U severní zdi
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509593/bmid_u-severni-zdi.jpg
5
1477
1477
Tajemný Muž s dírou v srdci si nese životem nezhojené jizvy na těle i na duši. Dávný zločin, který ho v dětství připravil o rodinu, nebyl nikdy potrestán. Časy se mění, svět kolem však zůstává hluchý, slepý a němý stejně jako kdysi. Všichni už zapomněli nebo se o to usilovně snaží. Až na něj. Spravedlnost se nekoná, a tak musí konat on. Čím víc se blíží jeho vlastní konec, tím naléhavěji jako přízraky z hloubi hromadných hrobů Ďáblického hřbitova vystupují příběhy dětských obětí komunistického režimu. V léčebně dlouhodobě nemocných Ošetřovatelka umírajících pomáhá svým pacientům v posledních chvílích jejich pozemského života. S novou klientkou však do ústavu přichází i něco, co je mimo možnosti chápání zdejšího personálu. Bude nutné z léčebny nebo ze svědomí stařečků, kteří tají temnou minulost, vymítat ďábla? Přišel čas platit účty za padesátá léta........ celý text
Přidat komentář
Myslim, ze vse tu bylo uz receno. Par knizek z teto doby uz jsem precetla, ale tato byla silena. Brecela jsem uz od zacatku. To snad ani neni mozne co muze clovek cloveku udelat. Ta krutost, lhostejnost. Obzvlast kdyz slo o mlade zeny, matky, deti....... A ti , kteri toto zlo pachali si dal zili spokojeny zivot. I kdyz tezko rict, jestli je svedomi nakonec nedohnalo.
Určitě je to kniha, co ve Vás hodně zanechá. Hodně jsem si u čtení pobrečela. Nejen jako pro člověka, ale i jako pro mámu to pro mě bylo neuvěřitelné čtení. Neuvěřitelné, že se takhle někdo dokázal chovat, někoho ponižovat, trápit a nechat umřít. Mám za sebou spousty knih o koncentračních táborech. Myslela jsem, že nic horšího být nemůže... Strašně jsem se spletla. Může. Doporučuji přečíst každému. Měli bychom vědět, jak se Češi dokázali chovat. Děkuji tímto paní autorce.
P. S. Určitě na Ďáblický hřbitov někdy zajdu.
Kniha se nadala odložit. A doznívat bude dlouho. Je nepochopitelné, co se může z člověka stát za nestvůru, jež slepě plní rozkazy a ve jménu toho si nepřipouští vinu. A je též nepochopitelné, kolik toho člověk dokáže vydržet. Doporučuji k přečtení všem.
Už jsem přečetla hodně knížek, ale tohle je jednoznačně jedna z těch, co se vryjí pod kůži a dlouho tam zůstanou... Takhle nepříjemně mi naposledy bylo u knížky "Narodili se, aby přežili". A to jsem si myslela, že už ji jen tak něco netrumfne. A tahle se dostala minimálně na stejné místo. Jak se jedná o nelidské a kruté zacházení s dětmi, tak jako mámě se mi z toho chce zvracet. Je to hodně těžká knížka a přinesu ji každému, kdo mi kdy bude tvrdit, že se měl za komunistů dobře.
Teda to ale byla jízda. Petru Klabouchovou bych nazvala takovou českou paní Carterovou. Bylo to skvěle dokonale promyšlené, zpracované, čtivé, zajímavé, mrazilo z toho, nešlo přestat, bylo z toho smutno i vítězně. Přesně tak, jak to mám ráda. Určitě doporučuji.
A nejhorší na tom bylo to, že to bylo pravdivé - ach jooooo.
Když se mi kniha poprvé dostala do rukou, tak jsem ji kvůli nezajímavé a vcelku nicneříkající anotaci okamžitě odložila na hromádku tohle vynechám. Po shlédnutí několika nadšených recenzích mi to ale nedalo a nakonec jsem se do ní pustila. A teď jsem tady a píšu recenzi na nejlepší knihu, jakou jsem letos zatím přečetla.
Román U severní zdi by si měl přečíst každý, kdo má tu odvahu tvrdit, že za minulého režimu bylo líp. Inu, někomu možná ano. Ale rozhodně to neplatí pro ty, kteří našli klid až v hromadných hrobech u severní zdi Ďáblického hřbitova. Muž s dírou v srdci je jen jednou z mnoha obětí komunistického režimu, těch ale v knize najdete mnohem více.
