V podstate som celkom v poriadku
Gail Honeyman
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356790/bmid_v-podstate-som-celkom-v-poriadku-Ua5-356790.jpg
4
1540
1540
Eleanor Olifantová je čudáčka. Nedbá na konvencie a je až príliš priamočiara. V spojení s nezvyčajným výzorom – zjazvené líce, ekzém – to znamená, že Eleanor je samotárka bez priateľov. V starostlivo rozvrhnutom živote a s telefonátmi od „mamy“, ktorá sedí vo väzení, jej zdanlivo nič nechýba. Všetko sa však zmení, ked sa Eleanor zaľúbi. Spolu s citmi naplno ožijú aj jej staré, dávno potlačené rany. Až vtedy pochopí, že jediným liekom na bolestnú minulosť je otvoriť srdce priateľstvu...... celý text
Přidat komentář
Kniha vtipná a dojemná. Bavilo mě Eleanořino smýšlení, které občas bylo, jako by sem spadla z jiné planety, zároveň však, přese všechny její strasti, měla velmi milou povahu.
Pro mě je Eleanor tak trochu ženská varianta Samuela Hoeniga, svérázného mladého detektiva s Aspergerovým syndromem z knih Jeffa Cohena (Otázka ztracené hlavy, Otázka neznámého manžela).
Myšlení a chování Eleanor se zprvu tomu Samuelovu tolik podobá, až mě napadá, zda se autorka těmito knihami aspoň trochu neinspirovala. Oba jsou samotáři, s vlastními recepty na život, přesně naplánovanými rituály, s vlastními teoriemi, jak se správně chovat, které ale v kontaktu s jinými lidmi působí svérázně, někdy až směšně, společné jsou i opatrnost ve styku s nebezpečnými bacily, nepochopení nadsázky a přirovnání… U jednoho je příčinou autismus, u druhého ujetá výchova a děsivé trauma z dětství.
Ale zatímco knihy Jeffa Cohena jsou vedle zajímavého portrétu Aspergera spíše úsměvnou oddechovkou, v tomto případě kniha v závěru přitvrdila; z poněkud výchovného apelu, že máme lidem pomáhat a neposuzovat je podle nepodstatných drobností, se příběh překlopil do docela drsného závěru, byť s pozitivním vyzněním. Zaujal mě nakonec zejména patologický vztah dcera - matka, a velmi, velmi těžká cesta, jak se z něj vymanit, a to i s přihlédnutím k překvapivému zjištění v závěru.
Nakonec dávám pět, i když jsem během četby plánovala nižší hodnocení.
Dojemná kniha, ale ne sladkobolná, která vzbuzuje laskavý úsměv na tváři a pohlazení na duši. Velmi civilně napsáno a přece tak čtivě. Eleanor, když jsem zprostředkovaně sledovala tvoje objevování světa, emocí a krás, které se mohou objevovat ve zcela nenápadných věcech a životních okamžicích , bylo mi také skvěle! Krásná, optimistická knížka. Doporučuji.
Jak tak prohlížím komentáře, vypadá to, že jsem jediná, komu Eleanor k srdci nepřirostla. Možná jsem jen čekala něco a někoho jiného, myslela jsem, že Eleanor bude podobný typ jako Amy z Teorie velkého třesku, ale tak to nebylo a já nebyla zvědavá ani na její minulost ani na budoucnost. Nedočetla jsem, bohužel.
Velmi smutná minulost dívky, která se s ní pere a snaží se nad ní vyhrát. Vše se odkrývá postupně, stejně jako se mi Eleanor postupně dostávala pod kůži.
Nádherná kniha. Vtipná, smutná. Krásna premena Eleanor a priznanie a pochopenie toho, čo sa stalo. Lebo bez toho by to ďalej nešlo...
Kniha se mi moc líbila. Autorka dokáže i o vážných věcech psát vtipně a přestože hlavní hrdinka má velký problém, s kterým se musí vypořádat, jde o příběh, který vás naladí pozitivně. Většině problémů i tragickým událostem se dá čelit, pokud najdeme odvahu o nich hovořit otevřeně a pokud máme ty správné přátele, kteří nám pomohou...
Ze začátku je to milá vtipná kniha, které se pomalu zatemňují stránky. Obsah je plný zajímavých myšlenek, o kterých pak budete dlouho přemýšlet.
Akorát bych možná trošku pozměnila konec. Mámu bych asi nechala ve vězení.
Eleanor sa má skvele, ale ja rozhodne nie :) Veľmi dobre, dokonca vtipne napísaný román.
Knihu "Eleanor se má vážně skvěle" zaraďujem medzi TOP knihy, ktoré som v tomto roku čítala.
Výborná, ale naozaj výborná sonda do duše osamelej asociálnej bytosti a jej úžasný prerod vďaka skutočnej sile priateľstva.
