V podstate som celkom v poriadku
Gail Honeyman
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356790/bmid_v-podstate-som-celkom-v-poriadku-Ua5-356790.jpg
4
1540
1540
Eleanor Olifantová je čudáčka. Nedbá na konvencie a je až príliš priamočiara. V spojení s nezvyčajným výzorom – zjazvené líce, ekzém – to znamená, že Eleanor je samotárka bez priateľov. V starostlivo rozvrhnutom živote a s telefonátmi od „mamy“, ktorá sedí vo väzení, jej zdanlivo nič nechýba. Všetko sa však zmení, ked sa Eleanor zaľúbi. Spolu s citmi naplno ožijú aj jej staré, dávno potlačené rany. Až vtedy pochopí, že jediným liekom na bolestnú minulosť je otvoriť srdce priateľstvu...... celý text
Přidat komentář
Na úplném konci mi přišlo, že autorka přepálila zápletku a ani při zpětném pohledu mi to nesedí. Jinak je ale kniha vážně moc dobrá. Odsýpá to a atmosféra i postavy dýchají.
Přečetla jsem ji jedním dechem. Držela jsem Eleanor pěsti a doufala, že to dopadne dobře. Těšila jsem se, že to bude sranda, ale čím dál jsem četla, tím větší tíseň na mě padala. Občas jsem se usmála, ale byl to hořký humor. Spíš mi často tekly slzy... Už mám za sebou Backmanova Oveho, který bude mít v mé knihovně vždy místo. Brit-Marie mu dělá společnost. Přidám k nim Eleanor, která jim je možná trochu podobná, ale její příběh je mnohem složitější, mistrně vystavěný! Doufám, že se bude mít Eleanor i nadále skvěle, zaslouží si to. Doporučuji!
Tahle kniha se četla vážně skvěle! Musím souhlasit s citátem na přebalu knihy: opravdu mám chuť uspořádat večírek a obejmout i toho největšího podivína :) Eleanor je svá a člověk jí prostě musí držet palce, aby její odhodlání změnit svůj jednotvárný a tragický život mělo šťastný konec. I Raymonda, chodící klišé na téma ajťák, si nejde neoblíbit. Skvělá kniha, řadím mezi své oblíbence.
Mrzí mě, kolik lidí v souvislosti s touto knihou mluví o autismu. Je to zavádějící. Sama autorka odmítá, že by Eleanor měla PAS a tvrdí, že její chování je čistě výsledkem traumatu z dětství. Pokud někdo knihu čte s tím, že jde o příběh autistky, tak si tím podle mě celý příběh značně zkreslí.
Já jsem se zasmála, zaplakala si a nemohla odložit, takže jsem knihu zvládla za jedno odpoledne.
Opět mám ale rozporuplné pocity z vykreslení "autistické" osoby. Na někoho, kdo byl tak vymezen ze společnosti, mi prostě přišla až příliš vstřícná a otevřená. A nemyslím, že za to může přátelství s kolegou. Znám pár podivínů, sama nejsem právě komerční šablona, proto mi přišlo pár scén nevěrohodných.
Nicméně, ničemu to nevadí, chtěla jsem, aby se mi to líbilo, měla jsem ji ráda. Její popis McD mě rozesmál na celé kolo, jak trefné to bylo. Naopak nikdy nikdo by mě nedostal do depilačního studia a ani ta nehtová či kosmetická anabáze mi příliš nesedí k jedincům s problémy se začlenit do společnosti. Já nesnesu, když na mě sahá někdo cizí. Bylo tam pár rozporů, chápu i ty ne moc nadšené komentáře. Ne každý v tom vidí ten wow efekt.
Osamělá, nadprůměrně inteligentní, v minulosti týraná, sociálně a emočně nezralá alkoholička s neřešeným posttraumatickým syndromem, žena, která netouží po ničem jiném, než žít normální průměrný život a dělat obyčejné věci. Držím jí palce.
Hlavní hrdinka je dost nesympatická, přesto vás to nutí číst dál. Nebylo to úplně špatné, ale taky to nebylo úplně dobré.
Netradiční téma vyrovnání se s traumatem z dětství. Hlavní hrdinka musela být přes všechny rány velmi silnou osobností a i když teprve v dospělosti projde, pod vedením terapeutky, očištěním a přijetím minulosti, dovede se vidět s nadsázkou a přijmout lásku, které se ji v dětství nedostalo.
Skvělá kniha, četla jsem co to šlo. Hlavní hrdinka je netradiční, tak trochu mi připomíná mě.
Velmi zvláštní kniha, humbuk okolo ní vytvořený mi zpočátku komplikoval čtení - měla být velmi směšná, nebo humorná... Eleanor je určitě velmi nekonvenční, její způsob myšlení, schopnost komunikovat i slovník jako takový, ale za tím vším je její dětství a to nebylo vůbec růžové. Snad i proto mě kniha málokdy vysloveně rozesmála. Když jsem hodila za hlavu recenze a “povolila si” číst ten příběh po svém, nečekat na srandu, která nepřichází, tak jsem si knihu užívala mnohem víc. Bála jsem se velkých klišé na konci, autorka se jim elegantně vyhnula. Kniha mi nevyrazila dech, ale námět je originální, celkově lehce nadprůměr.
