V podstate som celkom v poriadku
Gail Honeyman
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356790/bmid_v-podstate-som-celkom-v-poriadku-Ua5-356790.jpg
4
1540
1540
Eleanor Olifantová je čudáčka. Nedbá na konvencie a je až príliš priamočiara. V spojení s nezvyčajným výzorom – zjazvené líce, ekzém – to znamená, že Eleanor je samotárka bez priateľov. V starostlivo rozvrhnutom živote a s telefonátmi od „mamy“, ktorá sedí vo väzení, jej zdanlivo nič nechýba. Všetko sa však zmení, ked sa Eleanor zaľúbi. Spolu s citmi naplno ožijú aj jej staré, dávno potlačené rany. Až vtedy pochopí, že jediným liekom na bolestnú minulosť je otvoriť srdce priateľstvu...... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Udivilo mě množství nadšených recenzí. Kniha není špatná, ale není zkrátka dobrá.
Hlavní hrdinka má být introvert, ale lusknutím prstu se mění ve lvici salonů, a to ještě z velmi pochybného důvodu, který stejně rychle pomine a vyšumí do ztracena.
Červenou knihovnou "ten krásný je pitomec, zatímco ten tzv. divný se ukáže být tím pravým" se zřejmě autorka snažila u knihy udržet čtenářky.
Popisy "otřesného dětství" byly spíš trapné a zcela chyběla jakákoli propracovanost této linie. To, co mělo být ke konci velkým odhalením, si každý průměrně inteligentní čtenář domyslel v první třetině knihy.
Hvězdičku navíc dávám za linii matky, sice i tato část je dost slabá, vč. konce, ale přeci jen jedno překvapení tam čekalo.
Úplne úžasná kniha. Krásne napísaný príbeh o trochu podivínskej dievčine, ktorá postupne objavuje rozdiely medzi prežívaním a žitím života. Počas čítania som si prešla naozaj širokou škálou rôznych emócií. Hlavná hrdinka pôsobila zo začiatku veľmi zvlášte, v priebehu čítania som si ju obľúbila a to až tak, že som sa pristihla, že čítam len túto jednu knihu (obvykle ich naraz čítam viac :-)). Z príbehu môžeme vidieť, že samota a osamelosť sú odlišné veci a taktiež ako veľmi môžu šrámy na duši z detstva ovplyvniť život dospelého človeka. Miestami mi Eleanor prišla veľmi naivná, ale to je spôsobené okolnosťami a prostredím a páčil sa mi jej posun v živote, premena a úvahy. Tie boli občas naozaj úsmevné :-) Kniha je napísaná úžasne, dej má spád, číta sa dobre a získala aj nejaké ocenenia, preto mi je ľúto, že od autorky si v CZ jazyku nemôžeme prečítať aj jej druhú knihu. Určite odporúčam.
Eleanor mi občas dost připomínala Sheldona Coopera z Teorie velkého třesku, milujete ji, ale někdy je trošku nesnesitelná a zlá!
Moc krásná kniha, temná ale i vtipná.... a dokazuje, že bez přátel je to těžké a smutné... Doporučuji
Zajímavý lidský příběh o samotě s podivínskou hlavní hrdinkou, která se vyrovnává se svou minulostí.
Nečekaná dělovka něhou a pohlazením. Smála jsem se nahlas, slzela tiše a kdyby mělo být do týdne pokračování, tak je pozdě. Zbožňuju tvoje duševní pochody, Eleanor, a už teď se mi po nich stýská :).
Na knihu jsem se těšila, ale bohužel mě nebavila. Rozjezd slušný, občas jsem se zasmála (např. když Eleanor jde kupovat počítač), ale pak se příběh zasekl a začala nuda plná klišé. Pokaždé, když jsem knihu musela odložit, nevracela jsem se k ní s chutí, spíš jsem se do dalšího čtení nutila. Protože jsem z principu dočítač, zdárně jsem došla až na konec, ale nic mi to nedalo.
Svéráznou Eleanor jsem si oblíbila od první řádky. Není postavou jakou byste chtěli být a přesto k ní od začátku pocítíte tak silnou náklonost, až to sami nechápete.
Je chytrá, nevšedně vtipná, má spoustu věcí na háku a to, že je naprostým asociálem, vážně není její vina. Nakonec to, jací jsme, ovlivňují lidé kolem nás. Určitou část si můžeme sami vybrat a určitá část je nám přidělena. Přátelství je dar a láska teprve zázrak.
