Tisíc a jedna noc - 1. zväzok
neznámý - neuveden
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/200377/bmid_tisic-a-jedna-noc-1-zvazok-gbJ-200377.jpg
4
44
44
Tisíc a jedna noc je zbierka orientálnych príbehov, ktorá sa dávno stala súčasťou svetovej literatúry. Inšpirovalo sa ňou veľa slávnych spisovateľov, hudobníkov a výtvarníkov. Zbierka mala veľký vplyv aj na európsku rozprávkovú tvorbu a folklór. Arabský text je štandardný a najznámejší, hoci iba málo prekladateľom sa ho podarilo preložiť celý (Payne-Burton do angličtiny, Salje do ruštiny, Littmann do nemčiny, Tauer do češtiny a teraz Ján Pauliny do slovenčiny). Tisíc a jedna noc je azda najznámejšia a najčítanejšia zbierka rozprávok. Ak by sme sa chceli vybrať tam, kde kedysi vznikla, museli by sme sa vydať na dlhú karavánovú cestu. Najprv do Indie, lebo odtiaľ pochádza úvodná rozprávka o múdrej Šahrazáde a krutom kráľovi Šahrijárovi, ktorá tvorí rámcové rozprávanie celej zbierky. Je vretenom, okolo ktorého sa spriadali nitky mnohých a mnohých rozprávaní, šnúrou, na ktorú sa navíjali perly, ako povedal jeden básnik. Kráľovná Šahrazád si vykupuje život tým, že rozpráva svojmu manželovi zaujímavé príbehy počas tisíc a jednej nocí. Rozpráva ich tak, že napína kráľovu pozornosť, a ten, zvedavý, ako sa príbehy skončia, nechá kráľovnú nažive. Aj v Rozprávke o kupcovi a džinovi vykupujú traja starci svojimi príbehmi život nešťastného kupca, ktorý neuveriteľným – rozprávkovým spôsobom zabil džinovho syna kôstkou z datle. V Rozprávaní o nosičovi a troch devách bojujú o život traja žobraví derviši. Zachránia sa rozprávaním svojich príbehov. Na dôvažok aj v Rozprávaní o krajčírovi, hrbáčovi, židovi, správcovi a kresťanovi musia všetci hrdinovia porozprávať o tom, čo zaujímavé sa im prihodilo, lebo inak by ich čínsky kráľ dal obesiť. Príbehy podávajú anonymní rozprávači tak bezprostredne a vierohodne, že čitateľa uchváti dej v imaginárnom svete, kam nedočiahne ľudská banalita ani gravitácia. V Rozprávke o rybárovi a duchovi sa chudobný rybár stretá s ozrutným džinom, ktorý ho spraví bohatým. Je to slávna rozprávka „o duchovi vo fľaši“, ktorý urobil zázraky, keď ho rybár vypustil z jeho stáročného väzenia. Základný dejový rámec rozprávky sa obohacuje o príbeh skameneného princa a o ďalšie rozprávania. Všetky spája jednotiaca myšlienka: „Ušetri ma a aj Boh ťa ušetrí!“ alebo „Neublíž mi a ani Boh nedovolí, aby ti ublížili!“ Ilustrátor 1. zväzku: Karol Ondreička... celý text
Přidat komentář
Zajímavý pohled do tak dávných časů a odlišné kultury. Nejvíce se mi líbilo Vypravování o vezíru Šamsaddínovi a jeho bratru vezíru Núraddínovi, naopak konec knížky už mě poměrně nebavil, hlavně to, kolik bylo věnováno v podstatě jednomu příběhu.
Velmi zajímavé čtení, ale nevím jestli zvládnu za sebou všech osm dílů. Chce to mezi příběhy využít pauzu a vrátit se zase do reality.
Nádherné čtení, které přenese čtenáře do naprosto odlišného světa. Skutečně se nejedná o pohádky pro děti a není to srovnatelné s dětskými variantami vydávanými pod obdobným matoucím názvem. Čtivost dodává zejména překlad skvělého orientalisty a znalce prostředí Felixe Tauera a v některých starších vydáních jsou příběhy doprovázeny krásnými perokresbami. Rozhodně doporučuji jako "únikovku", když má člověk někdy pocit, že by byl nejraději někde úplně někde jinde :-)
Ne, všech 1000 + 1 příběhů jsem nečetl. Mám za sebou 40 příběhů. A jsou moc milé a vytváří svůj vlastní svět, který je jiný než ten náš. U nás jsou to spíše princezny a hloupí Honzové, co ke štěstí přišli, a draci, a u nich jsou to emírové, sultáni a džinové. Příběhy jsou to mírně erotické, ale aspoň zatím, nic jako Dekameron, a dějové linky - pohádkové- jsou hodně nápadité. Zatím se mi to neomrzelo. :-)
Nadherně udělané knihy, ale nevím jestli je někdy opravdu přečtu - číst to v kuse je dost problém.
