V podstate som celkom v poriadku
Gail Honeyman
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356790/bmid_v-podstate-som-celkom-v-poriadku-Ua5-356790.jpg
4
1540
1540
Eleanor Olifantová je čudáčka. Nedbá na konvencie a je až príliš priamočiara. V spojení s nezvyčajným výzorom – zjazvené líce, ekzém – to znamená, že Eleanor je samotárka bez priateľov. V starostlivo rozvrhnutom živote a s telefonátmi od „mamy“, ktorá sedí vo väzení, jej zdanlivo nič nechýba. Všetko sa však zmení, ked sa Eleanor zaľúbi. Spolu s citmi naplno ožijú aj jej staré, dávno potlačené rany. Až vtedy pochopí, že jediným liekom na bolestnú minulosť je otvoriť srdce priateľstvu...... celý text
Přidat komentář
Velmi zvláštně pojatá kniha.
Přistupovala jsem k ní dost skepticky (když víte, že hlavní hrdinka trpí nějakou duševní nemocí, nečekáte moc optimistické dílo...).
Eleanor si mě nezískala v pravém slova smyslu. Dost mě šokovala a rozčilovala její neschopnost chápat běžné situace a slovní obraty. Postupné náznaky jejího neveselého dětství si však udržely mou pozornost a nakonec jsem knihu přečetla nečekaně rychle.
Je to náhled do mysli člověka, který zažil velkou bolest a nefunguje stejně jako ostatní. Přesto je děj odlehčený, čte se velmi dobře a nechybí ani závěrečné překvapení. Řekla bych, že je dílo podáno nenásilnou formou. Nejdříve si říkáte, o čem se bude psát na všech těch stránkách a pak zjistíte, že jste na konci.
Zvláštní, ale za mě docela dobré ;-)
Průměrný, ničím výjimečný příběh a téma o kterém už bylo napsáno hodně a mnohem lépe. Tady napsáno velmi povrchně a rychle ukončeno. Celkem mě to nebavilo, jsem ráda, že jsem vůbec dočetla.
Knížka mi úplně sedla do nálady, čtení jsem si užívala a mrzelo mě, když příběh skončil.
S postavami ženského pohlaví nemívám trpělivost. Zpravidla se mi zprotiví tak v druhé kapitole a knížku dočítám jen ze setrvačnosti. I netypická Eleanor mi chvílemi lezla na nervy, ale díky svěžímu a hlavně nesentimentálnímu způsobu, jakým autorka její posunuté vidění světa podává, si mě získala. Slzy jsem neronila, i tak mi ale bylo líto, že se musíme rozloučit.
Děj se hodně pozvolna rozjížděl, ze začátku jsem si myslela, že to asi nebude pro mě,... román pro ženy a "krindy pindy". Ono se to ale začalo všechno ubírat jiným směrem a cca od poloviny už jsem přehodnocovala, bylo jasné, že "se nic odkládat nebude".
Nemůžu říct, že bych byla úplně dojata, to né, spíš se mě to dotklo tak, že ještě dlouho o všem budu přemýšlet. Budu tomu muset dopřát čas k odeznění...
Potřebovala jsem nějaký čas, abych se do knihy začetla a ponořila se tak do světa téhle podivínky. Nicméně jsem moc ráda, že jsem byla trpělivá, dílo mě chytlo a s Eleanor jsem moc ráda prožila její úseky života.
Krásná knížka, ale mě to nějak hrozně bralo. Ke konci jsem i dost brečela se měla smutné sny. Nějak jsem se v tom pořád snažila hledat.
Kniha se mi moc líbila. Eleanor mně bavila svou bezelstnosti a sociální neohrabanosti. Hodně jsem se zasmála například při její promluvě ke zkolabovanému Sammymu. Ovšem její osud a ta její osamělost...to bylo nesmírně smutné a dojemné. Vlastně od počátku knihy jsem byla zvědavá a stejně tak jsem se bála toho, co se dozvím, že zažila jako dítě....
Svérázná Eleanor a její cesta ke štěstí, k větší svébytnosti a samostatnosti. Pomalými kroky dokazuje sama sobě, že chce prožívat štěstí, že stojí za to. Objevuje svoje omyly, někdy smutná cesta, někdy plná smíchu. Někdy je Eleanor nepochopitelná, někdy nepochopená. Sledujeme její traumata a odkrýváme její příběh minulosti...
Eleanor. Zvláštní, trochu podivná, možná až nepříjemná, na první pohled nepříjemně stereotypní single třicátnice trávící víkendy s pizzou a vodkou.
Eleanor. Poznamenaná, poraněná, nikdy neošetřená. Ta, co ani netušila, že by ošetřit potřebovala, že ty rány se dají opečovat, že její "normálnost" vůbec normálností být nemusí.
