V podstate som celkom v poriadku
Gail Honeyman
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356790/bmid_v-podstate-som-celkom-v-poriadku-Ua5-356790.jpg
4
1457
1457
Eleanor Olifantová je čudáčka. Nedbá na konvencie a je až príliš priamočiara. V spojení s nezvyčajným výzorom – zjazvené líce, ekzém – to znamená, že Eleanor je samotárka bez priateľov. V starostlivo rozvrhnutom živote a s telefonátmi od „mamy“, ktorá sedí vo väzení, jej zdanlivo nič nechýba. Všetko sa však zmení, ked sa Eleanor zaľúbi. Spolu s citmi naplno ožijú aj jej staré, dávno potlačené rany. Až vtedy pochopí, že jediným liekom na bolestnú minulosť je otvoriť srdce priateľstvu...... celý text
Přidat komentář
Postava Eleanor mě vážně bavila. Nasmála jsem se s ní a taky jsem si pobrečela. Raymond byl taky správňák. Správná ukázka toho, že můžete mít desítky známých a stejně se cítit osaměle, ale stačí jeden opravdový přítel a změní se vám celý život.
Tuhle knihu jsem poslouchala jako audio a vůbec jsem nevěděla, o čem je. Zezačátku mě Eleanor trochu rozčilovala, ale během poslechu jsem ji čím dál víc začínala chápat a soucítit s ní. Moc se mi to líbilo, jen v poslední kapitole přišel zvrat, který mi přišel trochu přitažený za vlasy. Jinak super příběh, trochu dojemný a trochu smutný.
Dobře napsaná kniha, svižná, vtipná a občas mrazivá. Hlavní hrdinka je skvělá a opravdu baví. Ale... Je velká škoda, že kniha neskončila o pár stránek dřív, závěr ji celou rozbil a dobře vystavěný příběh ztratil logiku. Bez posledních stran by se kniha zařadila mezi jedny z nejlepších. Ale i tak stojí za přečtení
Velmi zvláštní kniha, pořád nevím, co si pořádně o knize myslet. Zajímavá hrdinka a zajímavý pohled na svět. Za přečtení určitě stojí, budete si ji pamatovat dlouho.
Ještě pár stránek (tím myslím fakticky dvě nebo tři) před koncem jsem knihu považovala za jednu z nejlepších vůbec. A pak přišlo "překvapení", které logiku většiny událostí postavilo na hlavu a já uvažuju, zda ty 4* nejsou i tak moc. Do té doby silný a emocionální příběh se naprosto rozpadl. Na konci se tudíž nemělo řešit "proč", ale hlavně "co" (se stalo v tom hořícím domě) a především "jak". Postava Eleanor, která vykazovala mírnou, odpustitelnou nekonzistenci (vyčítá mužům, že nevidí klady skryté uvnitř, a sama nevnímá Raymondovu kvalitu, ani když ji praští po hlavě), se závěrečným obratem změní v trosku s přehledem všech psychiatrický diagnóz souběžně, což snad ani není technicky možné (opravdu by se tak chovala účelně a racionálně uvažující žena?).
Navíc je ono "překvapení" nelogické i vůči ději. E. upozadí důležitého člověka ze své minulosti (pochopila bych), ale pamatuje si, že matka pracovala jako krupiérka v Tangeru? A podobně.
Dštím síru, jenže to zklamání bylo tak obrovské. A bohužel na otázky, jak k celé tragédii došlo a jaké byly motivace padoucha a zda to vůbec byl padouch, už useknutý konec neodpověděl. Radši končím.
Z mého pohledu se jednalo o průměrný, ničím výjimečný příběh. Knížku jsem přečetla, odložila a následně na ni zapomněla. Jako nenáročné čtení na dovolenou asi vyhovuje, ale jsem ráda, že jsem knihu měla jen půjčenou v knihovně, utracených peněz by mi v tomto případě bylo líto.
S Eleanor jsme se na sebe dost načekaly. Těšila jsem se opatrně; k Jojo Moyesové, jejíž dobrozdání je na titulce, jsem si zatím cestu nenašla, romány pro ženy jsou podivná kategorie, pod kterou se může skrývat celá škála genderově necílené kvality, a popularita a věhlas? Však to znáte...
