Umění být zdráv
Věra Keilová , Jan Vojáček
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493760/bmid_umeni-byt-zdrav-Qs9-493760.jpg
4
633
633
Vše je propojené: Jak se chovat k vlastnímu tělu a předcházet nemocem? Proč neustále roste počet chronicky nemocných lidí? A proč si s těmito chorobami současná medicína neumí poradit? Jak naslouchat signálům těla a napojit se na svou skutečnou podstatu? Jeden z nejuznávanějších představitelů funkční medicíny Jan Vojáček vám ukáže, jak ve vlastním organismu probudit schopnost samoléčby a najít ztracenou harmonii. Umění být zdráv může ovládnout kdokoli – zjistěte, jak na to!... celý text
Přidat komentář
Moc zajímavá kniha.. není to knížka, kterou by člověk přečetl rychle, spíš jsem si ji pročetla proto, abych se v ní orientovala a budu se k jednotlivým částem vracet, pokud budu mít dojem, že je zrovna potřebuju. Vzhledem k tomu, že jsem těsně před tím, než jsem se ke knize dostala, přečetla Alchymistu, teď čtu Cyklickou ženu a ještě jsem se přes výzvu dostala náhodným výběrem k Hygge, tak vážně uvažuju nad tím, jak funguje "náhoda" :-) Ale chápu, že mně tyto knihy daly hodně, ale někomu tento typ literatury nemusí říct vůbec nic.
Asi to nebude kniha pro každého, ale mně se líbila velmi. Vše mi připadalo logické a korespondovalo to s tím, co ve svém životě prožívám a co se mi za určitých okolností děje. Rozhodně to beru jako odrazový můstek pro svůj další osobní rozvoj a vlastní sebepoznání. Vyhovuje mi, že pan doktor Vojáček není dogmatický, nevnucuje pouze své názory, navrhuje, předkládá k zamyšlení a vybízí k vnímání vlastních potřeb a k individuálnímu přístupu.
Skvelá kniha, ktorá ukazuje aké dôležité je konečne prevziať za seba a svoje zdravie zodpovednosť. Škoda, že sa ku mne nedostala skôr...ešte predtým, ako som tak dlho žila v strese. No, ale všetko sa deje z nejakého dôvodu a je potreba prehodnotiť rebríček hodnôt a povedať si, čo je človeku dôležitejšie - práca alebo zdravie, uznanie alebo spokojné, zdravé a oddýchnute telo? Je všetko v našich vzťahoch v poriadku? Cítim sa šťastne a naplneno? Jem zdravo alebo sa krmím polotovarmi? Spím dobre? Hýbem sa dostatočne? Ďakujem Janovi za uvedomenie si. Určite vo svojom prípade zmeny urobím :)
Míň stresu, zdravá a vyvážená strava, nezavírat oči před problémy které máme. Tohle už jste někde slyšeli a je to ta lepší část knihy. O zbytku není důvod se zmiňovat.
Pokud se chcete dozvědět něco o fungování celého člověka, důvody vzniku chronických onemocnění, je tato kniha jasná volba. Některé kapitoly se mi líbili více, některé méně. Nicméně už teď vím, že se ke knize zase vrátím. Kniha nutí k zamyšlení a rozhodně mám v plánu například víc vnímat svoje tělo a jeho potřeby...
Velice srozumitelná, inspirující kniha. Vřele doporučuji.
Pan Vojáček má můj hluboký respekt za osvětu, kterou šíří v oblasti zdraví. Každá kapitola dává smysl a člověk si to dokáže daleko lépe zpracovat a popřemýšlet o tom, pokud je tomu, co čte otevřený. Není to žádné šarlatánství, nýbrž naprosto logické uvažování a souhra mnohem více faktorů než pouze - problém x lék.
Opravdu skvělé čtení a přála bych si jen, aby se panu Vojáčkovi opravdu povedlo, zařadit prevenci pro zdraví do životů každého z nás..