Kniha je směsicí smutku i zoufalství a hodně specifického humoru, který mi seděl a vše hezky uhlazoval. Eleanor jsem celou dobu držela palce. Občas mi bylo smutno, ale věděla jsem, že kdo se nevzdá, má naději.
Ke konci hodím potlesk za překvapení s velkým P.
„Dnes je novou rakovinou právě osamělost – je to něco ostudného a trapného a člověk si za to může tak nějak záhadně sám. Je to děsivá, nevyléčitelná nemoc, tak strašná, že se o ní neodvažujeme mluvit. Ostatní to slovo nechtějí ani slyšet, protože se bojí, aby nepostihla i je nebo aby na ně osud neseslal nějakou jinou hrůzu.“
„Stejně tlusté a stejně ohyzdné jizvy mám i na srdci. Vím to. Doufám, že mi tam zůstala aspoň část neponičené tkáně, kousíček, kterým se dovnitř dostane láska a kterým bude moct proudit ven. Doufám.“
Skvělá kniha. Čtivá, legrační, dojemná. Asociální Eleanor jsem si oblíbila od první stránky :)
„Žena má dneska zumbu, tak musím domů za dětma.“ Přikývla jsem a říkala si, co to asi jeho žena má za exotickou nemoc.
Eleanor je vážně mimoň. Tedy přinejmenším v dnešní rozežrané, zábavy chtivé době, která hledí s despektem na upjaté introverty s podivným vkusem v oblékání, nezvyklými obyčeji, se zvláštním chováním i mluvou, postrádajícími sebemenší takt či potřebu přetvářky.
Nějakou dobu jsem si k Eleanor musela klestit stezku, přestože jsem sama docela mimoň. Přece jen mi byly vzdálené její starosti se sháněním dokonalého muže a přišla mi zoufale málo empatická, což bylo pochopitelné s ohledem na časně avizovaná traumata. Cestu k hlavní hrdince jsem našla, ale zase mi začala vadit předvídatelnost, všechno šlapalo předpokládanou trasou až do finále. Naštěstí si pro mě paní spisovatelka připravila jedno velké překvapení, čímž blednoucí čtvrtá hvězda opět nabyla jasné obrysy.
Zpočátku román působí jako komedie spíše pro čtenářky, s přibývajícími informacemi však zaznívají čím dál naléhavěji tragické podtóny a jen obtížně se lze ubránit soucitu s těžce poznamenanou mladou ženou. Naštěstí existují vnímaví, nesobečtí jedinci, ochotní zapojit své síly a vnést do životů ostatních nezištně tolik světla, kolik jen zvládnou. Ráda bych k takovým patřila, s obdivem vzhlížet nestačí. 80-85%
Samotářskou účetní Eleanor se šrámy na duši a jejího nového přítele Raymonda si postupně oblíbíte. Eleanor se má vážně skvěle, jen ta cesta ke štěstí byla v jejím případě o něco složitější. Opravdu pěkná kniha.
Eleanor mi od začátku přirostla k srdci. Osamocená mladá dívka, poznamenaná nešťastným dětstvím, ranami na duši, jizvou na obličeji, ale přesto svérázná, odvážná a nikoho nepotřebující. Líbila se mi její proměna...Jak postupně polehoučku zjišťovala, že stojí za to se nejen trošku lépe přistrojit, upravit, ale hlavně i otevřít své srdce a dát možnost někomu vstoupit do jejího života, smířit se s minulostí, odpustit si a jít dál!! Krásný příběh, který si jistě ještě jednou ráda přečtu.
"Zlato se pozná v ohni a stateční lidé v neštěstí."
Moc krásný příběh o tom, jak je v životě důležité přátelství.
Nic závratného jsem nečekala. O to více jsem byla mile překvapená.
Dojemný příběh, přitom nepodán nijak sladce.
Podobné příběhy mě prostě velmi baví (Muž jménem Ove, Nepravděpodobná pouť H.F. atd.)
Eleanor mi umožnila naplno prožít mé osobní bolesti, jak psychické, tak fyzické, projít si kus cesty k sobě samé, pochopit minulost a přijmout přítomnost, najít v sobě přítele, užívat si vlastní asociální i bohémský svět, získat sílu stát si za tím a mít se občas nakonec vážně skvěle.
