V podstate som celkom v poriadku
Gail Honeyman
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356790/bmid_v-podstate-som-celkom-v-poriadku-Ua5-356790.jpg
4
1540
1540
Eleanor Olifantová je čudáčka. Nedbá na konvencie a je až príliš priamočiara. V spojení s nezvyčajným výzorom – zjazvené líce, ekzém – to znamená, že Eleanor je samotárka bez priateľov. V starostlivo rozvrhnutom živote a s telefonátmi od „mamy“, ktorá sedí vo väzení, jej zdanlivo nič nechýba. Všetko sa však zmení, ked sa Eleanor zaľúbi. Spolu s citmi naplno ožijú aj jej staré, dávno potlačené rany. Až vtedy pochopí, že jediným liekom na bolestnú minulosť je otvoriť srdce priateľstvu...... celý text
Přidat komentář
Myslím si, že tahle kniha nebyl úplně špatný nápad, ale nějak jsem... No, čekala jsem prostě víc. Občas mě autorčina vyjádření rozesmala, ale proboha hamba tomu, kdo by Eleanor srovnával s Ovem od F. Backmana!
Eleanor na mě zaútočila a jednoznačně položila na lopatky. Naprosto jsem jí propadla hned od prvních kapitol! Tohle jsem nečekala, dokonce (proč to nepřiznat) se mi na základě anotace do knížky zas až tak moc nechtělo... Ale díky všem mým oblíbeným uživatelům, kteří Eleanor přede mnou podlehli podobně, jako já, jsem jí dala šanci a rozhodně nelituji. Spíš lituji toho, že knížka teď přede mnou leží dočtená a mně se už teď po Eleanor stýská. Její vtipné vhledy a komentáře byly pro mě tak lehounké, jako světla, odrážející se na vodní hladině - tančily a oslňovaly svým leskem. Ale pozor - v příštím okamžiku můžete celou scénu vodních světel nečekaně sledovat z pořádné hlubiny, kam sice Eleanor nechodí ráda, přesto nás, čtenáře, s sebou taky stáhne... Její cesta je bolestná, nicméně jasně vede ke světlejším zítřkům. A to bez okatého patosu nebo klišovitého sentimentu. Eleanor rozšířila mojí oblíbenou skupinku podivínů, které si musíte zamilovat a na které už po seznámení nikdy nezapomenete (podobně jako Backmanův Ove nebo Střihoruký Edward).
"Další týden mi Raymond v práci poslal elektronickou zprávu - bylo zvláštní vidět jeho jméno v doručené poště. Písemný projev měl skoro jako analfabet, ale to jsem čekala.
´Čau E, doufám, že u tebe všechno ok. Mám prosbu. Sammyho syn Keith mně v sobotu zve na 4cátiny (btw, ten mejdan se nakonec poved, dost se to protáhlo). Chceš jít se mnou? V golfovým klubu. S pohoštěním. Jestli ne, tak neva. Dej vědět. R.´
Pohoštění. V golfovém klubu. Hospodin dal, Hospodin vzal. Dva večírky během jediného měsíce! To je víc večírků, než na kolika jsem byla za posledních dvacet let. Klikla jsem na ´Odpovědět´.
´Milý Raymonde,
moc ráda s tebou na tu narozeninovou oslavu půjdu.
S pozdravem
Eleanor Oliphantová, M.A.´
Za okamžik přišla odpověď: ´:-)´
Takhle vypadá komunikace v jednadvacátém století. Obávám se, že náš národ je na tom s gramotností dost bledě."
Kniha mne nudila,předvídatelné situace. Jediné co mne vedlo k dočteni knihy byla povahové shoda Eleanor s mou oblíbenou komisařkou Sagou ze seriálu Most
Kniha má cca 350 stran - alespoň trochu pozorný čtenář nejpozději od strany 100 ví, co přesně se v knize postupně stane a jak kniha skončí. V knize není téměř nic překvapivého, zápletka je průměrná, nijak zvlášť promyšlená nebo snad zajímavá. Bohužel, autorka si to zřejmě neuvědomuje a na 350 stránkách se snaží tuto zápletku postupně gradovat. Čtenář do poslední chvíle doufá, že dojde k nějakému zvratu, ale to se nestane, navíc se příběh tak nějak točí v kruhu, nic moc se tam neděje a některé věty se donekonečna opakují. Měla jsem z toho pocit, jako by autorka musela odevzdat určitý počet stran, hořel jí termín a rozhodla se vykrást sama sebe. Dál je také dost znát, že některé pasáže jsou psané jen na efekt, aby uspokojily konzumního čtenáře. Navíc postava Eleanor se dostala na můj seznam nejméně oblíbených literárních postav, už po prvních pár stranách jsem na ni byla alergická a v průběhu knihy se to o moc nezlepšilo. Recenze mi slibovaly vtipnou knihu, zajímavou literární postavu a netradiční příběh - nic z toho jsem v knize nenašla. Příběh se dá považovat za běžnou, komerční oddychovku ke kávě, která sice nic nového nepřináší, ale ani neurazí. Já kvůli slibným recenzím čekala něco víc a to mi kniha bohužel nedala. Dávám 1* za dvě velmi povedené kapitoly (kapitol je celkem 41) a za pár lehce vtipných hlášek.