Výborné čtení, pan Vojáček je velice rozumný a přemýšlivý člověk a vzhledem k vystudované medicíně vše krásně propojil. Je to vlastně všechno neuvěřitelně logické a v dnešní uspěchané době plné stresu velmi inspirativní, protože to jde i jinak.
Rozhodně zajímavá kniha, funkční medicína pro mě byl spíše málo známý termín. Spousta informací a věcí k zamyšlení. Každý si v knize může najít něco nového a pro kvalitní život důležitého.
Kniha ve stylu rozhovoru je čtivá, zaujala mě kapitola o hladinách mozkových vln (praktický výcuc na str. 111), o kterých si ráda přečtu něco více - celkově je kniha dobrým odrazovým můstkem pro další hledání, avšak titul Umění být zdráv má, myslím, větší potenciál, ale kdoví, třeba je to jen rozjezd a druhý díl půjde do větších hloubek a komplexností.
Rozhodně by však stálo za to odstranit z knihy stovky překlepů, dost mě zklamalo, jak nedůtklivě je zeditovaná.
Dala jsem hvězdičku navíc jen díky kapitole o ženském a mužském principu. Knihu jsem četla po Myslet srdcem od Jitky Navrátilové a prvním díle Zdravé ženy od Christiane Northrup. Ve srovnání s nimi Vojáčkova knížka dost bledla jak v linii osobního příběhu, tak ve schopnosti podat zajímavým způsobem práci s duchem a tělem. Je tu asi dobře míněná snaha říct toho co nejvíce, ale ta nedovolí ponořit se do něčeho víc do hloubky. Může se líbit těm, kteří o psychosomatice zatím nic moc neslyšeli a Umění být zdráv může být takový odrazový můstek pro další studium.
Kniha vhodná pro širokou laickou veřejnost. Pro mě jako lékařku a člověka snažící se o zdravější životní styl už tak velkým přínosem nebyla. Sice pro mě pár poznatků bylo nových, zajímavých a vedoucích k zamyšlení, ale celkově jsem se hodně nudila. Četla jsem jako eknihu a hodně mi vadilo časté opakování vět.
Skvělá kniha! Velmi se mi líbí myšlenky pana Vojáčka, určitě se v budoucnu ke knížce ještě vrátím.
Velká paráda! Četla jsem každý den kapitolu a snažila si vše srovnat v hlavě. A je to snad poprvé, co mi všechno v knize dává smysl a souzním s tím. Nikdo nikomu nic necpe, jen navrhuje. Zároveň pan Vojáček nic tvrdě nekritizuje a jde vidět, ze je sám se sebou srovnaný. Podtrhávala jsem a podtrhávala. Tolik mi toho dlouho žádná kniha nedala a rozhodně jsem ji nečetla naposled.
Jelikož věřím v celostní pojetí medicíny, dala jsem Vojáčkově knize šanci přesto, že podporuje homeopatika, což je pro mě osobně big no no. Ostatní témata, kterými se zabývá (cirkadiální rytmus, mikrobiom) mě však velmi zajímají. Bohužel celá kniha omílala neustále to stejné dokola, nedozvěděla jsem se žádné praktické tipy a témata, která mě zajímala byla shrnuta v pár větách. Prakticky mi to přišlo jako reklama na jeho kliniku, "přijďte k nám a my vám poradíme".
(SPOILER)
Nesleduji Duška, Hnízdila ani jiné, takže pro mě to bylo téma celkem nové a zatím nepoznané. A jsem ráda, že se ke mně kniha dostala. Zrovna ve vhodné době. Určitě teď na některé věci budu koukat jinak. A veskrze knihu hodnotím pozitivně.
Nejvíce mě bavil střed knihy, kdy už nehovořil o své cestě k funkční medicíně, ale věnoval se vlivu psychiky na zdraví. Především část o egu a roli oběti byla zajímavá.
