V podstate som celkom v poriadku
Gail Honeyman
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356790/bmid_v-podstate-som-celkom-v-poriadku-Ua5-356790.jpg
4
1540
1540
Eleanor Olifantová je čudáčka. Nedbá na konvencie a je až príliš priamočiara. V spojení s nezvyčajným výzorom – zjazvené líce, ekzém – to znamená, že Eleanor je samotárka bez priateľov. V starostlivo rozvrhnutom živote a s telefonátmi od „mamy“, ktorá sedí vo väzení, jej zdanlivo nič nechýba. Všetko sa však zmení, ked sa Eleanor zaľúbi. Spolu s citmi naplno ožijú aj jej staré, dávno potlačené rany. Až vtedy pochopí, že jediným liekom na bolestnú minulosť je otvoriť srdce priateľstvu...... celý text
Přidat komentář
Ach Eleanor, okamžitě ses zařadila mezi mé oblíbené knihy. Zvláštní podivínka, která se mi zavrtala do duše, nahlédla do mých skrytých obav a připomněla, co je důležité. Místy bolestivé, místy vtipné pohlazení, které se čte jedním dechem. Pozor, aby vám při čtení neodpadly palce, jak moc je budete svírat touhou, aby se Eleanor měla vážně skvěle. A to poslední nečekané odhalení v závěru knihy bylo už jen trešničkou na dortu. Mě to nenapadlo, vás jo?
Toto bol pre mňa docela oriešok. Asi pôjdem zase raz proti prúdu. Nebyť toľkých pozitívnych komentárov, tak knihu odložím po 70 stranách. Začítala som sa až okolo strany 200, čo je nehorázne veľa na 350 stranovú knihu. Počítala som s tým, že dej bude pomalší, ale čakala som o trochu viac zvratov. Občas som sa pobavila, občas mi niečo prišlo pritiahnuté za vlasy, občas to bolo roztomilé. Hodnotím priemerne.
Knihu jsem přečetl za pár dní, protože je hodně čtivá a chtěl jsem vědět, jak to dopadne. Hlavní hrdinka je divná, ale je vykreslena sympaticky. Je naznačeno tajemství z její minulosti, které je odhaleno na konci. Eleonor se seznámí v práci s ajťákem a tak získává spojení s "normálním" světem. Humorné scény se střídají s vážnějšími nebo dojímavějšími. Jak už tu někdo zmiňuje, tak mě to připomnělo Backmana a jeho Oveho nebo Britt-Marie. Je to dobře napsané. Celý příběh působí poněkud nerealisticky, ale pokud máte rádi dojemné příběhy s humorem, tak doporučuji.
Této knížce musím dát plný počet hvězd, a to jsem ji nejdřív po pár stránkách odložila, tak byla pro mne nečtivá.....takže u mne obrat o sto procent, jsem ráda, že jsem to s příběhem Eleanor nevzdala, dala na zdejší recenze a překonala počáteční negativní pocity "co to je, proboha, za čtení"...já té divné holce opravdu fandila a jsem moc ráda, že se jí tenkrát sesypal ten pracovní komp..... :-)
P.S. Svého Raymonda by měl mít v životě každý z nás.....
Jedna z knížek, kterým hvězdy dávám za to, jak na mě zapůsobily. Je dobře, že v anotaci vlastně není to nejdůležitější o hlavní hrdince. Čtenář se postupně dozvídá, co všechno Eleanor prožila. A pochopí, proč žije tak, jak žije. Jistě, jsou i "podivíni" , kde není příčina zvláštního chování tak jasná, ale o těch jsou jiné příběhy.
Jak ubíhají stránky, postupně se ukazuje, že to, co se zdá divné a neuvěřitelné, má v příběhu místo. Ani to, že některé věci byly předvídatelné, mi nevadilo. Je to knížka o velkém zlu, které člověka poznamená. Ale i o dobru a troše naděje. Víc nenapíšu, abych moc neprozradila. A zahlédla jsem někde srovnání s Ovem od Backmana. To srovnání je dost mimo. Eleanor je úplně jiná než Ove a z jiných důvodů. Jak o tom přemýšlím, jednu shodu bych přece jen našla, v obou knížkách vnímám lidskost.