Ano, kritizovat by se toho dalo spousta, kdybych chtěla. Jenže já nechci. Já si z téhle knihy odnáším velice intenzívní zážitek, kdy jsem po poslechu prvních jedenácti kapitol nevydržela a sáhla po papíru, protože ačkoliv Petra Špalková čte opravdu skvěle, já potřebovala vědět, co bude dál, prostě rychleji. Palec nahoru za skvělý překlad.
Příjemné a neotřelé čtení. Moc jsem si knížku užila. Eleanor mi byla sympatická celkem od začátku i s jejími výstřelky, na konci knihy jsem ji měla opravdu ráda a přála jí zasloužené štěstí. Raymond je pro mě ztělesnění dokonalého charakteru.
Chvíli mi trvalo než jsem si k Eleanor našla cestu – svým způsobem jsem čekala, až se dozvím, čím vlastně Eleanor „trpí“, ale potom už mi to bylo úplně jedno, protože jsem Eleanor začala obdivovat … obdivovat za to, jak dokáže být přirozeně svá a neřeší, co si o ní kdo myslí, zda se zařadila „do proudu“, zda nevybočuje z řady. Opravdu má můj obdiv a stejně tak má můj obdiv i Raymond, že Eleanor přijal takovou jaká je – přirozená.
Já jsem si Eleanor zamilovala vcelku rychle, v jistém smyslu je takový "Shaldon", ale celou dobu jsem se děsila toho odhalení, proč je jaká je. Nakonec to nebylo vzhledem k postupným narážkám tak šokující, ale na hrůze to tomu neubralo. Snad už se má Eleanor teď opravdu skvěle a Raymond je nejen její kamarád.
Ojedinělá kniha, která vám vykouzlí nejeden úsměv na tváři, pobaví, zároveň ale i rozesmutní a někdy dokonce dojme až k slzám. Eleanor mi zpočátku nebyla sympatická, ale čím víc jsem ji poznávala a postupně se odkrýval její příběh, tím víc jsem ji měla ráda. Život se s ní rozhodně nemazlil a po dočtení ve mě zanechal tento příběh především víru v naději, dobro a lásku. Až mi bylo líto, že se musím s Eleanor rozloučit. Knihu rozhodně doporučuji!
Hvězdičku ubírám za takový trošku zvláštní začátek, kdy jsem tedy opravdu měla chvíli pocit, že je Eleanor typickým příkladem člověka s ADHD. Příjemný zvrat ke konci. Je zcela devastující, co dokáží napáchat rodiče na svých dětech. Kniha byla božská spíš v tom, že mi otevřela oči, jak absurdně se občas lidé chovají. Proč chodí na večírek později, proč kupují určité věci a podobně. A také, že si neříkají věci tak jak jsou. Milé čtení, nic se nedrhlo, netáhlo. A dokonce jsem sama byla zvedavá, jak se to celé stalo.
Trvalo mi dostat se do světa Elanor,ale nakonec se mi to povedlo a knihu jsem si užila. Měla neskutečnou sílu a štěstí,že měla kolem sebe dobře přátele.
"Zlato se pozná v ohni a stateční lidé v neštěstí". /Seneca
Naprosto úžasná, místy vtipná a místy zoufale smutná Eleanor. Nejdřív jsem myslela, že má El aspergera, ovšem tohle důvodem jejího chování opravdu nebylo. Takže shrnuto, Raymond úžasnej kámoš a tuhle knihu psanou přímo pro mou čtenářskou duši, jsem milovala od začátku do konce.
Tak dlouho jsem měla Eleanor doma a chystala se na ní, tak dlouho jsem se těšila .. až jsem si ji předem bohužel asi příliš zidealizovala.
Příběh samotný by byl silný, to, že Eleanor neměla lehký život, je čtenáři ale jasné již na začátku knihy, celkově je dějová linka poměrně snadno předvídatelná. Pár vedlejších postav mi v knize bylo ale sympatických a sžila jsem se s nimi kupodivu více, než s Eleanor samotnou. Za sebe bych ubrala tak třetinu obsahu, k dočítání jsem se musela přemáhat.
Jak laskavost, která někomu připadá samozřejmá, může být pro jiného v jeho osamoceném životě naprostým zázrakem.
I když se děj rozvíjel celkem pozvolna, styl autorky mi sedl, takže jsem četla a četla. Ona ta ve vzduchu visící pachuť minulosti hlavní hrdinky, mi nějak nedala knihu odložit. Eleanor je skvělá, i když z ní její osamělost přímo čiší, tak ji dává jakousi svobodu v tom, být naprosto svá. Postupně sledujeme její cestu z temnoty která je sice smutná, ale vyrovnávají ji vtipné chvilky, způsobené převážně její sociální neohrabaností. Celkově je to moc milý a vlastně dojemný příběh.