Příběh Eleanor mě úplně pohltil, je to neskutečně silná knížka, výborně gradovaná. Na konci první části jsem si ze všech sil přála: ať ten "průšvih", ke kterému se schyluje, není moc bolestivý. Snad můžu prozradit, že na konci příběhu se má Eleanor vážně skvěle.
Tak směle do toho :) a popluji zas proti proudu: Knihu zachraňují sem tam roztroušené vtipné komentáře okolí hlavní postavy, ale jinak nic úchvatného. Příběh mi připadal nevěrohodný - pokud někdo od mládí celé víkendy propije, myslím, že asi nepřestane chlastat tak lehko. Matčiny telefonáty mi přišly od začátku podivné. A jestli proboha budu ještě někdy číst nějakou vtipnou příhodu z depilace, začnu řvát. Když někdo v práci nezapadá a kolegové o něm drbou takříkajíc jemu pod nosem, tak ho nezačnou milovat, ani kdyby se složil přímo na pracovišti. Nejvěrohodnější postavou tak pro mě byla Raymondova matka. To je trochu málo, a proto ty dvě hvězdy.
Eleanor si zamilujete. Přejete jí šťastný konec a prožíváte s ní všechny strasti, lásku a přátelství. Doporučuji.
Jooo, tak takové knížky opravdu můžu....Je to pohodové, děj klidně plyne, s hrdinkou se člověk ztotožní a chápe ji! Myslím, že to byla správná volba na sváteční čtení!
Kniha je napísaná výborne, mám pocit, že nemá slabé miesto. Správne dávkovaná minulosť nedovolila príbehu skĺznuť do nudy. Bavilo ma objavovať svet (tu znamená realizovať bežné sociálne aktivity) prostredníctvom tak zvláštnej a zaujímavej osoby. Rada som Eleanor Oliphant spoznala. Myslím, že na ňu nikdy nezabudnem...
A teraz si musím pogratulovať, že ku koncu roka mám nejakú šťastnú ruku pri výbere kníh, jedna lepšia než druhá... a každá iná.
S očekáváním jsem se do příběhu ponořila; se spokojením jsem doplula ke konci. Co z toho vyplývá? Dlouho jsem nenarazila na postavu, které bych tak rozumněla a chápala její pro někoho nepochopitelné úvahy a pozastavováním se nad něčím, o co by ostatní ani v duchu nezavadili. Ačkoli ale nemám temnou minulost, která by ze mě udělala takto svéráznou introvertní podivínku, dokáži přesto alespoň z části soucítit.
Co na tom, že v realitě bysme o takových lidech a osudech slyšeli jen vzácně. Náhody se dějí. A tohle je “jen” kniha. Samotnou mě to zaskočilo, ale tentokrát mi vývoj situací vůbec nevadil. Být potom Eleanor, měla bych se vážně skvěle.
Eleanor,krásná a čistá povaha,bez přetvářky,která ji obklopuje.Celou dobu jsem doufala,že se Raimond vyjádří a ona pochopí,kdo ji má rád za to,jaká je.Sympatická podivinka. Konec mě překvapil. Kniha dle mého názoru čtivá, humorná(chvílemi jsem se smála v tramvaji i nahlas;). Moc povedená, těším se na další knihu autorky..
Kdo má rád Sagu Norén z Malmö, ten bude mít rád i Eleanor Oliphant z Glasgow. A naopak. Jejich jedinečnost autoři založili na kontrastu toho, co je vidět a toho, co vidět není. Jejich chování, které tu a tam přináší mimořádně vtipné hlášky, vychází z brilantního myšlení až nelidsky uvažujících mozků a z potlačených citů. Smutný a nepochopený vnitřní svět, poznamenaný… (nebudu spoilovat).
95 % (303 hodnotících s průměrem 89 %).
A že by to bylo jen pro ženy? To ne.
Když pohlédnu na tu početnou množinu komentujícího čtenářstva (viz níže), připadám si jako v čekárně endokrinologického oddělení, kam chodívám na pravidelné kontroly se štítnou žlázou: na všech židlích jenom dámy, které si mě, vetřelce, podezřele prohlížejí. Nějaká genderová vyváženost? Ani náhodou! Takže si tu, uprostřed tolika čtenářek, připadám trochu nesvůj.
Ale pojďme k románu (který mi byl, mimochodem, jednou DÁMOU – děkuji, Kap – doporučen).