Něco mezi "Vzdělanou" a"Muž jménem Ove". Ale drsnější příběh.Smekám před hrdinkou,že se dokázala vyhrabat z tragické minulosti.Kniha se čte velmi dobře.
Doporučuji
Příběh o lidské odlišnosti, společenské toleranci, síle kamarádství a důležitosti správného ukotvení v rodině. Děj není nijak atraktivni, přesto se mi velmi dobře četl.
Hlavní hrdinka je emočně mírně oploštělá, sociálně nedozrálá a vykazuje aspekty PAS (porucha autistickeho spektra).
Za skvělé považuji, zde v komentářích, přirovnání k Sheldonu Cooperovi z Teorie Velkého třesku. Sheldon je typický Asperger, což je jedna z forem PAS.
Po přečtení této knihy, si začínáme uvědomovat, ze podobných “jiných” lidí je na světě víc.
Když se kolem sebe podívám já, takové “nestandardní typy” napočítám hned čtyři.
Jednoho z nich považuji za svého kamaráda.
Je to lékař, momentálně pokořující x-tou atestaci, sportovec s vypracovanými bicepsy, štíhlý, vysoký, černovlasý, inteligentní, cestovatel, fotograf... Když vystoupí v záchranářském ze sanitky RZP, musí plesat srdce všech dívek, které ho spatří.
Přesto jeho tajným přáním je mít aspoň par kamarádů, přítelkyni (tu mu nenápadně pomáhám najít i já), založit vlastní rodinu, vychovávat děti.
Nevím, zda se to někdy podaří. Je mu čtyřicet a je to Asperger. Většina lidí v okolí ho nemá, pro jeho odlišnost, ráda, někteří se veřejně radují nad jeho sociálními neúspěchy.(potíže při vyřizování věcí na úřadech, neohrabanost při jednání s vedením ...)
Muj život jeho existence hodně obohatila. Mám kamaráda s křišťálovou duší, která není schopná závidět, prospěchařit, cítit zášť.
Pokud jsme schopni pustit si do života takového nestandartního člověka, dostane kamarádství nový rozměr.
A to je poslání knihy o Eleanor.
Tak takhle knížka mě totalne rozložila. Jeste nikdy jsem nečetla nic, kde by mi jedna scena připadala nesmírně komicka a během tří vět naopak totalne tragicka a smutná. A tady se to delo neustále. Opravdu silna knížka.
"Když člověk musí, snese téměř cokoliv. A to je dobře i špatně."
Přiznávám, že jsem si knížku původně vybrala jen kvůli jejímu názvu. Později mě zaujala i anotace (konečně je hlavní hrdinkou introvertka!), i kladné hodnocení zde, na Databázi knih. Dobře se to čte, ale jestli hledáte příběh plný zvratů, budete muset sáhnout po jiné knize. Z psychologického hlediska je to ovšem zajímavý příběh, tématem je samota. Hlavní hrdinka, třicetiletá Eleanor Oliphantová, mi ze začátku přišla dost zvláštní, ale s přibývajícími stránkami mi byla víc a víc sympatičtější. U některých pasáží jsem se pousmála nad Eleanořinou neznalostí někdy až triviálních věcí/situací, ale vzápětí jsem si uvědomila, že je to vlastně hrozně smutné. Nechápu, jak mohla tolik let žít takhle sama, ještě navíc s neřešenými traumaty z dětství. Během čtení se postupně odkrývá minulost, jde hlavně o věc, kterou spáchala její matka. Děsivé. Zajímavé bylo, jak jedna nečekaná událost (záchrana neznámého člověka) dokázala spojit osud Eleanor a Raymonda. Byl to v podstatě její zachránce a líbil se mi vývoj jejich kamarádství. Čekala jsem trochu uzavřenější konec, ale vím, že už i tak se Eleanor má vážně skvěle.
Při pročítání komentářů jsem měla pocit, že mě čeká čtivá, ale možná trochu banální kniha. Nemohla jsem se více mýlit.