Na tuto knihu mne nalákali někteří natáčející knižních videí. Pokud bych se nepodíval na jejich videa, knihu bych patrně přešel bez povšimnutí. Jedná se první knihu (debut), kterou autorka napsala. Hlavní postavou je ELEANOR, třicátnice, svobodná, která vede stereotypní život – práce – od pátku do neděle popíjení alkoholu – spánek. Je uzavřená a osamělá, což má své důvody z minulosti. Její minulost bude postupně poodhalována. Ráda si kupuje knihy, jejími nejoblíbenějšími jsou Jana Eyrová nebo Pýcha a předsudek, nemá ráda knihovny. Seznamujeme se s jejími kolegy z práce.. V knize se řeší téma osamělosti. Kniha je spíše určená pro ženy, ale myslím si, že si knihu může přečíst také muž. V knize se vyskytují komické situace, ale také smutek a deprese. Závěr knihy byl pro mě překvapivý, když jsem zjistil určitou informaci, trochu mne zamrazilo. Kniha se četla dobře, strany utíkaly jedna za druhou. Knihu hodnotím na 100 %.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Někteří lidé – slaboši – se bojí samoty. Vůbec nechápou, že samota je svým způsobem hodně osvobozující: když vám dojde, že nikoho nepotřebujete, můžete se starat jen sami o sebe.
Člověk by měl být tolerantní a měl by se pouštět do nových věcí, ale také je nadmíru důležité zůstat sám sebou.
Kamarádění jako takovému jsem se nikdy nebránila, ale zároveň jsem o kamarády nijak neusilovala. Jen pro mě vždycky bylo těžké najít podobně smýšlející jedince.
Dnes je novou rakovinou právě osamělost – je to něco ostudného a trapného a člověk si za to můžete tak nějak záhadně sám. Je to děsivá, nevyléčitelná nemoc, tak strašná, že se o ní neodvažujeme mluvit. Ostatní to slovo nechtějí ani slyšet, protože se bojí, aby nepostihla i je nebo aby na ně osud neseslal nějakou jinou hrůzu.
Hodně jsem o tom přemýšlela a dospěla k závěru, že problematické chování pro některé lidi patrně není důvodem ke zpřetrhání vazeb. Když vás mají rádi, tak vás nezavrhnou, ani když jste smutní nebo rozrušení nebo se chováte nanejvýš příšerně.
Když se potřebujete s něčím vyrovnat, je dobré mít vedle sebe někoho milého.
Tato kniha pro mě byla zejména ze začátku trochu zvláštní. Přišlo mi zvláštní, že by neuměla nebo nevěděla, jak různé věci v životě fungují, když musela projít mnohými psychologickými sezeními. Ale ve výsledku to byla velmi zajímavá studie. Na druhou stranu nejsem tak zcela přesvědčená o kvalitě vyprávění příběhu.
Fantastická prvotina!
Příběh ve vás zanechá stopu, která jen tak lehce nezmizí. Kniha vypráví o síle přátelství a o tom, co všechno může tento lidský cit v našem životě změnit a napravit. Eleanor je asociální, přímá osobnost, která díky Raymondovi začíná pomalu vylézat ze své ulity a navazovat další opatrné vztahy. Kniha je přes své mrazivé téma velmi vtipná a nadčasová. Takový Ove v sukních.
Doporučuji!
Neměla jsem žádná očekávání a knihu jsem si vybrala podle hodnocení zde na databázi.
Ze začátku to byl pro mě oříšek, zvažovala jsem i, že knihu odložím. Ale protože to dělám jen v nouzi nejvyšší, vytrvala jsem a teď jsem ráda.
Těžko se mi hledala cesta ke svérázné Eleanor, i když některé její komentáře okolí a lidí byly neotřelé, trefné a vtipné. Ale způsob její existence mi byl velmi cizí. Až postupně s rozkrýváním její minulosti a traumat, jsem si k ní našla cestičku. Ano, je to v podstatě kniha s důležitými tématy jako je např. vyrovnávání se s traumaty, důsledky ničivé výchovy, hledání své cesty, zapadnutí do společnosti jiných lidí, ale především je o síle přátelství a lidské vstřícnosti k druhým, a právě o tom se v dnešní době hodí zapřemýšlet.
Příběh se vyvíjí vcelku průhledně, ale mě autorka na konci přeci jen dostala, bod pro ni...
Takže proč průměrné hodnocení? Asi mi nesedla forma, to oscilování mezi ironií, sarkasmem a vážností a hloubkou. Přesto neupírám knize originalitu a myslím, že některé výroky Eleanor Oliphantové, kterými komentovala pro nás běžný život, se mi v budoucnosti určitě neočekávaně vynoří z hloubi šedé kůry mozkové.
Posloucháno jako audiokniha.