Ke konci knihy jsem trochu vystřízlivěla, neboť se dotkl očkování a rovnováhy mezi mužem a ženou. V případě očkování mi například vadilo, že zmínil autismus, sice diplomaticky, nevyhranil názor, ale naťukl to směrem k tomu, že by se na něm očkování podílet mohlo a v tomto místě u mě trochu ztratil důvěru (takové to: já svou dceru neočkoval, protože měla v pohodě porod a tak jí nehrozí nemoci, ale spíše reakce na očkování, nechci se svým dítětem hrát ruskou ruletu, ve světě totiž narůstá počet autistů, ale pojďme se o očkování nebavit v emoční rovině, ale konstruktivně...). A co se mužů a žen týče - v mnohém má jistě pravdu, ale jeho výklad mi přišel až příliš plochý, plný stereotypů - nic není takto jednoduché a nedá se tak generalizovat. Ale jeho cílem asi nebylo udělat v tomto směru psychologický rozbor, pouze zmínit jednu z příčin stresu, a v této rovině tomu rozumím.
Osobně se mi vůbec nelíbil začátek ( o ničem, nuda...kdybych ho přeskočila, nic by se nestalo..), měla jsem chuť tu knihu zavřít, a použít na podpal do krbu. Až od +/- 50 strany se mi začala zamlouvat až velmi líbit. Ztotožňuji se s některými názory p. Vojáčka, a i když jsem se nedozvěděla nic nového, tak názor a pohled jiné a fundované osoby je rozhodně přínosem. Opakování je matka moudrosti.
Člověk musí k určitým věcem dozrát, nejen hlavou a tělem, ale i situací, do níž ho život hodí (a plav!). Už zde bych mohla souhlasit s panem Vojáčkem, jelikož jeho kniha ke mě přišla nenásilným způsobem přesně ve chvíli, kdy jsem již vykročila podobným směrem, a tak mě jen utvrdila v tom, že je to v pořádku. Nikdy jsem neměla ráda motivační, seberozvojové knihy či publikace s podobným ražením. Žila jsem vždy hlavně hlavou, pragmaticky, vědecky, nebo jsem si to aspoň myslela. Poslední dobou ovšem pozoruji, že "srdce" již dávno mluvilo jinak a že to bylo zcela hmatatelné. Proč jsem neposlechla? Ovšem někdy trvá dlouho, než se nám otevřou oči. Knize i panu autorovi tedy mohu velmi poděkovat a také osudu, velké paní Náhodě, že mi je připletla do cesty. Ale zpět ke knize jakožto literárnímu dílu - velmi se mi líbí to pojetí. Jelikož nemusím s autorem ve všem souhlasit a přeci cítím tu rezonanci, neboť text nic nevnucuje, nepřesvědčuje. Spíše jen ukazuje směr tomu, kdo se zeptá na cestu. Z hlediska formálního také nemám větší problém; kniha je čtivá, jen bych doporučila trochu lépe strukturovat - chvíli jde jakoby o rozhovor, chvíli o jakýsi monolog, občas trochu zvláštní přecházení z tématu do tématu. Pokud jde o námět, líbí se mi ten výběr stylů, ukázky a odbočky k jiným směrům/filosofiím apod. Ten antidogmatismus. Budu se těšit na další díl. Jinak věřím, že se najde dost lidí, kteří knihu odsoudí (pokud se k ní vůbec dostanou). A odsoudí ji s tím, že jde buď o šarlatánství nebo naopak o známé pravdy a nic nového (nebo možná od každého něco). Těmto lidem se nedivím. Také bych nejspíš před pár lety reagovala takto. Nyní ale cítím, že tento přístup potřebuju, a čím dál více vnímám i v okolí, že se v tomto ohledu svět řítí do záhuby. Kéž bychom časem všichni z nás dospěli do bodu, kdy se o tuto problematiku budeme aspoň trochu zajímat a uznáme ji jako hodnou naší pozornosti a nejlépe i aplikace ve vlastním životě. Buďte zdrávi :-)