To prší moře
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356556/bmid_to-prsi-more-rIL-356556.jpg
4
1633
1633
Hančin svět naruší poprvé nečekaný rozvod jejích rodičů a střídavá péče, o níž rozhodne soud. V otcově nové rodině se setká s Alešem, synem otcovy ženy. Měla by ho považovat za bratra, ale ona se do něj zamiluje. Nešťastně, protože Aleš v ní vidí především sestru. Jenže to není jediný Hančin problém. Nejdřív otcova a potom i matčina smrt ji zcela vykolejí a Hanka obtížně hledá způsob, jak se se vším vyrovnat, hledá někoho, o koho by se mohla opřít. Zprvu jí pomáhá babička, jejíž životní příběh jako by předznamenal i Hančiny osudy. A pak potká o hodně let staršího Huberta, který dělá, co jí na očích vidí. Ale bylo jejich setkání opravdu náhodné, nebo Hubert sleduje svůj vlastní cíl?... celý text
Přidat komentář
Zajímavá knížka. Silný příběh o lidech, kteří neměli nebo nemají v životě štěstí. Každá z nich si do života nese cejch, který zásadně poznamenává její konání a vztahy. Velmi mne bavilo střídání časových a dějových linií. Jediná výhrada je ta, že v některých chvílích jsem měla pocit přesycenosti slovy a tak jsem jen letmo listovala, abych to měla za sebou. Chvílemi se mi zdálo, že autorka zbytečně tlačí na pilu, chvílemi těch slovíček bylo zbytečně moc. Celé to zavání jakousi lacinou exhibicí. Dvě pasáže mi vysloveně vadily - ta se zažloutlými svatebními šaty a ta v hospodě s neznámým studentem před státnicemi.
Čtení to bylo smutné, možná až depresivní - s Hankou a její rodinou se život opravdu moc nemazlil, jako by uměl rozdávat jen rány. Přesto se knížka četla lehce, stránky rychle ubíhaly jedna za druhou.
Radku Třeštíkovou mám ráda - přijde mi krásná, vtipná a sympaticky "normální". Pravidelně sleduji její příspěvky u FB, u kterých je jako máma dvou malých dětí bavím a kolikrát se v nich i najdu :-)
Bohužel kniha "To prší moře" i přes plno kladných recenzí mi nesedla.
Čte se lehce, každé postavě je tam dán prostor, aby se vám představila...přesto jsem knihu po přečtení 2/3 odložila a ani nemám chuť ji dočíst.
Věřím, že někoho může nadchnout, na mě však byla až moc depresivní.
Názor si udělejte sami - já ji odkládám a určitě se k ní už nevrátím.
Je cítiť postupné osobnostné dozrievanie autorky (síce neviem, či je to správne pomenovanie, nakoľko medzi najnovšími Bábovkami a touto knihou ubehol len jeden rok). Avšak, kým mi To prší moře pripadalo trošku nereálne, v rámci konverzácií alebo popisu konania postáv. Bábovky ten jav napravili.
Postavy sú tu ťažké, veľmi tažké, až tak veľmi, že si pravdepodobne neobľúbite ani jednu. ale nakoniec o tom sú aj ľudia- neexistuje dobrý alebo zlý človek. Každý z nás má niečo z jednej aj z druhej strany a každý z nás robí chyby...
To prší moře mi sedlo v mnoha ohledech, zhltla jsem knihu během jednoho dne s menší pauzou po Bábovkách. Oproti jiným knihám co jsem dosud četla se mi vždy vyrýsuje vzhled dané postavy, ale u postav od Radky Třeštíkové vidím postavu matně bez zjevné tvaře. Důkladně za to vidím zcela dané postavě "do duše", chápu její reakce, chování, jednání, což mi dává zase jiný rozměr čtení, který vítám.
Na počátku jsem měla trochu problém se začíst, na konci jsem hledala ještě další stránky. Příběh jako takový je smutný, je depresivní, je ironický, ale vzhledem ke svým životním zkušennostem jsem si tam našla místa, kterým jsem se upřímně zasmála kolikeré ironické přirovnání, popsání situace mě vážně bavilo.
Je zřejmé, že dále následovaly Bábovky, nicméně si troufám říct, že mi více vyhovalo To prší moře, Bábovky už byly překombinované, To prší moře bylo jedním slovem výborné. Chvílemi mě hlavní hrdinka rozčilovala, ale naprosto jsem ji chápala, u konce jsem očekávala několik verzí, nakonec přišla ta, u které jsem si oddychla.
PS: A upřímně si dovedu více představit filmové zpracování To prší moře než Bábovek. Věřím, že s menší pauzou až ve mě dozraje tento příběh se pustím i do chlípného Borise v R.T. prvotině.
Tuto knihu jsem četla od Radky jako druhou, hned po Bábovkách a nezklamala mne. Líbila se mi i víc, než Bábovky a to svou hloubkou. Psychologicky hodně silný příběh, který se může stát, bohužel, i každému z nás. Někdy, musím říct, že osud hrdinky byl tak silný, až mě mrazilo. Za mě palec nahoru, tohle se povedlo.
Nečekala jsem, že mě takhle kniha až tak zaujme, zhltla jsem ji proto za velmi krátkou dobu a s chutí jsem se pustila do dalších autorčiných knih.