Kdo očekává pohádky, bude zklamán, jedná se o překlad skutečných středověkých a novověkých textů, takže kdo si chce přečíst jednoduchý a zcela přístupný text, měl by raději volit převyprávěnou verzi. Pro literární gurmány je však kniha lahodným soustem. Nádherný vymazlený jazyk překladu sám o sobě by pro mě byl důvodem k četbě. S jistou rezervou můžeme příběhy brát jako určitý exkurz do arabské společnosti doby, kdy texty vznikaly. Tomu napomáhá i obsáhlý poznámkový aparát. Příběhy jsou přepestré: romance (mnohé velmi erotické), dobrodružné příběhy, bajky, podobenství, anekdotické příběhy, zkrátka všechno možné. Některé napínavé a s výraznou pointou, jiné spíše obyčejné. Mnohdy mají velmi překvapivý průběh a konec, hlavní hrdina může docela klidně umřít v polovici příběhu. Zejména ze začátku je text velmi obtížný, Šaharazáda urputně bojuje o královu pozornost a snaží se vyburcovat jeho zvědavost do krajnosti, aby tím zabránila vlastní popravě. Jedno vypravování se nabaluje na další a děj se splétá až na samu mez pochopitelnosti. Tento trend postupně vymizí a příběhy se stanou srozumitelnějšími. Nemyslím, že je možné přečíst všechny díly krátce po sobě. Příběhů je velmi mnoho a jak to u podobných knih bývá, je nemožné, aby se časem nezačaly podobat a splývat. Pro zájemce tedy doporučuji dát si mezi knihami alespoň dvouletý odstup.
Ne všechny příběhy jsou zajímavé, a na knize je hodně znát, že si mnohé příběhy Arabové po přijetím islámu přepsali podle svého. Navíc mi forma příběhu v příběhu jiného příběhu z jiného příběhu přišla v určité chvíli na budku, protože už jsem se ztrácel, který příběh to celé vlastně uvozuje, co se dělo v něm. Jistě, základní princip byl, aby Šehrezáda napnula krále a mohla vyprávět po vášnivém nočním sexu za účasti sestřičky o zlomkrky dál. V některých příbězích skutečně zarazí až explicitní erotické scény, takže o pohádkách se nedá mluvit. Ostatně - všechny ty verze pro děti jsou upraveny - třeba hned ten první o zakleté princezně, kterou drží džin v truhle, a ona mu přesto dokáže pár set krát nasadit parohy a zmermomocní i oba krále. U jiných příběhů si člověk řekne, no a? Mělo mi tohle dát nějaké pounaučení? Jako fakt? A jindy už je příběh tak přesycen džiny, zakletými princi, náhodami, ifríty, až už je to nuda najednou. K tomu připočtěme často se k samotnému příběhu nevztahující básně a písně, někdy milostné, jindy rozverné, a pak žalostné, které jsou však do příběhů naskládány bez ladu a skladu. Občas se nějaký příběh dá přečíst (i když se časem stávají notně ukecané a dlouhé), pokud člověk rezignuje na to, jaký příběh je tomuto nadřazen, ale číst to naráz je leda na budku.
Čekal jsem úplně něco jiného, ale je to zajímavé setkání s islámskou kulturou. Některé příběhy jsou na mě moc hrubé, jíné jsou však velmi pěkné a velmi poučné. Oceňuji bohatý poznámkový aparát.
Zatím jsem celou nepřečetl, ale mohu vám zaručit, že jde o nejkrásnější knihu, jakou jste kdy drželi v ruce - zlacená ořízka s ražbou, obálka z jemného hedvábí, prostě nádhera.
Kdysi jsem četla Pohádky z tisíce a jedné noci. Rok vydání si nepamatuji, ale muselo to být před rokem 1960. Hodně mě zaujaly a od té doby jsem nechtěla nic jiného, než si koupit celý soubor, ale nebyly peníze. Konečně se mi to povedlo, ale protože už méně vidím, čtu pomalu a jsem teprve u prvního dílu. Také to není lehká četba, je třeba se na ni soustředit a zamyslet se. Nicméně myslím, že víc než o pohádky se jedná o vyprávění příběhů ze života a líbí se mi to o to víc. Řekla bych, že tyto knihy by mohly být přidány ke klasickému vzdělání (pamatuji povinnou četbu ze školy a nikdy jsem nelitovala, že jsem si téměř všechny doporučené kníhy přečetla). Ale obávám se, že dnes je situace docela jiná.
Nejsou to pohádky a už vůbec ne pro děti, jsou to opravdu příběhy a to velice zajímavé. Připadá mi, jako by se otevřel jiný svět v celé své orientální nádheře.
Obdivovatelé Coelhova Alchymisty si mohou přečíst v II.svazku, str. 459 Příběh kupce bagdádského, který měl ve svém domě poklad - jeden z příběhů noci 351, který posloužil jako nosná páteř pro zmíněné Coelhovo dílo.
Štítky knihy
islám rozhlasové zpracování arabská literatura lidové pohádky pohádkové příběhy Šeherezáda
Autorovy další knížky
| 2001 |  Bible |
| 1997 |  Epos o Gilgamešovi |
| 2013 |  Z rodinné kroniky Lady Fuckingham |
| 1986 | Píseň o Rolandovi |
| 2003 | Béowulf |
Arabská (potažmo perská a celkově orientální) kultura v celé své kráse. Příběhy, podobenství a bajky. Překlad Felixe Tauera v archaizujícím stylu je naprosto namístě a jeho obsáhlý poznámkový aparát je obdivuhodný a dá se číst zcela samostatně.
Příběh v příběhu, který je vypravován Šahrazád, tedy v dalším příběhu, mě vždycky dokázal nadchnout.
Nejsou to knihy, které by se daly a měly číst naráz, je to celoživotní inspirace, poučení a zábava, ke kterým se lze znovu a znovu vracet. Nádhera!