Po dočtení jsem se pohybovala někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, a ta půlhvězda převážila k vyššímu hodnocení proto, že jsem chtěla pár závěrečných stránek tak moc dočíst, až jsem přišla pozdě na dost důležitou schůzku. Taky hledisko :). Ale nějak jsem nevěděla, co vlastně napsat. Otevřela jsem si tedy stránku kvůli hodnocení a jak se tak zajiskřila těmi pětihvězdičkovými komentáři, i jsem jaksi do psaní ztratila chuť. Zatrhla jsem 4 hvězdy a zavřela to. Jenže... Jenže to by databáze byla asi dost "na pytel", kdyby se lidi schovávali z pohodlnosti za ty ostatní. Tak jsem znova zde a zkouším...
Když vypustím všechny pětihvězdičkové komentáře postavené čistě na emocích (a pozor! já je rozhodně respektuju, jen nejsou úplně vypovídající o knize) a oprostím se taky od úplně nejnižších hodnocení vč. odpad! (což skoro určitě knihu taky nevystihuje), zbudou mi standardně argumntačně kvalitní charakteristiky od mnohých, kterých si považuju. A mají pravdu. Je to (místy šokujícím způsobem) vtipné, až vám občas vyhrknou slzy. Není to patetické, laciné a povrchní. Děj vás překvapí a napětí zaskočí. Zápletka je skvělá a závěr věrohodný, ten úplný konec knihy vymyšlený super, to mi vyrazilo dech.
A pak jsou tu střídmější hodnocení. Táhlý začátek. Jistá kostrbatost. Marvarid píše ...Eleanor se chová spíš jako autista, než deprivant a petaSk si všímá, že...zvláštní je, čemu se i přes svůj handicap Eleanor diví: samoobsluha v McDonaldu, služby atd..(což by se dalo) omluvit, kdyby Eleanor strávila 20 let na pustém ostrově... Dávám za pravdu i Alma-Nacida, mmj. v tomhle... pokud někdo od mládí celé víkendy propije, myslím, že asi nepřestane chlastat tak lehko...Když někdo v práci nezapadá a kolegové o něm drbou takříkajíc jemu pod nosem, tak ho nezačnou milovat, ani kdyby se složil přímo na pracovišti... (Tak tady to vážně hodně skřípalo; dárkový koš a přejné přijetí Eleanořiny nově nabyté autority na pozici vedoucí.., no, nevím nevím). A ještě mě zaujalo, co píše ve svém komentáři murray, a taky s tím se ztotožňuju...Příběhu jsem nedokázala uvěřit. Hlavní hrdinka má být asociální a do sebe uzavřená podivínka, ale ve všech situacích se setkává jen se samými milými a chápajícími lidmi a vlastně ji všichni milují...měla jsem chvílemi pocit, že knihu psali dva různí lidé...
Tak tohle všechno v knížce je. Většinou, když mě čtení zaujme (a navrch jde třeba o mého oblíbeného autora), nemám sklon poukazovat na drobné rozpory. Ale s těmi o dva řádky výše citovanými "dvěma autory" mi to příjde výstižné. Tady byly občasné výkyvy víc než patrné.
Ale dočetla jsem. A přese všechna úskalí s chutí. Klady určitě převažují. Na závěr si dovolím ocitovat z komentáře GreenTee: ...Pokud se nebojíte podívat se pod slupku člověka, který se každý den znovu a znovu musí vyrovnávat s utrpením a vytvoří si během toho vlastní verzi života a světa, kniha vás nezklame...
CD, které jsem poslouchala, načetla, opět bravurně, Petra Špalková. Musím přiznat, že anotace ke knize je pro mě mírně zavádějící. Příběh mě místy opravdu šokoval, i když po těch pár zkušenostech s literaturou, které mám, ne úplně překvapil :-) Kdo by totiž nečekal od takové prazvláštní, uzavřené a podivínské osoby, velmi zajímavý, nebo spíše hrozivý příběh, pokud možno z dětství? Málo jsem čekala, spíše inťoušské plky, hodně jsem dostala: poutavý příběh o tom, že se úplně každý může kdykoliv rozhodnout, jaký bude, jak se bude chovat a jaký chce život. Držela jsem té podivínce palce a asi to pomohlo.
