ale celkově mi to přišlo napsané tak, aby byl čtenář v napětí, šokovaný, ale nemělo to přirozený spád. Postava hlavní hrdinky a její nemluvení mi přišlo vůbec zvláštní, kdyby bylo vynechané, tak to knížce maximálně přidá do plusu. Myslím, že všichni, kdo dali autorce 4-5 hvězd by měli zabrousit do klasiků a zkusit trochu náročnější literaturu, věřím, že by pak hodnocení vypadala jinak! Ráda si přečtu něco na oddech, ale nedám tomu pak 100 % a pět chválou do nebes.
Baví mě číst Alenu Mornštajnovou... prý je to nejoblíbenější česká spisovatelka - moje v současné době ano!
Tuhle knížku mi vnutila kamarádka s tím, že si ji prostě musím přečíst. A měla pravdu. Slyšela jsem toho spoustu kolem knih paní Mornštajnové, ale nikdy mě to nelákalo. Tiché roky to změnily. Je to kniha, která ve mně něco zanechala, a to jsem ani nemusela žít v dobách komunismu.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Já si jí poslechla jako audioknihu a musím říct, že kniha by mě asi bavila míň :-D, hezkej příběh, kterej si rozhodně znovu někdy poslechnu :-)