Zvláštní styl vyprávění možná nesedne každému, díky němu byl ale příběh ještě údernější a dramatičtější. V průběhu čtení se u mě vystřídaly pocity smutku, bolesti i znechucení, ale po dočtení jsem už necítila vůbec nic. Jen velké prázdno. Musím říct, že na mě už dlouho žádná kniha takhle nezapůsobila. O to víc vám ji chci doporučit. Myslím, že je důležité o těchto věcech číst, aby se na ně nikdy nezapomnělo.
Dokonalé!!!
Tatínek nám vždycky vyprávěl, co všechno se dělo.
Jak se člověk k člověk dokáže chovat. V této knize je to dokonale popsané a Vandou Hibnerovou povýšené na mistrovské dílo.
Děkuji za tuto knihu!!!
Tak tohle bylo něco... Tak strašně silná kniha. Nikdy na mě žádná kniha nezapůsobila takto. Téměř každou kapitolu jsem probrečela, nemohla jsem uvěřit... jak může něco takového dělat člověk člověku? Což potom Čech Čechovi? Ta nenávist a zloba a pro co? Strašná kniha, kterou by si měli přečíst všichni, aby věděli...
Přečetla jsem hodně knih o holocaustu a myslela jsem, že už mě nic nepřekvapí, ale tohle? Neskutečné, co se dělo a zůstalo nepotrestáno.
Jedna z nejlepších knih.
Přečteno jedním dechem se slzami v očích. Tolik bolesti, bezradnosti a bezmocnosti, tolik krutosti a zla. A přeci se to všechno dělo. Je důležité si připomínat a připomínat i jiným. Jak se píše v závěru... aby si lidé uvedomili, kolik hrdinů má tento národ, kteří neohnuli hřbet a nesklonili hlavu... Děkuji autorce.
Příběh o vině a trestu, o tom, že odpouští jen Bůh a některé skutky nesmí být nikdy promlčeny. Nikdy se nesmí zapomenout na to, co zde komunisté prováděli v padesátých letech, o nelidském chování, kdy se chovali hůře jak němci za Protektorátu, o tom co se skrývá na Ďáblickém hřbitovu u severní zdi. Tyto zvěrstva na dospělých lidech natož malých dětech, je prostě nutno neustále připomínat.
Komu zvoní hrana? Tobě, národe český. Sotva jsi narovnal hřbet, už znovu ho k zemi ohýbáš, už zase hlavu skláníš. Slyšíš ty zvony? To pro tebe zpívají píseň pohřební, pro tebe a tvé děti. Porostou jak pokroucené borovičky na kraji lesa. Ty už nikdo nenarovná, křivé dříví zůstane navždy zohýbané.
Smutný příběh o chlapci, který se nikdy nevyrovnal se smrtí své matky a jen touha po pomstě těm, kteří zavinili její smrt a smrt dalších lidí v pankrácké věznici, jej dál žene za pomstou.
Čím více je pravda pošlapávána, tím více se pozdvihuje,
Čím více je zastiňována, tím jasněji září. I když ji zabili
a do hrobu položili, ona všechny přemohla.
A ta stejná pravda dala Praze za jednu husu
mnoho orlů a sokolů, kteří vysoko létají.
Neskutečné jak dokážou být lidé zlí a krutí a proti tomu jiní tak strašně silní....
Hrozná doba... Ani dal nevím co mám napsat....
Jsem plná emocí....naposledy ve mě tak rezonovala kniha Vypravěčka...
Děkuji p. Klabouchová
Čtení to bylo těžké, smutné, náročné, ponuré, plné nenávisti a zla. Zároveň byla kniha čtivá a zvědavost mě nutila číst dál.
Příběh je inspirován skutečnými osudy politických věznů a jejich dětí v padesátých letech v Československu. Autorka čerpala z přímých svědectví, výpovědi, oficiálních záznamů a osobních spisů. O to hůř se kniha čte při představě, že se to všechno dělo. Na druhou stranu je dobře, že vznikla kniha, kde se píše o těchto hrůzách a my se s tímto tématem můžeme víc seznámit.
Od Petry Klabouchové jsem zatím četla jen jednu knížku, Podvod zlatého faraona. Sedl mi autorčin styl, téma i to, jak dovedně propojila fikci s reáliemi.