Radka Třeštíková je v poslední době fenoménem ženské literatury a podle mě naprosto oprávněně. Zasáhla do ní jako blesk. Její styl je syrový, ironický a naprosto dokonalý. To, jak zvládá zamotat příběh a zase ho rozuzlovat - klobouk dolů. To prší moře je první kniha, která se mi dostala do rukou a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Zapomeňte na červenou knihovnu a ponořte se do světa náhod, rozhodnutí a osudu a nechte se unášet na sarkastické vlně. To je Radka Třeštíková. Nečtěte ji, pokud chcete číst milý příběh. Ale pokud se chcete nechat překvapit a máte rádi dobré konstrukce příběhu, pak je to kniha pro vás.
Četlo se rychle a lehce.....byla jsem nakonec pozitivně překvapená, že to zas "až tak" depresivní nebylo :) ikdyž jsem nakonec měla pocit, že ta knížka byla spíš o Hubertovi než o Hance :)
Perfektní. Opravdu skvěle napsáno, dějová linka, v níž se prolínají různé časové roviny a úhly pohledu všech hlavních postav, zdá se, že se v tom ztratíte, ale to ani náhodou. Naopak - stačí maličkost, drobná zmínka o čemsi - a vše do sebe zapadne jako ozubená kolečka a příběh se točí dál. Skvělé čtení.
Jo! Po odložené prvotině Dobře mi tak, velmi příjemná změna. Neuvěřitelná depka od začátku do konce, sžíravý pocit, stránky plynou jedna za druhou. Jo! 4,5 hvězdičky :-)
Autorka umí dobře psát, to nemůže nikdo upřít, ale kompletně celá kniha je pro mne tak depresivní a nevidím tam ani světlo a naději . Postavy zcela jistě ze života, ale k žádné nechovám sympatie...
Knížka mě bavila číst.Konec mě překvapil.Hance jsem dost rozuměla.
Mám v úmyslu si přečíst i další romány od této autorky.
To prší moře vám stylově a jazykově buď sedne anebo ne. Když se stane to první, nebude ho moct odložit, přestože ve chvíli, kdy otočíte poslední stránku, budete mít možná podobný pocit, jako mám teď já. Protože mně se víc líbí, jak autorka píše než co píše. Ta kniha je bezesporu dobrá, k tomu, aby byla ale skvělá, jí něco chybí. Pro mě je to něco větší hloubka a realističnost, které se jí přes veškerou ztvárněnou bolest a drsnost života prostě nedostává. Nevěřím motivaci postav, iritují mě jejich přehnané reakce, necítím k nim žádné sympatie. Vyprávění se žene vpřed jako splašený kůň, který občas klopýtá a přepadává sám přes sebe a vy se ho zuby nehty držíte a doufáte, že aspoň někde mezi mraky prosvitne do té temnoty světlo. Snad aby nebyla autorka obviněná z toho, že je měkkosrdcatá ženská, co píše pro ženský, to svým postavám nedopřeje a když, tak na příliš krátkou dobu. To ale vůbec neznamená, že nestojí za přečtení. Rozhodně stojí. Nechte se Radčiným jazykem pohltit, i když se z toho trochu motá hlava, ta jízda stojí za to.
Normalne ceske knihy "ze soucasnosti" moc nectu, ale dostala jsem k Vanocum a precetla totalne na jeden zasah. Totalne me to rozsekalo, kniha, ktera me donutila brecet v 1 rano.
Myslím, že by knížce prospěla cimrmanovská redukce mrtvých. Pak by byla alespoň pro mě radostí ze čtení. Takto zbytečně depresivní...
Příběhy jednotlivých postav jsou velmi smutné a tragické a takové příběhy nerada čtu. Přesto však je kniha krásně napsaná, osudy do detailu promyšlené a dobře napsané.
trochu depresivní knížka,mám z ní v duši temno.....uznávám,jsou tam i úsměvné chvilky.Příběh o tom,že život není pírko,ale pěkná svině..
"Ty chvíle, kdy nám nic jiného nezbývá, jsou často ty jediné, co nás konečně posunou někam dál."
tohle je VELKÁ PRAVDA!!!
Tak tahle kniha pro mne byla velké překvapení... Teď už chápu, proč jsem na ni v knihovně čekala takovou dobu. Příběh o rozbité rodině, smrti, smutku, neopětované lásce, naději i hledání pravdy. V některých chvílích mě Hanka štvala, na druhou stranu, na dvacetiletou holku toho bylo naloženo až dost... Kdo se mi hodně líbil byla Zora, líto mi bylo Ilony... Každá osoba ve mě vyvolávala různé a odlišné emoce, takže za mne určitě ano, doporučuji k přečtení.
Štítky knihy
sebevražda láska rozvod rodinné vztahy psychologické romány ztráta blízkých české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Cože? Tuhle záležitost všichni vychvalují a mně nějak nestačila... Dost věcí jsem v knize zažila a pasáže, které by stály za rozepsání, jelikož nejsou obvyklé byly popsány jen stroze... Kniha se četla dobře, ale tak nějak opravdu nevím, čím to je, ale čekala jsem mnohem, mnohem víc... Ze současné české prózy jsem rozhodně četla lepší věci, ale Bábovky už mám doma a opravdu věřím, že budou lepší!