Moc povedená kniha. Její kouzlo spočívá v kombinaci smíchu a dojetí, sarkasmu i pláče. Eleanor musí každý čtenář fandit, i kdyby ze začátku nechtěl. Takhle by se měla psát odpočinková literatura.
Koupit láhev vodky, zachumlat se, otevřít .... a kniha se už přečte sama.
Ze začátku jsem si říkal, že větší krávu si jako hlavní postavu nemůže nikdo vymyslet. Chtěl jsem to po tradičních 70ti stranách vzdát, ale po několika stránkách jsem o té rozlámané květince chtěl vědět vše.
Původně jsem chtěl knížku včas odložit a jít si lehnout po posledním řádku před částí Špatné dny, ale to bych nesměl přečíst první odstavec. Přečteno na jeden zátah, protože jinak to prostě nešlo
Tohle byla tak skvělá knížka! Dojemná, čtivá, místy legrační, překvapivá. Hlavní hrdinky mi bylo TAK líto! Nejraději bych jí objala, kdyby to šlo. Ale zároveň mě děsně bavila. :-)
Od startovního bodu "Eleanor je fakt divná kráva" jsem se plynule přesunula k adorační fázi a následně do fáze takřka plačtivé. Co si budeme povídat, není to typ ušlechtilé krásné literatury, kde by se člověk kochal květnatou mluvou, či se ukájel nad filozofickými otázkami bytí, ale je to po čertech dobrá kniha.
Namíchejte si nějaký pořádný drink, zachumlejte se v pelechu a dejte Eleanor šanci. Vsadím se, že Vás nezklame. Nepřeberné množství hlášek, kvanta ironie, dostatečně podivínská hrdinka, ale hlavně báječný a velmi čtivý vypravěčský styl. Ale nečekejte jen zábavnou jízdu, tohle čtivo umí být i celkem hutný materiál, u kterého budete pofňukávat.
Potrebovala jsem neco nenarocneho. A to mi Eleanor presne splnila! Bavila me. Jeji povaha, myslenkove pochody a sveraznost. Smutny ale krasny pribeh.
Zajímavá kniha, četla se celkem dobře. Závěr mi bohužel úplně nesedl, asi jsem vzhledem k hodnocení čekala více.
Věřím, že ne každému tato kniha sedne. Ale já musím dát pět hvězd. Líbilo se mi podivínství Eleanor, mrazilo mě, když jsem se dočetla, co za tímto podivínstvím vlastně je a dojalo, jak vše dobře dopadlo.
Čtení o životě podivínky Eleanor mě zaujalo, jen ten zvrat a rozuzlení na konci knihy mi úplně nesedlo. Jinak je kniha výborná.
Také jsem se k Eleanor dostala náhodou, v "dnes vrácených knihách". Královsky mě bavila svou svérázností, inteligencí, prostotou. A osamělost, braní věcí tak jak jsou, odevzdanost a nezvyklost na péči, něhu, starost, to bylo místy velmi dojemné. Ještě že se potkala s Raymondem. PATETICKÉ INTERMEZZO. Kolik věcí bereme jako samozřejmost a běžnost - své lidi, rodinu, kamarády, starostlivost rodičů a tak. Vděčnost je to slovo, které se snažím připomínat si každý den.. KONEC PATETICKÉHO INTERMEZZA. Tuhle čtivou, milou knihu můžu určitě doporučit. Pomohla mi se uklidnit po neskutečném dni blbci. Ráda bych znala víc takových "svých" a "praštěných" Eleanor (ale nikomu nepřeju její historii).
Knihu jsem si půjčila naslepo, netušila jsem, co od ní čekat. A dostalo se mi opravdu zvláštního příběhu o samotě, traumatu, ale i přátelství a osvobození ze spár bolestné minulosti. Moc pěkné čtení, veselé i smutné.
Zajímavá kniha, zvláštní příběh. Eleanor mě bavila od začátku do konce, ten její pohled na svět, cítila jsem s ní, chápala osamělost. Hezky popsáno kamarádství, i ty její situace, které ještě nezažila a byly pro ní novinkou.
Když jsem si přečetla začátek knihy, myslela jsem, že budu číst humoristický román. Občas se však objevila věta, která nasvědčovala, že se z toho vyvine spíše drama. A taky že vyvinulo. Vše nasvědčovalo tomu, že introvertní podivínka Eleanor zažila něco hrůzného, což je příčinou její neobvyklé povahy.
Knížku jsem četla jedním dechem, zvědavá, jestli se s traumatem z dětství dovede Eleanor vypořádat a držela jsem jí při tom palce....