Tato kniha je jedna z těch, na které se nezapomíná. Myslím, že může spoustě lidem pomoct. Na mě působila až terapeutickým dojmem.
Skvěle psychologicky zpracovaný příběh nenápadné průměrné ženy, která je vlastně přesným opakem.
Velice silné. Doporučuji.
Eleanor je báječná postava. Po přečtení téhle knihy mi tato osůbka hodně chyběla. Tak moc jsem si ji přitáhla do reálného života.
Nemůžu tu knihu dočíst. Odkládám ji nerada, ale nejde mi jí prekousnout. Nesedí mi styl vyprávění a nelíbí se mi hlavní hrdinka. Myslím ze se k ni již nevrátím.
Kniha se mi velmi líbila. Vypravěčský styl mi vyhoval, plynulý příběh a co si budeme povídat, velmi smutný. Jednu hvězdičku dávám dolů z důvodu urychleného konce. Najednou si vše uvědomila? Nepřišlo mi to moc uvěřitelné.
Knihu jsme si koupila loni jako audio, zaujala mě rezence. Poslouchala jsem ji po chvilkách, když byl čas. Byl to silný příběh, který mrazil. Určitě se ke knize ještě vrátím. Možná zkusím i papírovou formu.
Knihu jsem si chtěla přečíst už dlouho (cca dva roky), ale teprve teď jsem se k ní dostala - a nakonec to vyhrála audioverze namluvená Petrou Špalkovou. V první části jsem se smála, u druhé mi bylo smutno. V příběhu nechybí sarkasmus, ironie a černý humor. To vše v kombinaci s nelehkým životem ústřední postavy. Jak už padlo ve starších komentářích - v něčem mi Eleanor připomínala Sheldona Coopera z Teorie velkého třesku :-) Její problémy však vycházely hlavně z rodiny, výchovy a nedostatku lásky. Měla jsem Eleanor ráda a stejně tak i Raymonda. Kniha je především o síle přátelství, vyrovnávání se s traumaty, ale i o tom, a jak je důležité nechat si pomoct! Úplný závěr mne překvapil.
4,5*
Knížku jsem poslouchala a dostala mě na lopatky. Nádherný lidský příběh, u kterého jsem se často smála a uronila i pár slz. Eleanor jsem si zamilovala a závěr byl nečekaný. Knihu opravdu doporučuji. Škoda, že autorka nenapsala další
Po dlouhé době kniha, která mě opravdu zaujala. Hlavní hrdinka je zvláštní a někdy opravdu nesnesitelná. Postupně, když se začínají odhalovat střípky z její minulosti, začínáte chápat, že vše má svůj důvod. Jednu informaci na konci jsem nečekala a bylo to pro mě opravdu překvapivé. Vřele mohu doporučit.
Díky Čtenářské výzvě za objevování takových knih. Eleanor jsem si oblíbila a určitě se k ní vrátím. Ačkoliv nyní znám pointu, je to kniha, která se dá číst vícekrát.
Do této knihy jsem šla bez očekávání. Už tolikrát jsem ji v knihovně držela v ruce ale anotace mě prostě nikdy nepřesvědčila. Až letos díky Čtenářské výzvě na DK a skvělým recenzím na ni přišla řada. A jsem ráda.
Je tedy pravda, že mi trvalo několik stran než jsem se začetla. Ale pak jsem knihu nechtěla odložit a moje zvědavost stoupala. Co se Eleanor v dětství vlastně stalo? A odkud jí matka volá? Jak to bude dál mezi ní a Raymondem?
Co se týče samotné Eleanor, ta mi tedy vážně sedla. Upřímná, svérázná, praštěná a žijící ve svém světě. Taky jsem však doufala v nějaký zlom v jejím životě. Docela by mě zajímalo pokračování a co bylo s Eleanor dál...
Konec mě samozřejmě rozbrečel. Silné odhalení minulosti. Celkově to byla emočně dost nabitá kniha. Při čtení se u mě vystřídalo několik pocitů. Někdy jsem se smála, jindy mě chytal vztek a hlavně mi Eleanor bylo líto.
Za sebe knihu hodně doporučuji, byť plné hodnocení dát nemůžu.