Nejdřív jsem si myslel, že to bude nějaká pohodovka na způsob Brigitte Jonsenové, ale velice rychle jsem zjistil, jak moc jsem se mýlil. Protože tohle není žádné kratochvilné čtení, ale nádherný, hluboce lidský příběh bez kapky lepkavého sentimentu, model "pepř a sůl" (neboli smích skrze slzy), a – byť jediný chlap v čekárně – bez mučení přiznávám, že jsem si ho náramně užil. Doporučuji všem, tzn. i té polovině lidstva, s níž se (většinou) na endokrinologii nepotkávám.
P.S.1: Své představivosti zkrátka neporučíte, dělá si, mrška, co chce. Já v ajťákovi Raymondu Gibbonsovi (už je to tak!) při čtení pořád viděl Roye Trennemana (Chris O'Dowd) ze seriálu Ajťáci. :-)
P.S.2: Autorka, kromě příběhu, poskytla v knize i návod, jak naložit s těmi, co nám svými vlezlými telefonními nabídkami ztrpčují život:
Telefon mi doma moc často nevyzvání – když ale začne, pokaždé nadskočím. Většinou volají z banky, jestli mi náhodou někdo nenabízel pojištění schopnosti splácet hypotéku. "Vím, kde bydlíte," zašeptám a hodně, opravdu hodně opatrně zavěsím.
Tahle knížka jako celek není velký skvost a má pár chyb.. ale ta Eleanor, kdo by jí prostě nefandil :) Po dlouhé době mi bude chybět knižní postava. Eleanor jsem si jednoduše hned oblíbila. Měla velice zajímavé postřehy, byla vtipná a svá.
Často jsem se smála, někdy se červenala za hrdinku a občas mi bylo smutno...
Bavilo mě to.
A konec s maminkou mě překvapil.
Já vám nevím. Podle ohlasů jsem čekala super skvělou, vtipnou a chytrou knihu. Jsem zklamaná. Velmi zklamaná. Příběhu jsem nedokázala uvěřit. Hlavní hrdinka má být asociální a do sebe uzavřená podivínka, ale ve všech situacích se setkává jen se samými milými a chápajícími lidmi a vlastně ji všichni milují. Našlo se pár zajímavých pasáží, ale zbytek mě neoslovil a měla jsem chvílemi pocit, že knihu psali dva různí lidé. Může to být i vinou překladu, ale to nedokážu posoudit. Typická ukázka knižní nadprodukce dnešní doby řekla bych. Zcela zbytečná kniha.
Silný příběh o tragickém dětství osamělé Eleanor která se snaží přežít, přes veškerou hlubokou bolest a smutek. Život se ji konečně začne měnit, není to jednoduché a někdy bolestně těžké, ale dostává pomocnou ruku. Začíná objevovat svět o kterém vlastně nic pořádně neví a svým vlastním způsobem ho zkoumá, což někdy vede k úsměvu, hluboký smutek se střídá s vtipem. Nalezne pravé přátelství a začne bojovat s minulostí, aby už konečně vykročila k lepší budoucnosti. Je to neobyčejná kniha o originální Eleanor.
Z příběhu - života Eleanor jsem měla za začátku depku a dost velkou, byla chvíle, kdy jsem knihu chtěla doložit, ale pak nastal zvrat v mé hlavě a já ji neuvěřitelně začala fandit a těšila se na setkání s ní. Holt život není peříčko a Eleanor se k němu postavila pěkně čelem a žila jej podle sebe bez přetvářky.
Dávám 3,5*
Vždycky jásám, když se potkám s příběhem, který mě ještě dokáže zaujmout. A to tedy Eleanor nelze upřít. Není to úplně strhující čtení, dokonce i na emoce, i přes krutou minulost, se hraje velmi střízlivě, ale s čím jsem se úplně ztotožnila byla povaha hlavní hrdinky...my mimoňové to máme ve společnosti vážně těžké...Knihu doporučuji, pravda, četla jsem i lepší, ale osobně jí považuji za velmi slušně napsanou a myslím, že autor ještě nedosáhl svého vrcholu, takže se nejspíš máme na co těšit...
Kniha je to výborná, jistým způsobem podobná další pecce, Mezi krásou a ošklivostí. Eleanor je dokonale vytvořená postava, je tak absolutně svá, tak neobyčejná, a i když později pochopíme proč je taková, stejně asi nechceme, aby se úplně změnila a zapadla mezi ostatní. Doporučuji, je to sice trochu drama, ale především je to skvělá zábava a postřehy, úvahy, komentáře hlavní hrdinky nemají chybu! A je moc fajn, že láska, kytička něžně se rozvíjející, je tam taky! :-)
Pěkná pohádka jak se z deprivanta stane spokojený člověk. Čtení pro paní a dívky, jak osamělá žena k lásce a štěstí přišla. Povaha hrdinky byla popsána dost povrchně a její osobnost nedávala moc smysl. Vypadalo to jako snadná léčba, stačí hloubková psychoanalýza, princ na bílém koni a happy end je tady. Pozor aby někdo kdo nečeká červenou knihovnu (vysoce ohvězdičkovanou) nebyl zklamán.