Tentokrát jsem přesto váhala. Vlastně dost. Já už podobné moc nečtu...
I když chápu, proč U severní zdi P. K. napsala právě takto.
Padesátky. Dětské oběti. Nepředstavitelné utrpení.
Nepředstavitelné utrpení je pro mě utrpení, které si prostě bezkontaktně, přes množství sebedetailnějších popisů, představit nelze; a já si u čtení kolikrát připadala jako šmírák.
Myslím tím, že jako každý jedinec, kterého knížky s podobnou tématikou nemohly minout (zvlášť ty s osobními výpověďmi, jako je třeba Byly jsme tam taky od Dagmar Šimkové, jejíž příběh byl autorce inspirací i v této knize), mám už, řekněme, jakési dostupné povědomí. Dostatečné na to, aby ve mně podrželo soucit, úctu, i nepohodlné rozpomenutí se, že taky já mám možnost k něčemu mlčet či nemlčet.
Nápad, jak to celé podat, je úžasný. A asi ano, dá se to sebezáchovně číst trochu jako detektivka. (Mezi audioknihami je ovšem titul zařazen mezi thrillery, tak to už je, myslím, dost za čárou).
Vyústění je nečernobílé; zlo, dobro, správné, nesprávné, právo na pomstu, spravedlnost, všechno, co už tu bylo; bez konce v lidských rukách deformované jako v zrcadlovém bludišti.
Snad nejpůsobivější a nejdepresivnější pro mě byly poslední stránky.
Děkuju za odvahu podstoupit všechno, co bylo k napsání knihy třeba.
A taky za doslov.
Neskutečně silný příběh. Surově a drsně podaná pravda z 50. let, ze které je vám zároveň do breku, na zvracení a máte neuvěřitelný vztek...a pak ať někdo říká, že "za komunistů bylo líp"! Za mě jedna z nejlepších knih letošního roku.
Člověk jenom žasne a nechápe, že lidé jsou schopni takových krutostí, že ženy jsou schopny takové krutostí. Lidé, kteří zažili trápení ,strach a zvůli za Ii.sv.války pak mohli toto udělat za pár let vlastním lidem??? Nikdy mě nepřestávají udivovat ty důvody, záminky a "zločiny" pro které komunisté zatýkali,mučili a popravovali lidí. Linka Zora mstitele (muže s dírou v srdci) byla promyšlená, pěkně je všechny vyhmátl
NEODPOUŠTĚJ ODPOUŠTÍ JENOM BŮH A ON NEODPUSTÍ NIKDY. ANI NA OKAMŽIK.
Historický drama? Revenge thriller? Jak se to vezme Hlavně často smutný čtení o době, kdy si obyčejnej zamindrákovanej bachař, mohl připadat jako nadčlověk. Padesátý léta jsou skvělou výkladní skříní komunistickýho režimu. I díky takovýmhle knížkám
Uff!! Tak tohle bylo hodně těžké a bolestivé čtení, na pár dní jsem knihu v polovině musela odložit.. nějak to nešlo, potřebovala jsem to vstřebávat postupně.. nyní již dotčeno a bohužel nemám slov...
...Už se mi tvůj šátek v dáli ztrácí,
smutek v duši mám.
Já se pro tebe v cele na Pankráci
asi ustýskám.
A to proto jen,
že jsem měl svou zem
tak rád,
dělí nás ostnatej drát...
Hodně drsné čtení byla jsem z toho pěkne v šoku a blbě se mi to četlo , ale je důležité , aby se nezapomnělo .
Štítky knihy
vězení, věznice 50. léta 20. století tajemství pomsta hřbitovy političtí vězni oběti komunismu historické romány české rományAutorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2024 | Ignis fatuus |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
No. Co na to říct. Nějak mi došly písmenka. Ta kniha je prostě tak.... VELKÁ a SILNÁ, že mě úplně dostala do kolen. Nejsem nijak extra dojímavá, ale přiznávám, že kdybych knihu měla klasicky papírovou, asi bych přes slzy nedočetla. Naprostá emoční ždímačka. Ještě teď mám husí kůži a uvnitř pusto a prázdno..... Paní Hybnerová audioknihu načetla perfektně. Přečíst by si jí měl každý, obzvlášť mladší generace... Nejsem si jistá, co se dnes učí v hodinách dějepisu, ale myslím, že je důležité tohle vědět....