Třetí šimpanz: Vzestup a pád lidského rodu

13.12.2024

Diamondova kniha se ptá, co je člověk. A odpovídá, že druh šimpanze, který v míře větší než ostatní zvířata (nikoliv však jedinečně) provozuje zemědělství, genocidu, řeč, drogovou závislost, umění a ničení životního prostředí. K takto komplexnímu a přitažlivému tématu autor přistupuje na základě svých polyhistorických znalostí, inspirován hlavně zájmem o ornitologii, Novou Guineu a jazyky.

Oceňuji darwinovský přístup, podle kterého se člověk od ostatních zvířat liší pouze kvantitativně (mírou vlastností), nikoli kvalitativně (jejich přítomností). Po staletích, kdy humanitní učenci bombardovali čtenáře výroky o jedinečnosti člověka, vyvozenými z prosté neznalosti ostatních živočichů, Diamond nabízí vzrušující sondy do jazyka u kočkodanů, malby u slonů či genocidy u šimpanzů. Úžasný je také tam, kde vychází z osobních zkušeností s jazyky, lovem, válkou či genocidou na Nové Guineji.

A teď k vadám na kráse. Mnozí čtenáři už tu zmiňovali zastaralost biologických údajů – to je pravda (alespoň jedna aktualizace: menopauza není lidský unikát, sdílejí ji s námi minimálně ještě kosatky a někteří kulohlavci ;)), ale za to autor nemůže. Může však za ukvapené závěry, jež vyvozuje z nejistých dat. Prakticky všechno, co píše o neandertálcích, je o čtvrt století později překonáno – přitom jim Diamond na základě mylně upíraných vlastností (šití, vzájemné kulturní odlišnosti, inovace, ...) připisuje jen jakési deficitní, neautentické lidství. Děláme-li soudy tak kardinálního významu, měli bychom se opírat o jiné důkazy než negativní.

S přístupem k neandertálcům kontrastuje Diamondův odpor k rasismu vůči jednotlivým variantám Homo sapiens. A já zcela chápu, že se na Nové Guineji naučil hlubokému respektu ke svým domorodým přátelům – respektive ke všem obměnám lidství. Ale to neospravedlňuje ignorování genetiky.
Když třeba vyvozuje, že zemědělci se stravují hůře než sběrači a lovci, dokládá to mimo jiné poklesem tělesné výšky antických Řeků oproti jejich pravěkým „předkům“ – jenže Řekové byli Indoevropané, kdežto Pelasgové patřili k jiné rase, tudíž rozdíl ve výšce nelze automaticky připisovat stravě. K Indoárijcům autor počítá také Turky (kteří mají evropskou DNA z 36 či, podle jiné studie, 45 %) a Židy (navzdory mísení s Afričany a Evropany jsou to původem Semité). Jasně, detail – kdyby z něj Diamond nevyvozoval dalekosáhlé závěry o etice a civilizaci.
Veselé přehlížení genetického substrátu ho zavede až k mínění, že prostředí ovlivňuje kulturu, ale skoro vůbec rasu; že plemenné rozdíly spadají z větší části na vrub sexuálního výběru (opět darwinovský názor, aniž by autor Darwina zmínil); a že dobytí světa Evropany byla náhoda. Měli jsme totiž k dispozici domestikovatelná zvířata a plodiny, kdežto ostatní ne (má vůbec cenu upozorňovat, že to není pravda?).

„Šimpanz“ se mimořádně dobře čte, inspiruje k zamyšlení a ukazuje obdivuhodný rozhled autora. Díky tomu, že tématem není o nic méně než člověk, si většina čtenářů jistě najde oblasti úplně nové a fascinující: vyhlazení Tasmánců a smrt poslední Tasmánky, zemědělství u mravenců, principy, podle nichž si vybíráme partnery, či třeba objev novoguinejského údolí, jehož 50 000 obyvatel si až do roku 1938 myslelo, že jsou jedinými lidmi na světě. Na druhou stranu je to silně zastaralé a zavádějící, takže si dovoluji mírně skeptičtější postoj než všichni, kdo knihu komentovali přede mnou. 3,5*.

30.07.2024

Šíří záběru i komplexností zpracování učebnicová ukázka, jak má vypadat čtivá a inspirativní pop-věda. Moc doporučuju.

Podrobnou recenzi jsem publikoval už dříve, odkaz na ni jsem vložil do sekce Recenze.