„… charakteristický znak samoty je neodolateľná túžba
svoje pôsobenie čo najrýchlejšie ukončiť; a to nie je
možné dosiahnuť silou vôle ani častejším vychádzaním,
jedine vytvorením intímnych spojení. Býva to však oveľa
ťažšie, než sa na prvý pohľad môže zdať, predovšetkým
u ľudí, ktorých samota pochádza zo straty, vyhostenia
alebo predsudkov, ktorí majú dôvod báť sa a nedôverovať,
no zároveň prahnú po spoločnosti iných.“
„… čím je človek osamelejší, tým horšie pláva
v spoločenských vodách. Samota ho obrastá ako pleseň
alebo srsť, ako brnenie, ktoré zamedzuje kontakt bez
ohľadu na to, ako veľmi si ho dotyčná osoba praje. Samota
silnie, rozpína sa a požiera svojho nositeľa. Ak sa už raz
zakliesni, je veľmi ťažké sa jej zbaviť.“
Olivia Laingová, Osamelé mesto
Neobyčejná kniha, určitě nepatří mezi lehké, odpočinkové romány. Je to lidský příběh o civilizační osamělosti a traumatech z dětství, chvíli úsměvný, pak tragický, plný smutku a zase vtipný a nabitý emocemi. A úžasné je na něm to, že přes ten smutek vyznívá optimisticky. Je to příběh o síle přátelství - má-li člověk opravdu přítele, zvládne téměř vše. Moc krásné čtení.Celou dobu jsem Eleanor držela palce a pomáhala jí a Eleanor byla skvělá. Vážně pozoruhodný debut, věřím, že Gail bude v psaní pokračovat.
"Uvědomila jsem si, že tenhle hlas v mé hlavě - můj hlas - mluví docela rozumně a uvážlivě. Za všechno to odsuzování mohl matčin hlas, ponoukal mě k tomu"
Bavila jsem se, pak mi bylo úzko, opravdu mě příběh pohltil a nemohla jsem se odtrhnout. Výborně napsané, humorné, smutné a jednoznačně v poslední době to nejlepší co jsem četla!
Super debut! Ze všech Oveů, Babiček, Staříků a Analfabetek pro mě nejmilejší. Často mám pocit (místy určítě neoprávněný), jako by podobné typy knih (anebo pasáže) psal autor "na efekt". Tentokrát se pocit nedostavil a já si to fakt užila.
Eleanor byla jak z jiného světa, její doslovné chápání řečeného a konfrontace s ostatní společností mě bavily. Její zvláštní pohled jako kdyby spoustu běžných stavěl do úplně jiného světla a mnohdy odhaloval jejich povrchnost a zbytečnost. Nádherné bylo sledovat její postupnou proměnu, uvědomování si významu přátelství, rodiny a lásky. Je to oddechovka, ale rozhodně z těch lepších.
Neobyčejná kniha, neobyčejný příběh, neobyčejná Eleanor.
Zpočátku vám kniha připadá spíše jako taková příliš britská komedie s vtipně vyobrazenými (ne)všedními situacemi (jako například depilace ženských partií, to mě obzvlášť pobavilo) a s klasicky divnou hrdinkou, která si myslí, že je zamilovaná do někoho, koho ani nezná. Dějová linie je poněkud strohá a nijaká, ale paní Gail knihu od první strany až do té poslední napsala zkrátka na jedničku. Přestože více než polovina knihy je úsměvná, zábavná a oddechující, místy tak nějak pořád cítíte, že se za tím vším skrývá něco daleko temnějšího.. a to nastává poté, kdy vás ponuré myšlenky a zjištění Eleanořiny minulosti doslova začne šokovat.
Eleanor se má vážně skvěle je originální kniha, u které ani v nejmenším nemůžete odhadnout oč tu běží a jak to asi dopadne... Je to kniha, která čtenáře donutí se zamyslet nad zcela obyčejnými věcmi a požitky, které běžně ani nevnímáme... doporučuji snad všem cílovým skupinám, protože tohle je kniha, která stojí za to!
Silný a dojemný příběh. Díky Eleanor a jejímu neobvyklému pohledu na všední dny se nad spoustou situací musíme a můžeme zamyslet trochu jinak.
Jestli tohle byla prvotina, tak to autorka s další knihou bude mít tuze těžké.
Postava Eleanor jako hlavní hrdinky jí umožnila neskutečné úhly pohledu na věci zdánlivě obyčejné, ať už se jednalo o objednávku v restauraci, návštěvu koncertu nebo poprvé absolvovanou návštěvu u kadeřnice; a co teprve mezilidské vztahy, o než v této knize jde především! Průběžné komentáře, precizní po jazykové a stylistické stránce, občas prokládané francouzskými výrazy, vedou někdy k záchvatům smíchu, jindy spíš k nevěřícným pochybnostem: tohle by se přece nikomu nemělo stát!
Moc se mi líbila změna, kterou si Eleanor prošla. Na konci knihy je to úplně jiný člověk, a přece je pořád stejná. Raymond, jak ho postupně poznáváme, projde podobnou proměnou, alespoň v očích Eleanor. Polly zvanou papoušek v závěru nahradí Glen. Změna je život, jak všichni víme.
Takže doporučuju, jak jinak!
Tahle knížka a její hrdinka Eleanor je vážně skvělá. Skvělá svou atypičností - Eleanor je trochu potrhlá, hodně svá, ale jak jí nakouknete pod kůži a její jizvy, zjistíte, že se vám usadila v srdci. Bavila mě svým postojem, odlišností, trefnými hláškami a fixací na kožené vesty. Dojala mě svou odvahou, ryzostí a hlavně nezlomností, ať už vůči minulosti nebo okolí. Úžasný byl Raymond, který v Eleanor probudil její nezjizvenou část srdce. A to v žádném milostném klišé. Tento příběh není o ději, ale o niterním prožívání samotářů, o kouzlu a síle drobných laskavostí, které vám dají důvod žít a nikoli jen přežívat. Knížka by mohla být pro mnohé lekcí, že není zlato, co se třpytí, aneb jak ve knize napsáno a jak řekl Seneca: "Zlato se pozná v ohni, stateční lidé v neštěstí".