Dala jsem asi 30 stránek a říkala jsem si, že toto asi ne, to nebude můj šálek čaje a nemá smysl ztrácet čas knihou, která mě neoslovila. To bylo v pátek večer. V sobotu u ranní kávy jsem jí dala ještě jednu šanci a pak už jsem se neodtrhla. Ta Eleanora, která mi byla zpočátku nesympatická a nevěděla jsem, co si o ní mám myslet, si mě získala a já chtěla vědět, jak to s ní je, jak to s ní bude a hlavně, jak to s ní bylo...Přála jsem jí, ať se naučí žít v tom nehostinném světě, radovala jsem se z každého jejího nového kontaktu, setkání s lidmi, kteří přinesli něco dobrého do jejího osamělého života. A pak konečně živý tvor, který obohatil její osamělou domácnost, naděje, že je tak statečná a silná, že to tady zvládne, že jí ten život přinese konečně trochu radosti a něhy...Užila jsem si to...
Má se skvěle a má vše pod kontrolou. Její přístup i postoj k víkendům mě hodně nadchl. Stejně tak i brazilská depilace jako začátek proměny. Začala jsem jí hodně fandit... Další Elionořina vrstva o tom "hele ta holka není tak v poho, jak se tváří" mě trochu lekala a bála jsem se, že to sklouzne k tomu "ta holka to má fakt těžké", což se stalo. Ale smekám před autorčinou schopností popsat kontakt "nemocného" se zdravým a vřelým přijetím a před schopností popsat mechanismy změny v terapii. Okamžiky zvratů v práci a proměna kolegů mi přišla hodně pohádková a zbytečně nerealistická. Stejně jako závěrečná věta o tašce na kolečkách a staré vestě..možná ne tolik nereálná jako stylizovaná..Ale děkuji autorce za toto setkání.
Moc pěkná knížka, moc se mi líbila. Doufám, že teď už se Eleanor bude mít už jen a jen skvěle.
Eleanor, je mi líto, ale po pár desítkách přečtených stran jsem tě odložila a už se k tobě nevrátila. Tak se nezlob !
Jedním slovem - skvělé !! Od první stránky se podivínská Eleanor pomaličku otevírá světu a vy spolu s ní ten svět objevujete.. Někdy se u toho smějete, jindy pláčete..
Naprostá pecka! Chvílemi jsem smála, až mi tekly slzy, chvílemi mi málem tekly slzy lítostí nad Eleanořiným osudem...Doporučuji! :)
S Eleanor to byla láska na první pohled. Už po prvních pár stránkách jsem si její podivínskou povahu naprosto zamilovala. Přesto postupem času, kdy se Eleanor začala více otevírat světu a ostatním lidem v okolí, mi začínala přirůstat k srdci snad ještě více. Myslím, že se jedná přesně o knížku a knižní postavu, která už navždy bude i mou součástí.
Je to jako instantní nudle pro ženy tohohle věku. Eleanor má sebevědomí Donalda Trumpa a stejně tak neomylnost jeho výroků - svým způsobem je loser jako mnoho z nás (ano, sestry!), ale odmítá to vidět a s ohledem k její nelehké minulosti tu máme starou dobrou hru na city (vůči které vyhraněný nejsem, jde spíš o to, jak moc nuceně je naservírovaná, jakým způsobem se brnká na strunu). Knihu by se slušelo nazvat spíš "Eleanor objevuje 21. století". Z téhle nesympatické škatulky se naše ústřední účetní postupem času samozřejmě vymaní, ale kniha vlastně nepřináší nic, krom standartní linky romantických komediích "oh, ten koho miluju je vlastně celou dobu přede mnou / oh, tahle zkušenost, moudrost byla celou dobu přede mnou" ale lidi to netrkne, dokud je tím nepraštíte do ksichtu. Anotace nezněla špatně, k tomu nálepka British Book Award, ale evidentně je dnes snadný oslnit. Takový to lehký čtení pro ženský k sušenkám a čaji, co postrádá to pravý "řezání do kytary". Většina knihy je naplněná odsuzováním současných společenských konvencí (údajnou) intelektuálkou (a obětí), která je sama jak z roku 1890 a čím víc se blížíte konci, tím víc se Eleanor blíží současnosti, její uvědomění si toho, že pravé ořechové není rocker s STD, ale geek z IT a že její hodnoty nejsou vždy ty nejsprávnější dosáhnou snesitelných až sympatických hranic. Jestliže si představíte 'Spolčení hlupců' jako pravou dominikánskou kávu, 'Eleanor se má vážně skvěle' je taková melta. Not great, not terrible.
Zajímavá kniha, zvláštní příběh. Eleanor mě bavila od začátku do konce, ten její pohled na svět, cítila jsem s ní, chápala osamělost. Hezky popsáno kamarádství, i ty její situace, které ještě nezažila a byly pro ní novinkou.