06.03.2022

Souhlasím s recenzí od thorira, některé informace už nejsou tak aktuální, ale přesto dávám plný počet za množství témat, jejich propojení, čtivost, podněty k zamyšlení. Nejvíc mě zaujaly kapitoly porovnávající nás s jinými druhy, téma vytváření umělých jazyků, genocidy jako součásti naší kultury. Určitě si přečtu i jeho další knihy.

06.02.2022

Knihy zkoumající původ člověka mají jednu zásadní nevýhodu – strašně rychle stárnou. Každý nový objev fosilie našich předků, kosti, zubu, nástroje, čehokoliv, kdekoliv na světě, v podstatě způsobí, že text, minimálně částečně a nenávratně, zastará. To je naneštěstí případ i této knihy. Paleoantropologie od vydání originálu urazila obrovský kus cesty a na textu a autorových názorech je to znát. Je to důvodem proč dnes knihu nečíst? Jak se to vezme, ale domnívám se, že ne. Autor do textu vnesl velmi podnětné informace, a i přesto, že část skutečně ztratila na aktuálnosti, další jsou stále platné a stále velmi zajímavé. Text se, jak bylo uvedeno, věnuje původu člověka, přesahuje do fylogeneze druhů, hluboce zabředává do evoluční psychologie, obšírně a detailně se věnuje lidské sexualitě, párování, párovacím strategiím – obsáhle se například věnuje nevěře, evoluci nevěry a cizoložství obecně, popisuje důvody, strategie, zřejmé a méně zřejmé dopady. Věnuje se populárnímu a vděčnému tématu křížení mezi Homo Sapiens a Homo Neanderthalensis – zde jsou jeho vývody již jednoznačně překonány. Dále klade velmi zajímavé otázky ohledně původu ras, evoluci ras, důvodech vzniku, předkládá různé pravděpodobné a méně pravděpodobné teorie. Věnuje se stárnutí a umírání, zdůvodňuje, proč existují výrazné rozdíly v dožití jednotlivých živočišných druhů. Věnuje se mnoha a mnoha dalším zajímavým tématům, opět předkládá množství zajímavých informací, čtenář žasne nad šíří autorových znalostí a schopností kompilace drobtů k ozvláštnění textu. Čte se to skvěle. Z pohledu dnešní doby nemohu nezmínit jeden konkrétní střípek – totiž nákladné signály sexuální zdatnosti jednotlivce – aneb signál musí být nákladný, aby měl nějakou cenu, levný signál dokáže každý zkopírovat, a tudíž žádnou cenu nemá. Proč to zmiňuji? Kvůli současné módě „virtue signalling“, tj. signalizace ctností u všemožných celebrit, politiků, elit, vlastně kohokoliv na sociálních sítích. Levná, nic neříkající, hloupá a prázdná gesta, prohlášení v souladu s aktuálním nastavením morálky a ortodoxie davu, mající za cíl ukázat morálnost a dobrotu hlasatele. Kniha toho obsahuje mnohem víc. Přes jistou zastaralost textu lze stále doporučit k přečtení.

15.04.2021

Druhá polovina minulého století se nesla v duchu nabádání ke snížení populačního růstu. I v téhle knize, v níž autor názorně ukázal, že jsme potomky vrahů, na něj došlo.

03.11.2018

Zatím to nejlepší, co jsem od Jareda Diamonda četl. Hlavně první polovina knihy věnovaná právě vývoji člověka jako druhu, srovnání se šimpanzi a ostatními primáty ze všech možných hledisek byla skvělá. Hodně se mi také líbily kapitoly o vývoji lidské řeči a té spousty jazyků, kterými se dorozumíváme. Je to zábavné, dobře napsané a přitom nabité informacemi.
Nechci tím říct, že druhá polovina je nějak horší, věnuje se ale tématům, které pak Diamond rozvíjel v Kolapsu a ve Zbraních, choroboplodných zárodcích... Je tam i hodně stejných pasáží, čili měl jsem dost často pocit, že už jsem to někde četl.
Je vidět, že Diamond měl svůj náhled na vztah člověka, civilizace a životního prostředí srovnaný od samého začátku, a byť jsou věci, ve kterých bych s ním tak úplně nesouhlasil, musím obdivovat jeho rozhled, vzdělání a schopnost se o to všechno s námi velmi zajímavou formou podělit.

10.03.2018

Kniha obsahuje veľké množstvo zaujímavých a užitočných informácií a zamyslení o evolúcii, a napriek tomu, že som sa s niektorými závermi autora nemohla celkom stotožniť, odporúčam.